Profily



Falcon Base 2012: Taliban vs. Spojené národy (7 – 8.9.2012)

 

 
Jihlavské hřiště Falconů na místě bývalé vojenské základy ožilo větší hrou před necelým rokem. Od té doby se sice plánovala nějaká ta hra, nicméně, nikdy to moc nevyšlo. Až do dneška.  Falconi se rozhodli zprostředkovat ve čtyřiadvacetihodinové hře (tuším že první na tomto hřišti) pocity Američanů hájících svou základnu, stejně jako Talibanců, kteří ji mají v plánu vygumovat z povrchu Alláhovi země.

 

Ambiciózní projekt byl ohlášen nějakou dobu a lidí začalo postupně přibývat. Seznam týmů se plnil samými známějšími jmény (z nichž většina se spojila v talibanské bojovníky), počty začaly být dostačující a celá záležitost se rychle vyprofilovala v očekávanou událost. Bývalá jihlavská základna se tedy změnila v americkou, okolní prostor v nebezpečné území v němž Aláh, prorok, Mohamed a Mastodont, neřekli poslední slovo. Ano Bohouš se stal vrchním velitelem „hadráků“ v turbanech, palestinách a mnohdy rozličné směsky oblečení, zatímco oponenta vydávajícího rozkazy uniformovaným jednotkám, mu dělal Vladan.
 
 
V tomto případě je třeba říci, že talibanská část paintballového národa si tuto akci vyložila jako skutečnou šou. Nechyběly lepé děvy v hábitech, dokonce i s miminem, či těhotným břichem, falešné vousy talibanských bojovníků a došlo i na párek gumových oslíků. Já, věrný své reportérské činnosti jsem do této války vyrazil v kostýmu reportéra „stoprocentně nezávislé a tisíciprocentně pravdomluvé“  Aljazeera. Dokonce i s novinářským pasem. Berte tedy tento report jako nezkreslené vylíčení faktu o tom jak ti zlí amíci naše talibanské ženy za cecky vytahat chtěli a k tomu Alláhovu zem západním mizerným kýčem zaplniti hodlali.
 
 
A to přeci správný Alláhův stoupenec nesmí dopustit. Není proto divu, že se před železnou bránou základny rozhořela rozhořčená demonstrace. I s transparenty, shnilými rajčaty a vejci. Právě těmi chtěli pravověrní muslimové „podarovat“ americké okupanty. Přesně mířeným vrhem, samozřejmě. Pravda, připletli se tam i nějací „lumpíci“ s pistolemi, kterými začali do okupantů střílet, ale takové věci se stávají. Co by se ale stávat nemělo, byl následovný masakr. Tak závažný, že stařešina kmene, tedy jeho zástupce, musel odnést raněného oslíka na základnu. Byl hodně vystresovaný, chudáček.
 
 
Kostýmy, rekvizity a vše co paintballové válčení nějak ozvláštní, je v případě hry vždy velkým plusem. A zde to fungovalo bezchybně. Demonstrace neměla chybu, stejně jako rutinní postupy vojáků u brány. Na základně Talibanu se již spřádaly plány a bojovníci se již stahovali po obvodu základny. Blížil se večer. Navíc zde byla ještě jedna vychytávka. Civilisté měli přístup do základny. Do desáté hodiny večerní. Což skýtalo možnost sebevražedným atentátníkům. Tedy za předpokladu, že projdou „filcungem“ před hlavní bránou. Což se mi povedlo.
 
 
Totiž jako reportér jsem si hned od začátku snažil budovat důvěru. Prostě jsem jen fotil, žertoval a dělal svou práci. Byť s palestinou okolo makovice, press kartou Aljazeery, ale zároveň ozbrojen jen Canonem s teleobjektivem jsem zakrátko přestal být vnímaný jako hrozba. Ovšem na svou poslední návštěvu jsem si s sebou do brašny na foťák vzal ještě výbušninu s odpalovacím zařízením. Díky mohamedánským kupcům, kteří zkoušeli na strážné své obchodní triky, jsem pod záminkou dokumentace jejich činnosti zaplul dovnitř a pak už jen zbývalo vykoumat jak natrefit na šéfamíka Vladana. 
 
 
Zkoušel jsem to s tím, že chci poukázat na válečné zločiny během demonstrace, ale byl jsem slušně poslán v ona místa. Tak jsem alespoň došel do bufetu, kde jsem byl rozhodnutý vyčkat na svou příležitost. A zadařilo se. Vladan zrovna organizoval konvoj, který měl vyrazit do prostoru a já se nehodlal této poslední šance vzdát. Otravoval jsem tak důkladně, až nevrle svolil, že se na ty fotky... opravdu BOMBASTICK0 fotky, jak vzápětí zjistil, podívá. Pak už jen stačilo málo. Strhnout ho k sobě, zařvat: „Alláh Akhbar!“ a zmáčknout knoflík. A všichni, včetně mě, jsme pak radostí rozhazovali rukama a nohama několik desítek metrů od sebe. S Vladanem jsem si sebou k Alláhovi vzal i celý formující se konvoj. 
 
 
Po reinkarnaci, když mě Alláh ze svého ráje plného huristek a dalších lákavých potěšení povolal opět do boje, mě desátá hodina zastihla na vrcholu staré vodárny odkud jsem pod krásně hvězdnatým nebem střežil tábor. Z dálky, směrem od tábora sem doléhaly výbuchy kulových pum a občasná střelba, to jak TéTéčka, Pohani, Brněnský batalion a Martyho parta plašili amíky aby neměli moc klidné spaní. Klasická strategie, Pohani nám podobné libůstky předváděli i na Železném trojúhelníku. A taky to fungovalo. Nevychrápaný voják není v pohodě a když není v pohodě, snadno dělá chyby. Konvoj nakonec ze základny nevyrazil. Tento úkol, který by nám v případě, že konvoj nenecháme projít, získal bonus v podobě recyklační dýmovnice, pořadatelé odpískali. Moje hlídka byla odpískána kolem půlnoci, u ohně jsem do sebe naházel MRE a usnul spánkem spravedlivých. 
 
