Byť podtitulek filmu „skutečný příběh Nikiho Laudy“ sází hlavně na provařené jméno legendy mezi piloty Formule 1, žádný obsáhlý životopisný film mapující Nikiho od rakouských dupaček a dudlíku v papule, až po důchodcovská léta, nečekejte.

 

Děj nového filmu režiséra Rona Howarda (např. Šifra mistra Leonarda a její volné slabší pokračování) se primárně zaměřuje na závodní sezónu roku 1976, kdy se na mnoha okruzích po celém světě, kde se v reálu jezdí „rychle a zběsile“ odehrával neuvěřitelný souboj jezdeckého talentu a dvou zcela rozdílných eg na jehož konci byl titul mistra světa. A jelikož se jedná o příběh „podle skutečné události“ milovníci automobilového sportu ví čí ego bude zcela a beze zbytku naplněno. I když, upřímně řečeno, o to zde jde až v druhém plánu.

 

Howard totiž na ploše dvou skutečně nabušených hodin, které vám utečou rychleji nez krajina míhající se vedle pilotní kabiny formule zprostředkovává nejen pohled na oba nesmiřitelné soky, ale hlavně do zákulisí automobilového sportu. A činí tak opravdu grandiózně. Zapomeňte na Harlinovu Formuli ze Stallonem, tohle je opravdu jiná káva. Howardovi se totiž podařilo to, co před několika lety Harlinovi ani náhodou. Vtáhnout diváka do děje. Téměř dýchat stejný vzduch prosycený výpary z motorů jako precizní, nicméně neoblíbený Niky a horkokrevný James užívající bez zábran života. Není divu, že se ti dva mají už od samého začátku nižších soutěží rádi asi tak, jako má frigidní, zahořklá a puritánská pana ráda představu grupensexu.

 

Další devizou tohoto filmu je, že zde není jednoznačný hrdina, který by byl in a hlavně tutovým miláčkem obecenstva. Oba mají své klady i zápory, oba se nejednou zachovají jako kreténi, ale vzápětí je musí člověk obdivovat. Sympatie diváka tak přecházejí z jednoho na druhého a není lehké si vůbec vybrat kdo bude hrdinou číslo 1. A to slavnému jménu Niki Laudy navzdory. Netřeba si zmiňovat, že oba herci v hlavních rolích, jak „Thor“ Chris Hemsworth, tak i Daniel Bruhl (např. Bournovo ultimatum) jsou ve svých rolích bezchybní a jejich výkon, včetně finálního rozuzlení jejich vztahu v němž se mísí nevraživost i respekt, povyšuje celý film nad průměr.

 

A pak je zde režijní styl. Lesk a atraktivita závodů F1 jsou zde vyobrazeny ve skutečně nabušeném stylu, kamera je vynalézavá, nechybí různé vizuální vychytávky a co se týká zvuku, hřmot burácejících motorů vím bude znít v uších ještě nějakou dobu po odchodu z kina. Je to prostě jízda ve všech směrech, která je navíc okořeněná pro diváka nepříliš znalého automobilových klání (mezi ně patřím i já), pocitem napětí. Obzvláště, když značka „podle skutečné události“ eliminuje možná scénáristická klišé.

 

Popravdě řečeno, nečekal jsem od tohoto filmu příliš. Maximálně rychle se honící autíčka, stříkající šampáňo, nějakou tu bouračku, aby to bylo víc drámo a velké kozy modelek třesoucí se na to, aby je nějaká ta závodnická celebrita prohrábla. To vše jsem dostal. A k tomu jsem dostal ještě mnohem víc. Tato sezóna závodů Formule 1 se prostě vyvedla na výbornou. Jak v reálu roku 1976, tak i ve filmu.