Profily



D-Day 2012 (16.6.2012)

 

 
„Je to už nějaká doba, ale narozeniny jsou narozeniny. V tomto mém případě, paintballové narozeniny. Jo, po několika měsících jsme sbalil zelené hadry, nevyčištěnou karabinu a vyrazil opět do války... na D-Day. Tentokrát už pátý. Hezky to letí. 
 
Byť co se formátu akce týká, zůstalo všechno při starém, prostor Louček u Karlových Varů, kde, jako vždy, měla proběhnou simulace vylodění v Normandii , došel několika změn. Pod svahem se válela maketa sestřeleného letadla a kolem ní vyrostlo několik bunkrů, za které se mohly invazní jednotky napospas krupobití střel obránců shora účelněji schovat.  Právě počtem vystřelené munice a masakru, který následuje po několika detonacích spojených s přeletem letadla je totiž tato akce pověstná.
 
 
Nejinak tomu bylo i letos. Na frontu zavítal „vůdce“ (novinka, která se ujala od minulého ročníku), strany se rozdělily, invazní jednotky se rozmístily v kontejnérech, Bohouš se Štramákem byli připraveni u palníku, aby při prvním přeletu rozpoutaly inferno za pomoci několika silných náloží a já, s karabinou na zádech zaměřoval fotopuškou místo, kde mělo propuknou. Tato akce byla totiž i pro mě něčím výjimečnější, než ty předešlé. Anka, díky práci nemohla vyrazit se mnou a tak jsem se poprvé ocitl v pozici válečného zpravodaje, který střílí kule z pušky a zároveň s tím i fotky. A řeknu vám, žádná prdel to není.
 
 
Série detonací a už to jelo. Na prostor vylodění se snesla smrť kulí. A stejně tak se nedali zahanbit i nepřátelé. Pravda, oproti minulým ročníkům se sjelo citelně menší množství válečníků, nicméně atmosféra byla stále zachována. První fotky. Běh přískoky do středového bunkru, kde jsem měl stanoviště a pak na vlny valící se z kontejnérů začal místo teleobjektivu mířit lauf karabiny. Ještě, že mi jí Štramák před bojem vyčistil. V kombinaci s výhodnou pozicí se z ní stal smrtící instrument pro mnoho nešťastníků toužících strhnout „naší“ vlajku s německým křížem. Pravda, mnohý z nich musel schytat ran několik, než pochopil, že zásah vyřazuje ze hry, ale obdobná situace se, podle Bohouše, který na naší první linií pálil nad bojiště kulové pumy, odehrávala i na naší straně. Inu otevřená hra.
 
 
Minuty běžely. Další a další vlna se tříštila o písečný val. Na mnohém palpostu se tenčila munice. Já, zakrtkovaný ve výhodné pozici, pestrobarevný od ostřiků střel praskajících o dřevěnou stěnu palpostu jsem začínal být podobný obrázku od Van Gogha a puška, hrající všemi barvami připomínala pouťovou hračku. A jak se zdálo, i útočníkům pod námi začínalo docházet sebevědomí. Opevněný písečný vrch se zdál být nedobytný. Pořadatel tedy, aby zachoval historickou realitu začal stahovat mnohé z obránců do vrchní pevnosti, aby útočníkům zvětšil šance. Za okamžik jsem zůstali v bunkru jen dva. Smrt přišla vzápětí. Moje první a jediná.
 
 
Pak jsem již v roli reportéra dokumentoval postup spojenců, kteří se vydali do poslední váze boje. Útoku na lesní pevnost. Ta padla po několika hodinách. Pažout, který mě na mém prvním D-Day upoutal tím, jak hnal všechny dopředu, opět nezklamal. Zítra asi bude mít pěkně vyřvaný hlasivky. Krvavá jelita po nejednom zásahu, má už teď.
 
