Profily



Kam zmizeli boží bojovníci (Bitva u Lipan)

 
V dobách, kdy se celá Evropa třásla před zpěvem božích bojovníků – husitů, věděl celý katolický svět – porazit husity je nemožné, ALE porazit česká vojska může porazit zase jenom Čech. Proto intrikami a nabídkou hmotných statků rozdělili tehdy jednotnou českou zemi a postavili je proti sobě.  

 

Bitva u Lipan bylo střetnutím, které znamenalo zásadní obrat v husitských válkách. Porážka vojska sirotků a táboritů s konečnou platností oslabila radikální stranu kališníků a sesadila polní obce z pozice rozhodujícího politického činitele.
 
V neděli 30. května 1434 proti sobě poblíž malé vesnice Lipany stanuly spojené síly radikálních husitů, to znamená táborité vedení Ondřejem Keřským a v politické rovině Prokopem Holým a sirotci Jana Čapka ze Sán na straně jedné, a koalice umírněných kališníků a katolíků pod vedením hejtmana Diviše Bořka z Miletínka, starého spolubojovníka Jana Žižky, na straně druhé. Početní stav obou vojsk není znám, ale podle odhadů založených na známém a relativně přesném počtu zúčastněných vozů se zdá, že vojsko husitské levice bylo poněkud početně slabší; pro výsledek bitvy mohl být rozhodující především menší počet jezdců. Utrakvisticko-katolická aliance měla na své straně asi 12–13 000 pěších a snad 1 200 jízdních bojovníků; radikálové disponovali asi 10 000 pěšími a 700 jezdci.Obě strany používaly klasickou husitskou taktiku a výzbroj.
 
Radikální strana, poté co se dozvěděli, že proti nim táhne od Českého Brodu nepřítel, zaujala výhodné postavení na návrší jihozápadně od Lipan a uzavřela se ve vozové hradbě. S dostatkem zásob si mohla dovolit přenechat aktivitu na svém protivníkovi. Výsledkem měl být buď rozpad utrakvisticko-katolické strany, která by se váháním pravděpodobně oslabila, nebo její generální útok, ovšem za velmi nevýhodných podmínek. Velitelé umírněných si tohoto byli vědomi (na místě svých nepřátel by nepochybně zvolili stejný postup) a poté, co ztroskotala poslední snaha o smírnou dohodu (předáci obou stran se totiž tři dny před začátkem bitvy sešli ve snaze se dohodnout, ale rozdílnost názorů se ukázala jako příliš velká), obě vojska se připravila k bitvě.
 
Vojska bratrstev obsadila jediné výhodné místo v celé rovinaté krajině, a to na severním svahu Lipské hory. Koaliční sbory musely vzít zavděk postavením mezi vesnicemi Lipany a Hřiby. Poprvé v dějinách husitských válek stály proti sobě ve vzdálenosti několika set metrů dvě armády uzavřené ve vozových hradbách. 
 
Krátce před čtvrtou hodinou odpolední vůdci bratrstev skončili jednání prohlášením, že rozhodnou „pěsti“. Palba, kterou okamžitě zahájili, nemohla pro velkou vzdálenost nepřátelskému ležení uškodit, svým hřmotem a zvířeným prachem však nezůstala zcela bez účinku. Zkušení vojenští velitelé panské jednoty seznámili řadové bojovníky s předem připraveným bojovým plánem a hned poté sesedli s koní, aby zneklidnělé pěchotě dali na vědomí, že sami nastaví své krky a hmotné statky. Po krátkém pokleknutí k modlitbě přišel jarní deštík, který rozptýlil dým a usnadnil tak složitý manévr k předstíranému ústupu. Protože nebylo v možnostech koaličního vojska dobýt vozovou hradbu radikálů přímým útokem, rozhodli se hejtmané použít úskoku. Diviš Bořek z Miletínka skryl jízdu v dolince poblíž vozové hradby nepřítele, zatímco vozový šik, kterému velel Jan Černín, se začal přibližovat k opevnění radikálů. Když se šik ocitl v dostřelu od vozové hradby, opravdu několikrát vystřelili z děl, ale pak se vozy stočily na sever a předstíraly ústup směrem k Českému Brodu. 
 
