Marnotratný syn, korunovaný šovinista a syn spořivého anglického krále Jindřicha VII. padl hodně daleko od stromu.  Náš mladý Tudor byl renesanční osobnost - dobrý hudebník, skladatel a básník. Také byl znám jako dychtivý hráč karet a hry v kostky. Byl znamenitým sportovcem a vynikal ve veslování, lovu a tenisu. Potrpěl na svůj dvůr - centrum vědeckých a uměleckých inovací a přepychu. Ač zdědil obrovský majetek, jehož hodnota je odhadována na 1 250 000 liber, většinu utratil na provoz svého dvora, včetně financování stavebních úprav královských paláců. Další velký příjem představoval prodej cenností zrušených klášterů a příjem z půdy zabavené klášterům s ročním výnosem asi 120 000 liber. Aby vyřešil své finanční problémy, musel nechat razit nové mince v letech 1526 a 1539, ale přes snahu svých ministrů omezit plýtvání u dvora Jindřich zemřel jako dlužník.

 

Za jeho vlády se státní moc Anglie značně oprostila od vlivu římskokatolické církve. Za jeho největší počin na trůnu je považován vznik anglikánské církve. Sice si tím jen řešil svoje vlastní problémy se ženami...a stejně je tím nevyřešil. Mělo se to tak. Henryho tatínek chtěl udržet dobré vztahy se Španělskem a tak navrhl, aby se jeho druhorozený synáček, který se teď po bratrově smrti  stal následníkem trůnu, oženil s ovdovělou švagrovou Kateřinou Aragonskou nejmladší dcerou Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské. Bylo obvyklé, že takovýto sňatek musel povolit papež. Na nátlak Isabely byla papežem Juliem II. vydána bula schvalující tento svazek a tak byli zasnoubeni.

 

Od roku 1509 ztratil Jindřich VII. zájem na spojenectví se Španělskem a on sám prohlásil, že zasnoubení bylo vyhlášeno bez jeho souhlasu. Diplomatická jednání o příslibu sňatku pokračovala až do smrti Jindřicha VII. roku 1509. Mladý Jindřich se s Kateřinou oženil 11. června 1509 a 24. června téhož roku byli ve Westminsterském opatství korunováni. Dva dny nato nechal Jindřich dva nepopulární ministry svého otce sira Richarda Empsona a Edmunda Dudleyho uvěznit. Byli bezdůvodně obvinění ze zrady a popraveni. Tento postup pak Jindřich používal často vůči těm, kteří mu stáli v cestě. 

 

Jindřich začal být netrpělivý, že se jim s Kateřinou nedaří mít potomka mužského rodu. Všechny jejich děti, s výjimkou dcery Marie, zemřely ještě jako malé děti. Obával se, že pokud nebude mít mužského potomka, mohou po jeho smrti vypuknout spory o následnictví. Roku 1525 se zahleděl do mladé dvorní dámy Anny Boleynové. Ta odolávala jeho svádění a odmítla být jeho milenkou, jako byla její sestra Marie.

 

Anna nakonec využila jeho poblouznění a naléhala na něho, aby se s ní oženil. To Jindřicha přivedlo k myšlence zrušení sňatku s Kateřinou. Obrátil se na papeže, jenže ten byl zrovna vězněn Karlem V., synovcem Kateřiny. Pochopitelně se tedy neměl k tomu znevážit manželství s Kateřinou a Henry viděl, že tudy cesta nevede. Jindřich se nebál a ani mu nic čisté nebylo dost svaté,  protestanty už stíral dlouho, tak smete ze stolu rovnou i papeže. Moc se s tím nepáral a dosáhl toho, co vidíme v Anglii dodnes. Král či královna je rovněž hlavou anglikánské církve. Kateřinu s dcerou Marií vystěhoval, do jejich komnat nastěhoval Annu, se kterou se v soukromí oženil a zasadil na Alžbětu,  následně uspořádal oficiální svatbu, korunovaci, a kdo byl proti, ten trpěl. 

 

Nejlepší na tom ale je, že sice vyjebal s římskokatolickou církví i bejvalkou, ale s Bohem rozhodně ne. Pokud se bál, že mu Kateřina nedá syna, tak Anna mu ho taky nedala. Jejich manželství vůbec nebylo šťastné. Anna byla nepoddajná, inrikánská a falešná a předstírala těhotenství i s potratem, jak se jí to hodilo. Jindřich  považoval její neschopnost porodit mu syna za zradu a chtěl se vrátit ke Kateřině. Ta ale zemřela. Nakonec Anna skutečně potratila, když se doslechla, že je Jindřich vážně zraněn, což byl konec jejich „velké lásky“. Jen co se Anna zotavila, prohlásil král jejich sňatek  za dílo čarodějnic. 

