Okupace v 26. obrazech

Okupace v 26. obrazech je filmem, který za normalizačních let proslul, společně se snímky Stará puška a Štvanci, jako brutální shocker z období druhé světové války

 

V případě Okupace na tom má svou nespornou zásluhu proslulá brutální scéna v autobuse, kde se během melodie slepého harmonikáře zatloukají hřeby do hlavy, řežou jazyky i ženské prsy a vydloubávají oči. Inu dějí se samé „romantické“ věci. Ale vraťme se na začátek, kde do slunné, písničkami rozverné Jugoslávie vstoupí válka v podobě rozdělení země a zvůle ustašovského svobodného státu Chorvatsko sympatizujícím s hitlerovským Německem. A společně s nimi vtrhne do středomořského Dubrovníku brutalita, která byla pro normalizačního diváka odkojeného Bakalářemi, fackovačkami Buda Spencera s Terence Hillem, či Vinnetouem, skutečným šokem. Ale nenechte se mýlit, tento film není podobným megahustým sado maso příběhům Illzy nebo třeba Passoliniho 120 dní Sodomy. Právě naopak. Ten se zpočátku snaží působit uměleckým dojmem příběhem tří přátel s detailem na společenské uspořádání předválečné Jugoslávie. Pak, s příchodem fašistů vyplouvá na povrch s alegorickým přesahem, dekadence, dvojakost, při níž se provolává, že okupace přináší svobodu a samozřejmě taky třídní a náboženské nesnášenlivosti, která má nyní skvělou příležitost eskalovat do zmíněného svobodného státu Chorvatsko. A díky faktu, že každý ze tří přátel patřil k jiné vrstvě – Ital, Žid a komunista, je jasné, že i jejich cesty se radikálně rozdělují. A právě zde se dostáváme k hlavnímu taháku tehdejších normalizačních kin. Sex a brutalita. Tyto dvě věci totiž tehdy na velkém plátně moc k vidění nebyli. A zakázané, či nedostatkové zboží chutná nejvíc. V rámci znázorňované dekadence se v Dubrovníku tak otevírá bordel, tudíž se nešetří pohledem na bobry a kozy (ty byly později komunistickými cenzory vystříhány) a pak je zde samozřejmě zmíněné zvěrstvo v autobuse, kterým graduje obžaloba lidské zvůle založené na čerstvě nabyté moci. I to se nakonec dočkalo při obnovené premiéře cenzorských nůžek. Zde se režisér Lordan Zafranovic pokoušel své publikum šokovat a podařilo se mu to na výbornou. V Československu (před tím než byla vystřižena) tuto scénu dokonce rozebíral na stránkách Mladého světa tehdejší psycholog, a film se tak, narozdíl od svých dvou volných pokračováních (Pád Itálie a Večerní zvony) dostal do širokého povědomí. Jen je trochu smutné, že ne kvůli příběhu navozujícímu atmosféru čerstvě okupované Jugoslávie a proměň balkánské povahy, ale kvůli prasárničkám. Nicméně účel světí prostředky a tak se tento kousek konečně dostává v tématické edici filmů pro náročného diváka na DVD, kde může fungovat jako nostalgická připomínka časů, kdy se o některých filmech šuškalo, stejně jako ukázka balkánské kinematografie konce sedmdesátých let, s osudovým závěrem o definitivním konci jednoho přátelství.

 

DVD Disk:

S Okupací ve 26. Obrazech přišli Levné knihy, které už na obalu slibuji nově zrestaurovanou širokoúhlou verzi. Sympatické je, že film je skutečně ve formátu 16:9, nicméně příliš kvality nepobral. Bonusy jsou na disku nulová, hlavní menu nabízí jen základní funkce. Nepotěší ani fakt, že filmu chybí český dabing, k dispozici jsou pouze titulky. Nicméně je velmi milé, že tento legendami opředený snímek u nás konečně oficiálně vyšel.