Profily



Stalin (18.12.1878 – 5.3.1953)

 

 
Jeho táta byl obuvník a ochlasta. Gruzínec každým coulem. Maminka zase zbožná pravoslavná křesťanka, která chtěla mít ze syna kněze. Nepodařilo se. Synek Ioseb Besarionis dze Džugašvili, nebo rovněž  Iosif Vissarionovič Džugašvili se stal nejkrutějším diktátorem všech dob. Stal se Stalinem. 
 
Narodil se 18. prosince 1878 v gruzínském městě Gori a do leva ho to táhlo již od útlého dětství. V devatenácti byl vyloučen z  pravoslavného semináře a jako mladík byl členem podzemní organizace sociálních demokratů Mesame dasi. Pověstný levicový radikál neštítící se násilí (naopak jej rád vyhledával). Carskou policií hledaný zločinec a vůdce batumské organizace radikálů, tak to byl všechno mladý Stalin, tehdy ještě Džugašvili. Není divu, že když byl v dubnu 1902 zatčen a uvězněn, putoval na převýchovu na Sibiř.Jo tehdy tam ještě Gulaky nestály, ty přišli až s érou, kdy se Stalin dostal k moci. 
 
V lednu 1904 se Džugašvillimu podařilo ze Sibiře vít roha a vrátil se do Tbilisi. O rok později se poprvé setkal s Leninem. Další rok poté byl opět  zatčen ale z vazby utekl. V tu dobu se začalo šuškat, že možná dělá špicla carské policii. Koketoval s menševiky, kámošil se s bolševiky a stihl se i oženit s Jekatěrinou Svanidzeovou- Tak krátce nato v roce 1907 zemřela. Ve stejný rok si budoucí stalin stihl v Berlíně pokecat zase s Leninem. Pro jeho stranickou kasu zorganizoval brutální přepadení transportu s penězi. Brutální proto, že po něm zůstalo padesát mrtvých lidí. Účel to však splnilo a Stalin mrtvé, které nechával za sebou, nikdy nepočítal. Což by asi ani nešlo. Mnozí historici tvrdí, že má na svědomí víc lidí, než druhá světová válka. 
 
Stalin se nebál ani vydírání a vybírání výpalného. Není divu že se v jeho životě rychle střídala zatčení, vyhnanství a další útěky. Kámoš Lenin nad ním zase držel ruku, takže zůstával politicky čistý. Jako carskou policií neustále pronásledovaný revolucionář. Ano, za slůvko revoluce se dá schovat mnohé. I ta největší špína, jak nám napoví následující řádky. Mimochodem v roce 1912 svolal Lenin v Praze stranickou konferenci pro pár vyvolených a jejím důsledkem bylo vytvoření Ústředního výboru, jehož byl Stalin samozřejmě členem. Musel tedy opět uprchnout ze Sibiře, aby mohl stanout v čele výboru. Krátce nato ho opět lapili a poslali na Sibiř. Jen na vzdálenější místo. Nepomohlo to. Brzy zase zdrhl a tentokrát za tiché podpory Lenina opět pracoval pro carskou policii jako udavač.
 
Roku 1913 skončil opět na Sibiři, tentokrát na tom nejdrsnějším místě. V klidu a mrazu tam přečkal první světovou válku a vrátil se zpět s Velkou říjnovou revolucí a pádem cara. Výlety na Sibiř tím definitivně skončily a Stalina – Ocelového, čekala politická kariéra. Stejně jako Ruská občanská válka. Během ní  byl Stalin vyslán na frontu, aby prospíval straně v poli. Dostal za úkol obranu Caricynu v Povolží a zajištění dodávek obilí pro centrální Rusko. Svůj úkol splnil a taky se zde v roce 1919 oženil s osmnáctiletou Naděždou Allilujevovou. Rovněž se zde zasloužil rozsáhlé a systematické vyvražďování rodin všech podezřelých z nedostatku loajality, včetně malých dětí. Jako by chtěl své okolí připravit na ro co přijde. Taková rozcvička, dalo by se říci.
 
Samozřejmě, moc kamarádů si Stalin nenadělal. S kým se ale nesnášel, byl Trocký. Právě ten se obrátil na Lenina s žádostí o Stalinovo odvolání. Lenin mu na oko vyhověl a poslal Stalina nejdříve na Sibiř (kde společně s Dzeržinským utužili morálku jednotek a obyvatelstva masovými popravami v Permi) a posléze do Petrohradu, kde provedl totéž. Pořádek musí být. A nic nevyvolá pořádek lépe, než pořádný strach.
 
V roce 1921 byl Stalin znovuzvolen do politbyra a o rok později se z návrhu L. B. Kameněva stal generálním tajemníkem strany. To byl vítr do jeho rudých plachet. Babyté moci pak začal využívat k upevnění ještě větší moci. A tyto ambice samozřejmě nemohly uniknout Leninovi, kterémupomalu ve světlých chvilkách před senilitou vyvolanou syfilisem, docházelo, že si k pramenu moci nasadil zrůdu. Stalin se totiž během cesty za mocí neštítil absolutně ničeho. Od odposlouchávání telefonů, křivá obvinění, udavačství, až po úkladné vraždy. V roce1922 se otevřeně střetl s Leninem a bylo jasné, že dřívější kamarádství je v tahu. Stejně tak však i Lenonova síla. Ten se sice pokoušel spojit s Trockým a Stalina porazit, ale nepovedlo se. Syfilis je svinstvo.  Jeho zdravotní stav se prudce zhoršoval a mrtvice spolu s progresivní paralýzou mu znemožnily bojovat. Stihl už jen sepsat svou Závěť, v níž napsal mimo jiné toto:
 
Soudruh Stalin jako generální tajemník soustředil ve svých rukou obrovskou moc a já si nejsem jist, že jí dokáže vždy dost obezřetně užívat…
S. Stalin je příliš hrubý. Tato jeho vada … je nepřijatelná ve funkci generálního tajemníka. Proto navrhuji s. Stalina z této funkce odvolat.
 
