23. květen je 143. den roku podle gregoriánského kalendáře (144. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 222 dní. Tedy pěkně zarovnané tři dvojky. Bonnie a Clyde byla jedinečná dvojka. On a ona, k tomu nějaké zbraně a drzost s kuráží lupičů a mohla se zrodit legendarní gansterské duo, které nakonec skončilo dnes, roku 1934 rozstříl
Podobný osud potkal i bratrance Barošovi. To nebyla dvojka, to bylo kolotočářské trio, které se dnes v roce 1978 rozhodlo, že zdrhne na západ. A tak uneslo autobus plný školáků a zamířilo na hraniční přechod Pomezí. Do Německa bratránci nedorazili. Poté co se nechali ukecat a pustili rukojmí, objevil se transportér a pohraničníci to do nich začali solit. Jeden bratránek i s řidičem to odnesli na místě, další dva bratranci u soudu.
A dnes rovněž dodýchal asi jeden z největších sériových vrahů, Heinrich Himmler (mimochodem Himmler by se dalo přeložit jako „nebeský“). Ten sice nesnesl pohled na krev, ale jediným podpisem dokázal poslat do plynové komory tisíce lidí. A posílal je tam opravdu vehementně, jak každý z historie holocaustu ví. Nakonec se dostal do britského zajetí, sesypal se a dnes roku 1945 v
více ...
Film navigátor
Autobus smrti: klukovina která se zvrhla Karl Hermann Frank (24.1. 1898 - 22.5.1946) Hans Frank (23.5.1900 – 16.10.1946) Frank: cesta k šibenici pro kata českého národa... Ještě že se toho pan Dietl nedožil Jaroslav Dietl (22.5. 1929 – 29.6.1985) Inka Zemánková (14.8. 1915 – 23.5. 2000) 22. květen: Dietlova nabídka dnešního dne Vidím divné lidi: normalizační inženýry (Inženýrská odyssea) 23. květen: zajímavé mrtvoly dneška Bonnie a Clyde: pokřivená romantika, zlodějna a americký mýtus Autobus smrti: klukovina která se zvrhla Inka Zemánková (14.8. 1915 – 23.5. 2000) Bylo jich pět: Jak Tonda s kamarády pozval Brežněvovy tanky (Antonín Kapek) Hans Frank (23.5.1900 – 16.10.1946) 4DX nová kino dimenze, nebo pouťová atrakce? Y: poslední z mužů 8: Dračice v kimonu Žena za pultem s rudým práporem (Jiřina Švorcová) Frank: cesta k šibenici pro kata českého národa... Karl Hermann Frank (24.1. 1898 - 22.5.1946)
23.květen 2013
23.05.2013
![]()
Přijde chlapeček do hospody a říká: „Jedno pivo“ „A džus by ti nestačil?“ ptá se ž více ... Jde policista po chodníku, na kterém leží opilec. Ten se probere a povídá: „Hele, já ti řekn více ... Zima, jako když praští.V lese domeček, z komína se kouří. Uvnitř domku v teplíčku se více ... Syn: Tati, zamiloval sem se a chci pozvat na rande krásnou babu! Otec: To je úžasné synku. K více ... Otec se synem se dívají na televizi. Začíná film a objeví se erotická scéna. Otec povídá synovi více ... Volá cikán do banky: Prosím vás, už mi došla na účet podpora? Operátor odpovídá více ... Baví se dva chlápci v hospodě: Jak to, že tě tvoje stará pustila dneska na pivo? Dal více ... Blondýna volá na hotline Microsoftu Haló, nejde mi počítač! HL:Dobrá, co máte na m více ... Naposledy když jsem měl sex, tak jsem se cítil jako při finále 100 metrů na olympiádě. P více ... V čekárně u zvěrolékaře sedí ratlík, vlčák a doga. Vlčák se ptá ratlíka:“Proč s více ... Přijde chlap ráno do práce a povídá kolegům : „Tak si volové představte, dneska ráno více ... Učitel se ptá dětí ve třídě: Čím chceš být až vyrosteš? Pepíčku? Chci být více ... Starý Arab žije již přes čtyřicet let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory více ... Kohout se prochází po tržišti. V tom spatří stánek s grilem, kde se grilují kuřata. Nasraný popojde b více ... Synáček jde s otcem po městě a ptá se: Taťko, co to je za dům? To je dům radosti, syná více ... Konfident? Estébák! Lekce dějepisu pro později narozené...
![]()
„Poslouchám,“ pravil ve zpovědnici kněz, „Odposlouchávám,“ odpověděl mu muž, který přišel ke zpovědi.
