Kalendarium Kalendarium
21.květen 2013 21.05.2013


    21. květen je 141. den roku podle gregoriánského kalendáře (142. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 224 dní.Dnešek je rovněž vnímán jako den kulturní rozmanitosti. Zapomeňme tedy na stereotyp a ponořme se do rozmanitých událostí třetí čerstvě načaté květnové dekády.
  V ní bylo třeba zaznamenáno první praktické použití telefonu. Ne to ještě nebyly mobily. Ty přišly později a byly větší a těžší než cihla. Majitel vysočanského cukrovaru Bedřich Frey si jako první obyvatel Prahy nechal roku 1881 zavést telefonickou linku z bytu do kanceláře.Jeho telefonní seznam sice zprvu moc rozmanitý nebyl, ale to vem čert. To herecký rozsah, stejně jako rejstřík Jaroslava Marvana byl více než rozmanitý. Od policejního rady pana Vacátka, až po Anděla, který byl na dovolené, či na horách. Jinak ve skutečnosti byl Marvan více než jen nešika. Alespoň co se manuálních činností říká. Inu jak zpíval jeho kolega Werich: „Ten umí to a ten zas tohle...   Ve starém filmu Hvězda zvaná Pelyněk. Marvan nehrál. Ovšem událost o které film vyprávěl, slaví dne více ...

Další kalendárium komentáře
Profily



Fóry dne Fóry dne

Přijde chlapeček do hospody a říká: „Jedno pivo“ „A džus by ti nestačil?“ ptá se ž více ...

  Jde policista po chodníku, na kterém leží opilec. Ten se probere a povídá: „Hele, já ti řekn více ...

  Zima, jako když praští.V lese domeček, z komína se kouří.  Uvnitř domku v teplíčku se více ...

  Syn: Tati, zamiloval sem se a chci pozvat na rande krásnou babu! Otec: To je úžasné synku. K více ...

Otec se synem se dívají na televizi. Začíná film a objeví se erotická scéna. Otec povídá synovi více ...

  Volá cikán do banky: Prosím vás, už mi došla na účet podpora? Operátor odpovídá více ...

  Baví se dva chlápci v hospodě: Jak to, že tě tvoje stará pustila dneska na pivo? Dal více ...

  Blondýna volá na hotline Microsoftu Haló, nejde mi počítač! HL:Dobrá, co máte na m více ...

  Naposledy když jsem měl sex, tak jsem se cítil jako při finále 100 metrů na olympiádě. P více ...

  V čekárně u zvěrolékaře sedí ratlík, vlčák a doga. Vlčák se ptá ratlíka:“Proč s více ...

  Přijde chlap ráno do práce a povídá kolegům : „Tak si volové představte, dneska ráno více ...

  Učitel se ptá dětí ve třídě: Čím chceš být až vyrosteš? Pepíčku? Chci být více ...

  Starý Arab žije již přes čtyřicet let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory více ...

Kohout se prochází po tržišti. V tom spatří stánek s grilem, kde se grilují kuřata. Nasraný popojde b více ...

  Synáček jde s otcem po městě a ptá se: Taťko, co to je za dům? To je dům radosti, syná více ...

Warzone 2009 (25 - 27.9. 2009)

 
Legendární několikadenní akce jen pro zvané, nejedním paintballovým válečníkem vzpomínaný paintballový orgasmus pořádaný týmem MG, hra, která si postupně od svého zrodu v roce 2004 vydobyla své velké jméno – to je Warzona.
 
Není divu, že tato velká barevná válka slibovala velký zážitek a svému slibu taky dostála. Boží Dar v Milovicích se tak stal na dva dny válečnou zónou. War zónou. A taky místem kde technaři měli párty a kde probíhaly automobilové závody.  Monstrózní akce sice bohužel utrpěla několik šrámů na kráse vinou technopárty, jež se konala opodál, a automobilovým rallye, které se pořádalo opodál následující den, ale přesto se jednalo o výbornou simulaci války, v níž neexistují nesmrtelní Rambové ani povrchní válečníci, kteří si jdou jen tak zablbnout. 
 
