Profily



MDŽ: Jak Boženka a další socialistické ženy slavily svátek

 

 
Boženka měla ten den svátek. Stejně jako všechny pracující ženy. Nepracujících lidí tehdy nebylo, socialistický člověk měl právo na práci, stejně jako povinnost pracovat. Nebo vychovávat děti. Rodina je základ státu. To bylo během normalizace normální. "Dobře to máme v tom socialismu zařízený," pomylela si Boženka.
 
Boženka byla švadlenka ve státním podniku Oděva. Šila ráda. Ráda i pletla. Její manžel Pepa, soustružník z ČKD, jí nedávno koupil pletací stroj. Za odměnu mu upletla svetr, který si na sebe vzal i dnes do práce. Božence se povedl. Ošlehla jej z časopisu Burda. 
 
Boženka ráda četla časopisy. Třeba Vlastu nebo 100 + 1 zahraničních zajímavostí. Psali tam, že MDŽ vzniklo díky utiskované dělnické třídě v Americe, kde v roce 1908 vyšly do ulic švadlenky, aby protestovali proti práci dětí, pro lepší pracovní podmínky a taky volební právo. To poslední Boženka moc nechápala. Jaké volební právo? Vždyť všichni stejně volí jen jednu stranu. Tu komunistickou. Není to teda jedno? Stávkovali prý pod heslem „chléb a růže“. Boženka měla ráda růže. Ale ani karafiát není k zahození. A děti by určitě pracovat neměly.
 
Boženka nemohla mít děti. To vyhovovalo jejímu dílenskému mistrovi Jardovi, kterému nerozuměla manželka, a toužil po lásce. Nemusel si dávat pozor. Kdo by taky stál o trapné chvilky před komisí povolující potrat, které by člověk musel vysvětlovat manželskou nevěru do detailních pikantností.
 
V závodní jídelně končil projev soudruha ředitele. Věneček, který Boženka dostala s kávou, karafiátem a šálou, rozdělenou z přebytků, které nikdo nechtěl, jí moc nechutnal. Soudruh ředitel povídal o obětavosti socialistické ženy, jejíž práce se v mnohém vyrovná té mužské a taky o sovětských ženách, které v únoru, což byl vlastně březen, protože tam mají jiný kalendář, vyšly do ulic s heslem „chléb a mír“. Prý tak spustili revoluci a díky tomu jim v tento den patří obdiv a úcta všech národů. Boženka v tom měla trochu zmatek.  Znala jenom Velkou socialistickou říjnovou revoluci, kterou nerozpoutali ženy ale soudruh Lenin, který vystřelil z Aurory. Nebo alespoň tak nějak to bylo.
 
Soudruh domluvil a zazpívali pionýři. Někteří i zarecitovali. Boženka se už začínala nudit. Navíc dneska měla naspěch. Sousedka Vondráčková jí dala echo, že do drigerie přivezou toaletní papír. Ne ten tvrdej, ale ten měkej v roli. Musí ho koupit. Pepa bude mít radost.
 
Za výlohou Elektra hrála televize. Ukazovala, jak delegaci žen, přijal soudruh prezident, aby jim vyslovil poděkování za příkladnou práci v budování socialismu.
 
Odpoledne se udělalo hezky. Slavnostní řízek s bramborovým salátem, který byl k obědu, Boženku tlačil trochu v břiše.  Papír neměli.  Neměli ani hovězí. Škoda, Pepa se už týden těší na guláš. Sehnala aspoň plíčky. Udělá mu tedy pajšl. Ten má Pepa taky moc rád. Karafiát si zapomněla v práci. Ale co, pro jedno kvítí, slunce nesvítí. 
 
Zrovna když vyndavala z pračky vyprané Pepovy modráky, ty parádní s laclem, zazvonil u dveří soused Venca. Měl už pěkně nakoupeno. Prý jde jen na slovíčko. Boženka ty jeho „slovíčka“  velmi dobře znala. Před rokem, když byla jeho manželka na služební cestě, jí vyprávěl, jak je ve svém manželství nešťastný, jak se jeho žena, místo toho, aby seděla doma a starala se o rodinu, raději honí za kariérou v účtárně. Prý kvůli ní dokonce vstoupila do strany a tak po práci pořád někde schůzuje. Tenkrát to skončilo souzněním duší, během něhož na ně spadla polička s budíkem připevněná nad postelí. Stálo to za to. Venca byl elektrikář a když jim v létě vyhořelo vedení, nemuseli být dlouho potmě. Venca to udělal jako melouch. A ani si za to moc neřekl. Pepa měl radost. Od té doby občas zašli s Vencou do hospody.
 
Dneska však Vencu rychle vyprovodila. I když měl splín a povídal, že se bude rozvádět, neboť zjistil, že se jeho žena tahá se svým kolegou. Nadával, že manželská nevěra je svinstvo. Blížil se večer, v dráťáku zpíval Walda Matuška „Holky já vás mám všechny rád“ a konečně dorazila Maruška, na kterou Boženka čekala celé odpoledne. Věrka byla učitelka a omlouvala se, že se zpozdila, protože oslavu MDŽ strávila na koberečku, kde se musel zapovídat ředitelovi z toho, že ráno dětem řekla, že poprvé byl mezinárodní den žen oslaven roku 1910 v Rakousko-Uhersku, Dánsku, Německu a ve Švýcarsku. A navíc až 19. Března. Ředitel to prý přirovnal k anarchii, vyslovil jí důtku a nakonec popřál k svátku. Karafiát za trest nedostala.
 
Když byla Boženka s Maruškou načančané, byla již skoro tma. Ten večer bylo hodně lidí v pohybu. Podnikové večírky táhly příslibem zábavy končící nad ránem. Bude se tančit, pít a zpívat. Ráno budou mít uklízečky, které mají rovněž svátek, neb i oni jsou prospěšné společnosti, hodně práce. Boženka moc podnikové večírky nemusela. Vzpomínka, když jí před několika lety soudruh ředitel, ožralý jak zákon káže, dal jménem strany a lidu rozkaz aby na stole udělala striptýz, byl stále v živé paměti.
 
Přítmí diskrétního baru, díky Boženčině a Maruščině vedlejšáku, tak důvěrné známé, ožilo výstřelem špuntu z lahve ruského sektu. Sovjetskoje igristoje. Brežnevovy bublinky. Pupkatý strejc z Norimberka se svým kolegou, kteří zde byli na obchodním jednání byl samý úsměv a pozornost. Boženka mu moc nerozuměla, ale díky slušné praxi, která v tajné skrýši o níž neměl tušení ani Pepa, hromadily bankovky v podobě západoněmeckých marek, dobře věděla co dělat. A to jak dole na baru, tak i nahoře na hotelovém pokoji. Stejně tak věděla kolik dát recepčnímu, aby nebyly zbytečné problémy.
 
Pepa přišel domů asi dvě hodiny poté, co se vrátila ze svého „druhého zaměstnání“. Jako každý rok, v tento den, byl ožralý jako prase.  Loni s sebou přinesl pomuchlaný karafiát. Dneska ho někde ztratil.
„Tak jsem ten tvůj svátek pěkně oslavil, Boženko,“ vyblekotal.
„Já vím Pepíčku,“ odpověděla mu.
„Miluju tě Boženko,“ dodal ještě, než oblečený padl do postele.
„Já tebe taky, Pepíčku.“
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]