Netřeba chodit kolem horké kaše. Ve vesmíru je kláda. Velká kláda a život je zde nemožný, jak vás ujistí titulek na začátku filmu. Přesto je však vesmír pro lidi stále velkou výzvou. A právě proto se mnohdy výlet do vesmíru může stát více než adrenalinovým zážitkem. Může se stát doslova „pekelnou jízdou“. Zeptejte se Sandry Bullock a George Clooneyho.

 

Je to prosté jako sklo. Na tomto příběhu nic objevného, ani nic navíc, co by vám neprozradil trailer, nenajdete. Rutinní vesmírná mise se díky vesmírnému šmejdu ze zlikvidovaného ruského špionážního satelitu změní v drsný survivall zážitek. Samozřejmě ve vzduchoprázdnu, což jej povišuje na vizuální lahůdku.

 

Ono je tady toho samozřejmě více. Režisér Alfonso Cuarón (který scénář spáchal se svým bráchou) nechal za sebou kouzla Harryho Pottera i futuristické Potomky lidí, sebral již odkvetlou Sandru Bullock a chlapáka Clooneyho, aby je protáhl vesmírným peklem, kdy z raketoplánu je náhle vrak a kolem dokola vesmírná pustina. S nulovou gravitací. Úchvatné, mnohdy dech beroucí záběry pak střídají akční scény, kdy se divákovi skutečně (i přes všechna pochopitelná klišé) tají dech. Skvělá práce, když si připočteme že děj nese minimum postav. Přesto Gravitace spolehlivě utáhne vaší pozornost od samotného počátku až do konce.

 

Jistě. Důležité je prostředí. Sledovat Gravitaci staženou v počítači, by byl hřích. Tohle je totiž přesně ten typ filmu, kterému slusí obrovské plátno a 3D brýle na frňáku. Divá se tak totiž má možnost alespoň na chvilku ocitnout v místech, kam se moc velké procento lidské populace nedostane. Do vesmíru, který, jak vzápětí pozná, není tak prázdný, jak by se mohlo zdát. Civilizace zde již stačila vybudovat nejeden záchytný bod. O bordelu ani nemluvě. A tak i zde, v případě zdánlivě beznadějné situaci platí, že když se chce, všechno jde. Za podpory šikovného scénáristy, samozřejmě. A bratři Cuarónové šikovní jsou. Epické vyizuální kulisy míchají s akcí za kterou by se nemusel stydět nejeden katastrofický film, sem tam ukápne trocha sentimentu a pochopitelně nechybí kus chlapáctví a „pořádné koule“. A ty získala i Sandra, která Gravitací dokazuje, že ještě neřekla své poslední slovo. 

 

Ne, žádné ufony, ani supermany nečekejte. Film se snaží působit co nejvíce nejreálněji. Jasně, sem tam to trochu díky divácké atraktivitě zaskřípe, ale to není nic, co by člověk, který není fanatickým znalcem vesmírného prostoru, nebo profesionálním rejpalem, nebyl schopný akceptovat. Nečekejte ani hlubokomyslný příběh. Dokonce nečekejte ani ono otřepané: "Houstone, máme problém!" Nic takového tu nenajdete, vesmír je v tomto ohledu prázdný a studený. Čekejte zážitek a nezměrnou touhu stát zase oběma nohama na pevné zemi. A v tomto ohledu Gravitace funguje naprosto dokonale.