Profily



Alan Smithee: Život a dílo

 

 
Režisér Alan Smithee se narodil 25. dubna roku 1969 a hned měl na kontě svůj režijní debut - nesl lákavý název Death of a Gunfighter. Western. Alanův otec však na svého synka nebyl za tento počin ani trochu pyšný. Naopak, doma se nechal zapírat, nalepoval si umělý vous, aby ho fotoreportéři nepoznali, a strhával si ho, aby jim mohl naplivat do fotoaparátů, když kamufláž prokoukli.
 
Od té doby si s sebou Alan nesl cejch nechtěného dítěte, tak jako Damien mateřské znaménko ve tvaru tří šestek. Přesto nebo snad právě proto dokázal natočit přes čtyřicet filmů a televizních inscenací a nakonec se stát hlavním hrdinou hvězdně obsazené (Sylvester Stallone, Whoopi Goldbergová, Jackie Chan, Eric Idle) komedie pojmenované jeho jménem. Takže ještě jednou od začátku: Alan Smithee se narodil... roku 1969. Neříkejte mi, že si to už nepamatujete. Schválně, při kolika stupních se vaří voda? No, nikdo nejsme dokonalý, takže se pokusím vysvětlit vám Smitheeho zrození tak jednoduše, jak jen to bude možné.
 
Smithistorie: Na počátku bylo jméno
 
Alan nebo také Allen Smithee je oficiální pseudonym pro režiséry (výjimečně i pro jiné profese), kteří ztratili kontrolu nad svým dílem. Většinou k tomu dochází tak, že je jim producentem jejich film (nebo televizní inscenace) odebrán a proti jejich vůli sestříhán tak, že ztratí svoji původně zamýšlenou podobu. A protože americký Svaz režisérů nedovoluje, aby kdokoli na tomto postu o vlastní vůli zakázal uvádění svého jména v titulcích, musí nastoupit Smithee. Proč se Svaz chová v tomto případě tak diktátorsky? Vzhledem k tomu, že již po desetiletí pracuje na tom, aby byli režiséři vnímáni jako autoři díla, musí jeho svěřenci nést také zodpovědnost za případné prohry. Ovšem v případě, že tvůrci nesouhlasí s finálním sestřihem, mohou se obrátit s prosbou o oficiální odstranění svého jména z titulků. Pokud uspějí, nahradí je Alan Smithee jako jediný možný pseudonym pro režiséra. Takže, jak upozorňuje Internet Movie Database v Smitheeho biografii, pokud najdete pod filmem podepsaného pana Smitheeho, neodpovídá výsledek představám režiséra a většinou také nebude odpovídat ani vašim představám o tom, co si obvykle pod slovem výsledek představujete.
 
Death of a Gunfighter přišel do kin po dvouletých tahanicích roku 1969. New York Times o něm tehdy napsaly: "Je precizně natočen režisérem jménem Alan Smithee, který vyniká schopností pro přesné natočení tváří a vystižení důležitých detailů." Mimochodem ještě roku 1993 jste mohli zaslechnout v televizním Videoboxu zcela vážně míněnou informaci: "Adaptace knihy Jacka Londona Volání divočiny byla poprvé zfilmována v roce 1935 Williamem Belmanem s Clarkem Gablem v hlavní roli. V loňském roce se svojí verzí přišel Alan Smithee." Takže se nezlobme na recenzenta z Timesů, který netušil, že jméno režiséra, jehož považuje za odpovědného autora díla z masa a kostí, je pouhým anagramem ze slov The Alias Men. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že volba Smitheeho jména byla ve skutečnosti prosta jakékoli poezie. Muselo znít tak, aby neexistovala možnost, že by nějaká šílená maminka, kterou už omrzela jména jako Adolf nebo Leonid Smithee, mohla zvolit právě jméno Alan. A jediná možnost, jak tomu zabránit, byla, že se žádná paní Smithee nebude na světě vyskytovat. Takže nejprve zvolili Smitha, aby pak rozhodli pro Smithe, jemuž přidali ještě jedno e. Johnu Doeovi (pro ty, co nejsou dokonalí - americké označení občanů, u nichž není známo pravé jméno) tak přibyl bratříček.
 
Don Siegel (táta)
 
Don Siegel (první Invasion of the Body Snatchers nebo Drsný Harry), který ve skutečnosti film Death of a Gunfighter režíroval, říká: "Když jsem se rozhodl dát odstranit jméno z titulků stejně jako můj kolega Bob Totten, přidělil nám Svaz režisérů pseudonym Alan Smithee. A protože byl nakonec tento snímek dobře přijat, navrhl jsem mým mladším přátelům, kteří toužili stát se režiséry, aby si změnili jméno na Smithee a přivlastnili si zásluhy na jeho vzniku. Nevím, jestli to někdo z nich udělal. Ale stále přemýšlím o tom, že tak by bylo možno prorazit tu "magickou bariéru" a stát se režisérem."
 