 

Do jeho přízně se dostala královnina dvorní dáma Jana Seymourová. Pět mužů, včetně Annina bratra, bylo uvězněno a obviněno z krvesmilství, zrady a sexuálních styků s královnou. 2. května 1536 byla Anna uvězněna v Toweru. Byla obviněna z cizoložství, krvesmilstva a odsouzena k trestu smrti. Boleyn a ostatní muži byli popraveni 17. května a Anna 19. května 1536. Den po popravě se  zasnoubil s Janou Seymourovou, kterou si o deset dní později vzal. Jindřich vydal souhlas s anexí Walesu a tím došlo k sjednocení obou zemí v jednu. Tento zákon byl následován vydáním zákona o nástupnictví z roku 1536, který deklaroval jako Jindřichovy následníky jeho potomky s Janou Seymourovou, děti Kateřiny a Anny prohlásil za nelegitimní a vyloučil je z možnosti nástupu na anglický trůn. Králi byla dána možnost změnit pořadí v nástupnictví na trůnu v jeho závěti. Roku 1537 se Janě narodil syn Eduard, pozdější král Eduard VI. Porod byl velmi náročný a královna krátce po něm 24. října 1537 zemřela.

 

Roku 1540 se Jindřich rozhodl znovu oženit, aby zabezpečil své nástupnictví. Thomas Cromwell, v té době již hrabě z Essexu, navrhl Annu Klevskou, dceru vévody z Kleves, který byl považován za důležitého spojence pro případ útoku katolické aliance na Anglii. Hans Holbein mladší byl vyslán, aby namaloval její portrét. Poté co Jindřich tento portrét zhlédl a s podporou přímluvy jeho dvořanů Jindřich se sňatkem souhlasil. Když však Anna dorazila k anglickému dvoru, Jindřich ji shledal naprosto nepřitažlivou.

 

Jindřich se snažil manželství zrušit a oženit se s jinou ženou. Vévoda z Kleves se dostal do sporu s císařem Svaté říše římské a Jindřich se do tohoto sporu nechtěl zapojit. Královna Anna byla dostatečně inteligentní na to, aby odporovala Jindřichově snaze o zrušení sňatku, a sama prohlásila manželství za nenaplněné. Jejich manželství tak bylo zrušeno a Anna obdržela titul královy sestry a dostala darem hrad Hever, předchozí sídlo rodiny Boleynů. Cromwell v souvislosti s dojednáním neúspěšného sňatku upadl v nemilost a byl popraven.

 

28. července 1540 se Jindřich oženil s mladou Kateřinou Howardovou, sestřenicí Anny Boleynové. Jindřich byl mladou chotí nadšen, ale ona sama měla poměr s dvořanem Thomasem Culpeperem a se svým předchozím neoficiálním snoubencem Francisem Derehamem. Thomas Cranmer tuto informaci předal Jindřichovi, který tomu zpočátku nechtěl uvěřit. Jindřich ale povolil Cranmerovi vyšetřování tohoto obvinění. I když Kateřina mohla přiznat předchozí příslib sňatku se svým snoubencem a tím by sňatek s Jindřichem byl neplatný, prohlásila, že ji Culpeper přinutil k cizoložství. Ačkoli její manželství s Jindřichem bylo neplatné, byla Kateřina 13. února 1542 popravena.

V tomtéž roce byly všechny zbylé kláštery zrušeny a jejich majetek propadl králi. Opati a převorové ztratili svá křesla ve Sněmovně lordů a jejimi členy zůstali pouze arcibiskupové a biskupové.

 

Roku 1543 se oženil se svou poslední manželkou, bohatou vdovou Kateřinou Parrovou. Ta byla svým přesvědčením, na rozdíl od Jindřicha, který byl konzervativec, protestantka. Tento rozpor pro ni mohl být nebezpečný, ale byla moudrá a přijala podřízené postavení. Pomohla Jindřichovi usmířit se s jeho prvními dvěma dcerami Marií a Alžbětou. Roku 1544 jim zákon přijatý parlamentem vrátil nástupnické právo na anglický trůn (v pořadí po princi Eduardovi), i když na ně bylo stále pohlíženo jako na Jindřichovy nelegitimní potomky.

 

Jindřichova krutost a tyranství se s tím, jak stárnul, stupňovala a jeho zdraví se zhoršovalo. Vlna poprav za Jindřichovy vlády dosáhla počtu 72 000 (některé prameny uvádějí i vyšší číslo).

 

Jindřich zemřel 28. ledna 1547 a byl pohřben v kapli svatého Jiří na hradě Windsor vedle své ženy Jany Seymourové. Jeho nástupcem se stal jeho devítiletý syn Eduard a jeho protektorem se stal Eduard Seymour (bratr Jany Seymourové).