Profily



Jak a proč spojenecké tanky rozdrtily český sen o svobodě

 

 
Blíží se půlnoc. Je úterý 20. srpna 1968 kolem 23. hodiny. Spřátelená vojska Varšavské smlouvy právě překročila státní hranice Československa jako internacionální "bratrská" pomoc proti rostoucí kontrarevoluci. 
 
Kromě sovětských jednotek, které byly v převaze, se na invazi podílela také polská, východoněmecká, maďarská a bulharská armáda. Stalo se tak bez vědomí nejvyšších představitelů země. 
 
"Zachovejte klid a pořádek! Nedejte se vyprovokovat k činům, na které čekají nepřátelé našeho lidu! Naše síla je v jednotě, v klidu a v rozvaze! V našem spravedlivém zanícení pro pravdu a právo nejsme sami!" Takto k obyvatelům promlouvaly zvláštní vydání deníků krátce po vstupu vojsk. Nicméně Západ se invazí příliš nezabýval. Spojené státy se jasně vyjádřily již před invazí. "Je to věc samotných Čechů. Navíc - je to věc Čechů a ostatních států Varšavské smlouvy," charakterizoval postoj hlavní západní mocnosti tehdejší americký ministr zahraničí Dean Rusk.
 
Cronologie národní katastrofy
 
Socialistické státy byly koncem šedesátých let ovládány Sovětským svazem a svůj režim udržovaly pomocí silně represivního aparátu. Společnost v Československu byla řízena komunistickou stranou, která řídila stát jak politicky, tak ekonomicky. Volby byly „na oko“ svobodné, ale demokratické zásady prakticky neobsahovaly (jedna kandidátka, veřejná volba atd.). V ostatních státech socialistického tábora byla situace obdobná.
 
Prezidentem ČSSR a současně prvním tajemníkem ústředního výboru komunistické strany (UV KSČ) byl Antonín Novotný. Ke konci roku 1967 se ostře postavil proti snahám o liberalizaci společnosti. V Martině na oslavách Matice slovenské A. Novotný svým urážlivým nacionalistickým chováním vůči Slovákům postavil proti sobě jak stranickému vedení, tak značnou část slovenské veřejnosti. Později v projevu k posluchačům vojenských škol vyzýval k boji proti liberalismu a proti propagování různých kapitalistických směrů v politické praxi, ekonomice a kultuře; znamenalo to revizi základního závěru XIII. sjezdu KSČ.
 
Rok 1967
 
26. – 27. září: Na schůzi ÚV KSČ došlo k ostřejším sporům v komunistickém vedení, jež byly vyvolány administrativními opatřeními vůči některým spisovatelům a zastavení Literárních novin. 
 
30. – 31. října: Ústřední výbor KSČ jednal o postavení strany ve společnosti. Bezprostředním podnětem konfliktu se stalo vystoupení A. Dubčeka, které zpochybnilo veškeré „řízení strany“ ve státě (vládnout by měla vláda) a napadl kumulaci funkcí – právě typické pro období vlády A. Novotného. Dubčekova kritika uvolnila cestu k „Pražskému jaru“. 
 
31. října: Na vysokoškolských kolejích v Praze na Strahově byla opakovaně vypnuta elektřina; studenti vyšli do ulic se svíčkami a voláním: „Chceme světlo!“ Pochod brutálně rozehnala v Nerudově ulici Veřejná bezpečnost. 
 
11. – 13. prosince: Zasedalo předsednictvo ÚV KSČ, kde zazněla ostrá kritika Novotného. Došlo ke střetu mezi jeho zastánci a jeho kritiky. Spor skončil kompromisem: souhlasem s rozdělením nejvyšších funkcí až v pozdější době. 
 
19. – 21. prosince: Sešel se ústřední výbor KSČ, jehož větší část členů vystoupila opět s kritikou metod práce a způsobu řízení A. Novotného. Pod tímto tlakem se Novotný rozhodl dát svou stranickou funkci k dispozici. 
 
Rok 1968
 
Leden 1968
 
3. – 5. ledna: Plenární zasedání ÚV KSČ rozhodlo o rozdělení nejvyšších funkcí. Prvním tajemníkem byl zvolen A. Dubček. Skončila zhruba desetiletá éra Antonína Novotného. 
 
