Číhošť je obec ležící na severozápadě okresu Havlíčkův Brod, 7 km severovýchodně od Ledče nad Sázavou. Patří mezi nejstarší obce na Ledečsku. První doložená zmínka o Číhošti je z roku 1347. Má ve svém katastru 336 obyvatel a kostel Nanebevzetí Panny Marie.

 

A právě toto místo se stalo ostře sledovaným nejen stovkami věřících, ale i příslušníky StB. Při mši svaté o 3. adventní neděli 11.prosince roku 1949 se zde totiž, během kázání místního faráře Josefa Toufara totiž stal zázrak. A tehdejší komunistická garnitura zázraky, které nezinscenovala ona, neměla ani trochu ráda. 

 

Princip zázraku, který vyvolal velkou diskuzi byl jednoduchý. Během kázání se najednou, z ničeho nic, pohnul asi půl metru vysoký kříž nad svatostánkem na hlavním oltáři. A stejný jev se měl údajně opakovat na Boží hod vánoční. Co to mělo znamenat? To ví jen pán bůh. Ovšem komunistické složky v tom viděli jasnou protistátní provokaci. Provokaci zinscenovanou farářem, který v jejích očích byl, podobně jako všichni církevní hodnostáři, třídním nepřítelem. Hned po imperialistech a kapitalistech. A tak se následnou rekonstrukcí snažili dokázat, že křížem nepohnula „ruka boží“, jak věřili čihošští farníci, ale dobře ukrytý drát za který Toufar tahal. A protože dělat zázraky bylo v době, kdy se v rámci akce K a R chystala likvidace karolických mužských a ženských řádů v Československu, trestuhodné, Vždyť i modla soudruhů, Karel Marx pravil: „Náboženství je opiem lidu!“ A proti drogám se bojovat musí! Kauza Čihošťského zázraku byla tedy klasifikována jako podvod, který je součástí protistátního spiknutí římskokatolické církve.  

 

Toufar tak byl 27.1.1950, tedy po několika dnech od údajného zázraku zatčen a vyšetřovateli v rámci starých dobrých brutálních metod zahrnujících fyzický i psychický teror poučen, že bůh je skutečně jenom jeden, ale jmenuje se Stalin. A jeho apoštolem je Klement. Klement Gottwald.

 

Na rekonstrukci smělého trestného činu (tahání za drát) pak Toufar v doprovodu estébáků sice dorazil, ale během ní zkolaboval. Přesvědčovací metody byly opravdu důkladné. Byl tedy opět odvezen do Valdické věznice a sotva se trochu zotavil, opět vyslýchán a nakonec přesvědčen, o svých drátotahačských záměrech a stejně tak (aby jeho pokání spojené s trestem bylo ještě masivnější) z toho, že znásilňoval ministranty. Souběžně s tím v se Čihošti natáčel po nocích (aby se o tom farníci a obyvatelé nedozvěděli), propagandistický film Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Soudruzi byli v tomto směru opravdu důkladní. Ovšem ani při sebevětší snaze pohnout tajně křížem, tak jako to podle vyšetřovacího spisu měl udělat Toufar, nedokázali.

 

Stejně tak byli důkladní i v případě Josefa Toufara. Ten další „přesvědčování“ vyšetřovatele Ladislava Máchy nepřežil (za příčinu byl uveden prasklý žaludeční vřed) a skončil pohřbený v bezejmenném hromadném hrobě, kdesi u zdi Ďáblického hřbitova v Praze. 

 

Komunisti si ale moc nepomohli. Na Popeleční středu a na Boží Tělo 1950, tedy nějakou dobu po Toufarově smrti, se kříž údajně hýbal znovu. V jednom však byla státní moc úspěšná. Farníci byli tak vystrašení, že už na nic neupozorňovali a nový zázračný pohyb kříže se stal veřejným tajemstvím, ke kterému se stavěla zdrženlivě i samotná církev. To však byl poslední z jeho pohybů, neboť byl okamžitě po natáčení zmíněného dokumentu zničen.

 

Naposledy se Čihašť stala středem zájmu v roce 1998, kdy 11. prosince 1998 světil biskup Dominik Duka v Číhošti nový oltář a po obřadech se přesunul na místní faru. Tam byl na zamrzlém okně v kuchyni byl spatřen naprosto pravidelný obrys kříže, který podle pamětníků odpovídal obrysu původního kříže z oltáře, který se před devět a čtyřiceti lety pohnul. Proč? Byla to ruka boží? Farářova provokace? Nebo naopak provokace StB čekající na záminku ospravedlňující represe proti církvi?

 

"I malá věc má velký dopad. Nikdo vám neodpoví, zda to byl, či nebyl zázrak." (Dominik Duka)