Profily



Operace Pouštní bouře

 
Irák, ekonomicky vyčerpaný Irácko-íránskou válkou, 2.8.1990 bezprecedentně napadl Kuvajt. Světové mínění se vzápětí obrátilo v jeho neprospěch a OSN společně s USA zahajuje 7.8.1990 operaci Pouštní štít, která má od podobného osudu uchránit Saudskou Arábii.

 

Díky neúnavným jednáním různých politiků se do konce roku podařilo všem západním občanům opustit Irák. V otázce vyklizení Kuvajtu však zůstával Saddám neoblomný. Téměř po půl roce od okupace Kuvajtu byly všechny diplomatické možnosti na mírové urovnání krize zcela vyčerpány. Ani rezoluce OSN, ani hospodářské embargo, ani soustředění spojeneckých vojsk v oblasti, nic z toho nedonutilo iráckého diktátora opustit Kuvajt. Čím více se blížil konec ultimáta OSN, tím byla situace napjatější. 
 
V lednu 1991 byly v oblasti Saudské Arábie připraveny ozbrojené síly 28 spojeneckých zemí. Na 11. ledna ohlásil potencionální irácký spojenec Irán vojenské manévry. 13. ledna ztroskotal poslední diplomatický pokus urovnat krizi.
 
Když 15. ledna 1991 v New Yorku o půlnoci místního času ultimátum OSN vypršelo, zatajil celý svět dech. V oblasti Perského zálivu stálo v tu chvíli proti sobě 530.000 iráckých vojáků a 610.000 vojáků mezinárodních sil. Poslední výzva diktátorovi zůstala bez odezvy. 
 
Dne 17. ledna ve dvě hodiny třicet minut bagdádského času začala pod vedením USA operace Pouštní bouře. 
 
Z proslovu generála H. Normana Schwartzkopfa před útokem
„Vojáci, námořníci, letci a příslušníci námořní pěchoty Středního velitelství ozbrojených sil USA ! Dnes ráno ve 03:00 hodin jsme zahájili operaci Pouštní bouře – útočné tažení, které donutí Irák splnit rezoluce Spojených národů, jež mu nařizují skoncovat se znásilňováním a drancováním slabšího souseda a stáhnout vojska z Kuvajtu. Prezident, Kongres, americký lid a světová veřejnost jednotně podporují vaše akce. Jste součástí nejmohutnějšího uskupení ozbrojených sil, které kdy naše vlast v součinnosti se spojenci soustředila na jediném válčišti proti takovému agresorovi. Usilovné jste se na tuto bitvu chystali při výcviku a jste připraveni. Při návštěvách u vás jsem viděl ve vašich očích jiskru odhodlání pustit se do tohoto úkolu a splnit ho rychle, abychom se mohli vrátit k břehům naší velké země. Plně vám důvěřuji. Naše věc je spravedlivá. Teď musíte být hromem a bleskem Pouštní bouře. Nechť Bůh žehná vám, vašim drahým doma a vaší vlasti.“
 
První výstřely operace Pouštní bouře měly být vypáleny 17. ledna přesně ve 2 hodiny 30 minut. Obsluhy zbraní a zbrojíři na letištích po celé Saúdské Arábii, v Bahrajnu, Spojených arabských emirátech a Kataru již od odpoledních hodin nakládali stovky tun řízených střel, raket a pum do letounů šesti států. Americké letadlové lodi v Perském zálivu a Rudém moři odpluly na sever, aby se Irák dostal na dolet jejich letadel. Křižníky a americká bitevní loď Wisconsin uvedly do pohotovost k odpálení řízené střely Tomahawk.
 
Odstartovala první letadla a na irácké území dopadly první rakety. Nepřátelské území zasáhl ocelový déšť. Vrchní velitel koaličních sil generál Norman Schwarzkopf měl jasný plán. Prvním cílem musí být nepřátelské radarové a protiletecké systémy. Nepřítel nesmí „vidět“ útočící letadla. Jinak hrozí velké ztráty.
 
17.1.1991 2:38 - z vrtulníků AH-64A Apache, které operují nízko nad terénem a jsou těžko detekovatelné, byla vypálena baráž raket typu AGM-114C Hellfire. Jejich úkolem bylo zničit radary včasného varování v jižním Iráku.
3:00 - přesně v hodinu H „neviditelné“ bombardéry F-117A Nighthawk vypouští první laserem naváděné bomby na telekomunikační centrum v Bagdádu.
3:03 - z lodí v Rudém moři a Perském zálivu startují střely Tomahawk s plochou dráhou letu
3:15 - startují návnady BQM 74. Nejnovější střely, dokončované v horečném tempu. Střela je na obrazovkách radarů vidět jako letka bombardérů. Pátrající radary jsou prozrazeny a následně zničeny. 
 
