Profily



Jak advokát chudých dojel na totální bezpráví (Pavel Wonka)

 

 
"Několik dní jsem o sobě nevěděl. Zvracím. Vše se se mnou točí. Jsem zcela bez vlády. Jídlo jsem měl naposledy před zatčením. Nemohu ani pít, zase odstraňuji suché koráby, abych mohl dýchat. Všechnu tekutinu zvracím. Nevím, jak dlouho vydržím. Včera večer jsem se po několika dnech probral k sobě. Díky studeným obkladům spoluvězňů. Díky neustálým výplachům úst vodou se držím při životě."
 
Toto jsou slova z posledního dopis Pavla Wonky. Toho Pavla Wonky, který v českých dějinách proslul jako osina v komunistické zadnici, amatérský advokát pronásledovaných, součást disdentu a v poslední řadě i jako jedna z obětí umírající komunistické totality. 
 
"Pochybuji, že nějaký estébák měl radost, když se s ním bavil. Chtěl režim ničit. Nebál se přímého střetu." (Karel Srp o Pavlu Wonkovi)
 
Pavel Wonka se narodil 23.1.1953 a vyučil se automechanikem. Chtěl studovat i práva, ale nikdy to dedopadlo. Měl totiž polepený kádrový profil. A to nejen kvůli tomu, že byl částečně (po otci) německého původu. Tak začal studovat práva jako lajk. Hezký koníček, ale s přibývajícími znalostmi byl Wonka schopný komukoliv fundované a zadarmo poradit. Začal tak naplňovat význam slov „advokát chudých“. Něco jako Martin Růžek v normalizačním TV seriálu Doktor z vejminku. To by možná ještě komančům nevadilo, ale Wonka začal otevřeně kritizovat režim a tím si to totálně pohnojil. Dostal se tak okamžitě do hledáčku StB a první zatčení, bez zjevného důvodu, na sebe nenechalo dlouho čekat. První kolo patřilo k těm lehčím. Wonka byl totiž po pěti měsících na zákrok Generální prokuratury ČSR propuštěn, neboť nebyly dány zákonné důvody vazby. 
 
Vytvořili jsme ideální stav pro zhoubný nádor socialismu – bujení obrovských deformací socialistické zákonnosti. Zajistili jsme k tomu dva nezbytné předpoklady. Zaprvé – pocit vědomí beztrestnosti pro ty, kteří porušili zákon. Zadruhé – zajistilo se, že se porušování zákonů nikdo nedozví. Pro obě podmínky je příznačné porušování principu pravdivosti, zkreslování, zatajování, formálnost. (Pavel Wonka)
 
Další zatčení následovalo o pár let později. Tentokrát za kriminální činnost, konkrétně rozkrádání socialistického majetku. Vykonstruované obvinění mu tak vyneslo 14 měsíců, vyhazov z práce a po propuštění z vězení další výživnou várku perzekucí. Ovšem Wonka si to nehodlal nechat líbit. A i když se říká, že hlavou zeď neprorazíš, on se o to pokusil a v roce 1986 se rozhodl kandidovat ve volbách jako nezávislý kandidát - což bylo teoreticky v naprostém souladu se zákony, avšak v rozporu s uskutečňovanou právní praxí. Pochopitelně, neuspěl. Hlavou zeď neprorazíš. Naopak, šeredně si rozbiješ hubu. A rozbil si jí i Wonka. Perestrojka neperestrojka, totalita se již sice pomalu začala hroutit, ale soudruzi stále měli dostatek moci, aby komukoliv ukázali, že se do nich nikdo srát nebude.
 
"V málokterém státě na světě panuje tak velká národní nesnášenlivost jednoho občana k druhému. Kde jsou kořeny této nesnášenlivosti? Nepochybně tkví v dávné minulosti i blízké budoucnosti. Ponechme však tyto otázky stranou a zaměřme se na přítomnost a budoucnost. Vždyť z této národní nesnášenlivosti může vzniknout obrovská národní katastrofa. Tragédií je i skutečnost, že tuto nesnášenlivost přenášíme na další generace." (Pavel Wonka)
 
Dalším důvodem proč zavřít Wonku (spolu s ním i jeho bratra Jiřího) do vězení bylo obvinění z z rozšiřování protistátní tiskoviny ( ve skutečnosti svého volebního programu) a z "útoku na veřejného činitele". A tentokrát dostal už větší pálku. Skoro dva roky na tvrdo. Po příjezdu do nápravně výchovného ústavu Minkovice-Liberec dostal samozřejmě na uvítanou výprask  Jenže v té době byl již dostatečně známý a tak jeho zatčení a odsouzení neušlo pozorností jiných. Několik desítek lidí se zúčastnilo řetězové protestní hladovky a v pohotovosti byla i Helsinská federace pro lidská práva. 
 
