Profily



Od Masaryka po Shengen: Historky z hraniční čáry

 
26. března 2007 vstoupily pro Českou republiku v platnost výhody plynoucí z Shengenských dohod, které na území států, k nim připojeným, předpokládají volný pohyb osob a zboží bez kontroly.
 
Česká státní hranice s bohatou, mnohdy tragickou minulostí, se tak stala jen čárou na mapě. Připomeňme si tedy milníky naší státní hranice napříč časem.
 
 
První Republika (1918 – 1938) Uhájená hranice mladého státu
 
Přijeli jsme do Těšínského zámku, kde byl polský štáb a kde se právě konala nějaká politická schůze s páterem  Londzinem.
Rozmluva byla krátká. Protože generál Latiník nerozuměl francouzsky, mluvili jsme německy. Řekl jsem mu: „Pane generále, z pověření své vlády vás vyzývám, abyste opustil i se svým vojskem území Těšínského Slezska, které jste obsadil neprávem.“
Do generála Latiníka jak by hrom udeřil. Odpověděl mi konečně, že Těšínsko nevyklidí, a že se spojí s Varšavou, aby si vyžádal instrukce. – Pak se vzdálil, radil se ve vedlejších místnostech s páterem Londzinem a jinými osobnostmi a telefonoval, P0 krátké době se pak vrátil a pronesl tato slova:
„Těšínsko nevyklidíme a budeme se bránit do poslední kapky krve.“ (Z pamětí Josefa Šnejdárka)
 
Nedlouho po vzniku Československa v říjnu 1918 vznikl spor o oblast Těšínska se sousedním Polskem. Přestože hranice mladé republiky byly mezinárodně uznány státy Dohody a jednalo se o české historické území, Polsko se s tím nehodlalo smířit a po rozpadu Rakousko-Uherska toto území vojensky obsadilo. Nemalou váhu přitom mělo i uhelné bohatství této oblasti a potřeba zabezpečení uhlí pro Československo. Napětí se stále více stupňovalo až vyústilo v řešení vojenskou cestou, kdy československá vojska vedená Josefem Šnejdárkem  polská vojska nejenže zatlačila za hranice mladého Československa, ale nebýt příkazu z vyšších míst, málem je i porazila na jejich vlastním území. Za hranicemi, která vznikla z hrůz první světové války tak začal růst mladý úspěšný stát.
 
 
 
Protektorát Čechy a Morava (1938 – 1945): Uloupená hranice
 
Nocí se mihly stíny. Strážmistr Brousil zpozorněl. Chlad noci na česko-německém pomezí hlídal jeho ostražitost. „Zasraní náckové,“ pomyslel si. Nebylo těžké domyslet si, komu siluety ukrývající se za skalkou na druhé straně patří. Puška sklouzla z ramene, připravená ke střelbě. Pavel Brousil bral službu na hranici velmi vážně. A nacisty nenáviděl.
Ne snad pro Henlainův hysterický řev o utiskované menšině, ani pro nacionální výlevy spojené s pochody za rachotu bubnů, to ho jako starého vojáka nechávalo chladným. Mnoho jeho sousedů, Němců patřilo k jeho dlouholetým přátelům. Ostatně i jeho žena byla rodilá bavoračka. Důvod jeho nenávisti byl prostý. Ukradli mu syna, do nedávna jeho pýchu a chloubu, která nyní s fanatickým leskem v očích zvedala napřaženou pravici k pozdravu. 
Opodál se ozvalo zapraskání větve. Stíny dostaly hlas v podobě šepotu. „Parchanti zkurvený, provokovat se vám zachtělo,“ zabručel si Brousil pod vousy. Ústí pušky mířilo do tmy.
„Stůj! Kdo tam!“ 
Odpovědí byl výstřel, který hvízdl Brousilovi kolem hlavy. Starý voják nelenil. Okamžitě opětoval palbu. Nenadálý incident okamžitě vyburcoval i ostatní vojáky.  Neměl dlouhého trvání. Když po chvíli utichl, zanechal po sobě dva raněné pohraničníky a jednoho mrtvého, sotva zletilého chlapce s páskou s hákovým křížem na rukávu. Brousilova syna.
 