 
Den se vydařil. Sluníčko to do nás nekřesťansky pralo. Po první hře, podle předpokladů řady válečníků neznatelně prořídly. Nic neobvyklého, na akci, jako je D-Day pravidelně se opakující jev. Někdo si zastřílel, či schytal masáž, což mu ke štěstí stačilo a vypravil se domů vyprávět své hrdinské činy. Sám jsem na své první akci, nebyl jiný. Kolem jedné hodiny odpolední se role otočily. Kontejnéry se opět naplnily a začala další bitva. Tu jsem tentokrát strávil v roli válečného zpravodaje. Samozřejmě v první linii. Kontejnér se otevřel, vojáci, včetně toho nesoucího vlajku z pruhů a hvězd vyběhly, aby byly vzápětí nemilosrdně zmasakrováni. Já poskakoval mezi překážkami a „žral“ kouř z dýmovnic. Slušná dávka mi rozstřílela hnáty. Reflexní vesta mi nebyla k ničemu. Když se kácí les, lítají třísky a v masakrálním kotli reportér dojde stejné úhony jako řadový voják.
 
 
I bez úvodní omáčky v podově výbuchů a letadla, bitva zuří neměnnou silou. Pořadatelé sice měli trochu problém s hráči, kteří se nechtěli hrát v roli spojenců. Podruhé. "Teď si chci zastřílet na krocany já!" Nepomohlo ani, když bylo rozhodnuto, že obránci budou mít jen jeden život, oproti klasickým třem. Had ze Skalkajidy v půli těla za zříceným letadlem, další dávka kouře dýmovnic, Foťák chytil ostřik a já kuli do ramene. Partička capartů leří k zemi jako přibitá. Na písečný val začínají pronikat první odvážlivci. Palba zvrchu začíná řídnout. Okamžik průlomu?
 
 
Nic se nemění. Obzvláště na akci jako je D-Day. Jsou tu tahouni, kteří se ženou dopředu vstříci jisté smrti, stejně jako ti, kteří nesmyslně vykukují zpoza prvních překážek u kontejnerů, tedy v místech, kde se nestřílí. Což je ve chvíli, kdy se již první odvážní jednotlivci drápou do svahu, tak trochu zarážející. Ale na druhou stranu, po nováčkovi, nebo nezkušeném hráčovi, který si sem přijel jen tak „zapifat“ asi člověk nemůže chtít nějakou přílišnou aktivitu. Obzvláště, když je v této válce naprostá absence velení. Prostě jen hurá na kopec a zase znova a znova. Dokud odpor na vrcholu nezeslábne. Během toho mě tak mimoděk napadlo, jak by asi tato akce probíhala, kdyby obě strany získaly zkušeného velitele a samozřejmě prověřené hráče, popřípadě i omezený počet munice. Hlavně u obránců, která by tak s ní musela šetřit. Což by ale na druhou stranu zkazilo image masakru, kterým D-Day prostě je. Stejně jako vyžití pro všechny, kteří zalepí dvě kila a jdou prostě střílet. Ano, blíží se to hodně komerci, ale taková tahle akce prostě je a jako taková si dostatek hráčů prostě vždycky najde. A tak proč bořit tradici... 
 
D Day 2012
Date: 16.6.2011
Lokace: Loučky u Karlových Varů
Pořadatel Střelci
Tradiční masová akce simulující vylodění v Normandii
 
PROFIL FOTO (121)
 
 
Paintballový deník (předchozí akce): 120. Eliminace 2012
Paintballový deník (následující akce): 122. Magistrála I.
 
Odkazy
 
 
 
 
 
FOTOGALERIE:
 
d_day_2012_01
d_day_2012_02
d_day_2012_03
d_day_2012_04
d_day_2012_05
d_day_2012_06
d_day_2012_07
d_day_2012_08
d_day_2012_09
d_day_2012_10
d_day_2012_11
d_day_2012_12
d_day_2012_13
d_day_2012_14
d_day_2012_15
d_day_2012_16
d_day_2012_17
d_day_2012_18
d_day_2012_19
d_day_2012_20
d_day_2012_21
d_day_2012_22
d_day_2012_23
d_day_2012_24
d_day_2012_25
d_day_2012_26
d_day_2012_27
d_day_2012_28
d_day_2012_29
d_day_2012_30
d_day_2012_31
d_day_2012_32
d_day_2012_33
 
 
 
více paintballu >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]