Únor 1968
 
26. února: Útěk generála J. Šejny do Itálie a odtud za pomoci CIA odchod do USA; sdělovací prostředky přispěly k tomu, že se z útěku protekční osoby A. Novotného vyvinula aféra „semínkového“ generála (obviněn z rozkrádání státního majetku – jetelových semínek). 
 
Březen 1968
 
21. března: Vznikl prozatímní výbor katolického duchovenstva v čele s biskupem a apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze F. Tomáškem. 
 
22. března: Abdikace prezidenta Antonína Novotného. 
 
22. – 23. března: Celostátní aktiv zástupců všech vysokoškolských center konaný v Brně se vyslovil pro vytvoření samostatné organizace vysokoškoláků (mimo rámec oficiálního ČSM). 
 
23. března: Bývalí funkcionáři sociální demokracie ustavili akční skupinu pro obnovu strany, která se rozšířila v ústřední přípravný výbor. 
 
23. – 24. března: V Drážďanech se konalo setkání vedoucích představitelů Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a SSSR s československou delegací (Dubček, Lenárt, Černík, Kolder, Bilak), na níž zazněla ostrá kritika poměrů v Československu („plíživá kontrarevoluce“). 
 
29. března: Funkcionáři jednotné tělovýchovné organizace provedli přestavbu na principu národním a odvětvovém. Při Svazu spisovatelů vznikl Klub nezávislých spisovatelů, sdružující nekomunistické členy z Čech i Slovenska. 
 
30. března: Národní shromáždění zvolilo na návrh A. Dubčeka prezidentem republiky L. Svobodu; svůj program navázání kontinuity s předcházejícími prezidenty vyjádřil symbolicky tím, že po volbě položil věnce na hrob K. Gottwalda a A. Zápotockého, ale i T. G. Masaryka a E. Beneše. 
 
31. března: Skupina politických vězňů, odsouzených podle zákona 231/1948 Sb., v čele s K. Nigrinem, ustavila ústřední výbor Klubu 231; během tří měsíců fungovaly jeho výbory ve všech krajích a ve většině okresů českých zemí, ústředí registrovalo na 80 tisíc zájemců o členství. 
Ústřední výbor Československé strany lidové zvolil novým předsedou A. Pospíšila (vystřídal J. Plojhara); lidová strana měla v červenci 46 028 členů. 
 
Duben 1968
 
31. března – 5. dubna: V Praze se sešlo III. všekřesťanské mírové shromáždění za účasti 500 představitelů katolické, protestantské a pravoslavné církve z 55 zemí světa; jednalo se o světové sympozium těch, kdo se rozhodli vést dialog s „pokrokovými marxisty“. 
 
1. – 5. dubna: Na Pražském hradě pokračovalo zasedání ÚV KSČ. Vedle volby nového předsednictva se počítalo se sestavením nové vlády a s rehabilitací občanů. Poslední den jednání byl jednomyslně přijat tzv. Akční program KSČ (zveřejněn 10. dubna), který měl navodit socialismus s lidskou tváří. Obsahoval změny, které v příštích dvou letech chtěla komunistická strana (stále jako ústavou „uzákoněná“ vedoucí politická síla) uskutečnit v oblasti politické (zejména v oblasti občanských práv a politického systému), ekonomické (ekonomická reforma v rámci socialismu), kulturní a zahraniční politice. Součástí změn měla být takzvaná demokratizace. 
 
5. dubna: Na setkání 144 účastníků (hlavně z řad inteligence) byl založen Klub angažovaných nestraníků – KAN; v krátké době měl KAN 40 – 50 tisíc zájemců o členství. 
Byla schválena komise pro dokončení stranické rehabilitace, tzv. Pillerova komise. Závěrečná zpráva komise byla později několikrát přepracována, v důsledku událostí po srpnu 1968 se nikdy zevrubně neprojednávala. 
 
8. dubna: Jmenována nová vláda v čele s O. Černíkem. Vláda se stávala samostatným a iniciativním mocenskopolitickým faktorem. 
 
18. dubna: Z funkce předsedy Národního shromáždění odstoupil B. Laštovička a byl nahrazen J. Smrkovským. 
 