Rekapitulace prvního dne operace Pouštní bouře
Spojenecká vojska uskutečnila 850 letounových vzletů a zničila mnoho z plánovaných cílů. Silně bráněný Saddámův palác byl úplně zničen, budova telegrafní a telefonní ústředny také zničena, dvě velká odpalovací stanoviště řízených střel Scud v západním Iráku byla těžce poškozena a hlavní předpokládané podzemní sklady biologických a jaderných zbraní zničeny. Ztráta spojeneckého letectva byla nízká, pouze dva letouny. Sestřeleno šest stíhacích letounů MiG a Mirage, ostatní irácká letadla se střetu se spojeneckými letadly vyhýbala.
 
Pátého dne války byla irácká protiletadlová obrana definitivně vyřazena z provozu. Poté začalo vytrvalé bombardování dnem i nocí. Ocelový déšť padal na Irák celých 43 dní.
 
Druhé dějství války v Perském zálivu, které velkohubý diktátor nazval "matkou všech bitev", bylo intenzivní, ale krátké. Spojenci ovládli okamžitě vzdušný prostor a jediné na co se Saddám zmohl, bylo odpálení zastaralých sovětských raket typu SCUD na Suudskou Arábii, ale hlavně na Izrael, což mělo v jeho plánech velkou roli. Předpokládal, že Izrael vojensky zareaguje, a to by mohlo vést k rozbití koalice, neboť Arabové by mohli mít problém pokračovat v boji po boku Židů. Naštěstí škody nebyly veliké, protože Izrael měl od koalice k dispozici moderní rakety Patriot, které SCUDy ve vzduchu zničily nebo odklonily jejich let. Izrael navíc od svých spojenců dostal de facto ultimátum nechat na svá města dopadat rakety SCUD, a nepodnikat nic. To se příčilo celé dosavadní izraelské strategii. Diplomatická jednání byla velmi složitá. Saddámův plán však nevyšel a Izrael si zachoval neutralitu. Válka v Perském zálivu byla tak fakticky první válkou v historii židovského státu, ve které se Izrael vůbec nebránil a obranu ponechal na spojencích.
 
Šelma zahnaná do kouta je však nebezpečná a Saddám, když zjistil, že jeho "matka všech bitev" skončí dřív než začala, rozhodl se aspoň napáchat co největší škody. U kuvajtského pobřeží nechal 25.1. vypustit do moře ropu z tankerů a nařídil zapálit stovky kuvajtských ropných vrtů. Tím způsobil dosud nevídanou ekologickou katastrofu. Mazlavá surovina do moře proudila z tankerů, těžebních plošin i ropných terminálů v Kuvajtu. A důvod? Bagdád se tak prý během války v Perském zálivu snažil ztížit vylodění americkému námořnictvu. Dým ze zapálených těžebních plošin měl prý zase snižovat viditelnost koaličních vojsk.
 
Ran pod pás se však nebála ani koalice. Zaútočila na životně důležitou potřebu každého člověka. Na vodu. Během specifické letecké operace bylo zasaženo bombami osm velkých iráckých přehrad, čtyři ze sedmi největších rafinerií ropy byly zničeny a celkem 31 městských vodojemů a kanalizačních systémů bylo úplně zničeno. Odpad z kanalizace tak odtékal přímo do Tigridu.  Následná destrukce elektráren a rozvodných instalací měla kaskádový účinek na systémy zásobováni vodou, asanace a chlazení. Těžce poškozená čerpací zařízení čerpala slanou vodu ze zavodněného území v jižním zátopovém korytu a zapříčinila rozsáhlá prosakování do půdy a její salinaci.
 
