Profily



Brusel 1985: když se lidi změní ve zběsilá hovada

 
„Zelená je tráva, fotbal to je hra,“ fotbalistický popěvek je rozverný a veselý. Čiší z něj nadšení a radost ze hry. Fotbal, podobně jako ostatní druhy sportu, se kdysi, svého času hráli hlavně pro radost, pocit vítězství snaha sebezdokonalení. Jenže pak se do toho začaly plíést všemožné civilizační choroby a bylo po radosti.
 
Korupce, kdy napříč fotbalovými hřišti plavou kapříci a pak samozřejmě rowdies. Ne, teď se nebavíme o světových bitkách ultramilitanrních sportovních fandů, můžeme klidně zůstat v Česku. Nebo Československu. Vzpomínáte si na film Proč? Téměř dokumentární pohled vyprávěj o skupině českých fanoušků, kteří v osmdesátých letech udělali z vlakové soupravy kůlničku na dříví. Jo a řvali u toho: „Bru-sel! Bru-sel! Bru-sel!“ Proč? Protože v Bruselu to bylo maso!
 
 
Začalo to úplně normálně. Psal se rok 1985 a ve finále světového Poháru mistrů (předchůdce dnešní Ligy mistrů) proti sobě stáli Juventus Turín s FC Liverpool. Hrálo se na Heyselově stadiónu v Bruselu postavený v třicátých letech, který měl svá nejlepší léta již dávno za sebou. V té době již byl zastaralým a místy hodně zchátralým sportovním svatostánkem, který se v ten osudový večer, později médii překřtěným jako „nejtemnější hodina fotbalu“, či „noc, kdy fotbal málem zemřel“, naplnil po okraj. Kapacitu měl 60 tisíc lidí a nedostatečnou kontrolou organizátorů se stalo, že radikální fanoušky obou fotbalových klubů dělil pouze tenký plot a ostraha pěti (!!!) policistů. Tragédie, jež tak vstoupila do sportovních dějin, mohla začít.
 
 
„Díky této noci se stydím, že jsem Brit,“ (Bobby Charlton)
 
Začalo to klasicky. Urážky, nadávky, vybuzené vášně a lítající kameny. Zhruba hodinu před začátkem zápasu pak přišly ke slovu tyče, hole a pěsti. Obě masy napumpované adrenalinem, se vrhly proti sobě. Drátěný plot je nemohl zastavit. Stejně jako fakt, že jsou mezi nimi i ostatní diváci, včetně rodin s malými dětmi. Přirozeně vypukl zmatek. Britští Hooligans nekompromisně zaútočili na italské fanoušky a ti, kteří se přišli „jen“ podívat na kopanou začali utíkat. A spolu s nimi Italové v menšině, kteží po brutálním útoku Angličanů pochopili, že tady skončila sranda. Jenže, ono v přeplněném hledišti, nebylo pořádně utéci kam. A to byl teprve začátek.
 
 
„Později jsem si všiml skupiny fandů Juventusu, jak běží po atletické dráze. Nahoře na tribuně už lidi po sobě házeli kameny nebo kusy betonu, asi to byly úlomky z tribuny. Příznivci Liverpoolu vtrhli do zóny, která měla být neutrální, ale přitom tam stáli samí Italové. Pak bylo slyšet hlasitou dutou ránu, jako výbuch bomby.“ (O´Neill)
 
„Výbuchy dělbuchů, krev z rozbitých hlav, pláč dítěte přehlušený řevem, jekot, v němž se zračil panický strach. V hledišti zuřila bezhlavá válka vyvolaná střetem britských a italských fanoušků v Římě, rok před tím. Tehdy se v rukou Italů objevili nože a tekla krev. Britové slibovali pomstu a přijeli do Bruselu.  Jenže pomsta nebyla sladká. Pomsta se stala tragickou, ve chvíli, kdy stará a neudržovaná stavba stadionu nevydržela nápor masy a sesunula se k zemi. Zeď nevydržela neočekávaný nápor lidských těl, snažících se v bezbřehé panice dostat pryč z válečné zóny, v níž se díky nedostatečné kontrole organizátorů objevili i zbraně, a zbořila se. Původně zamýšlený fotbalový svátek začíná mít své mrtvé.
 