Když byla československá politická reprezentace okolnostmi a zradou západních spojenců přinucena přijmout Mnichovskou dohodu podepsanou 29. září 1938, znamenalo to konec předválečné První republiky. Hranice Československa se radikálně změnily. Sát byl okleštěn o Němci osídlené Sudety, které byly o den později, 30. září 1938, postoupeny Třetí říši a o východní část československého Těšínska, která připadla Polsku. Německá rozpínavost nakonec pohltila Čechy a Moravu ze kterých vznikl Protektorát Čechy a Morava a Slovensko se  vyhlásilo za samostatný stát, který se stal spojencem hitlerovské Třetí říše.
 
Československá republika tak na několik temných let během kterých se její občané báli o život, udávali, klopily oči k zemi, umírali během teroru novodobých pánů Evropy, nebo někteří z nich bojovali proti okupační moci, přestala existovat.
 
 
 
Pohraničí versus Sudety (1945 – 1948)
 
Karl se pod pláštíkem noci která jasně získávala navrch proplížil k lesní mýtině. Na malý okamžik ho přepadlo slabý pocit nostalgie. Právě zde se jednoho letního večera stal mužem, když jeho nezkušené vzrušené mužství proniklo do nadpouemsky krásné Aničky Pošvicové, jejíž nahota kontrastovala s rozkvetlou loukou. Hájovna stála opodál. Hájovna, která byla jeho cílem, ke kterému se nebyo tak těžké dostat. Vojáků hlídajících hranice bylo poskrovnu. Zatím. Ale i kdyby jich bylo víc, od jeho záměru by jej nedokázali odradit. Na tuto noc dlouho čekal. 
Když vlezl do hájovny, uvítalo ho podezřelé ticho. Že by nikdo nebyl doma? Pocit zklamání. S touto eventualitou jeho plán nepočítal. Pak konečně zaslechl nahoře v podkroví šramot. Ne, nevážil sem cestu zbytečně. Ruka nahmatala v kapse strunu od piána. 
Když se díval do těch prázdných mrtvých očí dívky, kterou před malou chvílí uškrtil, necítil nic. Ani radost, ani pocit zadostiučinění. Cítil jen stále stejnou prázdnotu, ve které se jeho mysl s duší ocitli v den, kdy zdivočelý dav rozjařených vítězů v nedalekém městečku znásilnil a poté hodil z mostu do řeky jeho milovanou Anke. Ona se utopila, on zbaběle utekl. Dnes se vrátil s bláhovou nadějí, že se konečně zbaví nočních můr, které mu každou noc nedaly spát. Noc se krátila. Cesta zpátky nebyla dlouhá. Starý mlýn, který svým klapáním spolehlivě nahrazoval maják, nebylo možné minout. 
Řízné: „Stůj!“ ho zarazilo kousek před hraniční čárou. Rozhodnutí bylo chvilkou okamžiku. Ne, tentokrát nebude utíkat. Ruka nahmatala parabelu. Práskly první výstřely. Štěkání samopalu.
Karlovy přejela po prsou ohnivá metla, která jej okamžitě srazila k zemi. S posledními zbytky svého já cítil jak pluje rodícím se ránem za svou milovanou Anke.
A pak už nebylo nic. Ani noční můry.
 
