Profily



Karel May (25.2.1842 - 30.3.1912)

 

 
Karel Hohental, Latréaumout, D. Jam, E. v. Linden. Za všemi těmito neznámými jmény se skrývá jediné, celosvětově známé. Karel May. 
 
Duchovní otec Vinnetoua, Old Shatterhanda, známého rovněž pod orientálním jménem Kara ben Nemsi, prožil zvláštní život, nahony vzdálen tomu, který si vysnil ve svých četných románech. Málokdo rovněž ví, že jeho nejznámější postava vznikla jako důsleden deprese, zapříčiněné jeho nervovým zhroucením.
 
Osud si pro křivicí postiženého synka z chudé a početné tkalcovské rodině Heinricha Augusta a Christiny Wilheminy Mayových, přichystal nejeden osudový zvrat, hodný samostatného barvitého románu. Ten by však „nevoněl“ romantikou a dobrodružstvím, ale spíše sociální kritikou tehdejší společnosti, spojenou s popisem neutěšených poměrů. Za své ostatně mluví i fakt, že aby se jeho rodina nasytila, chodil jako chlapec prosit o slupky z brambor do vedlejšího hostince. 
 
Kariéru nadaného žáka, který pod přísným otcovým dohledem studoval, aby se stal pomocným učitelem v Glouchau ukončil polibek. Mladý May jím obšťastnil manželku svého domácího, díky čemuž byl nucen přestoupit na školu v Altchemnitz, kde byl zanedlouho na falešné udání svého spolubydlícího odsouzen za údajnou krádež hodinek k šesti týdnům vězení a zákazu vykonávání učitelského povolání. Trest nastoupil v Saské Kamenici (Chemnitzu) 8. září 1862. 
 
Tehdy se mu zhroutil celý svět. May bez prostředků a budoucnosti se nervově zhroutil. V divném rozpoložení pak, snad jako vzpouru proti svému neradostnému osudu, začal páchat hlouposti. Chtěl se "pomstít policii, pomstít soudci, pomstít státu, lidstvu, vlastně každému." Jako Dr. Med. Heilig si u krejčího v Penigu nechal zhotovit pět kusů šatstva, s ušitou garderobou však zmizel bez placení. V prosinci 1864 si dal jako seminární učitel Lohse přinést do hostince v Chemnitz různé kožešnické zboží, odešel s ním do vedlejší místnosti, aby je prý ukázal nemocnému panu řediteli, ale jako v předchozím případě utekl bez placení. V březnu 1865 se ubytoval v Lipsku jako rytec bankovek Hermin a zopakoval starý trik s kožešinami. Následovalo oznámení policii, byly uvědomeny zastavárny. Policie přišla Mayovi na stopu vedoucí do Rosenthalu a po krátké potyčce byl zadržen. Na základě těchto tří deliktů byl 8. června 1865 jako recividista odsouzen ke čtyřem letům a jednomu měsíci trestnice. 
 
Po návratu z vězení se May cítil osamělý, ponížený, trpěl pocity méněcennosti. Z jeho literárních plánů prozatím nic nebylo. Náhlé zhroucení plánů a také materiální nouze zřejmě způsobila, že se po pěti měsících opět vybíjí psychické napětí: "nepřetržitě jsem slýchal vnitřní rozkazy, abych se pomstil lidské společnosti, a to tím, že přestoupím její zákony."
Série drobných podvodů a krádeží začala 29. března 1869 a Mayovi vynesla další čtyři roky vězení, tektokráte v podobě přísné káznice ve Waldheimu.
 
A právě zde se začali postupně rodit hrdinové jeho prózy, který měla později vejít do pokladnice světové literatury. Pod různými pseudonymy posílal do různých časopisů své povídky a eseje. Po propuštění z vězení si jeho talentu všiml nakladatel Heinrich Gotthold Münchmeyer a nabídl mu místo redaktora. V roce 1875 se May stěhuje do Drážďan, kde se konečně naplno věnuje spisovatelské práci. A v té době se objevuje i povídka z divokého západu Old Firehand, v níž je poprvé zmíněno jméno Vinnetou.
 
U Münchmeyera vydržel May celý rok, pak po neshodách s ním odchází a živí se jako nezávislý spisovatel. Až do roku 1877 píše v Podkrušnohoří, pak přijímá přijal místo redaktora v týdeníku Frohe Stunden. V tomto časopise následovně vychází na pokračování jeho druhý román Zajati na moři, jehož část byla později začleněna do románu Old Surehand.
 
V roce 1880 se poprvé oženil s Emmou Linou Pollmerovou, vnadnou krásnou mladou dámou, která se ráda baví a ještě raději má peníze, což nutí manžela Karla makat jako šroub. Ovšem jeho usilovná práce naonec nese plody.
V listopadu roku 1891 navštívil Maye Friedrich Ernst Fehsenfeld, freiburský nakladatel a Mayův oddaný čtenář, který si umínil vydat jeho romány a povídky knižně. Už v příštím roce začal vycházet šestidílný orientální cyklus Ve stínu pádišáha, v dalších letech pak následovaly romány Vinnetou, Old Surehand, V zemi Mahdího, Satan a Jidáš a mnoho dalších. Během několika let se May i Fehsenfeld stali velmi zámožnými muži. 
 
