Profily



Černobyl: spousta svinstva. Nejen radioaktivního.

 
"Potkala nás tragédie, nehoda na jaderné elektrárně Černobyl. Způsobilo to bolest mnoha sovětským lidem a vyvolalo paniku v zahraničí." Prohlásil 14. Května 1986Michail Gorbačov do všech světových médií. V té době byla již největší jaderná katastrofa téměř tři týdny minulostí.
 
Byla sobota, skoro půl druhé ráno a blížil se svátek práce. První máj. Na programu rodícího se dne, bylo odstavení reaktoru číslo 4 pro pravidelnou údržbu. Zároveň bylo z praktických důvodů rozhodnuto využít této příležitosti k otestování schopnosti turbínového generátoru reaktoru vyrábět patřičné množství elektřiny k napájení bezpečnostních systémů reaktoru (především vodních pump) v případě současného výpadku energie z reaktoru i vnějších zdrojů elektrické energie. Konstruktér elektrárny počítal s tím, že v takovém případě by měla roztočená turbína poskytnout dostatek energie nutné pro bezpečné odstavení reaktoru. Bezpečnost především. S jadernou energií si není radno hrát!
 
 
„Před 01:23:40 systém centrální kontroly nezaregistroval žádné změny parametrů, které mohly ospravedlnit rychlé odstavení.“ (Anatolij Stepanovič Djatlov, provozní zástupce hlavního inženýra)
 
Jenže operátoři se dopustili chyby. Pro události příští, velice osudové chyby. V rámci experimentu zablokovali havarijní signál, který by při uzavření přívodu páry na turbínu automaticky odstavil reaktor. Reaktor jel tak dál, díky experimentu se však podstatně snížil průtok chladící vody, tudíž rostla její teplota i tlak. Výkon reaktoru začal prudce růst. To nevydržely palivové články a praskly, jejich úlomky spadly do chladící vody, která se přeměnila v páru. Výbuch páry zvedl tisícitunové víko reaktoru a asi minutu po zahájení testu nastala první exploze. Z reaktoru začala unikat radioaktivita a dovnitř začal vnikat vzduch a začal hořet grafit. Kov palivových trubek začal reagovat s vodou a vzniklý vodík způsobil druhou explozi. 
 
 
Nejprve to nebyl výbuch, ale zemětřesení. Útroby elektrárny se začaly otřásat a ohromná exploze přišla vzápětí. Dveře mnoha kanceláří se vyvalily, všude se zvedl prach. Vzduch byl náhle prosycen vysokou koncentrací páry, společně s vlhkým prachem. Vše se třáslo a věci padaly na zem. Pak zhaslo světlo. Co se děje? Propuklo zemětřesení? Začala válka? Bombarduje někdo Černobyl? To lidi uvěznění v komplexu netušily. Jedno však bylo jasné. Děje se něco špatného. Hodně špatného! Vše kolem se začalo bořit, jako v katastrofických filmech. Jen s tím rozdílem, že tuto katastrofu napsal a zrežíroval sám osud. A že při ní umírali lidé. Doopravdy.
 
 
Již v okamžiku výbuchu zahynuli dva lidé. Jednoho exploze srazila z výšky a druhý uhořel. Stáli na na počátku hodně dlouhé řady, která měla v následujících hodinách, dnech, týdnech i měsících geometricky narůstat. První požárníci (29 mužů speciálního hasičského sboru) přivolaní na místo nehody vůbec netušili, která bije. Dělali svou práci, nevybavení jakoukoliv ochrannou. Domnívali se, že hasí hořící střechu. Mezi vysoce radioaktivními troskami však vodou hasili však radioaktivní taveninu, která měla teplotu přes 2000 stupňů Celsia. Velký průšvih pokračoval.  Městečko Pripjať, ležící tři kilometry od elektrárny se probouzelo do nového dne. Nikdo zde nic netušil. Nedaleká elektrárna, kde probíhal boj na život a smrt se mezitím stala hermeticky uzavřeným místem na Zemi. KGB dokonce odstřihla všechny místní telefonní linky, aby zabránila úniku informací.
 
 
„Spatřil jsem Juraje Treguba, kterého poslal Djatlov, zástupce hlavního inženýra z řídícího sálu bloku 4, aby manuálně pustil do reaktoru havarijní tlakovanou vodu, která ho zaplaví. S vědomím, že to sám nezvládne, jsem šel s ním.  Ale ke kohoutům jsme se nedostali. Nádrže byly v hale vedle reaktoru a vedly k nim dvoje dveře. Ty první nešly otevřít kvůli závalu a zdeformovaným zdím a tak jsme šli pár pater níže k těm druhým. Byly jsme ve vodě po kolena. Dveře otevřít nešly, ale viděli jsme škvírou jen samé ruiny.  Nádrže se vypařily. Byla jen zeď a dveře doleva. Zírali jsme do prázdného prostoru. 
 
