Profily



Rudou stezkou historie (stručné dějiny KSČ)

 

 
To se nám to v té Československé sociálně demokratické straně dělnické, založené U kaštanu, začalo pěně kazit. Kde jsou ty časy, kdy všichni byli svorni, zakládali první dělnické odborové a vzdělávací spolky a dělnické tábory lidu.
 
Manon se do nich dal a moc je zkorumpovala. Vždyť i za první světové války strana nabádala k loajalitě k Rakousku-Uhersku. Pak přišel samostatný stát a strana stále rostla. V roce 1920 dokonce i vyhrála volby a získala 74 mandátů. Jenže v tu dobu už dávno v jejích řadách zuřil boj. Sociální demokrati se jasně a zřetelně rozdělili na dva tábory. V jednom byli ortodoxní členové, v druhém sympatizanti s Komunistickou internacionálou. A tak se uvnitř jedné z největších stran zrodila marxisticko-leninská opozice, která se začala rozlézat jako dostatečně agresivní nádor. Doba plná sociálních nejistot, tomu totiž přála.
 
 
Rok 1920 nepatřil k těm nejšťastnějším. Pro mnoho lidí. V Československu panovalo silné sociální napětí spojené s nízkými mzdami, vysokou nezaměstnaností, nedostatek zboží, na kterém profitoval černý obchod. V řadě pohraničních oblastí byly stále vedeny národnostní boje a třenice jak s Němci, tak i s Poláky a Maďary. A právě tyto důsledky nakonec vedli prezidenta Masaryka,aby v září 1920 jmenoval tzv. úřednickou vládu Jana Černého, která samozřejmě získala své příznivce i odpůrce a marxistická část sociálních demokratů patřila právě k těm odpůrcům.
 
 
Začalo to tím, že se na sjezdu v září roku 1920, ustavila se jako ČSDSD-levice a přijala samostatný program. Měsíc poté pak 23 poslanců tohoto křídla vytvořilo svůj vlastní poslanecký klub. V prosinci pak vypukla tzv. Prosincová generální stávka, jako odpověď na to, že policie obsadila Lidový dům, který marxistická frakce využívala ke své činnosti. V tu chvíli již bylo jasné, že rozkol v Sociální demokracii je na spadnutí. Stávka, terá kromě jiného požadovala demisi úřednické vlády, zvýšení platů a vznik dělnických rad, které by se spolupodílely na řízení podniků, byla díky stannému právu rychle potlačena. Nepomohla tomu ani Anna Proletářka. Proletáři všech zemí se moc účelně nespojili, ale velení marxistické frakce usoudilo, že je nejvyšší čas se osamostatnit. A budovat sociálně spravedlivý stát. Na to většina lidí slyšela.
 
 
A jak si usmyslili, tak učinili. Ustavující sjezd Komunistické strany Československa (jak se měla mladá, nová strana jmenovat) se konal ve dnech 14. až 16. května 1921 ve velkém sále Národního domu v Karlíně. Do jejího čela byl zvolen Václav Šturc, kterého za rok jeho soudruzi odvolali a nahradili, dokonce i ze strany vyloučili, aby to za pár měsíců vzali zpět a funkce vrátili, což vydrželo nějakých pár let, než se k moci dostali radikální Gottwaldovi Kluci z Karlína, který ho zase vyloučili ze strany. Tentokrát již definitivně a tak se Štruc vrátil do Sociální demokracie. Ale hybaj zpět na samotný počátek, kdy komunismus byl ještě prodchnut skutečnými idejemi a ne jen mocenským bojem o koryto za řízného diktátu z Moskvy.
 
 
Dělnictvo a světová komunistická internacionála zajásali. Vznikla Komunistická strana Československa, naděje pro všechen proletariát. A zároveň i na svou dobu velice silné politické uskupení. Jejím programem byla koaliční vláda socialistických stran s levicí agrárníků. Jistě, mnohé se nepovedlo. Atentát na Rašína, který byl s komunisty díky atentátníkovi (bývalému členovi) spojován, (více o atentátu na Rašína najdete ZDE) moc dobrou vizitku neudělal, ale populační politika slibující vládu proletariátu a sociální svobody, udělala své. Obzvlášť když mnozí neměli co žrát a kapitalisti se k nim chovali fakt hnusně.... no prostě jako kapitalisti s potřebou vydělat za každou cenu. I přes bolševizaci, probíhající uvnitř strany, tak KSČ v parlamentních volbách roku 1925 skončila na druhém místě s 934 223 hlasy a 41 mandáty. V tu dobu již komunistům začíná pomalu růst konkurence. Začíná nástup fašismu.
 
