„Nedělám z filmování žádnou vědu, je to jen obyčejný byznys. A když se vám v té záplavě filmů podaří spojit s jedním, který zabodoval u kritiků i u diváků, můžete na sebe být pyšný,“ tvrdí jeden z největších záporáků mezi filmovými záporáky Malcolm McDowell. 

 

Pokud shrneme jeho bohatou kariéru, musíme bohužel konstatovat, že jemu se to šťastné protnutí komerčních a uměleckých ambic dosud nepodařilo. A to je v tomhle průmyslu už přes čtyřicet let.

Do úmoru pracující rodiče přáli Malcolmovi (narodil se v roce 1943 v Leedsu) lepší budoucnost a tak ho před vlastní mizérií (otec byl alkoholik a matka se mu v pití marně snažila bránit) poslali do internátní školy, kde se pro svou drzost a tvrdohlavost okamžitě stal obětí tvrdé šikany ze strany učitelů. Asi netušil, že svištící rákoska naplňovala příslovečné „Všechno zlé je pro něco dobré“, když díky ní získával skvělou průpravu pro svou první hlavní roli v rebelantské klasice Lindsayho Andersona Kdyby... Nepředbíhejme. 

 

V Malcolmovi se nejprve musela probudit láska k múzám, která ho katapultovala na londýnskou hereckou školu. V té době Malcolmův táta propil rodinnou hospodu a mladý herec se tak upnul na herectví jako na jediný zdroj obživy. Už jeho debut naznačil, že v téhle profesi nebude mít na růžích ustláno. První kredit získal díky Kenu Loachovi a jeho dramatu Smůla na patách, v němž se objevil přesně dvě minuty, než jeho výkon nemilosrdné střihačovy nůžky poslaly do odpadu. McDowell naštěstí neměl čas zahořknout, protože venku zuřila bouřlivá šedesátá léta a Lindsay Anderson hledal člověka, který by vzepření se autoritám znázornil i na filmovém plátně v jeho dramatu. Kdyby... 

 

Coby vůdci ozbrojené studentské vzpoury na elitní vojenské akademii se Malcolmovi jistě hodily vlastní zkušenosti s pobytem v zařízení podobného ražení. Film, který kameroval Miroslav Ondříček, mimo Británii zcela zapadl, ale McDowell si díky svému velmi přesvědčivému rebelovi vykoledoval volnou trilogii o aroganci zkorumpované moci (po Kdyby... následovaly Andersenovy kritické sondy Šťastný to muž a Nemocnice Britannia). Navíc uvízl v oku Stanleymu Kubrickovi, který hledal do Mechanického pomeranče představitele mladého vyšinutého násilníka Alexe. Nakonec si vybral Malcolma a byla to volba víc než šťastná. Minimum výrazových prostředků a jeden nezapomenutelný úsměv stačily herci k tomu, aby předvedl, že se v chlapcově duši děje něco zlého a co teprve, když rozjel svůj krvavý tanec s náhodně vybraným slušným spoluobčanem. Jeden z nejzásadnějších filmů kinematografie a jedna z jeho nejnezapomenutelnějších postav měly pro Malcolma i jeden méně příjemný důsledek – pomalu se pro něj otevírala škatulka záporáka, z níž už nikdy (až na pár světlých výjimek) neměl vylézt.

 

Tento ortel stvrdilo historické pornodrama Caligula, v němž tvůrci ztvárnili obscénnosti na dvoře jednoho z nejzvrácenějších římských císařů tak poctivě, že polovina z nich odmítla být uvedená v titulcích, aby si nezkazili kariéru. McDowell si zahrál titulní roli a své pocity z filmu shrnuje poměrně pregnantně: „Ten film mám rád, protože mě bavilo jeho natáčení. Nemyslím si ale, že by mi nějak prospěl. To je samozřejmě trochu jiný příběh,“ uznává herec. 

 

Žádný výrazný zápis do dějin filmu se v následujících letech skutečně nekonal. McDowell střídal záporáky na různé úrovni křeči (manipulativní bratr Nastasji Kinské v Kočičích lidech, sadistický plukovník v Modrém hromu nebo neslaný nemastný protipól Michaela Parého v Emmerichově Měsíci 44). Ale nestěžoval si, protože mu šeky platily hypotéku a poněkud nákladnější životní styl (děvky, chlast a drogy). Díky téhle náročné kombinaci vypadal ve čtyřiceti na šedesát a definitivně se rozloučil s tím charismatickým gaunerem s velkýma očima a tím pádem i se slušnými filmovým rolemi. 

 

Jedna hvězdná hodina mu ale ještě nastala, v roce 1994 ve sci-fi Star Trek: Generace zabil kapitána Kirka a to se prostě neodpouští (dokonce mu bylo vyhrožováno smrtí). Pracovitý Malcolm točí přibližně pět filmů ročně, v nichž v různých nepatrných obměnách prezentuje stále totéž – jednorozměrné parchanty, kteří nepatří do dobré společnosti. Občas pronikne do první ligy (Ohnivý oceán, V dobré společnosti), většinou je ale uveden v titulcích filmů, kde by bylo lepší snad ani nebýt (Kyborg 3, Čistič, Žhářka 2). Stárnoucího rebela už prostě nikdo nepotřebuje.