Terminus technicus pohraničí se začal používat po druhé světové válce pro souvislé německé osídlení v českých zemích, odkud bylo německé obyvatelstvo vyhnáno. Po druhé světové válce měl termín pohraničí (nebo rovněž pohraniční území) nahradit pojem Sudety. Vyhláška, hovořící o nepřípustnosti užívání pojmu Sudety vešla v platnost dne 22. května 1945. V poválečných časech se české pohraničí stalo místem nejedné tragédie. Doba rozjitřená koncem války, divokými odsuny Němců volala po krvi, stejně jako po obnovení pořádku. Svinstva se děly na obou stranách. Zlatokopové rabovaly opuštěné domy, Němci kteří se nesmířily s prohrou se snažili mstít a vojáků střežících hranice bylo zoufale málo. Poválečná doba by se tak snadno dala přirovnat k westernovým příběhům Divokého západu. To se však vše mělo s nástupem komunismu změnit.
 
 
 
Československá socialistická republika: Železná opona (1948 – 1989)
 
„Tohle je opravdu hnus,“ ukázal Petr na fotografie pořízené během zásahu z venkovského domku, kousek od periferie města. Vyobrazovaly dívku připoutanou ke dvěma širokým prknům s hlavou neprodyšně uzavřenou ve velké dřevěné bedně. Další záběr ukazoval vnitřek bedny s přepážkami vycpanými starými hadry, kovovým obojkem a trubičkou v čelní části, sloužící k tomu, aby se oběť, v tomto případě dvanáctiletá dívka, neudusila.
„Nechutný. Opravdu nechutný. Představ si, že ta holka v tomhle byla i šestnáct hodin denně. Několik měsíců. Navíc jí to prase několikrát znásilnilo a ještě jí nutilo psát dopisy příbuzným, jako že jsou se sestrou a tátou v emigraci.“
„Kopečkáři?“
„Samozřejmě. Její otec byla ta mrtvola ve vypálené hájovně. A sestra, ta mrtvá z písečného lomu.“
„A pachatel?“
„Nechával si říkat Strejček. Drobnej živnostníček, bejvalej šmelinář, který díky očištění města od kapitalistů a živnostníků putoval loni z města na venkov. V rámci převýchovy. Tak alespoň zní oficiální zpráva.“
 
„Ale já to všechno dělal pro dobro pracujícího lidu!“ Cívky magnetofonu se líně otáčely zaznamenávajíc výslech objasňující okolnosti smrti kdysi prominentního fotografa, kterého rána obuškem do zátylku zbavila vědomí a posléze jeho tělo zaživa strávily plameny, jeho dcery, která byla nalezena v pískovně s provazem kolem krku a roubíkem v ústech a její dvanáctileté dcery, několik měsíců mučené a zneužívané v kozím chlívku vedle pachatelova obydlí.
„On byl buržoust, dobytek fotící si za velké peníze nahotinky, ona americká coura, která si to po válce rozdávala s americkejma vojákama a ta malá měla rovněž protisocialistické smýšlení. Jablka nespadla daleko od stromu. Chtěli utéct za hranice, stejně jako ti všichni ostatní. Naše republika jim po nástupu soudruha Gottwalda nevoněla. Nebyla jim dost dobrá. Plivali do tváře našemu zřízení. Zasloužili za to trest. Stejně jako ten zrádce Pika! Heliodor!“
Psací stroj vyťukávající do papíru všechny okolnosti zapomínal na jediné. Na pachatelovo jméno. Instrukce z vnitra byly v tomto případě brutálně přímočaré. Skoro stejně tak brutálně přímočaré, jako výpověď důvodně podezřelého popisující vraždu dalšího přeběhlíka, bývalého továrníka, který poté co byl strejčkem oloupen o veškerý majetek, včetně šatstva i cenností, skončil i s rodinou v bezedném hrobě močálu nedaleko státní hranice.
 
Železná opona se na české západní hranici začala vytvářet prakticky již od roku 1948, ovšem skutečně neprostupnou se stala až v letech 1952 a 1953, jako reakce na neustávající útěky některých lidí přes hranici. 
 
