Václav Hrabě (13.6. 1940 – 5.3. 1965)

Václav Hrabě představuje výraznou českou básnickou osobnost s tragickým podtextem předčasné smrti, která nachází paralelu například u Karla Hynka Máchy nebo Jiřího Wolkera.

Hrabě se narodil 13. června 1940 v Příbrami. Nepřišel na svět do žádné intelektuální rodiny, jeho otec byl železničář. Jako dítě žil Hravě v Lochkovicích u Berouna.

Vzdělání Václava Hraběte se započalo na střední škole v Hořovicích (maturoval v roce 1957). Potom nastoupil na Vysokou školu pedagogickou do Prahy. Studoval zde český jazyk a dějepis. Školu dokončil v roce 1961. Po vystudování musel nastoupit prezenční vojenskou službu v Horšovském Týnu. Když se vrátil do civilu, pracoval jako pomocný dělník, vychovatel na učňovském internátu, byl také knihovníkem v Městské lidové knihovně a nakonec vystupoval i jako lektor poezie v časopise Tvář. Až v roce 1964 dostál zadost svým studiím, stal se učitelem na Praze 5.
¨
Soukromý život Václava Hraběte nebyl nijak šťastný, oženil se v roce 1962 a ve stejném roce se mu narodil syn Jan Miškovský. Nicméně v roce 1964 se rozvedl.

Václav Hrabě následoval ostatní beatniky a jeho tvorba úzce souvisela s jazzem a zvláště pak s bluesem. Uměl hrát na saxofon a na klarinet, vystupoval v jazzových kapelách. Setkal se v roce 1965 Allenem Gingsbergem, jehož dílo mu bylo inspirací.

Hrabětova poezie se nikdy nestala „hlavním proudem“ české poezie, ale získala si srdce mnoha mladých lidí. Za básníkova života nikdy nevyšla knižně (například souborné vydání jeho díla Blues pro bláznivou holku vyšlo v roce 1991).

Václav Hrabě zemřel na otravu oxidem uhličitým v necelých 25 letech.