Profily



Zimní paintballový spánek (jak se hraje paintball v zimě)

 

 
 
Ačkoliv v posledních několika letech se pozvolna prosadil názor, že zima je obdobím, ve kterém paintball snad vůbec nejde hrát, a většina klubů si dává zimní přestávku, při níž maximálně občas provedou nějaký trénink s omezenou střelbou, nebylo tomu tak vždy, a co je důležitější, opětovně se počíná projevovat tendence také v zimním období aktivně paintballově žít. 
 
Hraní v zimě má však své úskalí, kromě nepříjemného chladu devastujícího člověka zejména při nepohyblivé obraně jsou to zejména problémy se zbraněmi a maskou. Existují desítky „zaručených“ vychytávek, které vám „určitě“ pomohou překonat tyto problémy, ale podle mé zkušenosti buďto nefungují, nebo je jejich efekt malý. Největším a jen velmi nesnadno překonatelným problémem je střelivo, které rychle absorbuje vlhkost, ztrácí své vlastnosti a při hodně nízkých teplotách navíc křehne do takové míry, že je spíše zázrakem kuličku dopravit k cíli (tedy protivníkovi) nepoškozenou. Přesnost takové střelby není asi detailně nutné popisovat, je totiž jednoduše katastrofální. Nemalé problémy vykazují také semiautomatické painballové zbraně, které při rychlejší střelbě, pokud jsou poháněny COčkem, tzv. zamrzají. Zamlžování masek při vlhčích formách zimního počasí je pak již jen třešničkou na pomyslném dortu zimních potíží. 
 
Přesto existují týmy, které tyto obtíže od zimního střílení neodrazují. Základem pro „úspěch“ v boji proti zimě je pochopení příčin problémů a přizpůsobení se jim, a to včetně volby toho, čím a co střílím. Nutností je samozřejmě zimní střelivo, problém se zamrzáním zbraně vyřeší použití zbraní pump-action (osobně pro extrémně nevhodné klimatické podmínky doporučuji PGP/ZGP střílející prakticky za každých podmínek spolehlivě) a odstrojení masky o nepotřebnou „plechařinu“ i použití kšiltu také výrazně napomůže například proti intenzivnímu sněžení. 
 
Jednoduše to jde. Zimní paintballový spánek je tak spíš jen chimérou, jen berličkou, pouze zástupným argumentem pro všechny ty, kterým se z vyhřátého obýváku prostě a jednoduše nechce do zimních lesů a budov. 
 
 
„Z tohodle mráčku sněžit nebude“ By Jaroslav, Pohanský pes
 
Zimní večery jsou dlouhé – zatraceně dlouhé. Člověk vždycky sleduje předpovědi počasí, když má na několik dní opustit poklidný rodinný krb a se svými bojovými druhy vyrazit do brdských lesů. Jinak tomu nebylo ani tentokrát, kdy usměvavá tvář na obrazovce televize hlásila jasno až polojasno s nočními teplotami kolem -8 °C a bez srážek! Po celodenním náročném výcviku našinec občas znepozorní a věci, které jsou jinak běžné, neudělá. Když jsme nalezli vhodné místo na spaní a rozkládali jsme ležení, říkám svému mužstvu osudovou větu: „Z tohodle mráčku sněžit nebude, pánové, přístřešky nad sebou nemusíte stavět“... nikdo z nich je taky nepostavil, ani já, každý se radši rychle zahrabal do svého spacáku. Zimní večery jsou dlouhé, ten na Brdech začal něco málo po 15. hodině v absolutní tmě lesní školky. Když jsem se po jedné hodině spánku probudil, neboť jsem pocítil nezvyklý chlad a mokro přímo na těle, jen těžko jsem mohl uvěřit svým očím. Kolem mne hustě sněžilo a na mém spacáku vyrostla asi 10centimetrová vrstva sněhu. V té chvíli nemělo smysl dělat nad sebou již přístřešek, mokrý spacák člověk v -8 °C neusuší. Ostatní spolubojovníci na tom nejsou o moc lépe, jejich přítomnost v mém okolí prozrazovala jen navýšené kopečky sněhu v místech, kde uléhali. „Pohanský pes není žádná padavka,“ zajekotala moje ústa a ulehnul jsem k dalšímu pokusu usnout.... ta noc byla opravdu dlouhá, do rána zbývalo ještě více než 15 hodin, kdy se na naše těla nepřetržitě snášel sníh, který nás zcela zavál. Z noci si pamatuji jen třesot zmrzlého těla, úpěnlivé prosby k bohům, ať to přežiju, stále se vkrádající myšlenku, že mohu zavelet k odchodu do blízkého seníku, i vědomí, že před svými muži i sám před sebou bych při takovém „ústupu“ byl za zbabělce.... Když jsem se vyhrabal kolem půlnoci ze sněhové přikrývky, abych se rozhlédl a zařval... „je tu ještě někdo živej?“, nikdo se neozval, promrzlých pět zasněžených kopečků lidské bytosti připomínalo jen s použitím značné fantazie. Byl to poslední zoufalý pokus o kontakt s mužstvem, kdy jsem snad podvědomě čekal vznik diskuse o vhodnosti ustoupit do seníku, jenže moji muži nejsou zvyklí ustupovat, a tak tohle bude jedna z mých nejdelších nocí, zatraceně dlouhých nocí.
 
