Profily



Krvavá neděle: Masakr, který se stal matkou ruských revolucí

 

 
Výraz Krvavá neděle je celkem profláknutým pojmem. A to nejen v béčkových hororových filmech, kde si nějaký pošuk vezme do ruky mačetu, nebo jiné nářadí a zmasakruje několik vřískajících teenagerů.

 

Takzvaná Krvavá neděle proběhla třeba roku 1920 v irském Dublinu, v polské Bydhošti (1939), tímto termínem je označována i letecká bitva nad Moravou (1944), nebo střelba do účastníků protestního pochodu pořádaného Severoirskou asociací pro občanská práva v Severním Irsku roku 1972 o které byl natočený i stejnojmenný film. 
 
Historicky asi nejstarší a pro dějiny ruských revolucí nejvýznamnější, je však tzv. Krvavá neděle z roku 1905, během které carská policie spustila střelbu do pokojně demonstrujících dělníků. Proč? O tom se dočtete v následujících řádkách.
 
Psal se rok 1904 a carskému Rusku se ve válce s Japonskem příliš nevedlo. Země, jak tomu už během válek bývá, strádala a lidově nebylo co do huby. Navíc vlastenectví utrpělo krutou porážku společně s elita ruské armády u námořní základny Port Arthur, která byla v prosinci 1904 donucena vzdát se  Japoncům. To bylo poslední kapkou pro studenty, zbytky šlechty a inteligenci, kteří již v průběhu roku napadali a kritizovali tuto (z jejich pohledu) nesmyslnou války, aby se dožadovali jejího konce. Masy, obyvatelstvo jako celek – rolníci stejně jako dělníci – sledovalo konflikt jen v roli diváků. Nátlak vyvrcholil 22.ledna 1905 (podle starého ruského kalendáře 9. Ledna) a tento den je považován za počátek revoluce. Hlavním aktérem byl pop Georgij Gapon, původem syn ukrajinských rolníků, ruský pravoslavný kněz a zakladatel Shromáždění ruských továrních dělníků, který se snažil o vzdělávání dělníků prostřednictvím křesťanských zásad. Právě on se stal tím, který pozvedl masy, díky čemuž se do historie zapsal jako jeden z vůdců ruské revoluce roku 1905.
 
 
Kritická poznámka Struveho z prosince 1904: „V Rusku není ještě revoluční lid“, tak začala pozbývat na platnosti. Gapon pozvedl vlnu odporu, což nebylo zase tak těžké. Masy prostě neměly co do huby. Na velmi malé množství chleba se u firem, kde byli dělníci zaměstnaní, muselo čekat i několik nocí. Ze začátku odešly z firem pouze ženy a začaly stávkovat. Potom, jak se zjistilo, že není distribuován všechen chléb, ale část se jej skladuje, přestali pracovat i muži a přidali se ke stávce. Vůdci dělníků volali po demonstracích. Počátkem ledna roku 1905 zahájili dělníci Putilovské železárny v Petrohradu stávku. Požadovali osmihodinovou pracovní dobu, zlepšení pracovních podmínek, vyšší mzdy pro ženy a všeobecný posun k politické demokracii. Během dvou týdnů se celé město octlo v generální stávce. Lenin tehdy konstatoval, že Rusko se nachází ve stavu nebývalého politického kvasu. Car nezahálel a kolem všech veřejných budov shromáždil vojsko.
 
 
7. ledna bylo stávkujících už 120.000, a proto se Gapon společně s organizací Svaz osvobození rozhodl uspořádat procesí, které mělo carovi předat petici se stížnostmi. Obsahovala žádosti o zlepšení pracovních podmínek (osmihodinovou pracovní dobu a stanovení minimální mzdy), ale i návrh politických reforem. Radikální byl požadavek, aby byla ustanovena svobodná společnost, ve které si budou všichni rovni a budou zastoupeni v ústavním shromáždění ve všeobecném hlasování. 
Po jejím sestavení Gapon prohlásil „K carovi! A co když nás car nepřijme? Pak pro nás car neexistuje!“. 
 
V předvečer plánované demonstrace byla svolána naléhavá schůze ministrů a dalších vysokých úředníků, kteří byli po ruce, která měla přispět k řešení toho, co hrozilo přerůst v závažnější krizi. Rozhodlo se povolit pokračování demonstrace, ale stanovit fyzické hranice, za které se neměla dostat. Zimní palác měl být za těmito hranicemi. Pokud by se nepodařilo zastrašit dělníky přesvědčováním, měli vojáci, rozmístění na těchto hranicích, střílet. Obecně se však věřilo, že této síly nebude zapotřebí. Car považoval stávku 120 000 dělníků a plánovanou demonstraci za celkem bezvýznamný incident: v předvečer masakru si pouze poznamenal do svého diáře: „Ve vedení dělnických odborů je nějaký druh kněze-socialisty, Gapon“. 
Ujištěn, že je situace pod kontrolou, odjel do své venkovské rezidence v Carskoje Selo.
 