Chronologie:
 
- 19.1. Hlášen útok SCUD raket na vojenské letiště poblíž King Fahd. Útok zmařen díky raketám Patriot
- 19.1. Skupina amerických letounů se při pátrání po střelách SCUD střetla se čtyřmi MiGy a jedním letounem Mirage iráckého letectva. Američtí piloti všech pět iráckých letadel sestřelili.
- 25.1. Irák vytváří masivní ropné skvrny v zálivu
- 29.1. Iráčané neúspěšně útočí na Khafji v Saudské Arábii
- 31.1. Irácká strana oznamuje, že má prvního válečného zajatce ženského pohlaví.
- 08.2. Objevuje se první kouř z hořících ropných vrtů
- 22.2. prezident USA G. Bush dává Iráku ultimátum - buď Irák začne do sobotního poledne hromadně a bezpodmínečně vyklizovat Kuvajt, anebo budou neprodleně zahájeny pozemní válečné akce proti Iráku.
- Noc z 23. na 24. února 1991. Pod rouškou tmy jednotka Navy Seals provedla kamufláž invaze v šesti lidech, kdy se tým Navy Seals vyplazil na pláž a v úseku 250 yardů rozložil nálože s C-4. Poté se vrátil na lodě. O chvíli později začali mariňáci pálit ze všech zbraní na lodích i se svými osobními. Chvíli předtím, než začali útok, začala pozemní válka v Perském Zálivu. Později se ukázalo, že tam poutali celou divizi elitních Iráckých jednotek, která mezitím mohla o pár kilometrů dál značně ztížit postup spojeneckých jednotek. 
- 24.2. Ve čtyři hodiny ráno, západního času je zahájen pozemní útok koaličních vojsk. V čele útočily tanky M-60 a vrtulníky Cobra, za nimi následovaly tisíce vojáků v obrněných transportérech a bojových vozidlech. Vojáci měli na sobě nehořlavé protichemické oděvy a na opascích připravené chemické masky. 
- 24.2. 11.mariňácký batalion vstupuje do Kuvajtu a pokračuje severním směrem
- 24.2. prezident Bush v televizi oznamuje, že „osvobozování Kuvajtu vstoupilo do závěrečné fáze“. V té době již pronikly jednotky námořní pěchoty do první linie pohraničních obranných postavení. Mezitím co námořní pěšáci pokračovali v postupu, probojovaly se přes hranice dvě brigády saúdskoarabských tanků a smíšená brigáda vojáků ostatních států v oblasti Perského zálivu a zamířily na sever podél pobřeží k hlavnímu městu Kuvajtu.
 
Po několikatýdenním bombardování iráckých cílů, zahájili spojenci 24. února pozemní útok, který trval pouhé čtyři dny. Irácké tanky byly zcela zničeny a torzo Saddámovi republikánské gardy se částečně rozprchlo a částečně vzdalo. 
 
Pozemní útok by byl na rozdíl od koordinovaných leteckých úderů velmi nebezpečný, protože irácká hranice byla velmi špatně průchodná. Ochrana jižní hranice pod obsazeným Kuvajtem spočívala v zaminování (smrtící směs protitankových a protipěchotních min, za nimi je čekaly vysoká pásma ostnatého drátu, jeden válec na druhém a propletené tak, že se nedaly odtáhnout a navíc spojené s nástrahami a minami), tankových příkopech (hluboké a široké příkopy, k jejichž překročení tanky potřebují mostní techniku),  stejně jako v budování obrovských nádrží s ropou, spojených mohutnými rýhami určenými pro napuštění ropou, v případě útoku pěchoty, které se pak měly změnit v ohnivou stěnu. Vody u východního pobřeží Kuvajtu byly zaminovány. Na hranici se Saudskou Arábií byly zakopány nejlepší jednotky, také za minovými poli a zátarasy z ostnatých drátů, očekávajíce americkou pěchotu s Kalašniky v rukou. Chtěli bojovat do posledního dechu, což jim umožnily chemické zbraně Američanů, jak vyhodnotil Patrick Eddington, analyzátor CIA, v 60 vývěrech podél hranice Iráku a Saudské Arábie.
Proto se Američané rozhodli vést hlavní pozemní útok, na místě kde Iráčané těsně před zahájením leteckého útoku couvli s frontou nazad, takže tam bylo přední pásmo zátarasů do značné míry opuštěné, a druhé pásmo, asi deset mil vzadu, nebylo ještě dobudováno.
 
Hlavní místo útoku pozemních vojsk bylo strategicky velmi dobře zvolené, protože při překonávání prvního pásma zátarasů nenarazila námořní pěchota ani na neprůchodná minová pole, ani na ohnivé stěny a setkala se pouze s velmi slabým odporem. První den po zahájení pozemních operací zajala spojenecká vojska více než 3 500 Iráčanů .
 