 
"Seděli jsme v kabině úplně strnulí. Věděli jsme, že nějací lidé zemřeli a že se něco děje, protože se někteří z nás byli podívat venku. Ale neznali jsme rozsah. Proto, když za námi přišel šéf policie a řekl, že máme jít hrát, nevěřili jsme vlastním uším," (Mark Lawrenson, FC Liverpool)
 
 
Juventus i Liverpool patřili v té době k absolutní špičce evropského fotbalu, od onoho 29. května 1985 si mnozí slibovali velkolepé, nezapomenutelné finále. Toho se nakonec dočkali. Jen v zcela jiném slova smyslu. Překvapivé je, že i přes velký bordel, v němž nechyběli mrtví a více než čtyři stovky zraněných, se nakonec zápas odehrál. Prý, aby se nestrhly nepokoje v ulicích. Nebo aby se nemuselo vracet vstupné? Jenže fotbal bylo to poslední, co lidi, kteří upřeli svou pozornost, v tento večer k Bruselu, zajímalo. Díky masmédiím připraveným původně zaznamenat vrchol evropské fotbalové sezóny, zde byl masakr v přímém přenosu. 
 
 
Kamery zabíraly zdivočelé lidi v hledišti a kapitána Liverpoolu, jak se snaží příznivce z atletické dráhy uklidnit. Alarmující byla i totální nepřipravenost zdravotnických složek. Mrtví a ranění se přenášeli na rozebraných kusech plotu, stejně jako neschopnost pořadatele zajistit bezpečnost. Bezprostředně po tragédii se na plochu vyhrnuly stovky italských fanoušků zabírajících protější stranu stadionu a válka začala nanovo. Policie konečně začíná jednat a místo fotbalového boje se na stadionu odehrává monstrózní rvačka. Tentokrát za účasti těžkooděnců. Apokalypsa.
 
 
O mrtvých se zpočátku nevědělo. Jejich celkový počet, 39 všechny později šokoval. Některé z nich usmrtila zřícená zeď, jiní se udusili v tlačenici, nebo byli ušlapáni. Včetně nezletilého dítěte. Ženy a děti pak byli i mezi stovkami zraněných. Není divu, že výsledek zápasu, který dopadl vítězně 1:0 pro Juventus, díky sporné (rozhodčím nesprávně nařízené) penaltě, málokoho zajímal. Radoval se maximálně hlavně její úspěšný střelec. Později řekl něco ve smyslu, že kdyby věděl o mrtvých, radoval by se méně.
 
 
Všechny anglické kluby byly po tomto incidentu vyřazeny z evropských soutěží po dobu pěti let a Liverpool dostal zákaz ještě o rok delší. 14 fanoušků Liverpoolu bylo navíc odsouzeno. Interpretace hrůzné události pro komunistické země posloužila jako propagandistický, varovně vztyčený ukazováček nad prohnilostí kapitalistického sportu a násilností imperialistické mládeže a tehdejší premiérka Margaret Thatcherová přislíbila nulovou toleranci proti násilí na fotbale. Tím si až do své smrti znepřátelila britské fotbalové fanoušky.
 
 
Nicméně, než se nějaká změna skutečně odehrála, muselo dojít k další „sportovní“ tragédii, tentokráte během semifinále FA Cupu mezi celky Liverpool FC a Nottingham Forest FC, kdy se dostalo do hlediště stadionu Hillsborough v Sheffieldu více diváků, než byla jeho kapacita a stovky fanoušků byly natlačeny na plot, který odděloval tribunu od hrací plochy. Výsledkem bylo 94 mrtvých. Teprve až po této tragédii anglická vláda nařídila přehodnocení bezpečnostních opatření na stadionech.
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]