 
Obě strany stojící proti sobě měly své pevné velení, strategie, taktika, technické zázemí, stejně jako úsilí bojovníků na obou stranách dotvářely ten zážitek, který si mnozí slibují od čistokrevného military paintballu. Naše zarputilá, téměř celodenní obrana baráku (bod 19) druhého dne války, hovoří jasnou řečí. Ale nepředbíhejme. Nyní jsme na začátku, kdy zjišťujeme, že kromě zmíněných akcí se v bojové zóně má ještě konat nějaké dovádění kynologů. Jo ten víkend bylo v Milovicích opravdu živo. Včetně civilistů. Kteří rádi lezli přímo do přestřelky a cítili se dotčeni, když jim bylo vysvětlováno, že to je jejich zdraví opravdu nebezpečné. Zde byla „výtečná“ jedna paní s kočárkem, která ho používala jako štít (adeptka na titul máma roku) a ječela, že jí vůbec, to, že prostor máme pronajatý nezajímá. 
 
 
První den bojů, taktické postupy, nejasnosti kolem bombertýmu (simulace dálkové palby spočívající v nasazení nesmrtelného oddílu, který určený čas kosil vše živé ve svém dosahu), který nejednou zmasakroval naše postupující jednotky. Přetahování se o vilu, ztráta pozicí, dlouhá cesta na mrtvoliště a po limitu zmrtvýchvstání opětovný transport vojenskou technikou do pole, to vše na válečníka dýchalo neskutečnou atmosférou. Stejně jako poměrně dlouhá cesta na mrtvoliště, kde ve stanoveném limitu mrtvý bojovník vyfasoval nový život a mohl se vrátit zpátky do boje.
 
 
Je třeba dodat, že se nám moc skvěle nevedlo. Boj o vilu rozhodl bombertým. Navíc námi povolaný. Nařídili jsme bombardování, aby jsme jí vyčistili od zalezlých nepřátel, kteří  z této dobré obranné pozice slušně kontrolovali okolí. My jsme měli rozkaz na povel (hned po bombardování) vlítnout dovnitř a obsadit jí. Na povel jsme tedy vyrazili. Bohužel povel přišel předčasně. Bombertým ještě svou práci neskončil a tak naše velká většina skončila jeho rukou. Jako kdyby jsme vběhli do epicentra výbuchu.  Včetně mě. A tak jsem poměrně nehrdinně poprvé zemřel. Což nasere. 
 
 
A nasrat dokázaly i zhulené smažky připravující technopárty. Některé si provokacemi koledovaly o facana a jedna z nich si ho taky od Bohouše vykoledovala. 
 
Jsem vytočenej jako čert. „Zkurvenej bombertým! Zkurvenej rozkaz! Zkrurvený velení!“ Jdu na mrtvoliště. Celkem nechutně jsem to schytal. Nedaří se! Kurva. Procházím zónou technařů, kteří se většinou povalují u přistávací dráhy. Jedna z nich s umaštěnou patkou a rozšířenými zorničkami, chce asi komunikovat. 
 
„Válka už skončila, generále?“
„Jdi do hajzlu.“
„Už nebudeš bojovat?“
„Jdi do hajzlu.“
 
Tajtrlíkujícího debila jsem odstrčil, až si sedl na zadek. O pár minut později takové štěstí neměl. Stejnou cestou se vydal i Bohouš, který chcípl pár minut po mě. Stejnej debil, stejná situace, stejný kecy. Jen pointa byla jiná. Místo odstrčení si debílek vykoledoval od nasraného Bohouše záhlavec.  I přes fakt, že nebyly velikonoce. Taky si z něj sedl na prdel.
 
 
V noci se nám pak milovníci „duc duc kultury“ odvděčili kulturní vložkou v podobě těch jejich techno hovadin linoucích se z obřích repráků. Někomu se to líbí, já vím. Ostatně, pár bojovníků se této párty v noci zúčastnilo. Ráno pak vypadali, jako kdyby je přejel parní válec. Moc toho nenaválčili.
 
 
Druhý den se pokračovalo v bojích. Které pro změnu ozvláštnila vytyčená dráha pro zmíněné Rallye. Dostali jsme příkaz, aby jsme se jí vyhýbali. Já se ocitl v již zmíněném baráku označeným jako Bod 19. Postupem času od rána se naše obrana o síle cca 20 mužů smrskla (okolní snipeři, útoky z vedlejší školy) na 5 z toho dva kvéry byly téměř nefunkční a munice minimální. Jedním z přeživších byl i Last, který už svůj mrtvý kvér bez CO vyměnil za záložní pistoli. Jeden z mrtvých kvérů byl můj – došla mu baterka. A tak jsem se po vzoru hrdinný ruských vojáků, jak je líčí sovětské heroické válečné filmy, obětoval. Vběhl jsem naproti do cesty bombertýmu – simulace bombardování – aby ostatní přeživší měli čas vyskákat z okna a přežívat dál. To byla ta orgasmická stránka věci. Stejně jako „čištění“ místního kina od nepřátel. Teď k těm stinným. 
 