Vyběhli jsme ven podívat se co se vlastně stalo. Byl to strašný pohled. Co se dalo, bylo zničeno. Chladící systém totálně v prdeli. Pravá strana reaktorového sálu úplně v prdeli. Jen nalevo čouhaly nějaký trubky. Došlo mi, že Choděmčuk musí být mrtev. Místo, kde měl být, bylo v ruinách. Z místa, kde jsme stáli bylo vidět veliký paprsek světla z reaktoru do nekonečna nad ním.  Bylo to jako laser.  Vznikalo to ionizací vzduchu. Bylo to světle modré a vypadalo to nádherně. Pár sekund jsem se na to díval. Kdybych tam stál pár minut, asi bych byl pravděpodobně zemřel na místě, protože úroveň gama záření, neutronů a všeho ostatního, co se dralo ven, byla obrovská. Ale Tregub mne zatáhl za roh. Byl starší a zkušenější. (vzpomínky Alexandra Juvčenka, který měl v osudný okamžik noční směnu)
 
 
Během pěti hodin po prvním výbuchu se hasičům, kteří si díky své obětavé práci podepsali ortel smrti, podařilo zabránit, aby oheň přeskočil na okolní budovy, hlavně na reaktor číslo 3. Ten byl mimochodem odstaven až dlouhé čtyři hodiny od počátku katastrofy. S hasiči spolupracovala okamžitě přivolaná armáda, která se stejně jako oni pohybovala v silně zamořeném prostoru bez jakékoliv ochrany.  
 
 
„Všechny okna na chodbě byla vytlučená výbuchem. Silně to zapáchalo ozónem. Organizmus pociťoval silnou radiaci. A to se říká, že pro to nemáme smyslové orgány. V hrudi jsem pocítil nepříjemný pocit spontánní pocit paniky a strachu. No, držel jsem se. Venku už bylo světlo, takže zával byl vidět dobře. Asfalt okolo byl posypán něčím černým. Podíval jsem se pozorně – vždyť je to grafit z reaktoru! To snad ne! Bylo mi jasné, že s reaktorem je to zlé. To jsem ale ještě věděl hodně málo.“ (vzpomínky V.G.Smagina, náčelníka směny)
 
Vládní komisař určený k vyšetření havárie přijel do Černobylu ráno 26. dubna. V té chvíli byli již dva lidé mrtví a 52 bylo hospitalizováno. V noci z 26.–27. dubna — více než 24 hodin po explozi — komisař, konfrontovaný s dostatečnými důkazy o vysoké úrovni radiace a s množstvím případů ozáření, musel připustit zničení reaktoru a přikázat evakuaci blízkého města Pripjať. 
 
 
Hlášení: „Pozor! Pozor! V Černobylské atomové elektrárně došlo k neuspokojivé radiační situaci. Kvůli zajištění naprosté ochrany lidí, a v první řadě dětí, bylo jako dočasné opatření přijato rozhodnutí evakuovat obyvatelstvo z okolí Pripjati dnes 27. Dubna od čtrnácti hodin!“ tak došlo obyvatelům města, které se nyní již nacházelo v silné radioaktivní zóně s více než čtyřiadvacetihodinovým zpožděním. Mnozí si s sebou do připravených autobusů, které je v náhlém spěchu evakuovali, nic nebrali. Byli přesvědčeni, že se budou moci brzy do svých domovů vrátit. Společně s nimi se na cestu vydal i radioaktivní mrak.
 
Během následujících týdnů bylo z oblasti 30 kilometrů kolem elektrárny evakuováno dalších 70 000 lidí. Celkově bylo kvůli katastrofě evakuováno 350 000 osob.
 
 
Aby omezila rozsah katastrofy, poslala sovětská vláda na místo pracovníky, aby je vyčistili, popřípadě eliminovali následky. Mnoho „likvidátorů“ (členů armády a jiných pracovníků) tam bylo posláno jako do normálního zaměstnání; většině se nikdo nezmínil o jakémkoliv nebezpečí. Neměli k dispozici ochranné obleky. Nejhorší radioaktivní trosky vyvržené z reaktoru byly posbírány a umístěny do budov. Reaktor sám byl pokryt pytli s pískem shazovanými z vrtulníků (kolem 5 000 tun během týdne po havárii), přičemž poškozená střecha nevydržela takové zatížení a část se jí propadla. Tím se uvolnila další radiace a mnoho vojáků bylo těžce ozářeno. Únikům radioaktivního materiálu do ovzduší se podařilo zamezit až po devíti dnech od havárie. Aby byl zapečetěn reaktor a jeho obsah, byl kolem něj rychle vytvořen velký betonový sarkofág.
 
 
Vše se mělo ututlat a udržet v tajnosti, jako smrtící, radioaktivní, pod železobetonovým sarkovágem pohřbený, kostlivec. Ovšem zvýšená radiace, kterou krátce po havárii zaznamenali ve Švédsku, nakonec vyvolala spoustu otázek, na které by Sovětský svaz donucen dát odpovědi. Během oslav prvního máje doputoval závan radioaktivního mraku i nad tehdejší Československo. Nicméně, zde v té době bylo slovo Černobyl, nebo nedej bůh Černobylská katastrofa, úplně neznámými pojmy.
 
Okolí elektrárny je dodnes zakázanou zónou. Město Pripjať, dříve nadstandardní domov pracovníků elektrárny, dva kilometry od epicentra, je dnes neobyvatelné a zůstalo městem duchů. Experti odhadují, že záření klesne na bezpečnou hranici až za několik tisíc let. 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]