- 25.2. Irácká SCUD ničí americká kasárna v Dhahranu v Saudské Arábii. Je zabito 28 amerických vojáků.
- 25. února Američané zachytili zprávu bagdádského rozhlasu o nařízení stažení iráckých vojsk z Kuvajtu. Tuto zprávu potvrdil pozorovací letoun JSTARS, který sledoval činnost na bojišti, zjistil proud 150 vozidel rychle vyjíždějících z města Kuvajtu směrem na sever. 
 
Irácké jednotky se zoufale snažili ustupovat Basře, když však zjistili, že jsou mosty přes Eufrat rozbořeny, zamířily proudy vozidel, podle předpokladu Američanů, na nejjihovýchodnější cíp Iráku. Speciální průzkumný letoun JSTARS ohlásil americkému bombardovacímu letectvu kde se proudy vozidel nacházejí, a že může bez obav začít s jejím bombardováním. Američané nemilosrdně bombardovali každý proud vozidel, který objevili, a mezi leteckými údery létaly nad bojištěm vrtulníky Black Hawk s reproduktory, jejichž pomocí Američané arabsky vyzývali Iráčany, aby opustili svá vozidla, a že pokud od svých vozidel odejdou, zachrání si holý život.
 
Zatímco na irácké straně zahynulo asi 100.000 mužů, bylo na straně spojenců 137 obětí. Když mezinárodní síly okupovali asi pětinu iráckého území a Saddám již nekladl žádný odpor, prohlásili spojenci 28. února válečné akce za ukončené a americký prezident vyzval k příměří, které irácký vůdce 3. března přijal.
 
Vojáci moderních armád dnes mají potenciál vyhladit obyvatelstvo menšího města za pár hodin a ani se s „nepřítelem“ nemusejí setkat osobně. Dálkově řízené letouny se najednou zjeví na obloze, jako blesk z jasného nebe, odpálí rakety, zabijí několik desítek lidí (vojáků, včetně civilistů), načež bleskově zmizí. Napadeným tak je odňata možnost zápasit s živým protivníkem, útočník odmítl podstoupit riziko smrti. Ačkoli si mnozí svou představu o válčení utvořili nad filmy spojenými s ideály rytířství a hrdinskými skutky, to vše náhle ustupuje reálné a hlavně efektivní brutalitě. Generál Schwarzkopf tuto moderní metodu demonstroval před celým světem, takřka v přímém přenosu. Ano, byl to právě konflikt v Perském zálivu, jenž předznamenal éru nových válek. Irácká armáda tehdy byla totálně decimovaná koordinovanými leteckými údery, chytrými bombami a informačními technologiemi. Televizní vysílání informovalo o bojích a dokreslovalo zpravodajství záběry naváděných střel. Vzdálená válka vklouzla do obývacích pokojů civilních obyvatel po celém světě.
 
Mediální válka? Ano. Válka v Zálivu je specifická tím, jakou úlohu v ní sehrála média. Zejména Spojené státy měly špatnou zkušenost s médii z války ve Vietnamu a nechtěla stejnou chybu zopakovat. Spojencům se tak podařilo z tohoto konfliktu téměř „odfiltrovat“ nezávislá média. V televizi se sice objevovaly záběry z válčení, jednalo se však především o odosobněné záznamy naváděných raket nebo nočních bojů, při nichž diváci nemohli spatřit umírající vojáky nebo civilisty. Mnoho zpráv pocházelo z briefingů a tiskových konferencí pořádaných přímo armádou a nikoliv z vlastní zkušenosti novinářů. Zprávy byly sice předkládany s velkou rychlostí, ale současně podléhaly armádní cenzuře. „Schválení“ zpravodajci byli v některých případech součástí vojenských jednotek a příběhy podávali z bezprostřední blízkosti bojiště. Nezávislí novináři, tedy ti, již se spojeneckou armádou přímo nespolupracovali, většinou neměli možnost dosáhnout na jakoukoliv reportáž kvůli zákazům a bezpečnostním zónám frontových linií. Některá pochybení spojeneckých armád proto vyšla najevo až po konci války. A nejenom pochybení. Došlo samozřejmě i na válečné zločiny. A to na obou stranách. 
 
