Profily



Marlene Dietrich: Bohyně, či hollywoodská běhna?

 

 
Byla nedostižnou bohyní, erotickým snem i zrádnou běhnou, o níž si němečtí vojáci zpívali přisprostlou písničku. Stala se legendou. Legendou jménem Marlene Dietrich, terá se nikdy netajila tím, že má rády jak chlapy, tak i ženské..
 
Marlene se narodila 27. prosince 1901 jako Maria Magdalena Dietrich a ve srovnání se svou, díky bibli proslavenou jmenovkyní do ní ,namísto ducha svatého, vstoupil nejeden chlap. No, spíš zástup chlapů, k čemuž se dostaneme, neboť Marlene je zatím hodnou dívenkou, vyrůstající v dobré stavovské rodině, pod přísným dohledem matky, která jí donutila, aby se učila hrát na housle. 
 
 
Zpočátku měla Marlene našlápnuto stát se houslovou virtuózkou, ale zánět šlach a lákadlo herecké dráhy byli nakonec silnější. Z žákyně herecké školy Maxe Reinhardta se za krátko stala senzací s úspěchem vymetající mnohou berlínskou scénu, kabaret, či revue. Její svěží krása (díky faktu že Němky moc hezké ženské nejsou, dalo by se říci ojedinělá krása) v kombinaci s vtipem, grácií, hereckým nadáním a neskutečným nasazením (Marléne zvládla účinkovat v jednom dni v několika hrách najednou), byly dokonalou kombinací, aby se rychle zrodila hvězda, kterou tehdejší němý film samozřejmě nemohl ignorovat. Obzvlášť když si Marlene rychle uvědomila, že svůj půvab může docela prakticky a účelně zužitkovat.
 
 
„Muži nejprve uvažují a pak jednají. Ženy nejprve jednají a pak uvažují. Nedělají však víc hloupostí než muži.“ (Marlene Dietrich)
 
První překážkou k hvězdnému vrcholu bylo, když Marlene zjistila, že je těhotná. Údajně se svým manželem, který byl po narození dcerky spíše jejím kamarádem a manželský slib pouhou formalitou. Marlene se totiž nikdy netajila tím, že je lechtivá v rozkroku a své ženské zbraně uměla náležitě využít. A to nejen v divadle, nebo na stříbrném plátně, kde si rychle osvojila role krásek volných mravů. Jako třeba v případě Modrého anděla kde ztvárnila totálně smyslnou čubku „vyrábějící životního ztroskotance“ z respektovaného a úctyhodného učitele tak dokonale, že jí Hollywood najednou ležel u nohou. Marlene byla najednou víc než jen sexy, vamp, nebo „Hot“. Stala se erotickým symbolem. 
 
 
Poté následovalo úspěšné Maroko (i zde byla za kabaretní zpěvačku, která neměla problém vystřelit své dlouhé nohy do praku před Gary Cooperem – ve filmu i ve skutečnosti) a za ním se již v závěsu táhla celá řada hollywoodských spektáklů. Včetně slavného Šanghajského expresu, kde jako špiónka kvůli lásce zradí zemi a pro záchranu milovaného muže je odhodlána položit oběť.  V Plavovlasé Venuši se zase jako kabaretní zpěvačka snížila k prostituci, aby zachránila nemocného manžela. S tím svým reálným, Marlene časro rozebírala a konzultovala svá milostná dobrodružství a sám on míval s jejími milenci často přátelské vztahy. 
 
 
„Láska je hledáni v tom druhém doplněk svého vlastního já.“ (Marlene Dietrich)
 
Marlene byla najednou obdivovaná a zbožňovaná. I když si oblékla mužské šaty, čímž dráždila nadrženou chlapskou představivot víc, než rudý hadr nasraného býka. S výjimkou Gréty Garbo, terá jí samozřejmě vnímala jako velkou konkurenci, načež jí zdravě nenáviděla. A nebyla sama. Brzy jí začali nenávidět i Němci. Jako prašivou bisexuální židovku. A to jí na samém počátku Hitler s Goebelsem slibovali, že když se vrátí do Německa, zařídí jí triumfální průjezd Braniborskou bránou. Marlene je poslala do hajzlu a tak z ní udělali kurvu.
 
 
Psala se totiž třicátá léta a Marlene se rozhodla požádat o americké občanství, které v roce 1938 dostala. Svými krajany tak byla považována za zrádkyni národa a její četné milostné avantýry, jejímiž protagonisty nebyli jen muži, ale i ženy (třeba Edit Piaf) pak fašistická propaganda využívala k tomu, aby dokázala, že Marlene je velkou děvkou nejen na filmovém plátně, ale ještě větší „Scheisse Hure“ ve skutečnosti. Což ostatně nebylo daleko od věci. Vždyť Marlene ojela i Ernesta Hemmingwaye. O plešatém Yul Brynnerovi, či mafiánském zpěvákovi Franku Sinatrovi, nemluvě. Generál Patton jí zase dal revolver.
 