 
Rok 1929 je v historii KSČ zásadním milníkem. Přicházejí Kluci z Karlína. Radikální komunisti v čele s Klementem Gottwaldem. Ti jsou rozhodnutí stranu kočírovat hezky po bolševicku. Většina zakládajících členů je vyhozena z kola ven. Byli příliš měcí. V Rusku, tam uměli udělat revoluci. Lenin se stává modlou a příkladem kudy chtějí českoslovenští komunisti jít. Nové pořádky si žádají nové kádry! U voleb komunisti skončili jako čtvrtí za což si vysloužili 30 mandátů.  
 
 
Jenže přišla druhá světová válka a s ní okupace Československa a komunisti se ocitli v roli štvanců. Fašisti, kteří zrovna měli navrch, konkurenci potírali, kde mohli. KSČ je v ilegalitě, její členové jsou popravováni a její špičky v Moskvě plánují národně osvobozenecký boj. Tedy začali ho plánovat až po napadení SSSR, neboť do té doby byl komunistický guru Stalin a Hitler kámoši. Řevnivost východního se západním odbojem je zřejmá, avšak nehrotí se. Je zde společný nepřítel – fašismus. Kdo stál na jaké světové straně v boji proti fašismu se bude přetřásat až za několik let. A samozřejmě, budou za to padat hlavy, stejně jako padají nyní, třeba v pankrácké sekerárně, kde gestapo likviduje všechny odbojáře. Západní i východní i s jejich sympatizanty a rodinami. V SSSR se zatím spekuluje jak co nejlépe využít odboj, stejně jak v Buzuluku zformovaný 1. Československý armádní sbor v bolševickému poválečnému zisku, co se rozdělení Evropy týká. Své medializace a trnové koruny mučedníků bojujících za národ a socialistický způsob života (to především) se tak dočkala i další jména, Jako Julius Fučík, Jožka Jabůrková, Maruška Kudeříková a spol. A pozdravuj vlaštovky. Fašismus byl svinstvo. Naopak akce západního odboje, hlavně Atentát na Heydricha byly označeny za velké svinstvo... více o tom se dočtete ZDE.
 
 
Poválečná léta, osvobození a všudypřítomné nadšení zastihuje znovuzrozenou omunistickou stranu v budovatelském úsilí, zajistit si co nejlepší pozice. Díky Stalinově politice a demarkační čáře značící, že většinu území osvobodila Rudá armáda budou mít o to snazší pozici. Lidé tleskají Gottwald se stává ministerským předsedou a s příchodem roku 1948 připravuje dát ostatním parlamentním stranám ránu do vazu. Gottwald úspěšně, poté co jeho zakuklené rodící se lidové milice zpracovali v tichosti opozici vydírá prezidenta Beneše a cesta k zářným zítřkům je prosvětlena rudými červánky. Je zde vítězný únor 1948. Vítězný proto, že všechny moc ve státě přechází do rukou komunistů. "Právě jsem se vrátil z hradu!" Moskevský guru Josif má radost. Klement zakládá Lidové milice, obrněnou pěst dělnické třídy. (více o nich ZDE)
 
 
Komunistická strana pozřela sociální demokracii, čímž se kruh uzavřel a začal se budovat socialismus. Pěkně po bolševicku. A taky dělat pořádek. Rovněž pěkně po bolševicku. Ve svých řadách i mimo ně. Kdo se nehodil do krámu, měl smůlu a s ní i vykonstruovaný proces. Za účasti poradců z Moskvy. Tam v tom už měli větší praxi. Nebo prostě zmizel z povrchu zemského. Po hubě dostala nejen skutečná i možná opozice, ale i církev a všichni málo pokrokoví. Bůh samozřejmě pokrokový nebyl a tak měl smůlu. A církevní majetek se hodil. V tomto období teroru (1948–1954) bylo popraveno 241 lidí. Další stovky lidí zemřely ve vězení nebo při pokusu o útěk za hranice. Není divu, po Únoru se totiž začalo znárodňovat. Souktomé vlastniství začalo postráda smysl... na oko samozřejmě. Na vlastnictví soudruhů se sahat nevyplácelo.
 