Podle tajného nařízení ministerstva národní bezpečnosti z dubna 1951 se zřídilo podél hranic (se západním Německem a s Rakouskem) zakázané pásmo hluboké dva kilometry, na ně navazovalo hraniční pásmo o hloubce dalších dvou až šesti kilometrů, místy i více (podle terénu). V zakázaném pásmu nesměl nikdo bydlet, což znamenalo nucené vysídlení. Totéž se týkalo i tzv. státně nespolehlivých (státu nepohodlných) osob z hraničního pásma. Tímto způsobem bylo do konce dubna 1952 vysídleno 1249 rodin, přibližně 4300 osob. Hraniční pásmo bylo přísně střeženo příslušníky Pohraniční stráže. Pak teprve následoval plot.
 
 
Ploty byly ve skutečnosti tři – první, který byl asi dva metry vysoký, tvořila změť ostnatých drátů. Další plot, výšky 2,5 metru, byl od roku 1953 nabit vysokým napětím 3 000 až 6 000 voltů. (proud byl vypnut až v roce 1965 na základě mezinárodních stížností) Poslední plot sloužil jako zábrana zvěři, aby směrem od hranice nemohla proniknout k nabitému plotu. Pod ploty se nacházelo zorané pásmo o šířce cca 20–m, kde bylo možno snadno najít stopy a tedy i místo, kde případný narušitel zkoušel uprchnout z republiky)
 
V následujících letech se o emigraci pokusilo mnoho československých občanů, většina útěků však ztroskotala na stále se zdokonalující neprodyšnosti hranic.  V souvislosti s hraničním pásmem se tak udála nejedna tragická příhoda či aféra, ať už to je „falešná“ západoněmecká hranice v režii StB (akce Kámen), řádění sériového vraha maskujícího se za převaděče, který své svěřence vraždil, či kontroverzní počínání některých pohraničníků, spojené se střelbou na uprchlíky již na druhé straně hraniční čáry.
 
 
 
Česko – Slovenská Republika: Mladá demokracie (1989 – 1992)
 
Jeli jsme jako každý třetí den s fiatem směr Hof. Přední nárazníky, stejně jako spodek auta byly vystlány kartony cigaret z plzeňské burzy, za které němčouři s radostí zaplatili pětadvacet marek za kus. Vzhledem k tomu že nás jeden vyšel na 170 Kčs, to byl výhodný kšeft pro obě strany. Česká strana hranice byla bez problémů, skoro jako vždycky. Před německou celnicí nám sice uniformovaný celník dal nějaký letáček s výzvou, že pokud do Německa převážíme alkohol, cigarety, sýry či další vyjmenované druhy zboží, máme je neprodleně nahlásit, ale poté nás nechal v pohodě jet dál. Okamžik úlevy. Další várka zboží je v Rajchu. Bude dost mařen na jogurty. Ovšem, když nás po něolika desítkách metrů uniformovaný policajt nasměroval na odstavné parkoviště, ztuhl nám úsměv na rtech. Kurva. Tohle je podpásovka! Na parkovišti byla všechny projíždějící česká auta a kolem nich se činili Němci v montérkách. Hromadu cigaret, sýrů a dalšího zabaveného zboží nebylo možné nepřehlédnout. Na pokyn jsme zastavili a strohým „Nein“ odpověděli na dotaz, jestli něco nepřevážíme. Tak nějak jsem cítil, jak se mi potí ruce. Náš monterkáč sjel nejprve vnitřek auta, stáhnul okýnka a zkoumal prostor pod sedačkami. Byť ateista, v duchu jsem se modlil. Šroubovák v jeho ruce připomínal nebezpečnou zbraň.
Trvalo to patnáct minut. Nejdelší čtvrthodinku mého života. Nic nenašli. Naštěstí. Ovšem na prodej propašovaného zboží jsme už ten den stejně neměli náladu. Těch patnáct kartáčů Marlborek jsme složili u známého, který vedl místní hernu. Prý je prodá, nebo vyhulí. Prachy nám dá prý příště. Asi je vážně vyhulil. A s nimi vyhulil i nás. Když jsme si po dvou dnech přijeli pro prachy, poslal nás do hajzlu. Nikdy nás prý neviděl. A prý jestli se nám to nelíbí, může klidně zavolat „Polizei“.
 