Ústup ve spořádaném vozovém šiku byl takticko-operační novinkou, která zcela zmátla hejtmany v Prokopově ležení. V domnění, že nepřítel se dává na útěk, vydali rozkaz otevřít vozovou hradbu a vpadnout prchajícímu vojsku do zad. V okamžiku, kdy se radikálové dostali do dostatečné vzdálenosti od svého opevnění, začaly se vozy otáčet a ústup se změnil v útok. Zároveň na otevřenou vozovou hradbu zaútočil dosud skrytý jízdní oddíl (v jeho řadách byli např. Mikuláš z Landštejna na Borotíně, Arnošt z Lestkova, Petr z Janovic na Vysokém Chlumci, Jan Malovec z Pacova) s úkolem udržet ji otevřenou dokud nepřijdou na pomoc pěší bojovníci z vozového šiku. Jakmile se bratři ocitli v nepřátelském prostoru, lehké dělostřelectvo na ně z vozů spustilo palbu. Hned poté nastoupila do útoku pěchota a též záložní jízda. 
 
Bitva se brzy změnila pouze v pobíjení bojovníků radikální strany, v bohapustý bratrovražedný boj, kdy Čech zabíjel Čecha. Na vozech padl i Prokop Holý a Prokůpek. Rychle se v situaci na bojišti naopak dokázali zorientovat Jan Čapek ze Sán a Ondřej Keřský, kterým se podařilo s dalšími jezdci bezpečně uniknout do Kolína. Útěk z bojiště vynesl sirotčímu veliteli již u některých mladších kronikářů (Pavel Žídek, Václav Březan, Tomáš Pěšina z Čechorodu, Jiří Kruger-Crugerius, Bohuslav Balbín) a později i některých historiků punc zrádce a zbabělce. Většina historiků zabývajících se primárně vojenstvím s tím ale nesouhlasí. Podle nich bylo jeho rozhodnutí pragmatické a správné, v dané chvíli byla bitva již tak jako tak ztracena a Jan Čapek ze Sán udělal to, co bylo jeho povinností – nemohl-li už zvítězit a zachránit všechny své spolubojovníky, zachránil alespoň ty, které mohl.
 
Do Kolína se podařilo uniknout i Ondřejovi Keřskému z Řimovic, jenž velel jízdě domácí táborské obce, část pěších bratří proklouzla nepřátelskými hlídkami do některé z blízkých pevností. Jan Roháč z Dubé, Jan z Bergova, Sezema z Kunštátu a někteří podhejtmani se vzdali svým známým, s nimiž dříve válčili v jednom šiku. Hůře se vedlo bojovníkům a kněžím, kteří padli do rukou houfům plzeňského landfrýdu. Ušetřeni snad zůstali jen sedláci z týlových složek, ostatní byli zabiti na místě, anebo je čekala smrt v zapálených stodolách. Oba duchovní správci, Prokop i Prokůpek, zemřeli se zbraní v ruce, do posledního dechu jim stál po boku i kazatel Markolt ze Zbraslavic a vrchní hejtman táborské polní obce Zikmund z Vranova. 
 
Bitva skončila rozhodným vítězstvím utrakvisticko-katolické aliance. Přestože vítězové zlikvidovali drtivou většinu zajatců (na 700 zajatých sirotků a táboritů bylo upáleno ve stodolách u Českého Brodu; pravděpodobně se jednalo především o tzv. kasalické) a na bojišti padlo množství radikálů, nebyla polní vojska plně zničena (ještě na počátku r. 1437 táboři disponovali 4 500 muži). Oba svazy (sirotčí i táborský) ovšem byly zásadně oslabeny v politické rovině a nadále nedokázaly výrazně ovlivňovat politický vývoj českých zemí. Tato skutečnost umožnila konečnou dohodu se Zikmundem Lucemburským a legáty kostnického koncilu a v dlouhodobém horizontu ukončení válečného stavu na území českého státu.
 
Část bojovníků radikálních svazů se připojila k umírněným kališníkům, část odešla do zahraničí za kariérou žádaných žoldnéřů, kde ve službách polského krále vynikali svojí tvrdostí a rozhodností ve vedení bitev. Z historických pramenů je možné se dočíst, že nebylo v tehdejší době lepších bojovníků v celé Evropě, než bylo husitů. 
 
Bitva u Lipan byla již svými současníky vnímána jako historický zlom a toto povědomí o její důležitosti se v průběhu dalších staletí jen posilovalo. V nacionálně vypjatém 19. století, kdy se husitská epocha stala jedním z nejvýrazněji přehodnocovaných období českých dějin v historické obci (a jejím vlivem i v povědomí veřejnosti), se chápala již jako jeden ze zásadních mezníků vývoje českého státu. Výrazem tohoto přesvědčení se stalo v roce 1881 vztyčení pamětní mohyly Prokopa Holého na návrší u Lipan, o několik let později (1896) vzniklo v Českém Brodě Podlipanské muzeum. Po mnoho let od roku 1870 každoročně v den výročí bitvy směřovaly na bitevní pole pamětní průvody lidu. 
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]