Profily



D-Day 2011 (11.6.2011)



Přišel Den D, D Day – celkově počtvrté, pro mě po třetí. A spolu s ním přišly i mé další paintballové narozeniny. Ano, historicky druhý D Day v roce 2009 byl pro mě první velkou paintballovou akcí. Ale to je už dávno minulost. A my žijeme v přítomnosti.

 

Společně s Bohoušem a Štramákem krtkujeme v píščitém valu a zakopáváme výbušniny. Bohouš připravil sedm skutečně macatých kousků, které udělají během úvodního průletu letadla z okolí pískovny peklo. Klasika, každý rok je tomu tak. Siréna, první přelet, detonace (letos opravdu masivní) a pak zběsilá střelba z obou stran. Jen ti šibalové, kteří nemůžou pochopit, že mají chodit podél pásky ohraničující prostor, aby nám nezpřetrhaly dráty vedoucí od náloží k odpalovačům mě trochu štvou. 

 


Podle Military webu by měl dorazit i MacGyver, se kterým jsem se seznámil na mém prvním D Day ("Ahoj Macu, kde máž nožík?") Nedorazil, stejně jako několik dalších přihlášených lidí. Stane se. Poslední dobu si všímám, že hodně lidí se kterými se člověk vídával na nejedné akci, někam zmizelo.

 


Připravujeme se na boj. Úlohy jsou jasné. Budeme dělat ochranku fírerovi, což je letošní spestření hry. Já jsem se rozhodl poprvé hrát v německých maskáčích. Když mám chránit fírera, tak stylově. Na hlavu jsem si narazil německý blembák a výzbroj doplnil o RPG. Až se budou spojenci škrábat do kopce, čeká je nemilé překvapení. Až velkej klacek pšoukne a vyplivne naráz sto kulí. K registraci prošla zrovna skupinka malých deseti až dvanáctiletých dětí... co tady proboha chtějí. Ústrojově je zde všehochuť. Od zelených montérek, přes různé typy maskáčů, bílé triko, až po něco podobného sportovním dresům. Nakonec proč ne, pořadatel byl rozumný a konečně označil svou akci namísto military (jak tomu bylo v předchozích ročnících) na woodsball. A ve woodu se na ústrojovou kázeň nehraje. Mě to sice trochu nahlodává atmosféru historické bitvy, podle níž je scénář této tradiční velké hry postaven, ale to je pouze a jen můj soukromý problém. V tomto typu her má každý nárok a právo hrát si v čem a s čím chce.

 


Je vedro. Pařím se v bundeswehrech s železným blembákem na těle a ze šikovného postavení u rohu středního bunkru kryju perimetr pravého křídla, kde bojuje Štramák. Je to opravdu masakr. Útok si na nás láme zuby čím dál tím častěji a mnozí dole to po dvaceti minutách vzdávají a jdou na klobásu. Nebo na pivko. Asi je nenapadá, že tím oslabují svou stranu. Jejich problém. Na druhou stranu mezi protivníky je dostatek bojovníků, kteří ten zkurvenej val prostě chtějí dobýt a jdou do toho na plný pecky. Pohužel, obrana je silá. Organizátor nám sděluje, že jsme právě všichni ztratili jeden ze svých tří životů. Současně, aby jsme se oslabili a umožnili protivníkovi nás zabít, Bohouš nařizuje nesmyslný protiútok, který nás stojí životy a otevírá nepříteli cestu na val. Já jsem rozmrzelý. Žádná skupinka spojenců se v mém sektoru nedostala do dosahu mého RPG. Obránci valu řídnou. Jsem jedním z mála zbývajících. Najednou jí dostávám do brejlí. Jsem mrtvej, beru RPG a jdu k hlavnímu stanu za vůdcem. Snad bude mít radost, že jsme mále zvrátili historickou realitu. Bednu s kulemi do RPG nechávám na stanovišti. Vyzvednu jí, až bude po všem.

 


S vůdcem jsem se nesetkal. Zato jsem bránil jeho hlavní stan. Velice krátce. Blbá pozice, chvilka nepozornosti a měl jsem jí v brejlích podruhé. Kurva. Zase jsem si nevystřelil z RPG. Spojenci tlačí a já jako mrtvola dostávám do zad pár výživných zásahů. Tolik ran jsem nedostal, ani když jsem byl živej. Moje blbost. Měl jsem vypadnout a ne počumovat o kus dál jak bitva o hlavní stan skončí. Pro nás skončila blbě. Vůdce byl zabit a hlavní stan padnul. Spojencům to trvalo více než hodinu a půl.