Bylo nebylo, Česko, které dříve bylo součástí Československa bylo totalitním státem. V něm vládli komunisti, kteří na slovo poslouchali své „sovětské bratry“ a když někdo zlobil, nebo nechtěl poslouchat, poslali na něj Státní tajnou bezpečnost, která si s tím co se sluší moc velkou hlavu nedělala.
![]()
Vítejte na sklonku šedesátých let. Československo čeká invaze vojsk Varšavské smlouvy a radioamatér Adam se právě během své služby při ochraně státních hranic, nevědomky a nechtě zapletl do vraždy údajného uprchlíka, ve skutečnosti bývalého agenta StB. To mu přineslo pozornost velitele od kontrášů a možnost pracovat ve státních službách. V pozici šmíráka, který má s pomocí směrového mikrofonu shromažďovat na vytipované nepohodlné lidi kompromitující materiály. Tak asi takhle nějak otevírá Juraj Nvota (Občanský průkaz, Nedodržaný sĺub, Tichá radosť) svůj nový film Eštébák, který u nás distributor trochu nelogicky překřtil na Konfidenta.
![]()
Zatím co se Nvota ve svém předchozím díle zaměřil na okupované Česko a fašistické Slovensko a vytvořil opravdu silný příběh, nyní jeho zájem patřil (obdobně jako v posledním Občanském průkazu) období totality a hlavně estébáckým praktikám. Údajně na základě skutečného příběhu, podloženého studiem dobových materiálů. Tuto informaci je však brát trochu s rezervou. Pokud to tak doopravdy je, tato inspirace je hodně povrchní. Jeho hlavní hrdina Adam vstoupí do mašinérie StB pod lehkým nátlakem (jeho milá je disidentskou dcerkou a on se jí snaží ochránit), nicméně během své práce začne prozírat a uvědomovat si, že je vlastně na špatné straně barikády. Nic proti ničemu, tento předpokládatelný vývoj událostí by mohl za předpokladu, že bude gradovat, přinést solidní drama v podobě silného faustovského tématu. To se ale nestane.
![]()
Na vině je hned několik skutečností. Nvota sice rozehrává nejednu rovinu, ovšem ta po dějové stránce spíše mnohdy klouže po povrchu, ať se již jedná o polského svůdníka, linii disidentů kolem spisovatele, či samotné paranoie Adama ve stylu slavného černobílého Ucha a finální vypořádání se s Adamovou estébáckou čiností rovněž postrádá důraz. Vše je zde jen letmo nahozeno, aby to tvořilo dějovou kostru, nicméně nedotaženo do silné pointy. Navíc praktiky StB v Nvotově podání jsou lehce cítit scenáristickým perem. Jeden příklad za všechny. Kdyby v té době estébáci skutečně chtěli „dát za uši“ disidentské partě, nechodili by tak jako ve filmu s mikrofonem kolem horké kaše, ale brutálně a přímočaře by je smetli. Rovněž i Adamova odplata vyznívá trochu naivně.
![]()
To ale neznamená, že je Konfident špatný film. Špatný je jen zmíněný název, neboť Adam nebyl konfidentem, tedy udavačem, ale regulérním agentem. Jeho příběh i přes zmíněné vady na kráse nepostrádá atraktivitu a pro mladší i jistou míru poučení jak to tady kdysi chodilo. Rovněž výprava filmu patří mezi ty bohatější (v rámci česko – slovenského filmu rozhodně) a rozhodně se je na co dívat. Od věci není ani výkon Jiřího Mádla, který už s rozjíveným šklebem neřve: „Stříkej!“, ale ukazuje, že umí i hrát. Jistě na Oscara to není, ale v rámci našich možností se rozhodně jedná o nadprůměrný výkon. Milé je i příležitostné odlehčení humornou vsuvkou, třeba v podobě hravých dialogů během soulože v novém panelovém bytě. Ano tam je taky slyšet všechno... dodnes.
![]()
Konfident může být srovnáván s nedávnými Pouty. Nedělejte to. Jedná se totiž o dva naprosto rozdílné filmy, byť v podstatě vypráví o tom samém. Rozdíl je v přístupu k tématice. Pouta jsou dospělejším filmem pro dospělejšího diváka. Konfident je o mnoho lehčí, v jistém ohledu „koukatelnější“ a určitě si u něj přijde na své mladší divák. Ti starší ho budou brát maximálně jako povedený film. Jako reálnou výpověď o době totality už stěží.
|























