Profily



Emil Hácha (12.7. 1872 – 27.6.1945)

 

 
Jeho táta pracoval na berňáku, maminka se za svobodna jmenovala Klausová. Ne podobnost s rodovou linií porevolučního politika a prezidenta, v tom nehledejte. I přes to, se měl Emil, celým jménem  Emil Dominik Josef Hácha, stát prezidentem. Třetím v řadě. Bohužel i smutným prezidentem v jedné z nejsmutnějších etap v dějinách českého národa.
 
Již od samotného počátku měl Emil předpoklady nestat se obyčejným řadovým občanem, který by propadl sítem dějin bez povšimnutí. Absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích, v roce 1895 promoval na Univerzitě Karlově v Praze a v o tři roky později nastoupil k českému zemskému místodržitelství v Praze. Právnická kariéra, kterou si vybral, jej pak zanesla do Vídně, kde v letech 1916–1918 pracoval jako dvorní rada Nejvyššího správního soudního dvora. A pak přišel důležitý milník nejen v jeho životě, ale i v životě každého Čecha. Vznik Československé republiky.
 
Hácha se tak jako přítel Ferdinanda Pantůčka, který byl napojený na tzv. Maffii (český domácí odboj během první světové války) aktivně zúčastnil veřejného dění. Společně s Pantůčkem pomáhal založit československý Nejvyšší správní soud, který pak, od roku 1925, po Pantůčkově smrti řídil. Jeho hvězda rychle stoupala vzhůru. Požíval renomé věhlasného právníka, byl člen legislativní rady vlády ČSR, člen České akademie a České učené společnosti. Jenže s každým přibývajícím rokem se temná mračna stále více stahovala a Emila Háchu čekal další životní milník. Ten nejzásadnější, díky kterému neblaze proslul a v historii po sobě zanechal temnou, dodnes kontroverzní stopu.
 
Rok 1938 nebyl pro Háchu šťastný. V únoru mu zemřela choť Marie, s níž žil ve šťastném a harmonickém manželství, a současně se rozvedla jeho dcera. Ale to byl jen začátek. Životní rozhodnutí na něj čekalo vzápětí. S Mnichovskou dohodou a abdikací prezidenta Edvarda Beneše. Emil Hácha byl osloven, aby se stal novým česko – slovenským prezidentem.  A posléze i prezidentem Protektorátu Čechy a Morava. Těžká situace pro někoho, kdo německé okupanty, jako každý správný vlastenec, nenáviděl.  A Hácha vlastencem byl. Alespoň doposud. Jako prezident odmítl v říjnu 1939 slib věrnosti Hitlerovi, říšskému protektorovi Konstantinu von Neurathovi podával protesty proti germanizaci, žádal o propuštění zatčených vlastenců včetně vysokoškolských studentů a přes generála Aloise Eliáše byl i ve spojení s Benešem v exilu. V minulých letech se ani moc nemluvilo o jeho vzdoru, když v březnu 1939 tvrdošíjně odmítal vydat českou zemi do Hitlerových rukou. Během jednání, kdy mu bylo vyhrožováno okamžitým rozsáhlým bombardováním Prahy, dokonce zkolaboval. Ano, otázka, jestli byl Hácha vlastenec, nebo kolaborantská svině, není tak jednoznačná, jak jí poválečná historie zmiňovala. Hácha se minimálně snažil alespoň nějak uchránit svou zemi před více a více se roztahujícím zlem. Jenže pak padla kosa na kámen.
 
Do Prahy dorazil Heydrich a skončila legrace. Stejně jako odbojářské hrátky. Generál Eliáš byl zatčen a obviněn z velezrady, bylo vyhlášeno stanné právo a zastupující říšský protektor Heydrich se systematicky snažil terorem a likvidací jemu blízkých osob, Háchu zlomit. Nápomocni mu v tom byly i zástupy kolaborantů v čele s Emanuelem Moravcem, kterého se Heydrich snažil dosadit na post ministra školství a lidové osvěty. Stejně jako kolaboranti, kteří pak po osvobození v rámci svého vlastenectví na Háchu plivali a žádali jeho smrt. Hácha zprvu odmítal toto jmenování potvrdit, ale nakonec se mu podvolil. Byl zlomen a z věhlasného právníka se stala loutka v rukách nacistů. Pak přišel atentát na Heydricha a nastalo období drsného teroru.
 
Hitler byl nepříčetný, hrozil fyzickou likvidací českého národa a zlomený Hácha osamělý již neměl sílu a v podstatě ani šanci vzdorovat. Období Heydrichiády ho míjelo jako krvavá vlna odplaty a do jeho duševního zdraví se zahryzla arterioskleróza. Od roku 1943 nebyl prakticky zodpovědný za své činy, jak ostatně přiznal i sám poválečný Národní soud. Ve skutečnosti se tento starý nemocný muž ocitl úplně sám. Sám, jako zbytečná loutka. Pro nacisty přestal být dávno zajímavý, ztratil nejen důvěru domácího odboje a londýnské exilové vlády, ale současně i okupantů a jejich přisluhovačů.
 
 
Dne 13. května 1945 byl Hácha na pokyn ministerstva, v jehož čele stál Václav Nosek, zatčen na lánském zámku. Díky své nemoci pravděpodobně ani netušil, co se to vlastně děje. Vzápětí byl dopraven do vězeňské nemocnice na Pankrác, kde ve večerních hodinách 27. června zemřel. Jeho cejch však se smrtí nezmizel. Pohřeb se konal za přísných bezpečnostních opatření na vinohradském hřbitově o tři dny později. Z příkazu ministra vnitra nesmělo být Háchovo jméno vyryto na jeho náhrobním kameni.
 
Patřil k právnickým autoritám první republiky. Byl znám jako konzervativní český vlastenec a tradicionalista, hluboce věřící katolík i přesvědčený demokrat s výrazným sociálním cítěním. Prý se moc těšil na odpočinek v důchodu. Dočkal se vypáleného cejchu, symbolu ztělesnění kolaborace a zrádce národa. Ne zcela právem. Ona totiž není jen černá a bílá. A co je větší hrdinství? Nesmyslně padnout v prohrané bitvě, nebo se i za cenu vlastního očernění a potupy, snažit zachránit, co se dá?
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]