Irák byl sice signatářem Ženevského protokolu z roku 1925, který zakazoval použití chemických zbraní, jedů a bojových plynů, ale nezakazoval jejich výrobu a držení. V Iráku tak bylo několik takových továren, s výrobou těch nejzákladnějších chemických bojových látek, nedělala se však nijak zvláštní evidence. S tím Američané počítali a neváhali v rozporu se ženevskými konvencemi použít stejný druh zákeřné války. USA byla v té době vlastníkem celé škály chemických zbraní, již vyzkoušených v 1. světové válce-yperit, fosgen, tabun, soman i pozdější sarin a s různými modifikacemi od všech (hořčičný dusík, hořčičná síra aj.) i velmi zvláštní verse dusty agent, HD, GF, M21, M256KIT, CAM, NAPP, VX – většinou se jednalo o nervové plyny. Americký prezident vyloženě počítal s chemickými útoky z obou stran a nechal očkovat část jednotek botulinovými injekcemi. Z nich polovina vojáků ochrnula na půl těla. Britští vojáci si po válce stěžovali na vypadávání zubů a vlasů, bolestí kloubů a chronickou únavu, typické po nukleárních zbraních! Naivní, nebo zmanipulovaní novináři tyto potíže nazvali Syndromem. Nicméně vyskytla se svědectví, že Spojenci měli chemické zbraně připraveny na více místech podél hranic s Irákem a jejich použití dokázal Patrick Eddington na 60 místech! Byly využity pouze  Američany.
 
Obě znesvářené strany se tak od začátku války v Zálivu až do jejího konce v dubnu roku 1991, kdy irácké síly padly, dopouštěly válečných zločinů: Husajn již během ofenzívy v Kuvajtu ničí nemocnice, zásobárny potravin, hromadně zatýká tisíce západních civilistů; po napadení Spojenci vylévá ropu do moře, zapaluje ropné věže, systematicky likviduje civilní cíle a infrastrukturu, ostřeluje Izrael, zmasakruje povstání tisíců Kurdů, kteří byli k tomuto kroku vyhecováni Spojenými státy … Spojenci zase plošně bombardují vojenské cíle, ale s nimi i civilní infrastrukturu v Iráku, používají zbraně, zakázané Ženevskými konvencemi: tříštivé bomby, střely s ochuzeným uranem, mučí a masakrují zajaté vojáky, stejně tak i civilisty; operace Buldozer Assault: stovky, možná tisíce zaživa pohřbených iráckých vojáků. Jih země je zamořen radioaktivními zplodinami. Ano, i zde válka ukázala svou krutou tvář, která se zpravodajským týmům někdy hodí a někdy ne... záleží na které stojí straně.
 
Po skončení války se formoval v Iráku proti Saddámovi odpor, který hrozil přerůst v občanskou válku. Přestože by americká vláda tehdy uvítala změnu iráckého režimu, rozhodla se nevměšovat do vnitřních záležitostí země. Jinými slovy Amerika vyprovokovala povstání šíitů v Iráku, ovšem slibovanou pomoc povstalcům pak odmítla, což bylo pro rebely fatální. Husajn povstání krvavě potlačil, k čemuž využil své republikánské gardy, kterou spolu se svými nejlepšími jednotkami během války stáhl do ústraní, aby předešel jejich zničení. Tiskový mluvčí prezidenta Bushe prohlásil: "Pro uchování stability v této oblasti je dobré, že si Irák udržel územní celistvost". A tak zatímco se spojenecké armády vracely do svých zemí, pohodlně zlikvidovaly elitní Saddámovy jednotky šíitské povstání v Jižním Iráku a kurdskou opozici na severu země. Tehdejší americká nedůslednost umožnila Saddámovi opět upevnit svou diktaturu a konečné řešení problémů v této oblasti se odsunulo na neurčito. Jinými slovy, v Perském zálivu se mělo v budoucnosti odehrát ještě třetí dějství. Tentokrát však definitivní. Alespoň pro režim Saddáma Husajna.
 
Počty
Na straně spojenců se udává kolem 400 mrtvých a necelých 1000 zraněných, odhady iráckých ztrát se velmi rozcházejí. Nejmenší odhady docházejí k 1500 obětí, největší uvádějí až 200 000 obětí, nejčastěji se uvádí 25 000 - 75 000 obětí mezi vojáky a několik tisíc mezi civilním obyvatelstvem. Některé odhady uvádějí až 35 000 civilních obětí. Do spojeneckého zajetí padlo na 71 000 příslušníků irácké armády.
 
Velitel ozbrojených sil USA v Perském zálivu generál H. Norman Schwarzkopf po návratu do USA ( 30.srpna 1991) odešel do penze.
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]