Květen 1968
 
3. května: V Národním shromáždění bylo schváleno programové prohlášení vlády; za jeden z hlavních úkolů považovala vláda přípravu federace. To již vyjádřila ve svých usneseních z 12. a 24. dubna. 
 
4. května: V Moskvě probíhala československo-sovětská jednání na nejvyšší úrovni; československá delegace (Dubček, Černík, Smrkovský a Bilak) vyslechla od Brežněva, Kosygina a Podgorného velmi ostrou kritiku politických poměrů v ČSSR. Ti požadovali rázná opatření proti antisocialistickým a pravicovým silám, které se podle jejich mínění výrazně aktivizují. 
Přes dva tisíce bývalých funkcionářů Sokola zvolilo přípravný výbor, který řídil obnovu této tělovýchovné organizace. 
 
15. května: Usnesením vlády zřízeny speciální orgány pro nové státoprávní uspořádání – tj. výbor pod vedením předsedy vlády O. Černíka a vládní komise pro řešení odborných otázek federace v čele s místopředsedou vlády G. Husákem. Tato komise odmítla 4. června požadavek na trojdílné uspořádání federace; s tím vystoupily oba moravské kraje ve společné tzv. moravské deklaraci. 
 
16. května: V Praze proběhl za mimořádného zájmu veřejnosti vysokoškolský majáles, který odrážel stupňující radikalizaci veřejného mínění. 
 
23. května: Konalo se první jednání zástupců ÚV KSČ a přípravného výboru sociální demokracie; komunistické vedení obnovu sociální demokracie odmítlo, označilo ji za protikomunistickou akci; v červenci již existovalo na 150 odboček sociálně demokratické strany s 1 500 členy. 
 
29. května – 1. června: Zasedání ÚV KSČ jednalo o současné politické situaci v zemi; střetly se zde dvě rozdílné politické linie – Dubčekova a Bilakova. Přijatá rezoluce obsahovala zásady Dubčekova referátu a byla namířena proti extrémům „zprava i zleva“ a jako pozitivní směr označila plnění Akčního programu KSČ. Plénum rozhodlo svolat na 9. září tohoto roku mimořádný XIV. sjezd KSČ. 
 
Červen 1968
 
6. června: Vláda vydala prozatímní rámcové zásady pro zřizování a volbu rad pracujících; pro jejich ustavování se vyslovila celostátní odborová porada a 90 % jejích delegátů. K zastavení zřizování rad pracujících vydala tatáž vláda pokyn 24. října 1968. 
 
14. června: V Budapešti podepsána Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Maďarskem. 
 
19. června: V Praze-Ruzyni (v jednom z hangárů) se konal sraz Lidových milicí; na masovém shromáždění asi 10 tisíc příslušníků Lidových milicí zazněly kritické hlasy proti komunistickému vedení, vytýkaly mu slabost v postupu proti pravici a žádaly mocensko-administrativní zákroky. Celá akce vyvolala v zemi vlnu rozhořčení, která přerostla v podpisovou akci za zrušení milicí. 
 
21. – 30. června: Na československém území proběhlo vojenské cvičení států Varšavské smlouvy s názvem „Šumava“; oddalovaný odchod vojsk (sovětské jednotky odešly až 3. srpna) zvyšoval napětí v zemi a posiloval zejména protisovětské nálady. 
 
25. – 26. června: Parlament schválil rehabilitační zákon a novelu tiskového zákona. 
 
27. června: Noviny Literární listy, Práce, Zemědělské noviny a Mladá fronta uveřejnily výzvu Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, vědcům, umělcům, všem, kterou vypracoval spisovatel L. Vaculík. Provolání vedle kritického pohledu na minulost vyznívalo jako výzva k nápravě; rozbouřilo a zdramatizovalo politický život v zemi. Odpůrci reformy hodnotili 2000 slov jako výzvu ke kontrarevoluci. 
 
Červenec 1968
 
4. července: Vedení KSČ bylo pozváno na jednání s „bratrskými stranami“ do Varšavy o vnitřních poměrech v ČSSR; předsednictvo ÚV KSČ v předtuše hrozeb ultimativních požadavků ze strany „spojenců“ posléze (po jednání 8. a 12. července) rozhodlo navrhnout místo společné schůzky dvoustranná jednání. 
 
