Profily



Antonín Zápotocký (19.12.1884 – 13.11.1957)

 
Táta všech dělníků, jak se mu říkalo, pracoval jako kameník na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze, jako voják Rakousko-uherské armády bojoval během první světové války v Haliči, Srbsku a na italské frontě a jako levicový aktivista (byl jedním ze zakladatelů levicové frakce v Československé sociální demokracii) organizoval za první republiky generální stávku na Kladensku. 
 
Ano, život Antonína Zápotockého, druhého komunistického prezidenta, který vystřídal Klementa Gottwalda, byl plný kotrmelců a historických paradoxů, o kterých se v dobách, kdy vládla „dělnická třída“ moc nesmělo mluvit.
 
Ke své levicové kariéře byl, jako nejeden proslulý proletář předurčen díky sociálnímu zázemí. Syn krejčího a známého českého socialistického novináře a funkcionáře, a Barbory, rozené Dolejšové (narozen 19.12.1884), měl díky otcově vlivu k levici blízko. Zpočátku, v roce 1914 působil v sociálnědemokratické straně na Kladensku, kde se stal redaktorem tamního stranického tisku, po první světové válce se zviditelnil zmíněnou demonstrací, která požadovala demisi vlády a vytvoření dělnických rad a současně s tím i pobytem za mřížemi, odkud jej dostala až amnestie prezidenta Masaryka. 
 
Ve dvacátých letech patřil ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa, v letech 1922 – 1925 byl generálním tajemníkem strany. Pak putoval opět za mříže. Přišel totiž mnochov, fašistická expanze, západní mocnosti se k Československu otočili zády a Novotný i se svou rodinou se pokusili emigrovat. Nevyšlo to. Během pokusu o přechod polské hranice byl chycen zatčen a posléze nacisty do února 1940 vězněn na Pankráci, pak v Drážďanské věznici a nakonec až do roku 1945 v koncentračním táboře Sachsenhausen.
 
Zapomeňte však na ubohého vězně týraného fašistickou mašinérií. Zápotocký byl vůdčí typ a uměl se prosadit i na takovém místě hrůzy. Stal se kápem a podle některých pozdějších svědectví tuto funkci vykonával svědomitě a nekompromisně. A že při tom pár lidí potýral (třeba topením v umyvadle), nebo že nejednoho poslal na smrt, je jen detail. |Pro přežití člověk udělá cokoliv. Třeba se i podílí na fingovaném oběšení holandského vězně.
 
Pak válka skončila a koncentráčnická historie vytvořila gloriolu nezlomeného komunistického, fašisty týraného mučedníka, Zápotockému přišla samozřejmě vhod. V roce 1945 je předsedou Ústřední rady odborů, členem předsednictva Ústředního výboru KSČ a poslancem Národního shromáždění. O tři roky později se stává předsedou vlády.
 
Táta dělníků a člověk z lidu se tak aktivně podílí na převratu a následovné prosazování komunistické politiky, spolurozhoduje o zatčeních, internacích, podílí se na přípravě politických procesů a zavádění všech forem poúnorového teroru. Zde se mu rovněž otevírá cesta zúčtovat se soudruhem Slánským (kterého nesnášel již od konce dvacátých let, kdy vrcholil v Komunistické straně Československa proces bolševizace a kdy právě Slánský tvrdě prosazoval jeho vyloučení ze strany). Slánský je na základě jednoho z procesů v roce 1952 odsouzen jako špión a vlastizrádce a koncem roku popraven.   
 
Následující roku umírá Stalin, po něm hned Gottwald a Tonda Zápotocký, kterému lidi (samozřejmě šeptem) přezdívají „ušaté torpédo“ se stává hlavou státu, která lidem a hlavně dětem vysvětluje, že Ježíšek dospěl, narostly mu vousy a tak se změnil v Dědu Mráze. A vzápětí má, jako každý správný táta, pro svůj lid pořádný dárek. Měnovou reformu, která má radikálně zatočit se šmelinou a inflací. To se sice povedlo, ale současně s tím byly znehodnoceny úspory všech lidí v nevýhodném kursu 1:10. Jinými slovy – z ušetřené desetikoruny se stala koruna. A to i přes fakt, že prezident Zápotocký dva dny před tímto ekonomickým řezem veřejně tvrdil, že se nic takového nechystá. No co, proletariát žádné úspory mít nemá a zbohatlíkům „dobře tak!“
 
Plzneňské povstání, které tato reforma vyvolala účelně potlačila Československá armáda spolu s Lidovými milicemi a Pohraniční stráží a mohlo se jet dál. V roce 1953 Zápotocký otevřeně kritizuje násilnou kolektivizaci a zdůrazňuje, že "že se nikomu nebude bránit, pokud bude chtít z JZD vystoupit" , následující rok teror na venkově vrcholí a kdo odmítá JZD je označen za kulaka a samozřejmě perzekuován. Zemědělství si rozvracet nenecháme! A jede se zase dál. Slova jsou slova a činy jsou činy. 
 
Jenže Zápotockého vlak se již blížil do konečné. 13. listopadu 1957 Antonín Zápotocký umírá na infarkt, jeho tělo je v generálské uniformě uloženo do rakve a poté zpopelněno. Zůstala po něm měnová reforma, kolektivizace, několik knih, třeba Rudá záře nad Kladnem, která byla stejně jao jeho další román Vstanou noví bojovníci, zfilmovaná a k tomu všemu i jeho nástupce a pokračovatel. Taky Toník. Antonín Novotný.
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]