"Já si pamatuji jenom tu velkou ránu, kdy celé letadlo zaskřípalo. Když jsem se probral z bezvědomí, letadlo hořelo. V tom ohni a kouři jsem se marně pokoušel rozbít okénko. 

 

A pak proto, že jsem si v Moskvě na letišti vyzkoušel rozepnout bezpečnostní pás, jsem věděl, že stačí ťuknout palcem, abych z něj vypadl. Tentokrát to bylo ale na strop převráceného letounu. Proplazil jsem se po čtyřech do míst, kde jsem uviděl světlo. Byla to prasklina v trupu, kterou jsem se dostal ven," vzpomíná Petr Marcol, muzikant kapely Evy Pilarové, který jako jeden z pětadvaceti přežil katastrofu letadla TU – 154 na ruzyňském letišti.

 

Byla středa 19. února roku 1975 a nic nenasvědčovalo, že by se tento den měl stát v historii pražského letiště Ruzyně něčím výjimečným. 

 

Letoun TU – 154 na pravidelné lince Moskva - Praha se standardně, za jasného počasí blížil k ranveji 25, zhruba 7 km před prahem VPD (vzletové a přistávací dráhy) ) pilot oznámil, že vidí dráhu a spojil se s věží a zahájil přistávací manévr. Co se však přihodilo dáe, je dodnes obestřeno záhadou. Ve zlomku sekundy se totiž ze standardního, ničím komplikovaného přistání stala tragédie. 

 

Stroj se náhle, z nepochopitelných důvodů dostal pod sestupovou hladinu. Nos letadla narazil do země několik set metrů před přistávací plochou. Letounu se vzápětí utrhlo pravé křídlo a část podvozku. Později se s hromovým zaburácením oddělil i pravý motor a s ním i ocasní plochy. Palivo, které vytékalo z prasklé nádrže v pravém křídle, se vzňalo a plameny obalily trup letounu, který se jako obrovský hořící doutník kutálel napříč přistávací dráhou a travnatými plochami. Hořící pochodeň trupu se zastavila tím nejhorším možným způsobem - spočívala na jedné řadě oknének, zatímco ta protější byla nedosažitelně vysoko. 

 

Na palubě trosek zuřil obrovský požár a cestující řvali o pomoc jako zběsilí. Ze žhnoucí klece však v mnoha případech nebylo úniku. Záchranáři v azbestových kombinézách byli úplně bezmocní, protože ze všech motorových pil na rozřezávání trupu letadla někdo ukradl speciální palivo. Z hořícího trupu letadla byl slyšet zvířecí řev postupně utichajících šedesáti šesti hrdel cestujících, kteří se sice dostali v pořádku na zem, ale tady všichni v šílenství ohně uhořeli zaživa.

 

Většina lidí tak nalezla smrt uvnitř letadla v plamenech, 13 těl bylo nalezeno v okolí. Vedle čtyř členů osádky zahynulo 17 občanů Československa (mezi nimi zmínění muzikanti skupiny Evy Pilarové vracející se z kubánského turné v Havaně), 37 občanů Sovětského svazu, pět Kubánců, jeden Polák, jeden Rumun a jeden občan Německé demokratické republiky. Zachránilo se devět členů osádky a 25 cestujících. 

 

Příčiny nehody nebyly nikdy přesně objasněny, většinu trosek zničil oheň. Ve výsledcích z vyšetřování, které po katastrofě provedla vládní komise, se však uvádí, že na nehodu mohla mít vliv nečekaná turbulence při přistávacím manévru. Byl vypátrán i zloděj paliva ze záchranářských motorových pil. Měl na svědomí 66 lidských životů. Ale dřív, než vyšetřovatelé mohli případ převzít, přišel ten muž o život za nevyjasněných okolností, po kterých orgány, činné v trestním řízení, nikdy nepátraly… 

 

Dobový tisk se tragédii sovětského letounu příliš nevěnoval, z politických důvodů to nebylo téma příliš populární. Stránky novin naproti tomu tehdy zaplňovaly články informující převážně o blížícím se výročí Vítězného února. 

 

Ze záznamu vyšetřovací komise:

 

- V pondělí 19.února 1973 dopoledne havarovalo na letišti Praha-Ruzyně dopravní letadlo Tupolev Tu-154 sovětské letecké společnosti AEROFLOT, imatrikulace CCCP-85023, letící na pravidelné lince Moskva - Praha. 

 

V ten den bylo jasno a žádný sníh. Letoun provedl standardní přiblížení na dráhu 25, asi 7 km před prahem VPD, pilot oznámil, že vidí dráhu a spojil se se stanovištěm Věž (TWR). Letoun se dostal pod sestupovou rovinu a narazil do země 320 m od prahu VPD 25. Letounu se utrhlo levé křídlo, podvozek, levý motor a ocasní plochy. Zbytek stroje se zastavil 50 m před prahem ranveje a 75 m vpravo od osy dráhy a začal hořet. Většina lidí přežila, ovšem nemohla se dostat ven. Zahynulo 66 z 84 cestujících na palubě. Těm, co přežili, se většinou podařilo dostat ven okénkem v pilotní kabině. 

 

…..Pravděpodobnou příčinou této letecké katastrofy byla chyba pilota a střih větru (windshear). Ovšem skutečnou příčinou bylo samovolné přestavení elektricky ovládaného stabilizátoru dolů tak, že piloti i přes veškerou snahu nemohli výškovým kormidlem zabránit přílišnému sklopení přídě letadla směrem dolů. 

 

…..Havárie vedla k následným úpravám ocasních ploch a k instalaci výkonnějších pohonných jednotek, čímž krátce nato vznikla verze Tu-154A.