Profily



Pád Jana Masaryka: sebevražda, jež roztočila kolotoč podivných sebevražd.

 

 
Jan Masaryk zemřel 10. Března 1948 na následky pádu z okna koupelny ve výšce 14,5 metru ve svém bytě v Černínském paláci. Byl nalezen v pyžamu a byl bos. Jeho nohy byly pádem úplně roztříštěné. Kdo mohl mít zájem na smrti Jana Masaryka, patnáct dnů po komunistickém puči v Praze?
 
Přestože se Masarykovou smrtí v následujících letech zabývaly desítky odborníků, nikdy se nepodařilo odpovědět na otázku, zda se jednalo o sebevraždu, vraždu či nešťastnou náhodu. Shoda panuje jen v jediném bodě. První šetření smrti někdejšího československého ministra zahraničí, který byl nad ránem 10. března nalezen mrtev na nádvoří Černínského paláce pod okny svého bytu, bylo nedbalé a účelově směřovalo jen k jednomu závěru: sebevražda.
 
"Pak přišel 10. březen 1948. Jan Masaryk se dobrovolně rozloučil se životem k zármutku celého národa".  (z dobového tisku)
 
 
Masarykovo tělo objevili dva zaměstnanci Černínského paláce, Jan Merxbauer a Jan Pomezný, zhruba o půl šesté ráno. Prvnímu vyšetřovateli kauzy Dr. Zdeňku Borkovcovi, který se na místo nálezu dostavil krátce před sedmou hodinou ranní, byl případ ihned odejmut a předán StB. V poledne toho samého dne byla celá záležitost uzavřena. Nález sebevražda. 
 
Podle dr. Teplého, který ohledával mrtvé Mararykovo tělo nejprve na nádvoří a pak i v bytě, kam bylo přeneseno, vykázal ministr Nosek všechny z ložnice a ke dveřím postavil strážného kterému nařídil, aby dovnitř nikoho nevpouštěl. Krátce na to se do bytu dostavil neznámý, rusky mluvící muž v civilu. Ten byl pak na příkaz Noska a Clementisem vpuštěn dovnitř. Zhruba po půl hodině neznámý vyšel ven a nesl nabitou aktovku. (V roce 1955 vydal člen britské tajné služby E.H. Cooridge zprávu ve které tohoto „neznámého“ muže identifikoval – údajně šlo o agenta NKVD Otto Katze, který byl v roce 1952 pod jménem André Simone oběšen v procesu se Slánským). Krátce po této události byl od případu odvolán i dr. Teplý a vystřídán komunistou MUDr. Josefem Sommerem. 
 
 
V podání StB se rutinní kriminalistická práce změnila čistě v hledání důkazů podporující teorii, že Jan Masaryk, zřejmě v důsledku duševní poruchy, vyskočil na nádvoří Černínského paláce. Tato teorie – tehdy neprůstřelné osvětlení Masarykovi smrti - byla okamžitě politickou reprezentací a médii předložena veřejnosti. Společně s květnatými sovy, že odešel velký muž českého národa, samozřejmě. 
 
Toto „vyšetřování“ pak zcela záměrně ignorovalo stopy zajištěné kriminální policií v podobě „cizích“ nedopalků cigaret nalezených v Masarykově bytě, či podlitinám na Masarykově těle, které vyvolávaly domněnku, že se Jan Masaryk před svou smrtí „někomu“ bránil. Ignorován byl i stav Masarykova bytu, který byl nalezen ve velkém nepořádku. 
 
„Noční stolek napůl převrácen, ze skříní vytahané zásuvky a jejich obsah vysypán. Po podlaze střepy z rozbitého nádobí, židle převrácené, jedna rozlámaná. V koupelně lékárnička zcela vybraná, jeden polštář pod umyvadlem, druhý ve vaně, ručníky vytahané z police, sedadlo pod oknem převrácené a kolem okna plno otisků prstů.“ (z výpovědi Václava Topinky)
 
 Zdeněk Borkovec, pak na otázku novinářů, co na bleskové uzavření případu říká on, jako zkušený kriminální vyšetřovatel, odpověděl:  Za čtyři hodiny nelze řádně uzavřít ani krádež slepic!“
 
 
Zveřejněnou verzí o Masarykově sebevraždě se ovšem veřejnost nechtěla smířit. Situace se ještě více přiostřila, když údajně z okruhu StB unikla fáma, že Masaryka zavraždili, za pomocí StB, členové sovětské NKVD. Podle této verze zabijáky vedl major NKVD Augustin Schramm a akci venku zajišťovala skupina nadporučíka Tůmy. Krátce po rozšíření této zprávy, dostal major Augustin Schramm nečekanou návštěvu. 27. května ráno, někdo zazvonil u jeho bytu a když Schramm otevřel, návštěvník ho zastřelil několika ranami z pistole. 
 
Další z přímých účastníků událostí kolem smrti Jana Masaryka, kteří neblaze skončili byli policejní lékař dr. Jaromír Teplý, který za několik měsíců na to zemřel údajnou sebevraždou, pro „rozhárané rodinné poměry“. Neradostný osud potkal i lékařku, která zkoumala nedopalky z bytu a část expertízy zatajila před StB. Expertíza se ztratila a lékařka byla v 50. letech zatčena. Krátce po propuštění z vězení v roce 1961 zemřela.
 
Zdálo se jako by vše, co souviselo smrtí Jana Masaryka, bylo prokleto. To však byla jen špička ledovce. Případ Masaryk se po dvaceti letech vrátil, jako (pro mnohé velice nechtěný) bumerang.
 