 
Ráno mě uvítal divný pocit a prázdný tábor. Můj spánek spravedlivých se protáhl. Ti pitomci mě zapomněli vzbudit. Kurňa! Zaspal jsem ofenzívu! Velký raní útok, aspoň jeho úvodní část, se tak obešla beze mě. Prospal jsem tedy, jak Taliban poprvé vnikl do základny. Vyzbrojen už nejen foťákem, ale i kvérem jsem se tedy k mudžahidům připojil až ve chvíli, kdy byl nalezen a vyhozen do vzduchu muniční sklad. Krátce poté dorazily recyklované posily vojáků a Bohouš zavelel ústup. LUP! Kule se otřela o kryt objektivu. Totální ústup. Dobyté pozice jsme tak přenechali původním majitelům. Prý kvůli munici a nedostatku média. Já osobně jsem toho názoru, že spíš kvůli tomu, aby hra neskončila časně ráno.
 
 
Naše síla, jakože Talibanců byla opravdu veliká. Pospolu hráli provařené, hodně výkonné týmy, což Vladanovi, jako šéfovi opozice dělalo vrásky na čele ještě před samotnou hrou. Vpodstatě se tak opakovala situace, kdy se na stejném hřišti, jen v únoru 2011 sešla podobně silná sestava, aby zvítězila ve hře Základna Flacon 10: Second Attack. Namátkou mě napadá, že i tenkrát velel protistraně Vladan. Na druhou stranu tentokrát měl k dispozici větší počet lidí než opozice, tedy my a výhodu obrany. I když tentokrát velkého prostoru. Prostě smůla.  A ta se ho nehodlala pustit. Do základny se tentokrát dostal Talibanec Bubák z TT, který ho pro změnu podřízl. A tak opět potupně putoval na hodinový výlet do Džehemy, kde se škvaří duše všech nevěřících psů. Inu, dělat velitele Američanům se mnohdy nevyplácí. 
 
 
Dopoledne proběhlo ve znamení nicnedělání. Jistě trochu rozruchu probudilo zjištění že Amíci vyrazili ven z tábora v odvetné akci, ale ta s největší pravděpodobností skončila dříve než začala. Alespoň jsem měl během palby nedaleko plotu základny pokecat s Čepym, kterého jsem rovněž neviděl snad celou věčnost. Čas do poledního utíkal pomalu. Strážní služba, sluníčko smažící palestinu a očekávání dalšího velkého útoku. Ten přišel k polednímu a rozpoutali ho děvčata sebevražedné atentátnice. A svou bombu jsem si vzal do tašky i já. Bohužel, dřív než jsem jí stačil odpálit, sejmul mě Mlaďas během hromadného útoku peckou do hrbu. Zbytek byl krátkým, zhruba hodinovým procesem, kdy se Taliban rozlil po základně. Nepřítel se srdnatě bránil ale s každou přibývající minutou začínalo být jasné, že nemá šanci. A tak americká nadvláda skončila. 
 
 
Velká hra Flaconů měla zcela jistě svojí atmosféru. Pro obě strany. Zákeřné kousky Talibanu, jako třeba infiltrace Talibance Míry (nového člena Bratránků) do vojenské základny na začátku hry, zmíněné atentáty, nebo rovněž zmíněná demonstrace, či kostýmová šou dodávaly hře šmrnc, nicméně organizátor měl podumat více nad doplňkovými úkoly, které by boje, nebo možné střety zájmu přenesly i mimo základnu a eliminovaly tak i hluchá místa. Stejně tak se měl zamyslet i nad lepším rozpoložením sil. To ale vše neznamená, že tato hra neměla potenciál dokonale bavit. Obě strany. Mě osobně, až na zmíněná hluchá místa bavila hodně. A nejen proto, že jsem patřil k Talibanu.
 
Pro TV Aljazeera Zíďas
 
Falcon Base 2012- Taliban vs. Spojené národy
Date: 7 – 8.9.2012
Lokace: Tajná protivzdušná základna Falcon (Jihlava)
Pořadatel: Falcon
Velká military hra
 
PROFIL FOTO (126)
 
 
Paintballový deník (Předchozí akce): 125. Operace Magistrála II: „Blízký Východ opět volá"
Paintballový deník (Následující akce): 127. Bitva o Stalingrad vol.1 aneb za Volhou není zem
 
ODKAZY:
 
 
 
FOTOGALERIE z akce:
 
taliban_00
taliban_01
taliban_02
taliban_03
taliban_04
taliban_05
taliban_06
taliban_07
taliban_08
taliban_09
taliban_10
taliban_11
taliban_12
taliban_13
taliban_14
taliban_15
taliban_16
taliban_17
taliban_18
taliban_19
taliban_20
taliban_21
taliban_22
taliban_23
taliban_24
taliban_25
taliban_26
taliban_27
taliban_28
taliban_29
taliban_30
taliban_31
taliban_32
taliban_33
taliban_34
taliban_35
taliban_36
taliban_37
taliban_38
taliban_39
taliban_40
taliban_41
taliban_42
taliban_43
taliban_44
taliban_45
taliban_46
taliban_47
taliban_48
taliban_49
taliban_50
taliban_51
taliban_52
taliban_53
taliban_54
taliban_55
taliban_56
taliban_57
taliban_58
 
více paintballu >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]