10. července: Poslanci Národního shromáždění zvolili 150 poslanců České národní rady jako nejvyššího zákonodárného orgánu českých zemí; předsedou byl zvolen Č. Císař. Šlo o první krok k odstranění asymetrického modelu státní struktury. 
 
14. – 15. července: Představitelé Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a SSSR na schůzce ve Varšavě schválili Brežněvův koncept otevřeného dopisu adresovaného KSČ; podle názoru „pětky“ se v Československu organizačně stmelila kontrarevoluce. Obsah dopisu byl směsicí velmi vážného varování se znatelnými prvky hrozby (Brežněvova doktrína s právem zasahovat do vnitřních záležitostí socialistických zemí). 
 
17. července: Předsednictvo ÚV KSČ schválilo odpověď na varšavský dopis; střízlivým a uvážlivým tónem vyvracelo neopodstatněná obvinění a neoprávněnou kritiku, odmítlo tezi o internacionální pomoci „pětky“ bránit socialismus v jiné zemi. 19. července odpověď schválil ÚV KSČ. Po zveřejnění varšavského dopisu i odpovědi na něj vypukla lavina souhlasných rezolucí, telegramů a dopisů veřejnosti. To vedlo ke sjednocení občanů, k posílení důvěry k vedení KSČ (78 % občanů) a práva na vlastní, československou cestu. 
 
29. července – 1. srpna: V Čierné nad Tisou (v železničním vagoně) se setkali členové vedení KSČ a KSSS; schůzce předcházelo tzv. Poselství československým účastníkům. Hned po zveřejnění začalo živelné podpisování Poselství (přes 1 milion podpisů za tři dny). Jednání bylo značně dramatické, vedení KSČ zde vystupovalo nejednotně (tři jeho členové – Kolder, Bilak a Švestka se značně ztotožňovali se sovětskými argumenty). Sovětská strana vystupňovala tlak na československou reformu; žádné dohody nebyly podepsány, avšak sovětská delegace odjížděla s představou „závazků“ vedení KSČ „bojovat proti antisocialistickým silám“. V průběhu jednání vznikla v zemi živelná masová akce nazvaná Fond republiky; začala formou dobrovolných pracovních směn a rozšířila se mezi občany v podobě peněžních darů a zlata na tzv. zlatý poklad republiky (do 21. srpna dosáhly dary výše 190,5 milionu Kčs a 60 kg zlata). 
 
30. července: Moskevská Pravda otiskla dopis 99 zaměstnanců pražské Pragovky s výzvou k mocenskému zásahu ze strany SSSR (po Sametové revoluci se ukázalo, že dokument podepsalo ve skutečnosti jen 27 lidí). 
 
Srpen 1968
 
3. srpna: V Bratislavě proběhla schůzka „pětky“ s vedoucími představiteli KSČ; přijaté prohlášení naznačovalo, že „bratrské strany nikomu nedovolí vrazit klín mezi socialistické státy“ a že problémy vyřeší „vzájemnou pomocí a podporou“. 
Na záchodě v bratislavském hotelu předává V. Bilak vedoucímu rezidentury KGB v Bratislavě obálku adresovanou L. Brežněvovi –tzv. „zvací dopis“, který podepsali A. Indra, D. Kolier, A. Kapek, O. Švestka a V. Bilak.
 
9. – 11. srpna: V Praze pobýval prezident Jugoslávie Josip Broz-Tito. Jeho návštěva přispěla k převažujícímu optimismu a nadějím, že nebezpečí zásahu „pětky“ nehrozí. 
 
17. srpna: Na žádost maďarského vůdce J. Kádára došlo v Komárně k jeho setkání s A. Dubčekem; Kádár tlumočil značnou nespokojenost Moskvy s vývojem v Československu a poukazoval na možné vážné důsledky z toho plynoucí (vojenskou intervenci). 
 