Od té doby přibývaly Smitheemu na kontě snímky v průměru jeden ročně: The Challenge (1970, TV); Goose Filburn (1971); A Cup of Sugar (1972); Kid Mann (1973); Smithee's Macbeth (1977); The Barking Dog (1978); Campaign (1978); Tell 'Em Suzy Knows (1979); City in Fear (1980/1, TV); Fun and Games (1980, TV); Student Bodies (1981, kde byl Smithee producentem) a další včetně dobrodružného Zachraňte Harryho s Garym Buseym a Robertem Duvallem vybaveného nesmrtelnou výměnou: "A jak víš, že ho nebude varovat? - Něco v jeho očích mě přesvědčilo." A filmy Smitheemu přibývaly i se zpětnou platností: The Indiscreet Mrs. Jarvis (1955); The Omega Imperative (1968) a The Iron Cowboy (1968) aka Fade-In (1969), ve kterém hrál Burt Reynolds. Mimo jiné si náš borec (nebo bourec, kdyby s tím nějaký borec nesouhlasil a Svaz bourců mu vyšel vstříc) zkusil oba piloty a první epizodu sezóny The Heist, později veleúspěšného seriálu MacGyver (1985, TV), videoklip Bodyguard (1990) Whitney Houstonové, Bouřlivé srdce (Thunderheart) s Valem Kilmerem či některé verze Vůně ženy (Scent of a Woman, 1992) promítané v letadlech. Ještě téhož roku pak napsal jednu z nejhorších komedií všech dob Nejbláznivější z bláznů (The Nutty Nut). Pomáhali mu s ní Ivan Raimi (od té doby známý pod aliasem Alan Smithee, Sr.), Sam Raimi (Alan Smithee, Jr.) a Bruce Campbell, který zvolil alias "já nic, já muzikant" a o své účasti taktně pomlčel. Následující rok dokonce tvůrci filmu Poetic Justice (je u nás k sehnání na kazetách pod původním názvem) vzdali Smitheemu hold úryvkem fiktivního snímku Deadly Diva s Billy Zanem a Lori Pettyovou v hlavních rolích, který nechali promítat na jednom drive-inu uprostřed svého díla. Roku 1995 učinila něco podobného komedie Banda na výletě (National Lampoon's Senior Trip), která divákům prostřednictvím televize nabízí film Alana Smitheeho Forrest Humps (ve volném překladu něco jako Forrest Šuk), ve kterém hrdina příběhu přeruší pojídání čokoládových bonbónů, aby si to na své lavičce rozdal se zdravotní sestrou. A z téhož roku pochází i jeden skutečný Smitheeho TV film, který bychom neměli opomenout - je to dramatizace příběhu ottelovského šoumena O. J. Simpson - Vrah či oběť? (The O. J. Simpson Story, 1995), i když tady možná skutečného tvůrce Jerrolda Freedmana donutil vydávat se za slavnějšího kolegu strach ze sestřihu, který by mu mohl provést samotný O. J. poté, co svůj proces vyhrál. Smitheemu také připisuji na konto jeden z nejšílenějších filmů, jaký jsem kdy v životě viděl. (A čtenář tohoto časopisu je mi svědkem, že už jsem tu psal o mnoha zvěrstvech.) Nese název Zastávka smrti (Dead Stop, 1995) a vedle filozofických úvah typu: "...když chceš někoho uhodit, musíš ho znát. To není jako pistole. Musíš se s ním hodně sblížit, než mu roztřískáš hlavu...“ v sobě skrývá i jednu z nejméně pochopitelných vět světového filmu: "Ty, Garrette, seš ale koagulátor." Pánbůh s náma a Smithee pryč.
 
Další Smith-ke-týři
Více než Sedm statečných
 
Když už jsme u těch krycích jmen, jako Smithee si zahráli i dva herci a to roku 1989 postavu inženýra ve filmu Blades a roku 1996 muže v černém v titulu Flynn aka My Forgotten Man. Tentýž rok ještě Smithee neodolal a nechal se podepsat za závěrečnými titulky videoverze jisté evropské klasiky - jako dirigent The Alan Smithee Orchestra, tak doprovázel zhudebněnou verzi restaurovaného němého filmu Cyrano de Bergerac z roku 1925. Tomu se říká titánské (nebo ještě lépe smithánské) dílo.
 
Nebylo by také na škodu podívat se na Smitheeho obcování s oblíbeným žánrem sci-fi. Asi nejslavnější SF smitheeovština se skrývá v televizním sestřihu Duny (Dune) Davida Lynche z roku 1988. Proti vůli autora totiž vznikla sto devadesátiminutová verze obsahující dosud nikdy neviděné záběry a nový komentář. Nespokojený Lynch nejenže zvolil smitheeovský režijní převlek, ale ještě nechal změnit své jméno ve scénáři na Judas Booth.
 
