Profily



ÚNOR 1948: „Právě jsem se vrátil z hradu!“

 

 
"Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. 
 
A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována.
Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak jak byly podány, přijal...".
 
Těchto pár vět, pronesených 25. února 1948 předsedou vlády Klementem Gottwaldem před stotisícovým davem na Václavském náměstí bylo vítězným vyvrcholením vysoké politické hry posledního únorového týdne, v níž nechybělo omezování svobod tisku, politické čistky a vydírání, spojené třeba s obsazením Lidového domu, vznik ilegálních ozbrojených složek a samozřejmě přímý nátlak na úřadujícího prezidenta republiky.
 
 
Únorový převrat byl logickým vyvrcholením sílící snahy Komunistické strany Československa (KSČ) o úplné mocenské ovládnutí státu. Komunisté sice ve volbách na jaře 1946 zvítězili, ale postupně začali ztrácet podporu obyvatelstva a hrozil jim neúspěch ve volbách v roce 1948. Komunisté však byli dobře připraveni. Již od konce války budovali své pozice v bezpečnostních složkách, až je zcela ovládli. Vytvářeli sítě agentů, informátorů a tajných členů KSČ v ostatních stranách Národní fronty a tak jejich vypořádání se s poválečným demokratickým uspořádáním Československa (pokud možno se zachováním dojmu ústavnosti a legálnosti), bylo jen otázkou času. Začali tedy stupňovat kampaně za znárodňování průmyslu a posilovat své pozice v bezpečnostních složkách.
 
„Soukromí podnikatelé vehnali situaci do slepé uličky. Nemá-li se vydat všanc všechno, co se učinilo od revoluce, musí být vyřaděn soukromý úsek až do velikosti živnostenských podniků." 
 
Tato strategie vyvrcholila v posledním únorovém týdnu, kdy jeden z devíti komunistických ministrů, ministr vnitra Václav Nosek (KSČ) odvolal z funkce nekomunistické policejní ředitele a nahradil je příslušníky své strany.  Po prudké debatě sice vláda rozhodla, že propuštění ředitelé se musejí vrátit na svá místa, Nosek to však odmítl.
 
 
V tehdejší šestadvacetičlenné vládě premiéra Klementa Gottwalda (KSČ) bylo devět komunistů, čtyři národní socialisté, čtyři lidovci, čtyři zástupci slovenské Demokratické strany, tři sociální demokraté a dva nestraníci. Odpověď nekomunistických ministrů byla prostá. Rozhodli se podat demisi, čímž sledovali dva cíle. Buď donutit komunisty, aby se podřídili vládě, anebo vyvolat krizi, kterou by řešilo jmenování úřednické vlády a vypsání předčasných voleb. Jejich plán měl však jednu slabinu. Ministry sociální demokracie. 
 
Bez nich totiž počet odcházejících ministrů nebyl ve většině, která byla pro vládní krizi nezbytná. A vnitřně nejednotná sociální demokracie, která byla obsazením lidového domu přesvědčena ke spolupráci, tak ve vládě zůstala, čímž nepřímo umožnila komunistům převzetí moci, kterému bránilo už jen jediné. Komunisti potřebovali, aby prezident republiky demisi ministrů přijal.
 
 
24.2.1948 začala přesně o poledni generální stávka, které se zúčastnilo 2,5 milionů pracujících. Údajně měla pomoci prosadit sociální a ekonomické požadavky, reálně však měla demonstrovat sílu a moc komunistů. Gottwald se chystal následujícího dne na hrad Byli zatčeni další funkcionáři národně socialistické strany, která odmítla vytvoření akčního výboru, a přestaly vycházet stranické noviny „Svobodné slovo“ a Lidovými milicemi byl obsazen Lidový dům.
 
Prezident Beneš se zprvu zdráhal demisi nejen přijmout, ale vůbec i o ní jednat. Od komunistů dostává listinu nové vlády a slibuje učinit rychlé rozhodnutí. Komunisté však pokračují v brutálním nátlaku. Po generální stávce z předchozího dne pořádají hned od rána velkou demonstraci na Václavském náměstí, která se má v případě prezidentova dalšího odporu přesunout na Hradčany.    Tyto prostředky nakonec slaví úspěch. Krátce po čtvrté hodině odpolední prezident jedná s Klementem Gottwaldem, který jej rychle uvedl do obrazu. 
 
 
Netajil se podporou Sovětského svazu, které již s vrcholem druhé světové války počítalo s Československem jako s územím sféry svého vlivu, ale samozřejmě prezidentovi vysvětlil, že k nástupu komunismu dojde v každém případě. Po dobrém, nebo po zlém.
K okamžitému zásahu totiž byly připraveny oddíly Bezpečnosti, Lidových milicí, pohraničních pluků, na Slovensku byli aktivováni partyzáni ze Svazu slovenských partyzánů (připraveni táhnout na Prahu). Komunisté tak měli ve zbrani tisíce lidí, kteří by se na povel vydali do boje „za spravedlivé sociální zřízení“, jak komunisti své snahy s chutí nazývali.
 
 
Zbývalo prezidentovi jiné východisko? Měl riskovat otevřený ozbrojený puč se stovkami, možná tisícovkami mrtvých. Měl by spoléhat na pomoc zahraničí? Vzpomínka na Mnichov 1938 byla stále ještě živá.
 
Prezident Edvard Beneš tedy demisi 25. Února podepsal a zároveň jmenoval nové ministry navržené KSČ. Předseda komunistů Klement Gottwald tak mohl oznámit "porážku reakce a vítězství pracujícího lidu" a další vývoj v Československu již nezadržitelně směřoval k nastolení komunistické diktatury, která začala Vítězným únorem a skončila až na podzim roku 1989 "sametovou revolucí".
 
 
Samozřejmě tuto historickou událost nevnímají všichni stejně. Důkazem budiž tato slova:
 
Vítězný únor: 63 let od nejvýznamnější události naší novodobé historie
 
Jako každoročně připomínáme si i letos, co se tehdy, před třiašedesáti lety, v oněch pohnutých sedmi dnech, odehrálo. Od devatenáctého do pětadvacátého února 1948. Od mohutné manifestace na Staroměstském náměstí do velkolepého shromáždění lidu na Václavském náměstí, kdy Klement Gottwald oznámil po bezprostředním návratu od prezidenta Dr. Edvarda Beneše z Hradu: „Naše věc se podařila.“
Ano, tehdy se z vůle lidu rozhodlo, že v této zemi bude vládnout pracující člověk, který nedovolí, aby bylo reakcí, žoldáky Západu, zmařeno velké dílo národní a demokratické revoluce přerůstající v revoluci socialistickou.
 
Tato slova jsou publikována v roce 2011, tedy v době, kdy je komunismus, stejně jako fašismus postaven mimo zákon. Znamená to, že v současné české politice opět bují "pátá kolona" čekající na vhodnou příležitost?
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]