Profily



Egon Bondy: Zidealizovaná ikona undergroundu

 

 
„S něžnou opatrností prdím, abych se neposral.“

 

Český národ má takovou hezkou vlastnost. Nejednu věc si náramně idealizuje. Českoslovenští komunisti si v poválečných letech idealizovali tatíčka Stalina (masového vraha), stejně jako jeho poskoka Klému Gotwalda, jejich opozice si zase idealizovala nejednoho rebela, který se mnohdy zpitý pod obraz potácel ulicemi a recitoval oduševnělé verše. Oduševnělé proto, že jim mnohdy málokdo rozuměl.
 
„Několik dlouhejch roků jsem žil  jako individuum práce se štítící, kriminální živel a sanktusák. Byl jsem za tu dobu zase i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho.“ 
Prohlásil o sobě Bondy a navodil atmosféruundergroundových let kdy jako protest sloužily po vzoru hippies dlouhé umaštěné vlasy, módní bylo zchlastat se jako duha, nebo si čichnout toluenu, či jiného ředidla. A samozřejmě, slovem vzdorovat tehdejší vládnoucí moci, která to měla tvrdě pod palcem. Pendrekiáda (masáž policejními obušky) byla projevem nezlomnosti lidského ducha a českého intelektu. A současně není ani závratným odhalením, že většina pseudokulturních, stejně jako kulturních osobností své doby, byli hlavně pozéři.
Jen někteří to uměli lépe prodat.
 
 
Legenda českého undergrundu Egon Bondy, který se takto přejmenoval z obyčejně znějícího Zbyňka Fišera, nebyl jiný. Zajímal se marxistickou, čínskou a indickou filozofii, odmaturoval a kuriózně se dostal na  dálkové studium filozofie a psychologie na FF Univerzity Karlovy. 
 
„Šel jsem rovnou za děkanem. Ten tam samozřejmě nebyl, ale byl tam jeho tajemník Salač. Byl to alkoholik. Jak jsme na sebe dýchli, tak jsme poznali bratry v triku. Salač mne okamžitě, jakožto dělnického kádra, vzal ke zkušební komisi, že naposled mají ještě přezkoušet mne. A tím to ovšem bylo hotovo…“   
 
Ano, Fišer – Bondy se chlastu neštítil. Stejně tak se neštítil ventilovat své mnohdy filozoficky zaměřené, myšlenky na veřejnosti, což mu díky odmítavému postoji a kritice poúnorových změn vyneslo značnou popularitu. Ovšem nejen u odpůrců režimu. Bondy zakladatel svého vlastního proudu tzv. „totálního realismu“,  byl činný i na druhé straně barikády, kdy se pod krycím jménem Klíma stal v časových obdobích 1951 - 1955 a 1961 – 1968, spolupracovníkem StB. Taky bohužel realita. Uznávaný intelektuál, volnomyšlenkář a rebel byl tak vlastně ve své podstatě bonzákem. Stejně jako mnoho dalších jiných před ním i po něm.
 
Všechno je v prdeli, ve všední den i v neděli
Jenom ty filmy sovětský, ty jsou vědecký. (báseň V prdeli)
 
Bondyho období tzv. trapné poezie plné říkanek s vulgárním nádechem, bylo narozdíl od opravdu chytrých a silných textů, srozumitelné i pro široké masy a tak Egon surfuje na stále větší vlně populariry, spojené i s další legendou československého undergroundu, skupině Plastic People of the Universe. Ti přezpívali mnohé z jeho textů a jméno Bondy mělo v sedmdesátých letech mezi máničkami význam poloboha. A samozřejmě si ho v té době všiml i disdent. Chartu 77 však Bondy podepsat odmítá. Odůvodňuje to tím, že jí považuje za stínový establishment a výtah k moci. V těchto letech 1971 - 1977 měl u StB tajné krycí jméno Mao.
 
 
Včera v neděli, mě hrozně svrbělo v prdeli
Bylo to vod toho, že jsem žral mnoho
 
Jedno se však Bondymu upřít nedá. Byl bohémem se vším všudy. Ulítlým bohémem o čemž vypovídá i známá historka, jak během svého pokusu o emigraci vymáčkl z francouzské tajné služby prachy údajně potřebné k realizaci atentátu na sovětské vedení. Bondy jej popisuje takto: „Věc je jednoduchá jak slunce. Potřebujeme dvě krabičky od sirek s blechami – ty jsem byl dokonce ochoten dodat gratis – naočkovanými všemi prevítskými mory světa… a moji agenti z lásky vypustí ty blechy při manifestaci 7. listopadu pod tribunou na Rudém náměstí. Vznikne sice nějaký ten počet epidemií, ale blechy přeskáčou samozřejmě zaručeně i na tribunu a skočí i na maršála Stalina, na maršála Vorošilova, na soudruha Beriju i na soudruha Molotova a další.“ 
 
Netřeba podotýkat, že peníze šly hlavně na kořalku, která byla Bondyho motorem. Jeho výrok, že „pivo desítka je nápojem filozofů,“ o něčem vypovídá. Stejně tak asi není třeba připomínat podobné historky, stejně jako další, mnohdy zážitky doplněné o sprosnonárodní glosy a punc opozičního rebela z Bondyho nakonec udělili boha pro lidi krčícího se pod socialistickým stínem a inteligentní oduševnělé texty zase uznávaného filozofa. U estébáků se mezitím jeho tajné jméno změnilo na Oskara. 
A s tímto puncem se Bondy, který se stačil i oženit, zplodit syna i rozvést, propil a proskotačil do porevolučních časů.
 
Výkon a spotřeba – to jediné se cení. 
Ve světě v němž sněj o uplatnění a kdo nevěří na to omámení
moc brzo zjistí že už člověkem není, je jen nástrojem k upotřebení
 
Po sametové revoluci se Bondy stěhuje do Telče, odkud v devadesátých letech (údajně na protest proti rozdělení Československa) přesídlil do Bratislavy, kde vyučoval, na tamější univerzitě, filozofii. Překvapivě působil v poslední době také jako zpěvák ve skupině Požoň sentimental, hrající hospodské folklórní písně. Jeho image začalo postupně vyčichávat a i přes spíše levicovou kritiku nového režimu deroucího se dravě k moci a konzumní společnosti, už toho nemá co říci. Sprosté říkanky se na internetu objevují denně a marxismus, který stále vyznává, se ocitl na smetišti dějin. 
Bondy nakonec umírá díky zapálené cigaretě v posteli. Stává se tak názorným příkladem, že v posteli se hulit nemá. Hořící pyžamo je hnusná věc. S popáleninami třetího stupně nakonec Egon Bondy umírá v Bratislavské nemocnici dne 9.dubna roku 2007 ve věku 77 let. 
 
„…co je moudrostí Boha, nevím. Snad jen právě to, že je oporou všemu, aniž by to buzeroval nějakými pitomými radami. Ale co je moudrostí člověka, vím, neboť je to nad slunce jasnější a řve to na nás dnes už z každé vteřiny času a z každého smetí pod nohama: je to bouřit se, bouřit se a bouřit se, protože jedině tento postoj je za všech okolností oprávněný. Je sranda, že nám v Evropě to muselo trvat dva a půl tisíce let naší zázračné anticko-křesťansko-árijské kultury, než to nakousl aspoň André Breton po druhé světové válce, a že v Číně zmilitký předseda Mao to dokázal říct rovnou na plnou hubu.“  
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]