Profily



Masakr na náměstí Nebeského klidu a zakázaná pieta

 
Když se starý Mao konečně pustil kormidla, zanechaly jeho sociální experimenty v nejlidnatější zemi světa solidní bordel a svinčík. Jeho nástupce Teng Siao-pching se ho rozhodl vyčistit a Čínu trochu ekonomicky povznést. Což téměř vždy znamená řezat „do živého“.
 
A to se stoprocentní jistotou znamená, že se to mnoha lidem nebude líbit. Přičtěte si k tomu nejlidnatější zemi svázanou komunistickým režimem, frustrovaný dav a do toho ještě smrt oblíbeného politika Chu Jao-panga, který se snažil o špetku demokratizace a liberalizace a máte zde sud prachu i s rozbuškou, jehož výbuch by byl schopný zatřást i s totalitním režimem.
 
 
Začalo to v dubnu. Pietní akcí za oblíbeného politika, bývalého generálního tajemníka Komunistické strany Číny Ču Jao-panga, kterého mnozí měli rádi nejen proto, že museli, ale protože chtěli. Usiloval totiž o hospodářské reformy a uvolnění cenzury, díky čemuž byl v roce 1987 odstaven od moci. Uctít jeho památku přišlo jen v Pekingu do ulic na 100 tisíc lidí. A mohutná pieta tak velmi rychle přerostla v manifestaci za prohloubení demokratických změn, za svobodu projevu, tisku a potírání korupce. Na zlý sen každého komunisty a totalitního diktátora. A to byl pouhý začátek. Demonstrace a protestní shromáždění se rozšířila i do dalších měst a spolu s nimi přišly i studentské stávky, hladovky a další masové demonstrace. A do toho všeho měl ještě přijet na návštěvu sovětský prezident Míša Gorbačov. Při Leninově bradce, taková ostuda.  
 
 
Soudruhům to samozřejmě nechutnalo, ale i v jejich rudém táboře se našly dva rozdílné názory. Ten umírněnější, doporučující dialog a jeho radikální protiváha v podobě rázné akce a silné represe. V jednom se oba tábory shodly. Protesty, které již trvaly celý květen výrazně oslabují pozici čínské komunistické strany. A to si nikdo nebude dovolovat. Zvítězilo radikální řešení. Otvíráte si hubu, tak přes ni dostanete. A to pořádně! 20. května byl v některých částech Pekingu vyhlášen výjimečný stav.
 
 
První předzvěst tragických událostí, jež měly následovat se odehrála již 2. června, kdy s přicházejícím večerem vyjel policejní automobil Mitsubishi ze silnice a na chodníku zabil čtyři lidi. Na místě se začal srocovat dav. Bylo to, jako kdyby člověk píchl do vosího hnízda. Rozzuřený dav začal okamžitě blokovat ulice a připravovat se na odpor. Roznesly se zvěsti o blížící se armádě. Šance na dialog, i kdyby k němu byla ze strany vlády vůle, jako že nebyla, zmizela s první krví. V tu chvíli bylo jasné, že tuto vyhrocenou situaci může rozhodnout jediné. Otevřený střet. V ten samý den dostala armáda rozkaz k vyčištění náměstí a ulic. Za každou cenu. Bylo rozhodnuto.
 
 
Zpočátku to vypadalo jako klasické potlačení demonstrace. Vojáci, versus demonstranti. Střelba do vzduchu. Tány, slzný plyn. Řev motorů tanků přehlušující křik. Až pak přeskočila jiskra. Začali padat první mrtví. Vznikl všeobecný zmatek a barikády které demonstranti postavili v ulicích poblíž náměstí, nakonec zavinily, že se dostali do smrtící pasti, ze které nebylo úniku. Vojáci zde rozpoutali ve jménu strany a vlády svou válku s nerovným rozložením sil. Zápalné lahve proti moderním zbraním a těžké technice.
 
 
Byl to masakr. Mnoho protestujících skončilo nejen s kulkami v těle, ale rovněž pod koly transportérů a armádních vozů či pod pásy tanků. Všude panoval chaos a panika. Hořící vojenská auta, zoufalý úprk, střelba, tlačenice, zakopávání o mrtvá těla, zelená masa vojáků nemilosrdně postupující vpřed, štiplavý kouř, pád do krvavé kaluže. Okolo páté hodiny ranní bylo dobojováno. Demonstrace byla utopena v krvi. Doslova. Počty zemřelých se různí. Podle komunistické strany Číny si celá tato událost vyžádala životy 23 lídí. CIA je již v počtech velorysejší. Udává 700 až 900 zabitých. A čínský červený kříž dokonce přes 2000 mrtvých. Masakr na náměstí Nebeského klidu tak vstoupil do historie a Čína ztratila svou tvář tvrzením, že na náměstí žádný masakr neproběhl.
 
 
V čemž ostatně měli komunističtí pohlaváři částečně pravdu. I přes název, který této tragédii přilepila světová média to na samotném náměstí nebylo tak zlé. Několik tisíc studentů tváří v tvář zoufalé situaci nakonec vyjednávalo s vojáky o svém odchodu. A armáda je nakonec pustila jedním východem. Nejbrutálnější masakry tak proběhly spíše v přilehlých ulicích. Bylo po všem. Čína okamžitě vyhostila ze země všechny zástupce médií a začala dělat pořádek. Domácí tisk byl pod pečlivou kontrolou a cenzurou. O celé události nesmělo padnout ani jediné slovo.  Spolu s tím se rozpoutal hon na aktivisty a další protistátní živly. I přesto si čínský premiér Li Pcheng, který prosazovat tvrdou radiální cestu řešení rize, vysloužil přezdívku Pekingský řezník.
 
 
Svět byl ohromen. Západní i Východní. Brutální demonstrace síly vzbudila rozporuplné reakce i v socialistickém, toho času hroutícím se táboře. Dokonce i Sovětský svaz zásah opatrně kritizoval jako nepřiměřený. Východní Němci zase Číně blahopřáli k potlačení kontrarevoluce a Československo drželo hubu a krok s neslaným, nemastným prohlášením, že věří, že čínský lid překoná všechny těžkosti a bude dál rozvíjet socialismus. USA a Západní svět se samozřejmě proti tomuto zvěrstvu ostře vymezili. Ovšem všeho do času. Netrvalo dlouho a zvítězila pragmatická zahraniční politika spojená s obchodními zájmy. A Čína? Ta se k celé záležitosti postavila tak, že se vlastně vůbec nic nestalo.
 
 
Na náměstí v den potlačení kontrarevoluce (jak čínská vláda celou záležitost nazvala) zazpívala vítězným vojákům populární zpěvačka Pcheng Li-jüan, která se o pár let později stala první dámou a pak se už všichni tvářili, že se nic nestalo. Bylo zakázané o události mluvit, oplakávat mrtvé a s přicházejícími léty konat jakékoliv pietní akce. A tak datum 4. 6. 1989 jako by v Číně nikdy neexistovalo. Strana a vláda vymazala celý den ze své historie. „Soudruhu Teng Siao-pchingu  v ten den se nic zvláštního nestalo. Na náměstí je zase nebeský klid.  To je dobře, soudruhu  Li Pchengu. To je dobře. Tak to má být!“
 
A tak se může stát, že Číňan tváří v tvář slavné fotografii, kdy jeho soukmenovec stojí osamocen s igelitkami v ruce proti koloně tanků jen duchaplně řekne: "To je tank," a vzápětí ještě duchaplněji doplní: "Je to vojenská přehlídka k výročí založení Čínské lidové republiky."
 
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]