Profily



Co nedokázali komunisti, dokázal jeho vlastní lid: Umlčel Karla Kryla

 

 
„Otírají si o mne hubu. Elévové i novináři, příležitostné psačky plačky, zklamaní sameťáci, nadšení svazáci. Nechci se vnucovat a nastavovat zrcadlo, o které nikdo nestojí. Přesvědčil jsem se, že dokážu jen velmi málo změnit. Mám pocit, že kdybych zůstal v této zemi, tak se zničím. Vyčerpal jsem se – křikem, zlostným povykováním, spory s lidmi, kteří mi za to nestáli.“
 
„Žádnej strach, ve světě se neztratím. A hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi příliš nebude stýskat.“ (z dopisu Karla Kryla rodině)
 
Karel Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na písničkářský festival v západoněmeckém hradě Waldecku s jasným vědomím, že se už domů nevrátí. Stále rychleji postupující proces Husákovi normalizace již nedával tušit, ale naprosto zřetelně ukazoval, jako cestou se Československo po zmařené naději Pražského jara, bude dále ubírat. V říjnu jsou uzavřeny československé státní hranice, Kryl v Německu zažádá o politický azyl. Z česka jako kdyby však nikdy neodcestoval. Jeho hlas, jeho songy přehrávané na přísně střežených magnetofonových páscích kolují z ruky do ruky, od ucha k uchu.
 
„Nad mozkem poslušnost a nad rozumem víra a správná příslušnost je víc, než v botě díra, mámu jsme zapřeli a brácha zapřel tátu, někdo se odstřelí a jiným zlámem hnátu.“ (z písně Pochod gustapa)
 
Od spontánně vzniklého „Bratříčka“, přes „Anděla“ až po „Rakovinu“ reagující na normalizační proces, všechny tyto songy většina lidí, nejen z disdentu, znala. Staly se zakázaným ovocem, které nejen chutnalo, ale trefně glosovalo bezútěšnou situaci. Poslouchat zakázaného Kryla bylo prostě in, podobně jako poslouchat zakázané, komunisty rušené vysílání rádia Svobodná Evropa, jehož byl Kryl nejprve externím spolupracovníkem a později, v osmdesátých letech zaměstnancem, který ve své pravidelné nedělní relaci vysílal spíše než vlastní tvorbu ostatní exilové písničkáře. Mnozí z nich se mu pak v devadesátých letech (např. Hutka, nebo Třešňák) odvděčili. Tvrdou kritikou. „Krylova pozice ve Svobodné Evropě zase nebyla tak úžasná, jak to mohlo zvenku vypadat. Přijali ho jako sportovního redaktora a jako písničkář tam byl spíš trpěný," uvedl Hutka v jednom ze svých rozhovorů.
 
„Ta země ve snu spatřená se podobala ghettu, to hrůza s Ďáblem sbratřená bubnuje na roletu. V tom snu, v němž mlčky křičíme, že nula pojde z nuly, je nejhorší, že nevíme, že jsme již procitnuli.“  (z písně Pták Noh)
 
Vystudovaný keramik, autor 170 písní a 10 básnických sbírek se stal neviditelným, přesto však všudypřítomným pojmem. Zakazovaným kultem, později, podle nejednoho pseudovlastence či bojovníka proti komunismu, oblíbeným autorem. A pak se karta najednou obrátila, na Vázlaváku se cinkalo klíči, Marta Kubišová zpívala svou Motlitbu, zatímco dav skandoval „Už jsme tady!“ Vrátil se i Karel Kryl. 4. prosince s ním zpívá Karel Gott hymnu na Václavském náměstí. Dav je nadšený, Kryl už o něco méně. Později sezná, že vystoupení s populárním, ke komunistům loajálním, zlatým slavíkem Gottem je prakticky jediný úkol, který od něj Václav Havel očekává.
 
„Ačkoli dozvonilo poslední zvonění, přec v duši temno zbylo a v srdci vězení. Po vinných ani slechu, a jiným ku prospěchu jsou naši ranění.“ (z písně Sametové jaro).
 
Navzdory všeobecnému nadšení spojenému s eufórií Karel Kryl zůstává realistou. Už v prosinci začíná psát píseň Sametové jaro, ve které se otevřené ptá, proč nejsou strůjci komunistické totality potrestáni. Vzhledem k faktu, že sametová revoluce byla fakticky pokojným předáním moci, kritika liknavosti vyrovnání se s minulostí, není podle mnoha zainteresovaných příliš na místě. Jenže starého psa novým kouskům nenaučíš. Karel Kryl nemlčel v dobách totality, tak proč by měl mlčet v časech rodící se demokracie. 
 
