Černobylské deníky

Když se parta rozjívených puberťáků fláká po Evropě a neustále se šklebá do domácí kamery, nebo do ní pronáší nablblá moudra, znamená to, že se buď jedná o domácí video, které se náhodou dostalo na DVD, nebo o další pseudodokumetární laciný horůrek.

 

A když se puberťáci rozhodnou proložit svůj výlet vložkou v podobě extrémní turistiky spojené s návštěvou Černobylu, můžete vsadit všechno co máte, včetně nadržené přítelkyně, že je tam nic dobrého nepotká. A divák se jen může domnívat co to bude. Zmutovaná kráva, která je umlátí přerostlým vemenem? Nebo snad radioaktivní  období Jasona Vorheese? Či domorodci s touhou natočit si snuf feální porno s názvem „Jaderná kakastrofa“? Godzilla to určitě nebude. Od prvního záběru je totiž vidět, že moc škváry na tenhle „škvár“ nebylo.

 

 

Takže vítejte v Černobylu. V místním rybníku plavou zmutovaný ryby a liduprázdné sídliště připomíná Milovice, odkud se taky v devadesátých letech „evakuovali“ Rusáci. Jen z jiných důvodů.  Na zdech je občas namalovený kladivo se srpem, paneláky jsou náležitě vylidněné a bordel všudypřítomný. Jeden z puberťáků míní, že je to tam jako v hororu. A kde si asi blbec myslí, že je. V romantické komedii určitě ne. V mikrobusu, podle očekávání, nějaká kuna, nebo mýval přehryže kabely od zapalování a puberťáky čeká „vášnivá noc“ plná kvičení, jekotu a chaosu.

 

 

Tak co to v Černobylu, kde v paneláku můžete narazit třeba na medvěda straší? Radioaktivní pes Kužvart? Jisté je, že jeden z výletníků má rozkousanou nohu. Režisér Bradley Parker se snaží hrát na atmošku. Moc mu to nejde. Puberťáci se podle očekávání chovají jako banda debilů a místo toho, aby hned druhého dne ráno, poté co zmizí jejich ruský průvodce, vzali roha, lezou v zarostlých ruinách paneláků, čímž si logicky koledují o malér. Jasan, žádný zázrak od tohoto laciného béčka nečekejte. Sympatické alespoň je, že Parker s divákem nehraje módní hru na a la Blair Witch v níž jsou zážitky z Černobylu snímány jakoby dokumentární reálnou kamerou. Takhle je to jen standardní laciná ptákovina.

 

 

Místy je to i zábavně pitomé a nelogické (jako třeba kamerový záznam pořízený před napadením mikrobusu),  má to jeden lehce mrazivý okamžik (dítě v panelákovém vchodu), spoustu klišé, jinak je většina stopáže siprocentní kokotinou, které dodává korunu neuvěřitelný závěr, který dokazuje, že tvůrce viděl Černobyl tak maximálně z rychlíku. A  tomu ještě pořádně rozjetýho. Jinak by ho asi nemohlo napadnout nacpat do svého filmu takovou zhovadilost, jako že z panelákovýho sídliště vede podzemní chodba přímo dovnitř černobylského reaktoru.

 

 

Mám svým perverzním způsobem pitomosti rád, ale tohle bylo i na mě moc. Závěr (samozřejmě, rádoby šokující) už nic nenarovná. Ono vlastně ani není co narovnávat. Díky nedostatku peněz uvidíte stejně velký hovno a vřískajících a ječících puberťáků, pobíhajících kolem do chvíle, než je někdo sejme, tu už byly tuny. Takže otázkou zůstává, jestli má vůbec smysl tento film vidět.  Což nasere, neboť tohle prostředí a v podstatě i námět, kdyby kolem něj někdo postavil něco jako slušný příběh,má potenciál. I když Černobyl v tomto případě samozřejmě simulovalo nějaké opuštěné sídliště, někde ve východní Evropě. A pobíhat s baterkou po opuštěným sídlišti zase takovej kumšt není. Vím to. Sám to občas dělám. V Milovicích když hraju paintball.