 


Jsem nasranej. Došel jsem ke svému bývalému palpostu a zjistil, že plastová bedna s kulemi do RPG je prázdná. Někdo jí zužitkoval. A k tomu si na věčnou oplátku „vypůjčil“ dvě stovkové tuby ležící u ní. Někteří lidi jsou prostě nevychovaný hovada. 
Bzunk! Byť je po bitvě kus ode mě prolítne kule. Zmíněné děti bez masek se baví že střílí kolem. To je už moc. Jsou to sce děti a nemají z toho rozum, ale ten kdo je sem přivedl by měl mít za ně nějakou odpovědnost. Důrazně jim vysvětluji, že se chovají jako idioti. Jeden z nich se mě ptá, jestli mají držet tady tu pozici. Kroutím hlavou a jdu dolů za ostatními.

 


Naloďuji se do kontejnéru. Role se obrátily. Sundal jsem bundu i německý blembák a jako správnej masochista hraji v triku. Hned první útok mě přesvědčuje že jsem velkej masochista. Následovná masáž je výživná. Byl jsem rozstřílený na hadry. Anka jako válečný zpravodaj to rovněž nemá lehké. Už při první bitvě toho schytala nepočítaně. Stejně jako foťák. S úsměvem vzpomínám, jak tenkrát, během našeho prvního Dne Dé tvrdila, že by za tu síť nevlezla ani za nic.

 


Znovu a znovu. Vybíhám a umírám. Prostor je důkladně zadýmený. Vřed chvílí se v jednom z útoků Štramák zlomil v pase. Dostal to přesně do koulí. Peklo. Tlačíme a prokousáváme se ke kopci. Obrana řídne. Během boje je ohlášeno zranění a hra je na chvíli zastavena. Na druhé straně někdo prý nadělil někomu zezadu pár kulí z blízka do hlavy. Zkurvená friendly Fire!
Dobyli jsme val a tlačíme na muniční sklad. V podřepu postupuju zákopem a najednou jí dostávám do krku. Bohužel z míst, kde sedí nepřátelské mrtvoly a odkud se nesmí střílet. Jsem už vážně nasranej.
Další útok na muničák. Jsem opět zastřelen a se zbraní nahoře se vracím. Několik kulí mi přistane v ksichtu. Zkurvená Friendly Fire.
Dobyli jsme muničák a hra končí. Nechápu proč. Měli jsme ještě útočit na hlavní stan. Pořadatel rozhodl jinak. Objevují se dohady, že hra byla ukončena předčasně. Dlabu na to a vracím se k autu. Válka pro mě skončila....

 


A tak jsem oslavil své další paintballové narozeniny. Oslavil jsem je přesně tak, jak jsem očekával. D Day je velkou přestřelkou během které vzduchem prolétne nepočítaně kulí. Kritizovat klasické nešvary, jako je nepřiznávání, nekoordinace jednotek, odpadávání slabších kusů a podobně, nemá smyls. Člověk ví kam jede a tak musí brát tuto akci takovou jaká je. Veká, polokomerční střílečka s atmosférou. Velká paintballová šou v níž to může sypat každý kdo chce a zaplatí startovné. Letos tomu nebylo jinak. Má to svojí atmosféru, stejně tak jako to má svůj smysl. Minimálně pro hráče, kteří si přijeli zařádit si, nebo pro hráče, kteří touží být součástí megalomanské sypačky. Stejně tak pro hráče, kteří teprve objevují krásy paintballu. Pro ně se tato hra musí rovnat orgasmu. Já orgasmus zrovna neprožil, ale přesto to vše pro mě mělo určité nostalgické kouzlo. Kouzlo spojené s mými paintballovými narozeninami. A je mi jasné, že toto kouzlo mě možná přitáhne do Louček u Karových Varů i příští rok. Nic víc, nic míň.

 

D Day 2011

Date: 11.6.2011
Lokace: Loučky u Karlových Varů

Pořadatel Střelci

Tradiční velká woodsballová akce

 

PROFIL FOTO (111)

 

 

Paintballový deník (předchozí akce): 110. Bojová patrola 2011

Paintballový deník (následující akce): 112. TT vyvedení 2011

 

ODKAZY:

 

detail akce (military web)

diskuze k akci (military web)

 

fotogalerie (Sloník, Banderovci)

fotogalerie (Stalker, SZ Action)

fotogalerie (Vlci Žižice)

fotofalerie (Libochovičáci)

fotogalerie (Sifilix)

 

oficiální video z akce (Střelci) 

video z akce

více paintballu >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]