Batman Temný rytíř 04: Proměny

Série Batman Temný rytíř si v posledních dvou knihách vždy vzala na paškál zajímavého padoucha z Bat univerza, kolem kterého byl vystavený celý příběh. Svou porci strachu tak nabídl Scarecrow ohánějící se kolem sebe zubatou kosou a ukázkové šílenství předvedl Mad Hatter. A kdo to bude tentokrát? Říká  vám něco jméno Clayface?

 

Pokud nejste dostatečně znalí Batmanova univerza, tak asi nic moc. No, není divu, on totiž Clayface, svůj tvar ovládající a měnící hrouda hlíny, která byla kdysi hercem Basilem, nikdy nepatřila k záporácké lize. Spíš naopak. Od roku 1940, kdy se objevil jako tajemný  vrah likvidující filmový štáb, který natáčel remake jeho starého úspěšného filmu, byl nejprve obyčejným maskovaným (svou tvář ukrýval pod hustou vrstvou líčidel) padouchem pro jeden příběh, později se nijak zvláště neprojevoval. To zvládli až jeho nástupci. Ano Clayfaceů bylo hned několik a jeden z nich dokonce nosil takový skoro kosmonautský skafandr (to aby udržel lidský tvar a vypadal cool), což se čtenářům těch přeplacaných dob a příběhů mohlo líbit. Ale a ni tak. Skafandr, neskafandr, Na první ligu to nestačilo ani náhodou. Clayface mohl zezdola jen závistivě pokukovat zo závratných výšin, kde se šklebil Joker, Two Face házel  mincí a Tučňák otevíral deštník.

 

O všem i přes to, nebo možná právě proto si na něj Gregg Hurwitz vzpomněl za zaplnil s ním hned čtyři sešity v sérii Batman Temný rytíř. A pochopitelně ho náležitě zmodernizoval v hroudu bláta, která umí nejen měnit tvar, ale která se umí proměnit v libovolného člověka. A to může být pro netopýra, který jí chce chytit, pěkná podpásovka. Obzvlášť když se padouch najednou promění v jeho ex milenku, která zemřela v minulé knize. Jenže slibný rozjezd brzy vpluje do neslaného nemastného stereotypu, který prostě čtenáře nestrhne natolik, aby hltal další a další stránku. Ne neříkám že je to špatný, říkám, že to prostě není výjimečné. Obzvlášť po tak skvělé knize, jakou bylo předchozí Šílenství. A co si budeme říkat, svůj kus práce Clayface odvedl i v první knize této série a hlavně v knize Imperátor Penguin ze série Batman: Detective Comics.

 

Sympatický na tomto příběhu s trochu hrubou, syrovou kresbou Alexe Maleeva je Clayfaceův Origin, tedy historka jeho zrodu, která samozřejmě postrádá tu naivitu těch předchozích z uplynulých desetiletí a pokouší se dát té metamorfující hroudě bláta nějakou hloubku. Bohužel příběh nepatří mezi ty nejlepší a tak se žádný čtenářský orgasmus nekoná. Prostě jen takový standard s Batmanem, který v této knize střídá celkem odvážný experiment v podobě příběhu Beze slov. Ano, další dobrodružství o obchodu s lidmi (hlavně s dětmi) se jmenuje Beze slov a je... beze slov. Nenajdete v něm ani jednu komiksovou bublinu. Jako experiment a ozvláštnění fajn, jako věc, kterou si chcete přečíst, nula. Číst si totiž nic nemůžete. Můžete si jen prohlížet obrázky a s nimi i příběh, kterému by nějaká ta slova vážně slušela.

 

Poslední, třetí zářez v této knize je klasické Batmanovo dobrodružství. Konkrétně jeho další střet s Man Batem, geneticky upravenou netopýří potvorou, která v minulosti byla vědcem Kirkem Langstromem, neuváženě experimentující s netopýřím sérem. Jenže Kirk má tentokrát alibi a v nestvůru, vysávající krev z chudáků v chudinské oblasti se proměňuje někdo jiný. A aby toho nebylo málo, nový Man Bat je silnější, dravější a krvežíznivější, než ten předchozí, který řádil v knize Trest (opět série Batman Detective Comics). Ano, tohle je klasický Batmanův příběh s klasickou realistickou kresbou, který, alespoň podle mého názoru je tím nejlepším v této knize. Ano, dalo by se říci ono otřepané „To nejlepší nakonec“. Ovšem konec je v tomto případě definitivní. Tímto příběhem (v originále sešitem 29) totiž série Batman Temný rytíř (v originále Batman: Dark Knights) definitivně skončila. No, mnoho kol se čtenářským zájmem Temný rytíř v tomto případě nyvyhrál.

 

Ale tak už to v tom komiksovém světě chodí. Mnohé série po několika číslech zaniknou, aby mohly vzniknout nové. Tato měla bombastický (byť mírně přeplácaný rozjezd) naprosto výtečný střed a tento, celkem smutný závěr.