 
V době, kdy se Gaponovi dělníci začali v neděli ráno scházet na šesti označených shromažďovacích místech, bylo jasné, že se konfrontace stane nevyhnutelnou. Demonstranti byli v zajetí náboženské euforie a připravení na mučednictví: předchozí noci napsali někteří dopisy na rozloučenou. Pochodující zástupy vypadaly jako náboženská procesí, účastníci nesli ikony a zpívali chvalozpěvy. Jak se skupiny přiblížily k městskému centru, diváci sundali své klobouky a zpívali chvalozpěvy. Když tyto skupiny postoupily do městského centra, okolo stojící smekali klobouky a křižovali se; někteří se připojili. Kostelní zvony vyzváněly. Policie nezasáhla.
Konečně demonstranti došly k armádním strážím. Na některých místech vystřelily jednotky varovné výstřely do vzduchu, ale masy, tlačené ze zadu, pokračovaly v cestě. Vojáci, nevycvičení na pacifikaci davů, reagovali jediným způsobem, který znali, a to střílením do přibližujícího se davu z bezprostřední blízkosti. 
 
 
Nejhorší střet se přihodil u narevské brány, v jihozápadní části města, kde demonstranty vedl Gapon. Když k ní dorazili, přehradilo jim cestu pěchotní vojsko a kolem se rozestoupili kozáci na koních se šavlemi. Jezdci zaútočili bez varování a do davu bezbranných demonstrantů udeřili z obou stran. Pak se přidala i pěchota a pálili salvu kulek do lidí, kteří stáli u sebe tak těsně, že se nemohli rozprchnout.  „Viděl jsem šavle, jak se zvedají a dopadají. Pak muže, ženy a děti, jež klesají k zemi jak podťaté kmeny a vzduchem se nesly stony, kletby a křik“ napsal později Gapon.  Jednotky střílely dál a dav padl k zemi. Gapon se zvedl a křičel: „Není více Boha, není Cara“. 
 
Masakry se přihodily i v jiných částech města. Nepokoje se okamžitě rozšířily po Sankt Petěrburgu. Večer došlo k četnému rabování, které postihlo zvláště obchody s alkoholem a střelnými zbraněmi. 
Výsledkem bylo cca 200 - 1000 mrtvých (jejich počty se v různých verzích mnohdy radikálně liší). Proti masakru se vzedmula velká vlna odporu. Statisíce dělníků zahájili stávku, k níž se přidali i obyvatelé venkova. 
 
 
Car, který okamžitě získal lidové přízvisko "krvavý", přislíbil lidu, pro uklidnění situace, parlament, ústavu a základní občanská práva. Nicméně, stalo se. Rusko se náhle ocitlo na pokraji propasti. Zdálo se, jakoby země překypěla zlobou, nenávistí a záští všech možných druhů, které byly až do té doby zadržovány pod pokličkou bázně a strachu. Nyní, poté, co ztratila populace respekt k vládě, neexistovalo nic, co by drželo společnost dohromady: ani občanský smysl ani patriotismus. Neboť to byl stát, kdo vytvořil z Ruska zemi, ne obráceně. Pro mnoho Rusů bylo strašné vidět, jak slabá jsou pouta, která držela říši pohromadě, a jak silné je rozvratné nadšení. Ano, tato tzv. Krvavá neděle rozšířila revoluční horečku do všech vrstev společnosti a učinila revoluci skutečně masovým fenoménem.
 
 
A Georgij Gapon?
Tomu po krvavém masakru mu spisovatel Maxim Gorkij poskytl nocleh a skrýš. Když ho začala hledat carská policie, oholil si svůj vous a uprchl do Ženevy, kde stal se Leninovým společníkem. Nakonec se ale vrátil do Ruska a pokusil se u cara rehabilitovat a zároveň navázat styky s revolučními opozičními stranami. Někteří socialisté-revolucionáři byli přesvědčeni, že se Gapon stal vládním špionem, a přikázali jednomu ze svých členů, Pjotru Rutenbergovi, aby zařídil jeho smrt. Na jaře roku 1906 byl Gapon oběšen v chatce za dnešní finskou hranicí nedaleko Petrohradu.
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]