 
Paintballové zimní radovánky By Nox, Bad Boyz
 
Správný militarista hraje paintball za každého počasí, pro zimu to platí dvojnásob. Jak ale každý ví, zima je tak trošku specifická oproti ostatním částem roku. Zkuste si například v létě udělat do sněhu anděla… 
Ono totiž není vůbec špatné spojit určité, v zimě oblíbené, aktivity s paintballem. Vezměte si takovou stavbu sněhuláka. Zaprvé u toho spotřebujete spoustu sněhu, který by stejně jinak překážel a objevoval se na nežádoucích místech (hlaveň, tuba, boty). Zadruhé společnou stavbou utužíte týmového ducha a zatřetí sněhulák poskytuje výbornou balistickou ochranu jako stacionární kryt… 
V případě vážného nedostatku munice lze taktéž s výhodou použít okolní zásoby sněhu, protože jak známo – hrajeme na zásah (i když sněhová koule poskytuje ve svém důsledku i zásah barvou). 
A nakonec jsou to teploty hluboko pod bodem mrazu – to nastává ta správná chvíle pochlubit se s fungující, nezamrzlou zbraní. 
 
 
Velký zimní koulový: naše první zimní akce By Falcon Team
 
Paintball v zimě? Musím říct, že ano, má to něco do sebe. Na první, opravdu první zimní hru jsme vyrazili koncem roku 2008, byla to jen taková malá hra, jen mezi námi kluky z týmu Falcon. Teplota se pohybovala zhruba 8 °C pod bodem mrazu, na zemi leželo cca 10 cm čerstvého sněhu a občas se přehnala velká sněhová bouře. Zkrátka, bylo to opravdu jak na severním pólu. Vzhledem k tomu, že jsme se nemohli dostat do lesních prostor, jeli jsme hrát do budovy na bývalou střelnici Vílanec kousek od Jihlavy. Vybaveni jsme byli docela slušně, všichni jsme měli zbraně na vzduch, zimní koule, a tím pádem jsme si mysleli, že nás nic nemůže zaskočit. Ale ouha, první zjištění, že do sněhu se hodí zimní kanady, přišlo rychle. A pak, zhruba po hodině hraní, jsme začali řešit u některých jedinců problémy se zbraněmi. Vždyť to znáte... „kulometení“ a nepřesná střelba. Je fakt, že za většinu problémů se zbraní si mohli hráči sami, nebo zasáhla nepříjemná shoda okolností. Bohužel za více než dvě hodiny hraní se nepřesná střelba projevila prakticky u všech hráčů. Po pátrací akci, kdy jsme hledali příčinu, jsme s údivem zjistili, že se z krásně kulatých koulí stalo něco, co připomínalo hranaté diamanty, které, jak jistě uznáte, opravdu přesně střílet nemohou. Během následného pátrání po příčině, proč nám zimní koule takto zmutovaly, jsme zjistili, že vlastně ony „zimní“ koule nebyly zimní, ale takzvaně univerzální, a tak tím pádem u nás skončil jeden z e-shopů, který je prodával za zimní. Ale i tak se nám zimní hrátky velmi líbily, a proto jsme v dohledné době opět na zimní hru vyrazili a vlastně na ně jezdíme dodnes. Stejně tak jako v zimě už hrajeme bez problémů, neboť vzduch a pravé zimní koule jsou podmínkou.
 