20. srpna: V Praze započalo ve 14 hodin zasedání předsednictva ÚV KSČ; v jeho průběhu přišla ve 23.30 hodin první zpráva o obsazování republiky vojsky „socialistické pětky“ (SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska). Za dramatické situace byl schválen rozkaz ministra obrany M. Dzúra, aby armáda nekladla odpor (totéž se vztahovalo na Sbor národní bezpečnosti a Lidové milice) a bylo vydáno Provolání ke všemu československému lidu, v němž se uvádělo, že vojska obsazují ČSSR proti vůli ústavních orgánů a bez jejich vědomí. 
Vpádu do Československa se zúčastnilo 27 bojových divizí (12 tankových, 13 motostřeleckých, 2 výsadkové) a 1 letecká armáda, včetně jednotek specnaz. 
Skupina A (sovětské a polské jednotky) zahájila nástup z prostoru Legnice – Krakov (Polsko) 
Skupina B (jednotky SSSR a NDR) z Görlitz, Zittau, Drážďan a Kliegenthalu (NDR) 
Skupina C (sovětské, maďarské a bulharské jednotky) z oblasti Györu (Maďarsko). 
Intervenčním jednotkám v počtu 750 tisíc vojáků s 800 letadly, 6300 tanky a 2000 děly a raketami velel generál J. G. Pavlovskij. 
 
21. srpna: Byla obsazena většina důležitých měst v ČSSR. K mimořádné schůzi se sešla vláda a vyjádřila svůj protest vládám pěti států, které uskutečnily okupaci. O ČSSR se začalo jednat v Radě bezpečnosti OSN. V celé zemi rostl živelný lidový odpor k okupaci. Invaze vojsk Varšavské smlouvy si k 3. září 1968 vyžádala 72 mrtvých, 266 těžce a 436 lehce raněných československých občanů. 
Po selhání pokusu o ustavení prosovětské tzv. dělnicko-rolnické vlády, který ztroskotal mj. díky spontánnímu nenásilnému odporu obyvatelstva, byli proreformní političtí představitelé KSČ v čele s A. Dubčekem odvlečeni do SSSR. 
 
22. srpna: V továrně pražské ČKD ve Vysočanech zasedal XIV. mimořádný sjezd KSČ; z 1543 řádně zvolených delegátů se dostavilo 1219 delegátů. Sjezd zvolil nový ústřední výbor (v čele s internovaným A. Dubčekem) a významně se podílel na řízení občanského odporu proti okupaci. Sjezdu se na zákrok G. Husáka neúčastnili (až na výjimky) slovenští delegáti. 
 
23. – 26. srpna: Na žádost prezidenta L. Svobody probíhalo v Moskvě složité jednání československé a sovětské politické reprezentace; druhý den (24. srpna) se rozhovorů zúčastnili i internovaní českoslovenští politici (vězněni od ranních hodin 21. srpna) v čele s A. Dubčekem. Jednání skončila (pod psychickým nátlakem) podpisem tzv. moskevského protokolu, jenž obsahoval závazné úkoly pro vedení KSČ (splnění požadavků z Čierné, zákaz „protisocialistických organizací“ a sociální demokracie, upevnění orgánů Bezpečnosti a armády, stranickou kontrolu tisku a konkrétní kádrové změny) a příslib etapovitého odchodu intervenčních vojsk. Podpis jako jediný z 26 českých a slovenských politiků odmítl připojit František Kriegel. 
 
24. srpna: Vyvrcholením lidového odporu proti vojenské intervenci (nápisy na ulicích a zdech, různá prohlášení, letáky, schůze, rezoluce apod.) byla jednohodinová generální stávka. 
 
Na zasedání Rady bezpečnosti OSN se dostavil ministr zahraničí J. Hájek, který ve svém vystoupení odsoudil vojenskou okupaci Československa. V dalších dnech se však postoj československé delegace změnil a 27. srpna požádala československá mise o stažení tzv. československé otázky z jednání Rady. 
 
31. srpna: Na zasedání ÚV KSČ (doplněném o členy zvolenými „vysočanským“ sjezdem) byl přijat moskevský protokol jako jediné východisko z dané situace. Politickou iniciativu měly v rukou reformní síly v čele s A. Dubčekem, které se domnívaly, že existuje reálné východisko z tragické situace (možnost normalizovat situaci v zemi a dosáhnout odchodu cizích vojsk). 
 
Okupací Československa v podstatě skončil proces, kterému se začalo říkat Pražské jaro. Následovalo období, ve kterém se postupně dostali k moci politici, kteří poté zahájili tzv. normalizaci. Tím byly jakékoli pokusy o změnu politického systému v republice na dlouhou dobu 20 let potlačeny.
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]