Profily



Žena, slečna dívka a paintball

„Ženu ani květinou neuhodíš, nicméně paintballová kulička se jí nevyhne.“

 

Žena a paintball, pro širokou veřejnost je to často exotické spojení. Převážně je tato hra považována za mužskou záležitost. Nepopírám, že žen hrajících paintball je velmi malé procento, avšak žena na hře již není takovou vzácností, jako tomu bývalo ještě tak přede dvěma lety. Ano, takže konečně nebývám na akcích jediná žena, hurááá. Ještě zhruba přede dvěma lety tomu bylo jinak. Nechci tím v žádném případě napsat, že jsem se mezi muži cítila nějak špatně, to v žádném případě. V našem týmu jsme dvě aktivní hráčky a hráči nás berou jako sobě rovné. Rozhodně zde necítím nějakou selekci na mužskou a ženskou část týmu. Takže z mého pohledu to vidím tak, že v paintballové komunitě se tak velké rozdíly mezi ženou a mužem nedělají. Když se rozdělují úkoly pro hru, tak dostávám stejné úkoly jako všichni ostatní, žádné úlevy, ty bych ani neočekávala. 
Často se mě lidé ptají, proč hraji paintball? Odpověď není jen jedna, těch důvodů je vícero. Jedná se o hru, která není jednotvárná, neustále se zde něco děje. Nutí mě přemýšlet dopředu, také co asi udělá soupeř, a to mě baví. Protože mám ráda hry se zapojením celého týmu, tak to je další důvod, proč hrát tuto hru. A v neposlední řadě je tady kolektiv lidí kolem této hry, člověk se s nimi rád sejde. A kde je nám příjemně, tam se přece všichni rádi vracíme. Jsem člověk, který rád získává nové informace, a tady jich najdete spousty. Nejen o taktice, ale také o vybavení na hru. Najdete zde spousty zkušených hráčů a prozatím se mi nestalo, že by se někdo o své zkušenosti ohledně paintballu či vybavení nepodělil. Jsou to často drobnosti, ale pro hru či pobyt v přírodě se vám hodí. 
Často se musím pousmát nad tím, jak jsem touto hrou ovlivněna. Nejednou byste mě našli v pátek večer sedět na zemi u televize, kde mám rozloženou(ý) zbraň (značkovač), kterou(ý) čistím, následně dávám dohromady. Nedílnou součástí před odjezdem na akci je nabíjení baterek a vysílaček. Takže páteční večery před akcí jsou pak výhradně zabrány na přípravu pro hru. Průběžně zakopávám o tašku s oblečením nebo o bedýnku s kuličkami. Dalším úsměvným příkladem deformace osobnosti je to, že například jdu někam do lesa na procházku a celou dobu se rozhlížím a dívám, jak bychom se jako tým zde měli pohybovat a tak podobně. 
Před Vánocemi jsem měla úsměvnou příhodu ohledně bot, které jsem si zakoupila pod stromeček. Protože je tento článek o paintballu, tak se samozřejmě nejednalo o kozačky či lodičky, ale o tzv. kanady. Při koupi mi bylo doporučeno, abych si je před prvním použitím ve hře „rozšlápla“. Ale jak to udělat, aby se člověk nepotuloval venku a pak třeba kvůli puchýřům nedošel domů? Tak mě napadlo, že bych v nich mohla chodit doma. A protože je hloupost chodit 5 metrů tam a zpátky, tak jsem se v těchto botách vrhla na domácí práce. Takže jste mě mohli zastihnout v koupelně, jak ji čistím a na nohou mám kanady, pak s luxem v ruce a následně u dřezu při pomývání nádobí. Tak jak vidíte, obé se dá skloubit dohromady.
Basandy, tým Černý svině ze severu 
 
Mira, tým TT Legion
Mala som veľa voľného času a napadlo ma na tréningu (taekwondo), že by sme si mohli zahrať paitball. Dopadlo to tak že každý hovoril že by išiel, ale na konci nikto nešiel a nikomu sa nechcelo. Ale kamarát s tréningu mi hovorí že pozná jedného fanatika (fanatik sa volal Kekxo) na paitball tak mi začal zháňať číslo. Zohnal ho po dvoch mesiacoch a tým sa všetko začalo.
V ten deň som zavolala Kexovi a hneď ten deň sme mali stretko. Pametám si to ako dneska, bol to útorok o 19.00 a rozprávali sme sa do 21.00 ešte nás aj upratovačky vyhadzovali z tej reštaurácie. Hned nám Kexo vysvetlil že vlastne ak hladáme niečo iba rekreačné (športový paintball) tak to oni nerobia ale robia military paitball. Do tej doby som ani nevedela že niečo takého existuje. Tým že som chcela byť vojačka hned ma to nadchlo a už vo štvrtok som bola pozvaná na poradu. A tým to všetko začalo naplno. A volný čas to už ani nepoznám. 
Takže aby som to zhrnula jednou ranou som zabila dve muchy 1. nemám žiadny volný čas, 2. splnila som si sen. Military paitball nie je iba bezduchá strielačka, ale je to predovšetkým o disciplíne, výdrži, kondičke, taktike a najviac týmovej hre. V TT Legion som spoznala ludí, čo držia spolu nielen na bojisku, ale aj v civilnom živote. A kým bude vyzerať military paitball ako doteraz a pôjde stále dopredu neviem prečo by som mala skončiť. Hlavne ďakujem za to že niečo takého je aj na Slovensku Kexovi a Zemovi. Vďaka.
 