 
"Oficiálním podnětem pro obnovené vyšetřování v roce 1968 byl otevřený dopis Ivana Svitáka, uveřejněný v časopise Student, adresovaný tehdejšímu generálnímu prokurátorovi, ve kterém jej vyzývá, aby otevřel případ Jana Masaryka, protože podle jeho názoru nešlo o sebevraždu, ale o vraždu. A tím okamžikem se spouští velice seriózní vyšetřování, protože doba tomu přála. Z řad prokurátorů byla přímo při generální prokuratuře zřízena příslušná komise, v této souvislosti se prokuratura obrací přímo na veřejnost s žádostí o pomoc při vyšetřování, je natočeno několik dokumentů, jsou vyslechnuty všechny dosud žijící osoby, převyslechnuti ti, kteří byli "vyslýcháni" v roce 1948, až do okamžiku, kdy nastupuje normalizace, tuším do září 1969, kdy se nakonec nachází jakýsi politický kompromis v té rovině, že se vyšetřování oficiálně končí s konstatováním, že nešlo ani o vraždu, respektive vražda se vylučuje, ani o sebevraždu, ale že šlo o nešťastnou náhodu s tím, že se umocňuje verze a úvaha pamětníků, že Jan Masaryk byl z dřívějška a ze svého mládí byl navyklý v důsledku své nespavosti vysedávat v okně, pravděpodobně při tom usnul a nešťastnou náhodou vypadl z okna. Takový byl výsledek normalizačního vyšetřování, respektive jakýsi kompromis. Ale v každém případě byla tímto tzv. obnoveným vyšetřováním vyloučena vražda, ale i sebevražda." (Pavel Bret, úřad vyšetřování a dokumentace zločinů komunismu) 
 
 
V době pražského jara však začali „záhadně“ umírat svědkové celé kauzy, kteří by mohli do záležitosti vnést nějaké světlo. Agent KGB Bedřich Pokorný (jeden z vyšetřovatelů jak smrti Jana Masaryka, tak majora Augustina Schramma ) byl nalezen oběšený 9. dubna 1968, tedy den před výslechem v obnovené kauze Masaryk. 
 
Také Olga Scheinpflugová v období pražského jara uvedla v rozhovoru, jen několik hodin před svou smrtí, že prožívá nejkrásnější období ve svém životě, a že hodlá promluvit o svém příteli Janu Masarykovi. Několik hodin poté byla nalezená mrtvá. Příčinou smrti bylo údajné selhání srdce.
 
Dr. Josef Sommer, který v roce 1948 převzal případ Masaryk od dr. Teplého, byl nalezen mrtev, s prostřelenou hlavou (sebevražda). Dr. Josef Břešťanský, který v r. 1948 převzal případ od dr. Borkovce, byl tentýž den nalezen oběšený v lese za Prahou. Pplk. Jiří Počepický, další z původních vyšetřovatelů, byl den na to, 27. dubna objeven oběšený v lese u Mariánských Lázní.
 
 
 V roce 1993 byl Připad Masaryk otevřen oficiálně znovu, ale průběh nového šetření plně publikován nebyl.
 
Krátce na to byl jeden z posledních přímých účastníků událostí z roku 1948, kapitán StB Miroslav Pich-Tůma, který byl v den nalezení těla Jana Masaryka už v 7 hodin ráno na místě činu, prošel jeho bytem a při vyšetřování okolností smrti Jana Masaryka v roce 1968 nedovedl svojí přítomnost na místě činu vysvětlit., na půdě domu v Trutnově kde bydlel nalezen oběšený.
 
 Dne 11, března 1995, den po 47. výročí Masarykovy smrti, prošla tiskem krátká zpráva, že vyšetřování bylo dne 27. února prozatímně skončeno. Mluvčí úřadu který toto šetření prováděl, Pavel Bret, prohlásil, že ze šetření vyplynul nový poznatek: „Jan Masaryk nevyskočil z okna svého bytu v Černínském paláci, ale spadl z římsy v místě asi dva metry vzdáleném od tohoto okna.“
 
Praha v rámci šetření, požádala Rusko i o zpřístupnění archívů, jež zůstávají zřejmě poslední nadějí pro objasnění Masarykovy smrti. V lednu 2003 ale ruská generální prokuratura sdělila, že ony archívy jsou předmětem utajení. 
 
 
O poslední rozruch se pak postaraly vzpomínky jistého Leonida Paršina, který se ukázal být polehlivým zdrojem informací o KGB a který koncem roku 2004 požádal v Německu o politický azyl. Ten vypověděl: 
 
„Po válce byl šéfem NKVD v Praze generál Michail Bělkin, který se m.j. zabýval i verbováním agentů mezi čs. politiky. Jedním z vyhlédnutých pro tuto „čestnou“ službu byl i Jan Masaryk, který ale jakoukoliv spolupráci s NKVD ze zásady odmítal. Když byl pak jmenován do komunistické vlády Klementa Gottwalda ve funkci ministra zahraničí, přišel z Moskvy rozkaz: buď Masaryka získat a nebo odpravit způsobem který by svědčil na sebevraždu. V noci na 10. března, den kdy se poprve měla veřejnosti představit nová poúnorová vláda, si Bělkin s několika pochopy přišel pro konečnou odpověď. Jan Masaryk odmítl – a byl zavražděn.“
 
Jestli byl jan Masaryk zavražděn, nebo dohnán k smrti, když se snažil uniknout před agenty KGB v jeho bytě se již nikdy nepodaří průkazně určit. Události spojené s jeho smrtí však hovoří jasnou řečí. Jméno bývalého ministra zahraničí tak bude navždy spojeno s mafiánskými metodami tajných služeb, stejně jako přísně tajnými praktikami totalitního režimu, tak tajnými, že byť jen mlhavé povědomí o nich, znamenalo jistou smrt. Ne, to není bujará fantazie autorů špionážní literatury, to je realita.
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]