Profily



Francis Ford Coppola (7.4.1939)

alt

Narozen 7. dubna 1939 v Michiganu USA jako malé dítko italských přistěhovalců. Vyrůstá v průmyslovém edenu známým pod jménem Detroit, kde pro něj sudičky naštěstí připravili jinou kariéru než dřinu automechanika ve Fordových závodech a jako matku mu určí přední flétnistku Detroitského symfonického orchestru. Nedostatkem kulturního vyžití tedy Francis netrpěl a díky takto umělecky vysoce ceněné profesi jednoho z rodičů, si nachází adekvátní záliby. Hru na tubu, divadlo a film. Ve všech projevuje abnormální talent a jako hráč vyhrává hudební soutěž New York Military Academy, jako milovník divadla je proslavený svými domácími loutkovými představeními a jako cinefil nedá z ruky 8 mm kameru, kterou dostal k narozeninám. Aby se jeho zálibám dostalo profesionální péče, přihlásí se léta páně 1957 na Hofstra College, obor divadelní režie, kde o tři roky později úspěšně promuje. Známý svými avantgardními předělávkami klasických děl je následně přijat na legendární filmovou katedru kalifornské UCLA.

Na UCLA se seznámil, i když spíše teoreticky, s květinovou ideologií Hippies a mladou bohémskou generací, mezi nimiž byla i taková osobnost jako Jim Morrison z později proslavené rockbluespsychedelic skupiny Doors. Není tajemstvím, že nihilistická píseň o vraždě otce a incestu s matkou “The End“, byla použita i jako připomínka jejich přátelství a pocta Morrisonově tvorbě, ve filmu Apokalypsa. Během studií v Kalifornii si Coppola vyzkoušel nejrozličnější škálu filmových žánrů počínaje horory a konče soft pornem. První zářez do historie kinematografie se mu však podaří až po seznámení s Detroitským rodákem a „králem béček” Rogerem Cormanem. Od něj dostává na inzerát slíbené místo asistenta režie a 120 dolarů týdenní mzdy jako bonus. Role asistenta však nikdy pro ambiciózního Coppolu určena nebyla a tak svou energii směřuje na otravování Cormana tak dlouho, až mu nizkorozpočtový magnát přidělí režisérské křeslo pro nový horor Demence 13.
Tímto počinem si vyslouží nabídky od společnosti Seven Arts, kde je během let 1963-64 uveden jako scénárista v titulcích více jak 15 filmů. V roce 1970 pak zaznamenává svůj prozatím největší kariérní úspěch v podobě výhry Oscara za scénář pro militaristický (podle některých antimilitaristický) snímek Patton s ikonickou a mnohými mýty obestřenou scénou proslovu George C. Scotta. No a pak už to šlo ráz na ráz. Mafie útočí.

A to hned o rok později, kdy si studio Paramount Pictures vybralo Coppolu jako svého černého koně pro zfilmování tehdejšího bestselleru Maria Puza, Kmotr. Dílo tak notoricky známé, že přeskočím zápletku a rovnou nastíním, co tento grandiózní monolit kinematografie znamenal pro filmový svět. Kmotr se díky Coppolově neústupnosti, společně se starší Bezstarostnou jízdou, řadí do éry tzv. “Nového Hollywoodu”, kdy silné režisérské osobnosti v čele s Coppolou, Spielbergem a Lucasem, dokázali tehdy stagnující výdělky studií zvednou ze dna a ještě si udržet tvůrčí kontrolu nad svým dítkem natolik silně, že producenti mohli jenom přihlížet a řvát na catering, „Kde mají kurva to kafe!”. Scénář byl tvořen společně s autorem předlohy a tak je děj, až na dramaturgické zrychlení gradace, knize nadmíru věrný a právem si společně s kategoriemi Nejlepší film a Hlavní mužská role (strhující Brando, který se však asi přejedl cheeseburgery a cenu odmítl převzít) zasluhuje Oscara za scénář: U Coppolových tak začíná docházet místo na poličce. Samotná režijní stránka filmu je považována za esenci klasického dramatického stylu 30. let, jenž teorií filmu nepolíbený divák může nejlépe pozorovat na konceptu akčních scén (některých) a úhlu záběrů. Přirozeně je však snímek silně kořeněný realismem a to hlavně v zobrazení násilí a sexu. Nakonec nemohu opomenout jeden z mnoha faktů zahanbující tehdejší totalitní Československo, totiž, že Kmotr byl u nás zakázán pro svou glorifikaci násilí a zločinu.

Kmotr 2, který je bipolárně rozdělen na flashback Donových začátků a Michaelovu snahu o “legalizaci“ mafiánských praktik, byl akademií adorován snad ještě víc než jednička a Al Pacino (vedle vynikajícího Roberta de Nira) se tak navždy zařazuje do hereckého panteonu. Oproti prvnímu dílu se druhá část Kmotra vyznačuje hlavně modernějším střihem i tématikou, už poměrně vzdálenou prastaré auře hesla “Cosa nostra“. Premiéra v roce 1974 utvrdí všechny o Coppolově géniovi a oba díly celosvětově vydělají přes 400 miliónů dolarů. Začíná epocha blockbusterů.

Francis se po takto velkém kasovním úspěchu těší dobré finanční situaci a jako zapálený investor skupuje všemožná divadla, radiostanice a filmové ateliéry a užívá si tak klidnější dobu svého tvůrčího života, kdy mu jeho talent a píle vynesli jak hmotnou tak uměleckou nezávislost. Jenže ten osud. Osud totiž z vysoka kašle na vaši autonomii a stejně vám zasáhne do života silou monzunových dešťů. Ty se totiž přehnali nad Filipínskými ostrovy v roce 1979 a zrovna Francis Ford Coppola jim vstoupil do cesty. On sám, posedlý povídkou Josefa Conrada Srdce Temnoty se na tropickou dovolenou vydává se štábem, aby zde natočil svůj vysněný projekt, volně inspirovaný avizovanou povídkou, veledílo Apokalypsa. Snímek, označován přízvisky jako “nejhorší natáčení v dějinách“ doprovázely od začátku těžkosti v čele se zničením veškerých kulis uragánem, infarktem hlavního herce, trojnásobném překročení rozpočtu, až po senilního a 150 kilového Branda na place. Problémy, vzniklé kvůli filmu prezentujícímu myšlenky od davové hysterie, přes komplex Vietnamské války až po existencialismus, a které donutily režiséra rozprodat téměř veškerý svůj majetek a přistoupit na pracovní tempo blížící se zhroucení. Výsledek však nakonec přinesl svoje ovoce a tříhodinová Apokalypsa je, zvláště dnes, mnohými považována za Coppolův vůbec nejlepší film. Jak je vidět, jeho surrealistická tíživost a postavy nahlodány krutostmi války fascinují se stále stejnou intenzitou.

 

Václav Schwertschal

více filmů >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]