Stalin se po smrti Leninovy závěti samozřejmě zmocnil, nicméně si byl svou pozicí a silou již natolik jistý, že ji osobně přečetl na Ústředním výboru, přičemž maximálně využil toho, že kritizovala i jeho další členy. Vzápětí všem nabídl svoji rezignaci, kterou ale výbor odmítl. Odmítli ji dokonce i jeho největší oponenti, kteří by sice byli jako celek silnější než on, ale nenáviděli se navzájem natolik, že jim Stalinovo prozatímní ponechání ve funkci připadalo jako rozumné řešení. Nevyužili tak poslední vážnou šanci Stalina sesadit a zachránit své životy.
 
Jak si totiž Stalin čichl k moci, byl již nezastavitelný. Své možné i nemožné oponenty nechal zlikvidovat, rozpoutal kolektivizaci a vládu teroru spočívající v principu čistek ve všech sociálních třídách. Od politiky, přes armádu až po obyčejný lid. Ten dostal největší rány v podobě kolektivizace, kdy bylo rolníkům odebíráno i obilí na setbu a když díky tomu úroda nebyla podle nadnesených norem, byli rolníci tvrdě trestáni za sabotáž. Nebo rovnou zavražděni. Či posláni do Gulaků na Sibiř. Stalinovým dalším vynálezem byl uměle vyvolaný hladomor, během terého lidi, aby přežili požírali i sami sebe. Stalinovi se tak podařilo nastolit systém, který má nejspíše nejblíže k orwellovské představně absolutní totality.
 
A gaulaky se začaly plnit. Stalin nacházel další vnitřní nepřátele – intelektuály, příslušníky jiných stran či církevní hodnostáře. A od poloviny třicátých let i bolševiky. Zinověv a Kameněv byli označeni za teroristy, před popravčí četou skončil i šéf tajné služby Jagoda, který věrně odstraňoval Stalinovy odpůrce. Moskevské procesy nepřežil ani elitní generál Michail Tuchačevský. Armáda ostatně odnesla Stalinovo řádění velmi těžce. Aby si jí podrobil, zlikvidoval většinu schopných a zkušených důstojníků, které nahradil politicky spolehlivými, ale nezkušenými. Což se mu v následujících letech lehce vymstilo.
 
Současně se však Stalin  připravoval i na nové rozšíření impéria. Zimní válka do Finska skončila nezdarem, což opět odneslo pár lidí. Spolupráce s fašisty při napadení Polska se mu zase vyplatila. Jenže pak mu udělal čáru přes rozpočet neméně ambiciózní Hitler. I přes pakt o neútočení napadl Rusko a Stalin se tak jako velký vůdce a generalisimus ocitl ve Velké vlastenecké válce. Zradu „kámoše“ Hitlera stěží vydejchával, ale pak se i přes počáteční neúspěchy pustil do zásadního odporu, který vyvrcholil porážkou fašismu. To vše za cenu velkého počtu obětí, hrdinství obyčejných vojáků i civilního obyvatelstva. A také díky zahraničním dodávkám vojenského materiálu. Odměnou mu byl celý východní blok satelitních socialistických států oddělená od západu železnou oponou. Stejně jako kult osobnosti.
 
Poslední léta Stalinovi diktatury byla ve znamení rodící se Studené války. Represe byly jako před tím na denním pořádku, do hry vstoupily závody ve zbrojení, což vedlo k posílení těžkého průmyslu, zatímco rolníci živořili. Spotřební průmysl byl radikálně omezen. Životní úroveň obyvatelstva byla na hraně únosnosti. Stát žádal nové oběti od lidí, aby byla obnovena hospodářská moc země. Teror opět propukl naplno. Sovětská propaganda zahájila tažení proti západu, boj proti kosmopolitismu s jasně antisemitským pozadím a na podporu sovětského vlastenectví (přerůstající v ruský šovinismus). Politické a represivní kampaně zasáhly armádní elitu, stranický aparát (leningradská aféra, mingrelské spiknutí, spiknutí bílých plášťů). Velkou čistku odvrátila pouze Stalinova smrt 5. března 1953.
 
Těsně před svoou smrtí vydal příkaz pro přípravu dalších „pracovních táborů“ pro čtvrt miliónu lidí. Patrně plánoval genocidu ruských židů. K té nedošlo díky tomu, že byl 1. března pravděpodobně  raněn mrtvicí. Přesný čas není znám, protože Stalin byl zavřen ve svém pokoji a jeho strážci se ho dlouho neodvažovali vyrušit. Ostatně pravé okolnosti jeho smrti jsou doposud obestřeny tajemstvím. Jisté je jedno. Nejkrutější diktátor všech dob zemřel 5. března 1953.
 
Stalin byl pohřben se všemi poctami a ulehl v mauzoleu po boku Lenina. O osm let později však jeho ostatky byly z mauzolea převezeny a pohřbeny u kremelské zdi.
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]