 
Připravení mají větší šanci By voj. Barnes, Točna Zlín
 
Se spaním či jinou činností v zimní přírodě mám již nějaké zkušenosti. Ovšem pořádnou bojovou zkušenost v chladné, mrholící a zasněžené krajině mám až z letošní polské akce Winter War.
Hned první vstup do polského lesa mě utvrdil v tom, že bez gore-texu „ni krok“. Hned desátý krok mě totiž zavedl do sněhem zamaskovaného potoku, ve kterém jsem skončil ne po kotníky či po kolena, ale rovnou po pás (nač troškařit). Samozřejmě v první chvíli mi na obličeji vyrostl překvapivý údiv, ten však vystřídal blažený usměv, protože gore-tex nepropustil ani kapku, a tak po vyškrábání z této přírodní pasti jsem mohl vesele bez obav spadnout o padesát metrů dál, do dalšího lišácky zakamuflovaného potoku. Zkrátka gore-tex (či jiný podobný nepropustný materiál) považuji za nezbytnou věc v zimních podmínkách.
Další, velice významnou součástí pohodlného pohybu v bojové akci je rozumné rozvrstvení oblečení. Byť jsem měl jen dvě trika, košili, bundu a kuklu, bylo mi při průzkumu neskutečné vedro. Jakmile to bylo možné, sundal jsem si košili, jedno triko a kuklu, a hned bylo veseleji. Blahodárný účinek to mělo i na mlžení brýlí, které se paradoxně nejvíce mlží při zastávkách než při samotném pochodu.
Posledním přínosným poznatkem byl fakt, že i zdánlivě nepotřebný assalut batoh je vhodné mít vždy na bedrech. Pokud bych ho neměl, musel bych přebytečné svršky zřejmě omotat kolem pasu a tím bych ovšem připomínal spíše skautíka na výletě nežli válečný stroj ze soukolí Ďábelské gardy. 
 
 
Ošelínské fiasko By Zíďas, Bratránci
 
V opuštěném ošelínském kravíně se měla vybíjet prasečí chřipka, jak zněl název akce. Jestli tam byly nějaké prasečí viry, to nevím, nicméně mohu potvrdit, že se mezi vymrzlými stěnami proháněl mráz dosahující šestnácti špriclí pod nulou. A taková hodnota nedělá moc dobře zbraním, hlavně když je máte poháněné céóčkem, jak jsem měl vzápětí tu čest zjistit. Začlo to tím, že jsem vytáhl á pětku, s tím, že vyzkouším, jak dobře v tomto počasí nese, popřípadě pošteluji úsťovku. Za chvíli nebylo co štelovat, neboť zbraň začala syčet jako torna, do které někdo místo výbavy nacpal velké klubko zmijí. Nasraných zmijí. Nasranej jsem byl vzápětí i já, když jsem vytáhl Pro karabinu, která pro změnu nevydala ani hlásek. Nevydala ze sebe nic. Jako by to byla jen maketa. No co, ještě že jsou tu záložky, tedy záložní zbraně. S TPX se dá taky hrát. Oprava, dalo by se hrát, kdyby po druhém výstřelu kule nepřimrzla na vrchu a neproměnila další v lepkavou břečku... a tak vybíjení prasečí chřipky skončilo. Alespoň pro mě. Druhý týden jsem přešel na vzduch, což jsem už nějaké dva měsíce odkládal. Inu, komu není rady, tomu mráz dopomůže sám.
 
