Profily



Anticharta: Totalitu si rozvracet nenecháme!

 
Charta 77 byl podle tehdejší totalitní moci jen bezvýznamný štvavý pamflet, který mají na starosti ztroskotanci a samozvanci. Přesto se bylo třeba proti němu tvrdě vymezit. 
 
Se širokou podporou dělnického lidu, jejichž drtivá většina ani nevěděla proti čemu se vymezuje. Za pomoci mediálních miláčků národa z nichž mnozí rovněž text Charty nečetli. A samozřejmě s velkou pompou, která nakonec udělala Chartě takovou reklamu, že místo aby zůstala zapomenuta, jako jedna z dalších akcí disidentů o jejichž existenci rovněž spousta normalizačně – normálně žijících lidí, neměla ani potuchy, stala se mediálním hitem o kterém se sice šeptá, ale ví se o něm. Tohle soudruzi nevychytali. Jinými slovy, svou aktivitou si prokázali opravdu medvědí službu.
 
 
„Proto však také pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše, ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu, nebo dokonce za mrzký peníz, se kdekoliv na světě, a také u nás se našla skupinka takových odpadlíků a zrádců, odtrhnou a izolují od vlastního lidu, jeho života a skutečných zájmů a s neúprosnou logikou se stávají nástrojem antihumanistických sil imperialismu a v jejich službě hlasateli rozvratu a nesvárů mezi národy. “ (z prohlášení "Anticharty")
 
Velkolepým protestem proti „samozvancům a zkrachovalcům“ jak Chartisty nazvalo Rudé právo ve svém článku ze dne 12. Ledna 1977, bylo velké setkání národních zasloužilých i nenárodních, tedy normálních, umělců v Národním divadle dne 28. ledna. Známí herci, zpěváci, baviči či jiné populární osobnosti tak měly demonstrovat "jednotu národa" a jeho loajalitu k tehdejšímu komunistickém vedení státu. Bohužel žádná pestrá šou ve stylu východoněmeckého Ein Kessel Buntes se nekonala. Toto bylo čistě a výhradně o politice.
 
„My však nedopustíme, aby v atomové vichřici tisíckrát hroznějších všech minulých válečných katastrof shořelo naše dílo!“ (Jiřina Švorcová)
 
Středobodem celého večera samozřejmě bylo, když žena za pultem, Jiřina Švorcová přečetla provolání československých výborů uměleckých svazů Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. To později vešlo do dějin jako Anticharta, neboť od všech pozvaných a zúčastněných se očekávalo, že tento protipól Charty, jinými slovy závazek „já stojím na správné, tedy levé, straně barikády, podepíší. Což se taky stalo. 
 
 
Jistě, mnozí se poté nechali slyšet, že si mysleli, že podepisují pouze presentační listinu potvrzující jejich účast, ale co si budeme říkat. Pravda je taková, že vládnoucí třída měla tehdy silně navrch a vzepřít se jí, tedy nepodepsat, by znamenalo drsné problémy, u umělců zcela jistě spojené s okamžitým ukončením umělecké činnosti. A vystavit se takovému riziku, to už chce opravdu silnou povahu. A ruku na srdce, kdo z vás by si takto, jen díky gestu, vědomně zkurvil život. V Česku vždycky platí, že košile je bližší kabátu. Nebo se taky říká „Nehas, co tě nepálí.“
 
"Bála jsem se odmítnout, věděla jsem, že tím bych se zpíváním skončila. Zpívání – to byl můj život...A brala jsem to nejen jako ponížení, ale jako bezmocnost spojenou se zbabělostí." (Eva Pilarová)
 
Je pravda, že mnozí z umělců tento svůj „pud sebezáchovy“ uvnitř vnímali jako svou prohru. Ostatně jejich názor mi přijde férovější a upřímnější, než ten „myslel jsem, že podepisuji presentační listinu“. 
 
 
A byla to opravdu velkolepá šou. Se skutečně hvězdnou účastí. Televizní kamery snímaly  jak populární herce v hledišti, třeba Ladislava Peška, Jana Wericha, Karla Högera, Miloše Kopeckého, nebo Radovana Lukavského, Františka Filipovského, Jiřího Sováka,tak i stovky dalších dramatických umělců, spisovatelů, básníků, kritiků, skladatelů a výtvarníků. Dorazil i diblích normaližačního filmu Dáša Veškrnová. Paradoxní je, že se později provdala za jednoho z prvních signatářů Charty 77, Václava Havla. To je ale jiný příběh. 
 
Na šou z národního divadla pak navazovala další estráda, tentokrát s hudebním programem. 4. února jí zažilo pražské Divadlo hudby a dramatické umělce vystřídali zpěváci a zpěvačky. Písnička zůstala stejná. Hit s dlouhým jménem „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Připojuji se k provolání československých výborů uměleckých svazů“. 
 
 
„Patřím mezi ty, kteří raději zpívají, než mluví. Jsou však chvíle a situace, kdy pouze zpívat nestačí," božský Kája Gott dostal slovo a ostatní zpěváci a hitmakeři se připojili. I zde byla učiněná sestava snů. Galakoncert hadr. Vedle zmíněného Karla Gotta nechyběli ani  Láďa Štajdl, Vašek Neckář, Jirka Schellinger, Helenka Vondráčková, nebo Eva Pillarová. A Hanka Zagorová? Jasan. Je to přece milá holka, jak řekl kdysi Milouš Jakeš. Ovšem propagační mašinérii neutekli ani ostatní.
 
 
Ostatní představitelé tehdejší takzvané kulturní fronty, pokud se nemohli dostat na zmíněná setání a mysleli si, že jsou mimo hru, měli smolíka. Anticharta na ně čekala v sekretariátech uměleckých svazů, v redakcích novin a nakladatelství, v televizi či rozhlase. Mocenskému tlaku na podpis se dalo (podobně jako před několika lety s podpisem pod souhlas se vstupem spojeneckých vojsk) jen obtížně uniknout. Mnozí se sice vyhnuli účasti na televizí přenášené manifestaci v Národním či Hudebním divadle, text Prohlášení je však dostihl později v zaměstnání.
 
Z pohledu tehdejší vládnoucí garnitury kampaň proti Chartě splnila svou funkci. Umělci otevřeně deklarovali loajalitu s režimem a jejich jednání se stalo vzorem pro mnoho obyčejných lidí. Pouhých 242 do té doby pro mnohé bezejmenných chartistů stálo proti mase těch, kteří pod tlakem režimu podepsali protest proti výzvě, kterou oficiálně ani nesměli znát. Zároveň však udělalo masivní reklamu, díky které každý v republice věděl, že zde existuje něco jako Charta 77.
 
 
K Provolání, tedy Antichartě se v rámci kampaně připojilo 76 národních umělců, 360 zasloužilých umělců a přes 7000 „obyčejných“ umělců.
 
Do ledna 1990 podepsalo Chartu 1883 lidí, jen 25 z nich svůj podpis pod tlakem režimu odvolalo. Charta dále pokračovala ve své opoziční činnosti a do roku 1989 vydala více než 500 dokumentů, v nichž se vyjadřovala k politické situaci v Československu.
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]