Twin Peaks – narozeniny legendy

8. dubna 1990, přesně před dvaadvaceti lety, se začal vysílat seriál, který se od té doby stal legendou, zdrojem nesčetných citací a pozvednutých obočí při otázce „Tys ještě neviděl Twin Peaks? Jak je to možné?“ U nás se pozvednutého obočí nedočkáte, ale nastíníme vám, proč byste se měli do hlubokých lesů státu Washington co nejrychleji vydat.

Nejsympatičtější agent FBI v historii televize? Samozřejmě Dale Cooper. Znáte snad někoho jiného s tak roztomilým kukučem a šílenou spotřebou kávy a koláčů? Navíc je tak trochu magor, který oslovuje svůj diktafon jménem (magory my rádi), a je ochoten připustit existenci a význam nadpřirozených úkazů, což se mu hodí zvláště v městečku Twin Peaks, kde ani sovy nejsou tím, čím se zdají být. A co teprve většina obyvatel.

Těch tu máme celou barevnou paletu, přesně podle toho, jak si typické americké maloměsto představuje mistr zvrácených žánrů David Lynch, a my už dvaadvacet let s ním. Pod povrchem spořádaných sousedských vztahů a komunitní vřelosti se ukrývají zloději, vrazi, pasáci, dealeři a psychopati, všichni čekající na sebemenší příležitost se projevit.

No a do toho je tu ještě zdánlivě čistá a nevinná Laura Palmer, která si svým statusem legendy v ničem nezadá s agentem Cooperem i přesto, že je mrtvá. Při vyšetřování její vraždy, které dotyčný agent přijíždí do Twin Peaks provést, ale vyplave na povrch tolik šťavnatých detailů z jejího života, že se zdá živoucí až až a divák se nestačí divit.

David Lynch (společně s Markem Frostem) vytvořil seriál, postavený na tom, jak je divný. Klaustrofobické prostředí malého městečka sevřeného hlubokými lesy, plíživé šílenství, přeskakující z obyvatele na obyvatele, předtuchy, prorocké sny a vidiny, to vše tvoří nesmírně lákavý mix, u kterého možná nevypnete a nezarelaxujete si jako u Ulice, ale zato na něj budete do konce života vzpomínat a citovat ho při každé vhodné příležitosti. Značnou zásluhu na tom má i brilantní hudba Angela Badalamentiho, která je už pár desítek let po právu absolutní hvězdou soundtrackového nebe.

Seriál se skládá ze dvou sérií – první s osmi díly a druhé s dvaadvaceti – a filmu Twin Peaks: Fire Walk With Me, který k němu tvoří prequel. Nemalý počet fanoušků sice vyzdvihuje pouze první sérii a druhou někdy až zatracuje, ale doporučuji nenaslouchat a všech třicet epizod si užít stejně. A teprve poté zhlédnout film, který se sice odehrává před událostmi seriálu, nicméně nedává bez jeho znalosti příliš smysl (ten, pravda, nedává moc ani tak, protože je ještě o několik stupňů surrealističtější než seriál) a hlavně svou poetikou na seriál navazuje, rozvíjí jej a ukončuje v jedné z nejsilnějších katarzí, jaké jsem měl tu čest prožít.

Dámy a pánové, uvařte si pořádný hrnec černé kávy, dnešní noc bude dlouhá. Je čas na seriálový maraton u příležitosti narozenin jedné legendy. My v redakci MovieMAGu přejeme všechno nejlepší a už vytahujeme zaprášená dvdčka.

A nezapomeňte (protože to nikdy nelze dost zdůraznit): Sovy nejsou tím, čím se zdají být!

Text: David P. Stefanovič