 
Sytý hladovému... By Mlaďas, MG
 
Na Vojáčkovi 09 se mi stala taková zajímavá blbost. Jak jsem se později dověděl, tak mě málem stála život... :) Po téměř celodenní stojce okolo tábora v –9 °C došlo konečně na ohřátí se a nejedení ve Vejtře. Nojo. Jenže než na to došlo, tak jsme před ní nějakou tu vteřinku taky stáli. Bylo nás tam v tu chvíli asi 6 a ti kluci od rána téměř nejedli. Já na dlouhou stojku myslel a něco si s sebou chytře vzal. Pravda. Je to v rozporu s mým myšlenkovým pochodem, ale náhody se dějí. Ovšem když mě někdo pobízel, ať se jdu ohřát a najíst něčeho teplýho, tak povídám, že má pravdu, a já jdu. Od rána jsem přece jedl jenom pětkrát. :) Tou větou jsem to údajně „zabil“ a jen se za mnou navztekaně zabouchly dveře. :) O měsíc později se dozvídám, že sem už taky nemusel žít, a to prý soudě z pohledů přihlížejících „spoluválečníků“. :)
Ponaučení? Vlastně žádný není. Je to spíše moje úsměvná blbost, jakých vyvedu denně desítky. Možná snad jen více myslet než mluvit. :)
 
 
Bez pytlíčku ani ránu By KoyoT, Forest
 
V zimních měsících doporučuju do kapsy hřejivé pytlíčky do bot. Velice to účinná a užitečná věc bratru za 50,- Kč pár a vydrží hřát zhruba 4–6 hod. Tenhle zázrak v botách vám dodá pocit tepla a pohody v celém těle, naopak pokud vám nohy mrznou, tak to platí opačně. Na Vojáčkovi 2009 jsem si vegetoval vesele v -12 °C zakempený v houští tak dokonale, že mě střídající hlídka úplně vynechala a přehlídla a já místo hodiny strávil na hlídce hodiny dvě a pak opomenut a bez příkazů se zapojil do obrany :)... ani mi to nevadilo :)... Jen velení už si trhalo vlasy, že jsem dezertoval jako zrádce nebo někde zmrznul :)... Takže teplo a sucho v botách je ZÁKLAD :)... Jinak na impregnaci obuvi používám zn. Snowseal na bázi vosku a přírodních olejů... záležitost asi za 200,- objemem i tvarem zhruba jako větší pasta na zuby a vydrží na 4–6 aplikací.
 
Hodně kouře bez ohýnku By Drorzak, Barakuda
 
Když jsme se s kamarády rozhodli odtrhnout od týmu, který měl rozdílné názory na hru a fungování týmu, tak jsme jako nový tým Barakuda CZ vyjeli na naši první akci do Ralska. Tuto akci pořádal David z Buldoků pro Farmu. Tato akce byla myslim v únoru loňského roku, a protože bylo nasněženo, nebyl problém používat dýmovnice. V této lokalitě je spousta pěkných budov, a vzhledem k tomu, že preferujeme používání dýmů při dobývání schodišť a jiných těžko přístupných míst, bylo naprosto jasné, že budeme dýmovnicemi dobře vybaveni. Hra probíhala jako vždy ve Farmě a v pohodové náladě. Pak ale nastala situace, která pohodu hry a naše názory na dým v budově trochu změnila.
Když jsme dobývali schodiště, kde v patře nad námi a ve sklepě pod námi byli dobře zašití skauti z Roudnice nad Labem, bylo v jednu chvíli současně hozeno cca 3 až 5 voskovek do mezipatra a sklepa. Co vám budu povídat, všichni, co měli trochu rozumu, se z budovy odsunuli a jen pár magorů to ještě zkoušelo dobýt! Když jsme skauty z prvního patra přesvědčili, aby se vzdali, netušili jsme, že houževnatý skaut Matěj svůj boj s dýmem, kulema a granátama nevzdá, i kdyby měl chcípnout! Nezbylo nám nic jiného než tuto akci vzdát a slintajícího kamaráda Matěje se slovy, že vyhrál, vyvést z budovy ven. Nebudete tomu věřit, ale v té budově se nedalo hrát ještě hodinu.
Proč vám to vlastně píšu? Asi abych vám řekl, že v budovách od té doby spíš (ne vždy) používáme značkovací dýmovnice. A hlavně na rozkaz! 
 