 
Bohužel, tato akce potvrdila, že jen mnozí... nejeden tým (mezi nimi i 73. Skupina Severských Ďáblů, který tak nechal na holičkách svého velitele XlastX - Lasta) se s nedělí, druhým válečným dnem, vypařil jako pára nad hrncem, čímž oslabil svou bojovou skupinu. Jednalo se asi o 30 lidí, díky čemuž se stalo oslabení celkem fatálním díky kterému naše strana neustále dělala jako že je nás hromada v několika málo lidech. Stejně tak se objevily případy, kdy jeden z týmů poslal svého velícího někam a dělal si, co sám uznal za vhodné. Což jsou smutné fragmenty ukazující na fakt, že military paintball skutečně není pro každého. Ono stěžovat si na fakt, že člověk třeba půl dne hlídá svěřené stanoviště a nic se neděje, nebo že se projde dva kiláky (tak daleko to určitě nebylo) na mrtvoliště, je u takové akce trochu mimo. Ano, kdysi jsem se pozastavoval nad tím, že jsou některé (většinou ty nejlepší a v paintballovém světě nejznámější) akce uzavřené, a tady jsem pochopil, proč tomu tak je. Není totiž nic horšího, než když člověk z nějakého důvodu jede, kam vlastně jet nechce, a pak má potenciál pokazit celou hru.
 
 
Nepoměr stran, způsobený hojnou emigrací – dezercí z naší strany nakonec vyústil v podobu finálního boje o školu. Zásadního boje. Bylo totiž vyhlášeno, že vítěz bere vše. A zde se mi poštěstilo být tou poslední, definitivně finální mrtvolou této rozsáhlé války. 
 
Stalo se to asi tak... poslední boj (poslední šance) ve staré škole měl definitivně rozhodnout o naší porážce. Do těchto míst byly velením obou stran nasměrovány všechny dostupné jednotky. Byl jsem rozkazem určen hlídat, popřípadě bránit zadní vchod do tělocvičny, aby se nepřítel nedostal postupující skupině do zad. Hlavní skupina šla dál. Hlídal jsem ho ještě s dvěma klukama. Jeden po čtvrthodině nevydržel a někam odběhl. Už se nevrátil. Z naší hlídky se tak stala „mrtvá hlídka“. Naprosto odříznutá, bez spojení a sebemenšího tušení, co se kolem děje. Po půl hodině mi bylo divné, že se nikdo nehlásí ve vysílačce a tak jsme se vydali po stopách hlavní skupiny. Škola byla prázdná. Z oken jsme spatřili velkou skupinu nepřátel. Pohodo, klídek, žádný shon. Zjevně odpočívali. Prsty na spoušti svědily. Pustili jsme to směrem k nim načež se strhlo peklo. Jako když kopneš do mraveniště. Za chvilku bylo po všem a my, jako mrtvoly, opustili školu obklíčenou několika desítkami nepřátel.
 
 
Bezprostředně po WarZone jsme se společně se zpravodajským Bojovým Muckem rozhodli, že přestoupíme z týmu Wolves of the Rivia, kde jsme stejně byli neoficiálními členy a který vykazoval více než malou činnost (běžná nemoc nejednoho týmu), k Bohoušovi - Mastodontovi, pod jehož velením jsme stejně již absolvovali nejednu bitvu. V Bohoušovi, který tvořil jedinou dominantu a jediný pevný pilíř týmu Bratránci, jsme tak našli velitele a parťáka na dalším dlouhém úseku napříč paintballovými válkami, které nás v budoucnu čekali.
 
 
20. Warzone 2009
Pořadatel: MG
Lokace: Milovice, Boží Dar
Date: 25-27.9.2009
Tradiční military hra
 
PROFIL FOTO 020
 
 
Paintballový deník (předchozí akce): 019: Podzim 2009
Paintballový deník (následující akce): 021: Korea War 1950
 
ODKAZY:
 
 
 
 
 
 
 
 
více paintballu >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.

Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]