„Déšť padá na sloup morový a zamořenou révu, už táhnou koně kovoví z Augiášových chlévů. A není, kdo by vykydal, vždyť rádci samozvaní, si pěstí staré zvyky dál a kradou, lžou a žvaní.“ (z písně Smečka)
 
Básní Timur a jeho parta upozorňuje na neprofesionalitu a pochybnou kvalitu lidí kolem Václava Havla – tvrdí, že mezi jeho poradci je řada agentů komunistické Státní bezpečnosti. Za tento stav kritizuje i Havla samotného. Má to však jeden háček. Havel je vnímán jako bezkonkurenční modla zatím ještě československého národa. A klaka stojící za ním, nebo mu bezpáteřně pochlebující, se proti takového kritice bouří. Obzvlášť, když mnohý má sám „nějaké to máslo na hlavě“. Jeho renomé a popularita se pozvolna začíná vytrácet. Dost tomu napomáhají i média, která mnohé z jeho výroků překrucují. A pro většinu národa opilého novými pořádky a příslibem blahobytu, se stává nepochopeným.
 
„Od Čadce k Dunaju počuť čudnú nôtu: hranicu stavajú z ostnatého drôtu. Kamarát-separát, nová paralýza, z Moravy do Blavy vyžaduje víza.“ (z písně Od čadce k Dunaju)
 
Kryl se přesto nevzdává. V písni Od Čadce k Dunaju, v době kdy se politici dohadují o pověstnou pomlčku v názvu země, naznačuje kudy se ubírají česko – slovenské vztahy. Odpovědí mu je výsměch. Rozdělení republiky? To je nemyslitelné! Čas mu však dává za pravdu.
 
"Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou, ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou." (z písně Demokracie)
 
Byť se situace opakuje a Karel Kryl je opět odmítán jako nepohodlný, odmítá se sklonit. Vytrvale odmítá demokracii bez sociálního aspektu, současný politický směr pojmenuje jako kapitalismus 19. století. Odpovědí je mediální kampaň, kdy je v době rodícího se bulváru populární „kopnout si“ do písničkářské legendy. Karel Kryl, mnohdy dokonce označovaný za levičáka, či za zahořklého žlučovitého nespokojence, který žárlí na popularitu Václava Havla, začíná být nejen současným děním znechucený, ale i unavený. Rozčarovaný ze sílícího nezájmu obyvatelstva o veřejné dění uvažuje o další „emigraci“. Demokratická média, podobně jako před lety ta totalitní tak prezentují jeho obraz jako obraz obecního naivního blázna a remcala, který je ve své touze po ideálech směšný, stejně jako vhodný k zapomnění.
 
„Do čtverce patia stín padá mezi slova, mlčíme ty i já, pak promluvíme znova. Život je prožitý a v rohu mlčí běsi, mluvíme já i ty, a nerozumíme si.“ (z písně Monology)
 
Karel Kryl umírá dne 3. března 1994 náhle a zcela nečekaně na srdeční příhodu v Mnichově ve věku nedožitých 50 let. Dva dny předtím byl ještě v Praze. 
Zádušní mši celebroval jeho přítel opat benediktinského Kláštera břevnovského Jan Anastáz Opasek v klášterním kostele sv. Markéty v Praze, před kterým se shromáždilo kolem čtyř tisíc lidí. Politická reprezentace je téměř nulová. Ivan Medek, jediný reprezentant vyslaný hradem, během svého projevu prohlásil: „Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho nemají rádi,“ načež se z publika ozvalo několik výkřiků: „Lžete!“
 
„Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jacksona!“ (Ivan Martin Jirous) 
 
"Bylo před ním totiž ještě řešení situace, do které se po revoluci v Čechách zamotal. Zapletl se do podivných vztahů a čekalo se, co z toho bude. Stranil sociální demokracii, přátelil se se Sládkem a postavil se proti Havlovi, protože mu měl za zlé, že se kamarádil se všemi písničkáři a na něho v tu chvíli neměl čas. To se ho dotklo, ovšem z Havlovy strany byla hloupost, že nešel na jeho pohřeb," (z rozhovoru s Jaroslavem Hutkou)
 
V roce 1995 udělil prezident Václav Havel Karlovi Krylovi in memoriam medaili Za zásluhy II. stupně.
 
„Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest, bych mohl věnce vázat,
děkuji, děkuji za bolest, jež učí mne se tázat,
děkuji, děkuji za nezdar: ten naučí mne píli,
bych mohl, bych mohl přinést dar, byť nezbývalo síly,
děkuji, děkuji, děkuji.  (Karel Kryl)
 
Karel Kryl je pochován na Břevnovském hřbitově.
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]