„Vyvedli Pavla Wonku z cely ven, vysvlékli ho do naha a pověsili ho za ruce na mříže na katr. Byl vytažen tak, že měl chodidla deset centimetrů nad zemí a byl poléván hadičkou, ve vědru měli připraveno pět pendreků a k nim se připojilo pět příslušníků a řezali ho ta k dlouho, až už nemohl křičet a jen sípal a my jsme to museli poslouchat.“ (ze svědectví spoluvězně Pavla Wonky)
 
Nakonec byl Wonka ze zdravotních důvodů z vězení propuštěn s podmínkou tříletého dohledu, což znamenalo nepřetržitou policejní buzeraci, spojenou třeba s každodenní povinností hlásit se na policii.
 
„Mám za to, že je zde evidentní úmysl způsobit mi, respektive přivodit smrt. Nemohl být proveden můj výslech v důsledku stavu, který popisuji. Věci kolem mě deklarují tak, že je vše v pořádku. Major Patera na mě křičel, že jsem lhář, když viděl moji žalobu na podmínky v tomto vězení. Již opět se třesu (následek mučení) a obávám se, že ze mě udělají třesoucí se lidskou trosku.“   (z vyjádření Pavla Wonky)
 
Po krátké svobodě je Wonka 5.dubna 1988 znovu zatčen za odmítnutí ochranného dohledu. Zrovna ve chvíli kdy vycházel z budovy vojenské správy, kde si měl vyzvednout poslední doklad, potřebný k podání žádosti o vystěhování do Německé spolkové republiky. Komunistům se tak už málem podařilo své „osiny v zadku“ zbavit v rámci své akce Sanace. Nakonec se ale asi rozhodli spíště pro tu radikálnější cestu. Ukázat Wonkovi, zač je toho komunistický loket.  Při zatýkání je ještě nemocný Wonka surově zbit. O zatčení a uvěznění není rodina vůbec informována. K soudu je dopraven na kolečkovém křesle a mluvit může pouze šeptem.  A blíží se definitivní konec. 
 
24.4.1988 Pavel Wonka v cele č. 138 okolo 18. hodiny za dosud nevyjasněných okolností zemřel ve věku 35 let. Jeho rodině to bylo oznámeno teprve o dva dny později. Stal se tak posledním politickým vězněm, který nepřežil komunistickou éru. Za jeho smrt nebyl nikdo potrestán.
 
„Svůj díl odpovědnosti za Pavlovu smrt nenesou jen lhostejní a otupěli soudci a prokurátoři a demoralizovaní vězeňští činitelé. Nese ho celá společnost, která dopustila onen úpadek právní kultury a tím i úcty k lidskému jedinci. Nese ho tedy i každý z nás.“ (ze smutečního projevu Václava Havla)
 
Wonkův pohřeb byl ve Vrchlabí přes doslova běsnění tehdejší tajné policie StB, Veřejné bezpečnosti, kteří uzavřeli celé město okolo městského hřbitova a kostela, demonstrací proti režimu. Pavel Wonka sice zemřel, ale zrodil se symbol odporu proti policejnímu a justičnímu násilí.
 
„Kultura národa není určována jen uměleckou tvorbou či stavem veřejných záchodků, ale též především kulturou právní, která je, myslím, rozhodujícím kulturním kritériem.“ (Pavel Wonka)
 
Ironickou tečkou na závěr by se dal označit fakt, že dávno po Sametové revoluci bratr Pacla Winky Jiří, sprostě vynadal soudkyni, která jeho bratra naposledy odoudila do kriminálu z něhož již živý nevyšel. Za to byl nakonec sám odsouzen. 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]