 
"Lidé, kteří si mě prohlížejí, mi připomínají diváky na tenise. S tím rozdílem, že jejich hlavy se nepohybují zleva doprava, ale shora dolů.“ (Marlene Dietrich)
 
Ovšem mezi četnými milostnými dobrodružstvími, v nichž nechyběla nejedna pikatní lesbická scéna (došlo i na rivalku Gretu Garbo, potvrzující, že usmiřování se v posteli je nejlepší), se Marlene aktivně podílela v boji proti fašismu a válečném úsilí. Společně s mnoha dalšími americkými umělci vstoupila do Armády USA, tančila s vojáky, makala v kantýně, starala se o kultorní osvětu (samozřejmě i o nejednu erekci) a nakonec v propůjčené hodnosti kapitánky působila u bojových útvarů i jako příležitostná tlumočnice z němčiny do angličtiny. Němečtí vojáci si mezi tím o ní zpívali přisprostlou písničku, jak by jí nejraději obtáhli, která takřka zlidověla. Během války natočila třeba i film Dáma je ochotná. A Marlene byla ochotná i v reálu. Na své si přišel i pověstný dobrodruh a milovník Douglas Fairbanks. Ostatně, v průběhu let se mezi jejími nohami vystřídalo téměř vše, co mělo ve světě šoubiznysu jméno a zvuk.
 
 
V poválečných letech už jen upevňovala svůj statut hvězdy, byla bláznivě zamilována do Jeana Gabina, zatímco režisér Fritz Lang jí nemohl přijít na jméno. Během natáčení westernu Ranč zločinců ho tak vytočila, že film málem nebyl dokončen. Samozřejmě točila i s Hitchockem a svému příteli Orsonu Wellsovi pomohla z finančních problémů učinkováním v noirové kriminálce Dotek zla. Společně s tím se účastnila mnoha projektů poukazující na hrůzy holocaustu. A právě sem patří i její spolupráce s hudebním skladatelem Peter Seegerem, který složil protiválečnou píseň Řekni kde ty kytky jsou (Sag mir wo die blumen sind). Marlene se stala její první nejslavnější interpretkou. Později se Marlene angažovala i v protiválečném úsilí spojeném s válkou v Koreji i Vietnamu. Přichází s novým formátem – One Man Show. A taky pořádně vysouložila Johna Kennedyho. Co na to Marilyn Monroe?
 
 
"Spala jsem s muži, které jsem milovala, avšak nerada. Věděla jsem, že mě muž opustí, jakmile dosáhne svého. Když mi chtěl někdo dokazovat svou mužnost, připadala jsem si spíš jako akrobatka a v nejnepohodlnějších pozicích jsem čekala, až to skončí." (Marlene Dietrich)
 
Své pověstné nohy a hlavně stehna (která obnažená slavila úspěch již v Modrém andělovi) se Marlene nebála ukazovat ani na stará kolena. I po šedesátce nosila provokativní kostýmy, krátké šortky, síťované punčochy nebo zcela průhledné šaty. Ovšem, všeho do času. Ve skutečnosti se Marlene hodně těžko se smiřovala se stárnutím a pomíjením fyzické krásy. 
 
 
V roce 1960 dostala Marlene tvrdou facku osudu. Když se s nadšeným očekáváním vrátila do Berlína, dostavilo se hořké zklamání. Mnozí krajané ji "uvítali" transparenty s nápisem "Marlene, go home!" a vyhrožovali, že v divadle, v němž měla vystoupit, je bomba. Přízrak minulosti jí neočekávaně dohonil a zasáhl na citlivém místě. A další těžká rána osudu jí dostihla v roce 1976 když jí zemřel manžel, kterému sice několikasetkrát nasadila parohy, ale nikdy se s ním nerozvedla. Naopak, z jeho smrti se nemohla dlouho vzpamatovat. 
 
 
 „Ve svém životě jsem učinila mnoho mužů šťastnými. Uspokojení mi to však nepřineslo.“ (Marlene Dietrich)
 
V roce 1978 natáčí svůj poslední film Just a Gigolo s Davidem Bowiesem a stahuje se do naprostého soukromí, odkud komunikovala s okolním světem jen pomocí telefonu. O rok později nešťastně upadla na jevišti (panáků na povzbuzení bylo asi přespříliš) a zlomila si kyčel. Na konci roku 1984 natáčí Marlene poslední rozhovor s novinářem Max Schellem, za který inkasuje čtyřicet litrů v markách. Vyfotit se však nenechá. Ráda si potyká s flaškou a chlast se stává jejím kamarádem s nímž vzpomíná na hvězdná léta, kdy by byla předmětem masturbace nejednoho armády chlapů i vojáků.
 
 
Jednoho slunečného rána 6. května 1992 byla nalezena mrtvá ve svém pařížském apartmánu, a pár dní na to 16. května byla pohřbena do hrobu vedle své matky v rodném Berlíně. Do konce života jí štvala jediná věc. Většina jejích krajanů jí nikdy, i přes nebetyčnou slávu a legendární statut, nikdy nepřijala. V jejich očích byla pořád zrádkyní a holywoodskou běhnou. Nakonec byl její hrob v Berlíně prohlášen za chráněnou památku a pět let po její smrti byl po ní pojmenován jeden z berlínských parků.
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]