Profily



Lindberghova tragédie: únos dítěte, který vstoupil do dějin

 

 
Charles Augustus Lindbergh byl přezdívaný Osamělý orel. Proslul hlavně díky svému prvnímu sólovému přeletu Atlantského oceánu  z New Yorku do Paříže, v roce 1927, který z něj udělal  celosvětovou  celebritu. O pět let později jeho jméno plnilo opět čelní stránky novin. Tentokrát však v mnohem tragičtějších souvislostech.
 
Psal se první březen roku 1832. Bylo úterý a v okolí New Jersey zuřila bouře. Toho osudového večera seděl seděl Lindbergh v pracovně svého víkendového domu  uprostřed lesů a psal. Pak monotónní večer prořízl zoufalý křik chůvy, jež šla do pokoje zkontrolovat Lindenberghova téměř douměsíčního syna. Pohled, který se jí naskytl, byl příšerný.  Vylomené okenice pokoje, blátivé stopy na podlaze a prázdná postýlka. Noční můra každé matky. Vyděračský dopis ležel pohozený na parapetu. Charles jen bezmocně zalapal po dechu a vykřikl nemilosrdnou pravdu: ,,Ukradli nám dítě.“
 
 
Neznámý únosce byl ve svém psaném projevu plném gramatických chyb a germanismů strohý. Jako výkupné za dvacetiměsíčního Charlese požadoval 50 tisíc dolarů. Místo podpisu na vyděračském dopise byly dva spojené modré kruhy a červený ovál uprostřed. Policie okamžitě zahájila pátrání. Germanismy v dopise naznačovaly, že pachatelem by mohl být německý přistěhovalec. Na zahradě byl nalezen podomácku vyrobený žebřík s jednou zlomenou příčkou. Přímo pod oknem do dětského pokoje byly vytlačeny od žebříku důlky a kolem dokola byly stopy. Vedle leželo i truhlářské dláto. Po únosci a dítěti se samozřejmě slehla zem. Druhého dne se strhlo mediální šílenství.
 
 
Vedle armády novinářů zaplnili během několika dalších dní dům různí politici, stejně jako i různí další „slavní“ lidé, kteří se snažili na jeho slávě spojené s aktuální tragédií urvat rovněž svůj kousek slávy. Dokonce i Al Capone, toho času ve vězení, se nechal slyšet, že by rád svými konexemi pomohl k nalezení uneseného chlapce.Jeho fotografie se stala první fotografií použitou v televizi při pátrání. A nebylo to jediné prvenství v případě únosu malého dítěte. Díky celosvětové Lindberghově popularitě se z případu stala jedna z největších mediálních kauz té doby.
 
 
Uznávaný novinář Henry Louis Mancken označil únos za "největší příběh od doby Ježíšova zmrtvýchvstání" a o únosu se rovněž začalo mluvit jako o "Zločinu století". A policejní vyšetřování tomu samozřejmě odpovídalo. Nevyhnuli se mu ani členové letcovi domácnosti. Policie totiž předpokládala, že někdo musel dát únosci - únoscům tip, neboť rodina obvykle trávila na venkově pouze víkendy. Tentokrát se ale zdržela déle, protože malý Charles byl nemocný. 
 
 
Toto vyšetřování nemilosrdně semlelo služebnou Violette Sharpovou, která nejprve tvrdila, že v kritické době byla v kině, pak svou výpověď změnila a řekla, že měla schůzku. Než mohla být předvolána k dalšímu výslechu, spáchala sebevraždu.
 
Lindberghovi byla však celosvětová pozornost nemilá. Prioritu u něj měla logicky jen synova bezpečnost. Brzy se tak dostal do konfliktu s policií, stejně jako s novináři. Vzápětí prohlásil, že chce s únosci navázat osobní kontakt a zaplatit výkupné. Což po několika peripetiích s různými prostředníky taky udělal. Zbytečně. Místo (paluba  lodi Nellie u pobřeží Massachusetts) na kterém měl být po zaplacení výkupného jeho synek, bylo falešné. Žádná loď zde nekotvila. Poslední naděje zhasla. Lindbergh tak svého malého Charlese již nikdy neuviděl. Živého.
 
 
12. května  zastavil na silnici nedaleko, zhruba sedm kilometrů od domu manželů Lindberghových nákladní automobil. Jeho řidič si všiml nedaleko silnice zvláštní mělké jámy zakryté jen tak ledabyle trochou listí. Když ho špičkou boty odhrnul, objevila se dětská ručička. V márnici pak Charles Lindbergh svého syna jednoznačně identifikoval. Patolog konstatoval, že příčinou smrti byla proražená lebeční kost. Bylo tak jasné, že malý Charles zemřel ještě té osudové noci, dy byl unesen a to následkem úderu, který mu prorazil lebku. Byl záměrně zabit oním dlátem? Nebo nešťastnou náhodou nárazem o okenní rám, když se zlomila příčka žebříku? Vyšetřování se opět ujala policie. To nakonec přineslo své plody. V hledáčku policie a FBI se objevil německý přistěhovalec a truhlář Bruno Richard Hauptmann. Čímž se strhlo další mediální šílenství. 
 
 
I když důkazy proti němu byly neprůstřelné (v jeho garáži se dokonce našla i část výupného identifikovaná díky poznačenými čísly bankovek), Hauptmann neustále tvrdil, že je nevinen. Marně. 3. dubna 1936 ve tři čtvrtě na devět večer se posadil na elektrické kreslo. Proč a jak malý Charles zemřel si vzal s sebou do hrobu. 
 
 
Američtí zákonodárci v reakci na tuto událost rychle přijali nový zákon, podle něhož seúnos považuje za federální zločin. 
 
Manželé Lindberghovi dostatečně znechuceni mediálním zájmem se odstěhovali do Evropy.
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]