Úspěchu jeho hrdinů se May snaží využít všemi prostředky. Do světa vypouští fámu že Old Shatterhand (Kara ben Nemsi) je vlastně jeho alter Ego, že vypráví své vlastní historky z cest a současně s tím vydává plakáty se svými fotografiemi v kostýmech svého hrdiny, které se prodávaly v tisícových sériích. Zároveň  pořádal přednášky, na kterých tvrdil, že všechna dobrodružství sám prožil. 
V roce 1896 také koupil dům v Radebeulu u Drážďan, který nazval „Villa Shatterhand“. Pořídil si dokonce i slavnou henryovku, medvědobijku a Vinnetouovu stříbrnou ručnici. Navazoval známosti s továrníky, podnikateli i šlechtickými rodinami a užíval si výslunní popularity. Čtenáři mu věřili každé slovo a May si na jejich dotazy vymýšlel neskutečné historky, kterým možná věřil i on sám.
 
Na první skutečně doloženou cestu se vydal až v roce 1899 do Orientu, kdy navštívil dějiště svých románů a dostal se až na Sumatru. Nakladatelům, redakcím a známým odesílal celé stohy pohlednic, aby dokázal, že je skutečně Kara ben Nemsí a pobývá v zemích, o kterých píše ve svých knihách. Zároveň byl ale otřesen, že skutečný Orient je zcela jiný, než jak si ho vysnil ve svých románech.
 
Dne 3. června 1899, tedy ještě v době, kdy May pobýval v Orientu, se v německém tisku objevily první útoky proti Mayovi: nevěří se, že autor vylíčená dobrodružství prožil. Podnět k tomu dala zpráva v Bayerischer Courier, že Mayova díla byla vyloučena z některých středoškolských knihoven, neboť jeho fantazie je prý pro mládež příliš nebezpečná. Tím začalo další období Mayova života, spojené tentokrát s četnými soudy.
 
Jeho věhlas byl ale otřesen, když po Münchmeyerově smrti vydal nakladatel Adalbert Fischer staré kolportážní romány v knižní podobě s uvedením Mayova jména, na veřejnost se dostala také jeho kriminální minulost, což se samozřejmě stalo tučným soustem pro noviny. Ty samozřejmě s chutí a rády šířily zprávy, že zatímco psal pro katolické časopisy morálně nedotčené příběhy, současně sepisoval kolportážní škváry nejhoršího druhu. Jeho stylizace do podoby Old Shatterhanda se v tu ránu stála směšnou  A supové nad tučným soustem kroužili dále.
 
May mezitím dokončuje cyklus V říši stříbrného lva, který je díky prožitkům v Orientu mnohonásovně realističtější, rozvádí se ze svou ženou, aby si později vzal Kláru Plöhnovou, mladou vdovu po svém zesnulém příteli Richardovi a současně musí čelit nejhnusnějšímu útoku na svou osobu.
 
Za tím stojí Rudolf Lebius, zkrachovalý žurnalista, který nejprve požadoval po Mayovi půjčku a když ji nedostal, začal Maye systematicky ničit. Do novin psal urážlivé články a vytahoval na světlo dřívější Mayovy tresty, jejichž soupis vystavoval ve výkladních skříních drážďanských knihkupectví. To byl však jen začátek. Lebius se v následných letech ukázal být padouchem hodným těch z Mayových románů. Padouchem jdoucím přes mrtvoly. Lebius se pokusil proti Mayovi využít všeho možného. Od jeho ex manželky, přes šikovně formulované pomluvi až po vydání brožury s názvem Karl May, zhoubce německé mládeže.
 
V posledních letech svého života měl May na psaní jen velmi málo času; neustálé spory ho vyčerpávaly psychicky i tělesně. Přesto ještě v roce 1910 připravil knižní vydání čtvrtého dílu románu Vinnetou a dokončil svou autobiografickou knihu Mein Leben und Streben (Můj život a snažení). Své vypravečské dílo zakončil alegorickým příběhem Merhameh.
 
"Zpráva o smrti Karla Maye všemi, kdo byli zde v Žofiině sále přítomni jeho poslední přednášce, zcela zvláště otřásla. Hodně hovořil o umírání a o onom světě, o božích a věčných věcech a v celém jeho způsobu bylo cosi prorockého, toužícího po nekonečnu. Nemyslel sice na vlastní blízký konec, neboť mi sdělil, že on, sedmdesátiletý, chce teprve psát své hlavní dílo.
 
NEKROLOG:
Sotva se z Vídně vrátil do svého domova u Drážďan, ulehl a zemřel. Prožil ještě jednu velkou radost. Jásot, jímž ho zahrnuly tři tisíce posluchačů, nebyl jen výrazem potlesku věnovaného spisovateli, ale spíš demonstrací osobní úcty, protestem proti zlobné a pomlouvačné kampani vedené proti němu a z níž vyšel plně rehabilitován, která mu ale ztrpčovala život deset dlouhých let.
Kdo slyšel toho krásného starého muže mluvit onoho 22. března (30. března, v den výročí jeho svatby, ho postihla srdeční mrtvice), celé dvě hodiny, velebně, nadšeně, usilujícího o nejvyšší oblasti myšlenek - ten měl pocit: v této duši plane oheň dobra."[
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]