Peťulka, tým Falcon
Začalo to tím, že kamarádi mě lákali skoro 2 roky, abych si s nimi zkusila zahrát paintball.
Jeden kolega mě nakonec přemluvil, že je to dobrá hra a že mě to bude bavit, říkal, a tak jsem se rozhodla, že to zkusím. Tenkrát jsme hráli na Tankodromu 3 a sešlo se celkem hodně lidí. Půjčili mi zbraň, ukázali co a jak. Začalo mě to zajímat, tak jsem do toho šla čelem. Taky proto, protože jsem nevěděla, že ty koule fakt bolí. Což jsem zjistila hned poté, co jsem dostala první zásah do ramene. Hned jsem byla opatrnější a hra mě úplně pohltila. Jako kdybych byla ve válce. Jedna rána a jsi mrtvý. Na konci jsem si říkala, že je to fakt super hra a neměla chybu. Zeptala jsem se tedy, jestli budou ještě hrát, a oni řekli, že to hrají jednou za rok. Napadlo mě, že je to škoda. Dojela jsem domů a začala hledat na internetu týmy z Vysočiny, které to hrají často. Zde mě zaujal tým Falcon, tak jsem se k nim přihlásila a šla do toho. Konec už znáte.
A co mě na tom tak baví? Baví mě běhat po lese a po barákách, baví mě, že si můžu hrát na vojáky a střílet na nepřátele. Ráda lovím nepřátele. Skvěle se při hře odreaguju a zapomenu na starosti. Je to adrenalinová hra a já adrenalin miluju. PB je hra, která rozvíjí taktické myšlenky a předvídavost a která se nehraje nikdy 2x stejně – má mnoho variant a parta lidí si může vymyslet jakýkoliv scénář. A hlavně... dobrá hra je (zrcadlovým) odrazem dobré party lidí. Je toho hodně. Je to prostě paintball.
Falcon
 
Anička, tým Bratránci
Začalo to povšedně. Kámoška ze třídy mě a Jirku alias Zíďase pozvala na paint do Plesný. A tak odstartovala naše paintballová kariéra. Tedy tehdy jsem ještě neměla ponětí, co to všechno bude obnášet. To byly doby, kdy jsem ještě střílela. Pak přišla naše první větší akce – D-Day, kde jsem hned, jak jsem uviděla tu „spoušť“, konstatovala, že do takové mely já bych nikdy nevlezla, a taky zde jsem poprvé vyzkoušela místo zbraně foťák. No, je fakt, že fotky zpoza, nebo za sítí nevypadaly zrovna nejlíp, ale každý nějak začíná. Akce, kde jsem definitivně přestala hrát, byla akcí na Střížově, myslím, že to byla naše pátá akce, zde se odehrála moje poslední bitva se zbraní a mohla tedy začít bitva nová. Bitva s foťákem. To jsem ještě pravidelně navlékala oranžovou reflexní vestu. I přesto jsem nějakou tu ránu občas schytala, nebylo to tím, že jsem stála na blbém místě, ani tím, že bych byla málo vidět. Nejspíš to bylo tím, že jsem opravdu vlezla do každý „sračky“. Jak se říká, do všeho se musí dorůst, a tak já po „několika“ naježděných kilometrech, po několika měsících hraní uznala za vhodné sundat tu nevzhlednou reflexku. A teď můžu konečně vlézt, kam chci, jít do jakéhokoliv útoku, aniž bych tím někoho poškodila. Je to prostě adrenalin, tep se zvýší, dech zrychlí. A to mě prostě baví. Baví mě výsledek, kterej s Jirkou hned po akci vždycky důkladně zkontrolujeme. Tak to prostě je. Paint pro mě znamená být každej víkend na akci a nemít tím nikdy šanci se nudit.
 
Míša, tým Chegevara 
S paintballem jsem se poprvé seznámila zhruba před sedmi lety, náhodou na jedné oslavě narozenin. Vůbec jsem netušila, do čeho jsem se nechala přemluvit, oblečení mi museli popučovat kamarádi, pak mi dali do ruky zbraň a vysvětlili, jak se s ní zachází, myslím že jsem to i pochopila, do druhé ruky masku a šlo se na to. Nejdřív jsem střílela hodně opatrně a byla pořád dobře schovaná, ale zjistila jsem, že nedostřelím na protihráče, a tak mi nezbylo nic jiného než se začít přibližovat se svými zkušenějšími spoluhráči. Pak přilítla první kulička, au, adrenalin stoupal, ale hlavně chuť to protihráči oplatit. A pak už to šlo, běhali jsme po lese, stříleli po sobě jako zběsilí a hlavně se náramně bavili. Slovo dalo slovo a najednou jsem byla členem týmu Cheguevara. Oblečení, zbraň, maska a začala jsem jezdit na hry a tréninky a bavilo mě to čím dál víc. Zjistila jsem, že u paintballu se člověk skvěle odreaguje, i když občas jsem se od hrstky protihráčů dočkala divných pohledů a připomínek typu růžová barbina, neodradilo mě to a nakonec jsem jim ukázala, že i holky umí hrát paintball. Za dobu, co hraju, jsem posbírala spoustu zážitků, srandy, napětí, dobrodružství a vzrušení, pár slušných zásahů a výstavních modřin, ale hlavně spoustu nových známých.
 
více paintballu >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]