Profily



Fraška ve sněmovně spojená s první volbou českého prezidenta

 

 
"Milí spoluobčané dnes v poledních hodinách odevzdal kancléř Karel Schwarzenberg Federálnímu shromáždění můj dopis, v němž oznamuji, že dne 20. července v 18:00 hodin odstupuji z funkce prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky. K tomuto kroku jsem se rozhodl po zralé úvaze a vedlo mne k němu zjištění, že závazky vyplývající ze slibu věrnosti České a Slovenské Federativní Republice a její Ústavě nemohu už nadále plnit způsobem, který by byl v souladu s mým založením, přesvědčením a svědomím.“

 

Psal se rok 1992 a Československo, které se během mocenských tahanic a dohadů o pomlčce, mezi Čechy a Slováky změnilo v Českou a Slovenskou federativní republiku neodvratně spělo (stejně jako tehdy populární skupina Lucie) ke svému zániku. Václav Havel, který byl odpůrcem rozdělení tak v polovině roku podává demisi (podle některých tézí tím chtěl demonstrovat svůj nesouhlas s rozdělením republiky) a poslední měsíce Československa jsou tak charakterizovány jistou formou bezvládí bez hlavy státu. 
 
V závěru své demise Havel uvedl, že na funkci prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky už kandidovat nebude, nicméně po novém roce a avizovaném rozdělení republiky, se situace zásadně změnila. Vznikla Česká republika, která samozřejmě potřebovala svého českého prezidenta. Kandidát favorit byl předem jasný. Václav Havel. Do boje o pětiletý hradní podnájem se pak ještě připojili komunistka Marie Stiborová (33 nominací) a z druhé strany politického spektra radikální republikán a kontroverzní politik devadesátých let Miroslav Sládek (11 nominací). 
 
Volební boj, jehož výsledek byl díky nominacím předem jasný, byl zahájen a díky faktu, že v té době ještě neexistoval senát a přímá volba prezidenta nebyla ani hudbou vzdálené budoucnosti, se ta odehrál výhradně v poslanecké sněmovně, čítající 200 poslanců, z nichž každý mohl volit nejen tajně, ale rovněž se veřejně k osobě kandidáta vyjádřit. Což však nebyla tak docela pravda. Poslanci předvídajíc problémy s republikány, se je snažili z veřejných rozprav vyloučit, což zrovna moc demokratické není, ale heslo „účel světí prostředky“ má svou platnost i v demokracii.
 
„Občan Václav Havel může být dotčen, vyjádří-li můj příspěvek názory, které servilní masmédia nedokázala zveřejnit. Václav Havel sice vyklidil Hrad a zaujal pozici mrtvého brouka, ovšem škody napáchané jeho "humanistickou politikou" jsou natolik nesmírné, že jejich důsledky nejsme schopni vůbec domýšlet.“ (z projevu poslance Vika)
 
Ovšem republikáni jejichž, mnohdy absurdní výroky, nepostrádali pro diváka, podobně jako bonmoty pozdějšího premiéra Miloše Zemana, kterému však v roce 1992 zanikl díky rozdělení republiky poslanecký mandát, určitou zábavnost, si své dokázaly vyřvat do světa. Vedle standardních osočení, že Havlova rodina kolaborovala za války s nacisty, nebo že Havel byl spolupracovník StB nasadil štvavé frašce bez většího významu tehdejší poslanec Vik, který doslova pravil: „Ještě zde straší postavy umaštěných a podivně vyhlížejících poradců a prezidentský kancléř, typický příklad vlastenecké šlechty, hrdě se hlásí o svá panství a naše historické památky. Ještě zde straší silueta panovníka v čepici s rolničkami, megalomana a zamindrákovaného umělce.“
 
Jejich předseda, republikánský kandidát na prezidenta Miroslav Sládek, se zatím pral s novináři na záchodě. Nějaký nechutný fotograf  ho prý chtěl vyfotit jak močí. Strhla se z toho kvalitní fackovačka, do níž se zapojil i poslanec za ODS.
 
Novináři vědomi si historického okamžiku, který s každou událostí nabýval na tragikomičnosti, se odmítli i na apel předsedy parlamentu Milana Uhdeho vzdálit z hlavního sálu sněmovny, kde poletovali mezi lavicemi a tribunou jako urvané vagóny.
„Poslanci nevidí na předsednickou tribunu, z předsednické tribuny není přehled po sále. Nebudeme moci pracovat, pokud nebude zjednána náprava,“ snažil se Uhde marně a tak musela zasáhnout ochranka.
 
Celou tuto nadmíru groteskní šou, která měla být původně vážným aktem mladého, čerstvě vzniklého státu,  nakonec uzavřel anonymní telefonát s oznámením, že v poslanecké sněmovně je semtex.
 
Tyto veselé eskapády však nemohly změnit, že Vácav Havel byl zvolen prvním českým prezidentem již v prvním kole se 109 platnými hlasy. Pro Marii Stiborovou bylo odevzdáno 49 a pro Miroslava Sládka 14 platných hlasů.
 
Prezidentský slib složil Václav Havel 2. února roku 1993 na slavnostní schůzi Poslanecké sněmovny ve Vladislavském sále Pražského hradu. 
 
"Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad v zájmu všeho lidu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí," pronesl Václav Havel a začal tak třetí prezidentské období, tentokrát ovšem první ve funkci nejvyššího ústavního činitele České republiky, a také první, které odsloužil celé v délce pěti let.
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]