Ale jsou tu i jiné chuťovky: nadějně nazvaný snímek Flesh Eaters of Bataan (1967); tentýž rok realizovaná Alice in Wonderland s Jamesem Foxem; invazní film Defenestrators from Mars (1967) vyznačující se především špatnými kostými s Johnem Carradinem a Kim Novakovou v hlavních rolích, ve kterém byly použity záběry z o rok staršího titulu Big Bust on Prince Street; nedokončený film Maria Bavy Planet of Hercules (zhruba rok 1971); hororová duchařina Ruby z roku 1977 s Piper Laurieovou, jejíž pětaosmdesátiminutová verze zakončená podobnou šokézní scénou jako Carrie (mimochodem Laurieová hrála v Carrie matku hlavní hrdinky), je rovněž signována Smitheem; The Rosary of the Dead (nedokončeno někdy roku 1979), kde Karen Blacková, Lee Van Cleef a Ray Sharkey čelí podobnému zombie nebezpečí jako o pět let později hrdinové filmu C.H.U.D.; nebo hororová adaptace Wildeovy věci The Importance of Being Earnest s Roddy Piperem, Johnem Saxonem, Sybil Danningovou a Dickem Millerem v hlavních rolích jménem Night of Brainsnatchers (1986). Smithee se také podílel na scénáři k prvnímu filmovému setkání Lance Henriksena a Briana Jamese The Horror Show o šerifovi pronásledovaném přízrakem mrtvého psychopata, které je volným pokračováním série o zlem prolezlém domě známým také jako House III: Horror Show aka Horror House (1989); undergroundovou klasiku Bloodsucking Pharaohs in Pittsburgh (1991) nebo film s všeříkajícím titulem Return of Satan's Cheerleaders (1991). Pak následoval původně nejspíš coby pilot zamýšlený televizní film Toma Hollanda Akce sova, který se vyznačuje dvěma věcmi: za prvé v něm hraje jednu z mála kladných postav své kariéry Brian Thompson (Dračí srdce) a za druhé se jeho demence přímo úměrně rovná českému distribučnímu sloganu - "Jeho soví kondice ho žene do té horší části společnosti." Hned následující rok se jej pak pokusila trumfnout bláboloidní space opera Sluneční hrozba (Solar Crisis 1992) s Charltonem Hestonem a Jackem Palancem v hlavních rolích, kteří letí roku 2050 na kosmické lodi Helios zachránit Zemi před zvyšujícím se žárem její hvězdy. A Smithee nezná únavu, mezi jeho další díla patří nadějně nazvaný snímek Kiss Me Before I Melt (1993); návrat klovajících nestvůr v nestvůrném podání hororu Ptáci II (The Birds II: Land's End 1994); rock'n'rollové vymýtání ďábla v divácích filmem Zuřiví andělé (Raging Angels 1995), kde je Michael Paré jako člen koalice pro světovou jednotu vyslán ďáblem, aby spojením hudby a politiky strhl svět na stranu zla a cormanovská videokanibalizace sebe sama Piraňa (Piranha 3: Contract On Fulton 1995). Ještě v témže roce se ve snímku Milenecký uzel (Lover's Knot) zmiňuje v pseudorozhovoru jeden ze zpovídaných o skvělém režisérovi Smitheem. A zatím naposledy přirazil náš démon kreativity na čtvrtý díl slavné hororové série. Hellraiser IV (Hellraiser IV: Bloodline 1996) trikaře Kevina Yaghera (Dětská hra), na několik let přesvědčil diváky, že nemají po dalších cenobitích dobrodružstvích pineheadovým špendlíčkem kopat.
 
Happy End
nebo nekrolog?
 
O tom, že není všem Smitheeho dnům konec (a že jeho obdivovatelé označující sama sebe za Smith-ke-týry na mistra nezapomínají), svědčí pocta, kterou se mu po vzoru Burtonova Ed Woodova životopisu lehce sebežroutsky rozhodl složit Hollywood. Paradokumentárním stylem vypráví příběh začínajícího režiséra zmítajícího se v sevření přitažlivé síly příliš velkého projektu. Vedle několika konferencí na téma "Smithee, ty génie, zase jsi to dokázal" tedy tím Šindlerovým seznamem pro Alana Smitheeho měl být výše zmíněný film podle scénáře Joea Eszterhase nazvaný prostě An Alan Smithee Film. Možná je to osud, možná zásah cinedolary podmáznutých sudiček, ale film se nejprve přejmenoval na Burn Hollywood Burn (u nás jako Jak dobýt Hollywood...), aby se jej nakonec režisér pro tvůrčí neshody zřekl ve prospěch titulku Film Alana Smitheeho. Teoretickým Smitheeho koncem by mohlo být rozhodnutí Svazu filmových režisérů, kteří už nechtějí tento název pro přílišnou zprofanovanost používat. Já však věřím, že Smithee je už se světem filmu natolik srostlý, že se k nám ještě mnohokrát vrátí.
 
Text: Marek "Smith-ke-týr" Dobeš
 
více filmů >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]