 
Taky se začalo kolektivizovat. V Sovětském svazu mají kolchozy a to je správné. V jednotě je síla. Byla to doba, kdy vše co přišlo ze sevětského svazu bylo správné a výborné. Tudíž vhodné k následování. A kdo nenásleduje s námi, následuje proti nám. Jednoduchá filozofie. Český venkov tak zakládal JZD a místní společnost se rozdělila na pokrokové venkovaky - jezedáky a kulaky. Kulaci dostali po hubě. Chtěli soukromničit a okrádat stát o zrno. A imperialistický agenti zase chtěli zahájit biologickou válku. S Mandelinkou bramborovou. Byl to zmatek v těch padesátých letech. A proti zmatku se musí bojovat. Nejlépe represemi!
 
 
Obětmi represí byli členové západního (ale částečně i východního) odboje, dále kněží, podnikatelé, soukromí rolníci, živnostníci (soukromníci) a intelektuálové. Mnoho režimu nepohodlných lidí bylo vyhozeno ze zaměstnání nebo posláno do faktického vyhnanství do pohraničí. Dále všichni, kterých se chtěl režim zbavit. Třeba Milada Horáková. (více o její perverzní "šou pro dělný lid" najdete ZDE) V rámci stalinské teze o zostřování třídního boje a zřejmě také jako trest za neúspěch snahy o připojení Izraele k SSSR byli popraveni i někteří členové KSČ, včetně generálního tajemníka Rudolfa Slánského.Ano, mezi soudruhy byla hodně populární hra „Škalulata hejbejte se!“ Smůlu měl ten, kdo si vytáhl Černého Petra. Zinscenované monsterprocesy semlely kohokoliv. A záminka se vždy našla.
 
 
V druhé polovině šedesátých let to ve straně zase vřelo. Stalinisté se neměli rádi s reformátory. A tak došlo k Akčnímu programu, který zahrnoval zvýšení svobody tisku a větší orientaci ekonomiky na spotřební zboží. To nejdůležitější, vedoucí úloha KSČ však měla být zachována. Svět vypadal najednou o něco růžověji. Situace spoutaná terorem z padesátých let se začala uvolňovat a mnozí se radovali, že komunismu, jako totalitnímu režimu zvoní hrana. Nezvonila. V srpnu 1968 přijely ruské a další „spojenecké“ tanky, aby Československo „zachránili“ před kontrarevolucí a KSČ před pádem na držku.
 
 
A tak nám přišla normalizace. Dlouhé vyčerpávající období, kdy komunistická strana byla prostoupena v životě každého československého občana. Absolutní moc demonstrovaná pompézními sjezdy si žárlivě hlídala své postavení a tvrdě se vymezovala jakémukoliv pokusu o oslabení. Na Chartu se odpovědělo antichartou, na protest gumoléčbou, na shromáždění vodními lázněmi za použití požárního děla. Prostě normálka, nebudeme si přeci kazit vyhlídku k lepším zítřkům. Opozice byla sražena na post psanců na okraji společnosti a řadový občan žil... normálně v zástupu bezcílně jdoucích dalších normálních občanů. Lidi si občas v hospodě zanadávali a pak se šli dívat domů na majora Zemana. Toho znal každý. Stejně jako heslo "Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu." Degenerace národa a jeho ducha? Kdo ví. Jsme přece Češi.
 
 
KSČ nakonec dojela na Perestrojku. Právě tento proces rozpoutaný Machailem Gorbačovem nakonec nastartoval změnu politického klimatu v Evropě a Československo nebylo výjimkou. Sovětský blok ovládaný z Kremlu začal praskat ve švech, až se zhroutil úplně. V Československu v podobě tzv. Sametové revoluce, která ve své podstatě byla šikovnou komunisty řízenou partií, aby špičky páchající po léta teror vyvázly bez trestu.
 
 
Po listopadu 1989 se KSČ přejmenovala na KSČS a na sjezdu v roce 1990 se přetvořila ve federaci nově založené KSČM a KSS. Tato druhá uvedená se později přejmenovala na Stranu demokratickej ľavice a osamostatnila se ještě před rozpadem Československa. Federální KSČS tak zanikla 7. dubna 1992. Jejím následovníkem se stala KSČM, která je doposud parlamentní stranou. A to i přes fakt, že komunismus byl stejně jako fašismus postaven mimo zákon.
 
„I kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci!“ (Internacionála)
 
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]