 
Paintball s rozcvičkou By Mastodont, Bratránci
 
Jednoho mrazivého dne jsme měli naplánovaný paintball u nás na Hrádku, kde jsme si chtěli trochu potrénovat a vyzkoušet, jaké to v zimě je. Všichni přijeli na místo, parádně si zahráli a poměrně utahaní jsme chtěli odjet domů. Sbalíme věci, startujeme auta, loučíme se a tradá dom. Úsměvy nám zmrzly na rtech, poté co zapadlo první auto, po něm druhé auto, třetí až osmé. Nikoho z nás nenapadlo, že po oblevě mrzlo, cesta zledovatěla a pak napadl sníh, který to přikryl. Na hřiště z mírného kopečka dojeli všichni bez problémů, domů, jak to vypadalo, nepojede nikdo. Lidi, osm hodin jsme ty zkurvený auta vláčeli na silnici, kde se už dalo trochu jet. Takže dom jsem dorazil v deset večer a v zimě se od té doby na Hrádek dopravuju pěšky. Jsem doma podstatně dřív. 
 
 
Zmrzlý ruce By Hace 73.SSD
 
Zimní paintball je pěkný zážitek, obzvlášť když je dost sněhu, co si budeme povídat. Tak jsem jednou jel na zimní akci, spal jsem u kámoše a byl jsem línej tahat všechny ty věci k němu, proto jsem je nechal v autě. Jenomže přes noc bylo –7 oC, což je úplně super pro elektrický zbraně, pro kule a pro boty, který jsem si vzal na hnáty. Takže parádní hra, mrzlo, až to nebylo hezký. Měl jsem úplně zmrzlý kytary, že jsem nemoh ani hejbat prstama. A do toho mi praskala každá 10. kule, takže pořád čistit. Při jednou čištění mi vypadlo takový pérko ze závěru a to už jsem myslel, že zešílím. Rozebíral jsem to těma necitlivýma rukama, nakonec se povedlo. Vystřelim pár zkušebních ran a jdu na ně, ovšem první, co se stane, je, že to dostanu z 5 m přímo do kytary, tedy do prostředního článku levýho ukazováčku. V tu chvíli jsem myslel, že to všechno prodám. Chce to pořádný teplý rukavice ;-) 
 
 
Z Vovsova deníčku By Voves, SPAS
 
Pomalu a opatrně se prodírám řídkým mlázím, po kolena v čerstvě napadaném sněhu. 
Vůbec nevím, kde mám zbytek jednotky. Ani si nějak nevybavuji, kde jsme se rozdělili. 
Mlází houstne a já se ocitám na kraji cesty. 
Zastavuji a naslouchám. 
Kromě občasné malé laviny sněhu z větví není slyšet nic. 
Už se chci opět pohnout, když zahlédnu po cestě přicházet trojici kontaktů. 
Přikrčím se za strom a čekám na lepší palebný úhel.
Už jsou tu. Ale pořád mi brání řídké křoví. Musím se postavit a... NIC! 
Zběsile mačkám spoušť a nic! Natáhnu závěr, znova mačkám spoušť a nic. 
Nestřílí!! Co se děje?! Jedu přeci na vzduch! Kontakty mě pozorují a řvou smíchy. 
Všichni naráz pozvednou zbraně a CRRRRRR... 
Byl to jen sen. Naštěstí!!!! 
Celý den jsem byl úplně mimo a po práci jsem si musel jít do lesa spravit chuť.
 
více paintballu >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]