Profily



Karel Roden (18.5.1962)


 
Plachý herec Karel Roden nerad dává rozhovory, a když už musí, mluví jednoslabičně a velmi tiše. Jaký kontrast je to s expresívním bouřlivákem, kterého dokáže vykouzlit před kamerou, a s chlapíkem s natolik ostrými lokty, že mu pomohly prosadit se v Hollywoodu.
 
Narodil se do herecké rodiny, profesionálním hercem byl jeho děda i táta, ale on se zpočátku rodinné tradici vehementně bránil. Vystudoval střední keramickou školu, jenže pak ho přešla telecí léta a rozhodl se přece jen dělat to, k čemu ho příroda vybavila nejlíp. Prošel pražskou DAMU a začal se rozhlížet. Nejprve po divadle a po televizi a záhy i ve filmu. Debutoval rolí medika s fotografickou pamětí v komedii Dušana Kleina Jak básníci přicházejí o iluze, kterou si o tři roky později zopakoval v pokračování Jak básníkům chutná život. Mezitím si střihnul pár televizních kousků, dokonce také kladného chasníka v televizní pohádce O štěstí a kráse (tehdy ještě režiséři očividně nerozklíčovali jeho pravé vlohy). 
 
První zásadnější filmová úloha na něj čekala až v komedii Copak je to za vojáka, v níž se z pozice vojenského velitele snažil hájit čest své sestry před playboyem Koubou (Jiří Langmajer). Veselá agitka o cool životě v zeleném se dodnes hojně recykluje v českých televizích, z čehož má Karel Roden asi „opravdovou“ radost. Jednoznačně nejvýraznější předrevoluční nabídku získal v debutu Ireny Pavláskové Čas sluhů, v němž si po boku dočasné životní partnerky Ivany Chýlkové zahrál postavu slabošského Mirka, který s sebou nechává cloumat víc, než by bylo zdrávo. Roden se s filmem podíval na festival do Cannes a do Montrealu a možná tehdy v něm vyklíčilo rozhodnutí opustit pozici líného kapra v českém rybníce a vydat se do světa na zkušenou. Víc než rok žil ve Velké Británii, kde piloval angličtinu, chodil na herecké kurzy a údajně taky prodával trička s potiskem. Ještě předtím ovšem zanechal silnou domácí stopu rolemi v povětšinou experimentálních filmech Corpus delicti, Don Gio a Kanárská spojka (nepovedený pokus o špionážní parodii byl experimentální jen v uvozovkách).
 
Vrátil se nepozorovaně, ale jak devadesátá léta postupovala k novému tisíciletí, dával o sobě vědět čím dál víc. Jako šílený kapitán Obruba ve svérázné adaptaci Krále Ubu Alfreda Jarryho nebo v roli čaroděje v pohádce Pták ohnivák prokázal mimořádný potenciál v záporných rolích, reprízou postavy uťáplého Mirka v pokračování Času sluhů zase schopnost utáhnout celovečerní film. To jenom potvrdil v dramatech Kuře melancholik, Paralelní světy a především v Obětech a vrazích, kde se znovu po boku Ivany Chýlkové vyrovnával s jedním nepěkným rodinným kostlivcem.
 
Stoupající sláva na domácí scéně se ale nedala ani náhodou srovnat s tím, co následovalo po prvním úspěšném konkurzu v Hollywoodu. Ve vzácných chvílích rozpovídanosti popisoval, co všechno obnášel konkurz na roli východoevropského zločince, který ze sebe v Americe udělá mediální hvězdu, mimo jiné i tím, že odkrágluje detektiva v podání Roberta De Niro. Thriller 15 minut je sice ve většině ohledů podprůměrný, ale neokoukaná charismatická tvář Karla Rodena zaujala. Dobrých záporáků totiž běhá po světě málo, a tak mohl být Roden programově zlý i v u nás natáčeném pokračování Bladea, kde se stal upírským právníkem, nebo v Neprůstřelném mnichovi, bezuzdné akci s Chow Yun Fatem, v níž coby šílený nacistický důstojník prahnul po magickém svitku. Prakticky to samé si pak zahrál i v prvním Hellboyovi, kde dělal dusno coby reinkarnovaný carský našeptávač Rasputin. 
 
Malou, ale výraznou brázdu zanechal i ve druhém díle bourneovské trilogie.  Samozřejmě že ne vždycky to vyšlo, ostatně herec je nucen pořád hledat a nakonec stejně skončí jako rukojmí režiséra, a tak má Roden na svém kontě i zahraniční filmy, které by tam snad ani mít nechtěl, například veleslabý válečný kousek Poslední výsadek, nebo Letní lásku, pokus o meditativní polský western, v němž si zahrál i Val Kilmer (mrtvolu). Úplně se nepovedly ani Prázdniny pana Beana, v nichž ovšem můžeme nalézt unikátní záběry zpívajícího a tančícího Karla Rodena.
 
Záplava nabídek s dolarovou vůní sice přiškrtila příliv domácích rolí, možná i proto, že si mohl dovolit luxus vybírat si jen to, co se mu bude opravdu líbit. A tak neodmítl nabídku Ireny Pavláskové na hlavní mužskou roli v Bestiáři, účast v originální surrealistické hříčce Davida Jařaba Vaterland – Lovecký deník, nebo roli nevěrného manžela hlavní hrdinky v Tajnostech Alice Nellis. Nejčerstvěji ho máme spojeného se zákeřným hrabětem Thurzem z Jakubiskova velkofilmu Bathory a z Hlídače č. 47 Filipa Renče, díky němuž v pořadí šestou nominaci na Českého lva konečně proměnil ve skleněnou sošku. I když mu cesta pro ni a děkování z pódia byly kvůli jeho plachosti asi hodně nepříjemné, možná by si na to měl zvyknout, protože během příštích pár měsíců se objevil v zásadních úlohách - ve válečných dramatech Lidice a Habermannův mlýn.
 
A tak se Karel Roden stal jednou z největších českých hereckých hvězd a současně naším žhavým želízkem za velkou louží. Což je  statut, který mu už nikdy nikdo nevezme.
 
Text: Pavel Novák
 
více filmů >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]