Přišel rok 1989, přišla demokracie. Čas trhnul železnou oponou. Berlínská zeď padla 9. listopadu 1989, československá železná opona postupně následovala během prosince téhož roku. Okolní příhraniční města se okamžitě staly centrem zájmu mnoha Čechoslováků, z nichž v mnohých se okamžitě probudil podnikatelský duch. Vedle klasických výletníků a turistů se za hranice vydávali i pašující podnikavci, zlodějíčci (spolu s nimi se v mnohém němecém obchodě objevily cedule s nápisy: Češi, nekraďte nám tady“ a taky i zájemci o práci v Německu. Cestování na západ se stalo z kdysi pro mnohé neuskutečnitelného snu, samozřejmostí.
 
 
Česká republika: Schengenská dohoda (2007 – současnost)
 
Velká kovová konstrukce, která kdysi tvořila předěl mezi Německem a Českem se den po dni ztrácela. Projíždějíc hranicí na Broumově mě na okamžik přepadl pocit nostalgie. Uplynulo hodně let a hodně cest, kdy jsem poprvé s pocitem dobrodružství vyrazil, zpitý jako slíva (to abych se na tu neuvěřitelnou cestu posilnil) vlakem do Marktrewitzu, abych se zde v časných ranních hodinách (vlak přijel v 5 hodin ráno) motal po nádraží, vyfotil se ve fotobudce, která jako všechno zde na západě voněla něčím novým a neskutečným. Ano od té doby uplynulo hodně cest, včetně těch do práce, kdy jsem začátkem devadesátých let, jako jeden z prvních Čechů pracoval za tvrdou zahraniční měnu v porcelánce až do doby, než na mě ukázal jeden východoněmecký nemakačenko se sovy „Čechiše švajn!“ Dostal za to po tlamě a já padáka. Doba je jiná. Hranice se stala minulostí a její pomník mizí z povrchu zemského, jako koncem osmdesátých let zmizely ostnaté dráty a ocelové závory. Má to svoje velké výhody. Převézt bouchačku s tlumičem už není tak o hubu. Přidal jsem plyn a torzo hranice nechal za zády. Aspoň na nějakou dobu. Mám práci. Manžel jisté bohaté manažerky nechce slyšet na dohodu týkající se rozvodu. Jeho smůla. Z prima víkendu, který si hodlá užít s kozatou blonďatou milenkou Berlíně se už nevrátí.
 
Schengenské dohody o volném pohybu osob, na jejichž základě byly zrušeny pravidelné hraniční kontroly mezi signatářskými zeměmi, vstoupily v platnost právě 26. března. Završili tím desetiletý proces odbourávání všech kontrol osob i zboží započatý podpisem smlouvy v roce 1985 ve vesnici Schengen na pomezí hranic Lucemburska, Německa a Francie. Dohoda předpokládá, že na území "Schengenu" se mohou osoby i zboží volně pohybovat na kterémkoliv místě bez kontrol. Ty zůstaly pouze na vnějších hranicích se státy, které nejsou členy systému. Česko se k schengenskému prostoru připojilo v prosinci 2007. 
 
Samozřejmě, že to mělo i své stinné stránky. Zrušení kontrol na německo-českých hranicích vedlo k "drastickému" nárůstu ilegálních přechodů, jak psal krátce po zrušení hranic německý deník Bild, ale pozitiva převahovala. A samozřejmě, převahují dodnes. Nebo, vy si snad dovedete představit, že by vás na cestě za nákupy do Německa, nebo Rakouska buzeroval celník?
 
Jeden názor za všechny: "Jezdím sem třeba nakupovat zboží, které je tu levnější, mám tu přátele, se kterými chodím na pivo. Už ani nevnímám, že jsem v jiné zemi."
 
 
 
 
 
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]