Profily



Komunistická past na herečku (Jiřina Štěpničková)

 

 
Zpočátku to vypadalo na bohatý život talentované umělkyně. Konzervatoristka, která se dostala do Národního divadla, Maryša, Viktorka od splavu, či Muzikantská Liduška. Všechny tyto postavy, ať již divadelní, či filmové Jiřina Štěpničková zvládala s noblesní bravurou. Zakrátko se její doménou staly role tragických osudem těžce zkoušených dívek. Ovšem tu největší si pro ní přichystal sám osud. Tu, která se neodehrávala na prknech, která znamenají svět. Roli jejího vlastního života.
 
Psal se rok 1951 a komunisté si tvrdou politikou upevňovali svou moc usurpovanou po únorovém převratu. K ruce jim byli „šikovní“ sovětští poradci, cílem zase radikálně a exemplárně dát najevo že sebemenší odpor proti zřízení, jež se vydávalo za nejpokrokovější na celém světě, bude náležitě a nekompromisně potrestán. A tak se zrodila akce Generální prevence.
 
Její smysl byl až ďábelsky jednoduchý. Z každého oboru společenského života byl vybrán jednotlivec, nebo skupinka lidí nepohodlných utužujícímu se režimu, který byl vzápětí zdiskreditován, předhozen lidu (jehož vládou se komunisti zašťiťovali) a v náležitě okázalém procesu odsouzen. V tom lepším případě k mnohaletému žaláři, v tom horším k smrti. Jiřina Štěpničková v tomto smutném, krví nasáklém seznamu reprezentovala kulturu.
 
Poměrně známá a slavná herečka byla v podstatě logickou volbou. V dobách okupace se sice nezapletla s fašisty (což se stalo osudným mnohým jejím kolegům), ale po únorovém převratu se nehodlala ani „zaplést“ s diktaturou proletariátu. Navíc v poválečných letech pobývala v Londýně, kde se jí narodil syn Jiří. A pak již jen stačilo málo. Třeba to, aby po monologu postavy Svaté Jany znějícím: "Ó Bože, který jsi stvořil tuto krásnou zemi, jak dlouho to potrvá, než bude s to přijmout své svaté?" publikum bouřlivě tleskalo, a vykonstruovaná provokace hned byla na světě. Ano, s rodícími se padesátými lety stačilo hodně málo, aby byl člověku vypálen cejch vlastizrádce.
 
V rámci akce Generální prevence se samozřejmě angažovali konspirací, stejně jako paranoion nasáklé mozky, stejně tak jako hodně výkonný aparát StB. Plán jak dostat do pasti známou herečku byl prostý. Vše začalo dopisem, který v roce 1951 přišel Jiřině Štěpničkové, v té době již bez stálých angažmá, údajně od režiséra Františka Čápa z Německa. „Přijeď holka, mám pro tebe práci!“ Tato slova se zdála být klíčem k současné bezvýchodné situaci. Ve skutečnosti však byla promyšlenou vábničkou jak herečku dostat do míst, odkud není návratu. Na úplný konec cesty, nedaleko československo-německé hranice.
 
Právě tam totiž 22.října 1951 rovněž údajný „dobrodinec“ (ve skutečnosti nastrčený agent StB) – převaděč Jiří herečku i s jejím malým synem a skupinkou dalších emigrantů, dovedl. Posledním dějstvím tohoto dramatu byla nakonec dřevěná bouda na louce u potoka, kde se po převaděči náhle slehla zem. Zakrátko se ozvala střelba pohraničníků. Past, ze které nebylo úniku, definitivně sklapla.   Jiřina se zoufale snažila doběhnout k místu, kde mělo být údajně Německo. Marně.
 
Na soud čekala skoro celý rok. Ten pak ve dvou dnech rozhodl o naprosté vině, vlastizradě a samozřejmě exemplárním trestu, který byl již mnoho měsíců před ním připravený a odsouhlasený. 15 let vězení. Soudce Rudý, přezdívaný Rudý kat, samozřejmě neopomenul zmínit, že tento trest je v podstatě tváří v tvář prohřeškům „zrádné umělkyně“  mírný a milostivý. Mnoho jejích bývalých kolegů a kolegyň, totiž podepsali petici, v níž pro Jiřinu Štěpničkovou požadovali trest smrti. Stejně jako prokurátorka. Česká povaha a zmanipulovaný dav opět prokázali svou jsoucnost. Tragédie byla dovršena.
 
Za svou vlastizradu si nakonec Jiřina Štěpničková odseděla celých deset let. Syn Jiří byl umístěn do dětského domova. K prominutí zbytku trestu jistě přispěli petice mnohých kolegů žádajících omilostnění, stejně jako blížící se politické změny, díky kterým byla nakonec herečka v roce 1968 rehabilitována. 
 
Našlo tedy toto největší drama Jiřiny Štěpničkové šťastný konec? Částečně ano. I když si po svém propuštění těžko sháněla práci, nakonec se jí podařilo znovu se uplatnit v oboru, kterému rozuměla nejvíce. S postupujícími lety se opět objevovala na divadelních prknech, stejně jako před filmovou kamerou. Jistě již ne, jako obletovaná diva, ale jako umělkyně, která ví o životě své. Jiřina Štěpničková nakonec zemřela 5.září 1985 v Praze.
 
Ironickou tečkou na závěr by se nakonec dal označit fakt, že její syn Jiří, který se stal rovněž hercem, zhruba dva měsíce po její smrti natočil životopisný seriál o Klementu Gottwaldovi v němž znázornil titulní roli člověka, zde pojatou ve smyslu spravedlivého člověka z lidu, který bojoval za blaho komunistického zřízení, nejspravedlivějšího a nejlepšího na celém světě.
 
 
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]