Profily



Padlí rudoarmějci v Praze, široká ruská duše a pieta (Olšanské hřbitovy)

 

 
Rudá armáda osvoboditelke, Bratrství zpečetěné krví. Tank číslo 23. Základní učivo normalizačního dějepisu včetně důrazu na hrdinství Rudoarmějců a otcovsky moudrého bátušky Stalina. To vše samozřejmě podpořeno svátkem Osvobození dne 9. Května. Hezky po sovětském způsobu.
 
Bejvávalo. Pak se železná opona zhroutila i s Berlínskou zdí jako domeček z karet a z Báťušky Stalina se stal tyran a ze sovětské armády, v níž se ta Rudá změnila, okupační horda, kterou roker Kocáb vykázal z republiky. A dokonce se o tom mohlo svobodně mluvit. Ba co víc. Mohlo se i nahlas nadávat (nejen šeptem u piva) a co bylo sovětské, či ruské, bylo víc než fuj. Tedy i hrdinství sovětských padlých vojáků, pochovaných na Olšanských hřbitovech. A smutné je, že mnohý Čech, to tak cítí dodnes.
 
 
„Tak vás tu máme bratři z krve Kainovi,“ zpíval po osmašedesátém roce Karel Kryl, v době kdy po se po okupaci vojsky Varšavské smlouvy pohled mnohého Čechoslováka na Sovětskou armádu radikálně změnil. Není divu, příslib pražského jara byl lákavý, vystřízlivění kruté, normalizace ubíjející. A samozřejmě oslavy konané tehdejší vládnoucí garniturou dirigovanou z Kremlu, náležitě pompézní. Hra mocných se tak přenesla na pouhé pěšáky. Vojáky, kteří mnohdy ani v těch krušných časech nechápali, proč se nocí přesouvají do srdce Evropy. Mnozí z nich si mysleli, že jdou opět pomáhat. Bojovat proti kontrarevoluci, podobně jako jejich tátové bojovali proti fašismu.  Stalo se. A ostatně i Karel Kryl v jedné své sloce dodává: „vím byla by to chyba plivat na pomníky...“
 
 
Žijeme v demokracii. Den osvobození se přesunul podle evropského vzoru na 8. květen a na euforii, stejně jako hrdinství sovětů, prostých vojáků, kteří v květnu 1945 spěchali na Pomoc volající Praze, se zapomnělo. Možná stejně účelově a alibisticky, jako se v dobách komunismu účelově zapomínalo na osvobození Plzně Američany, nebo pomoc ROA (Ruská osvobozenecká armáda aka Vlasovci) během povstání. Alespoň v lidovém měřítku. Pieta, pod taktovkou ministerstva obrany totiž zůstala. A uctění památky mrtvých Rudoarmějců, rovněž.
 
 
To se konalo na místě jejich posledního odpočinku a kromě slavnostní vojenské jednotky se jej zúčastnila hrstka oficiálních českých hostů. Mimořádný zájem nejevila ani média. Prostý český občan jevil zájem nulový. Není divu, současnému Čechovi jsou ukradené i oficiality konané na počest českých hrdinů. Ovšem přesto tento pietní akt připomínal pietu (v tom pravém slova smyslu) více, než třeba včerejší oficiální akce u Národního památníku. Ne svou pompézností, či bezchybnou organizací, ale pojetím. U hrobu padlých sovětských vojáků se totiž sešli lidé. Ne čeští, samozřejmě, ale cizinci ze zemí bývalého Sovětského svazu, nyní žijící v Česku, aby se zde poklonili „těm svým“ kteří padli v cizí zemi. Mimochodem, statistiky tvrdí, že během osvobozování Československa zahynulo kolem 150 tisíc vojáků Rudé armády.
 
 
A tak, zatím co Rudé náměstí vibrovalo pod těžkými pásy tanků v monstrózní a pompézní oslavě spojené s obvyklou demonstrací síly, jíž přihlížel čerstvě zvolený staro nový ruský prezident Putin, na Olšanech byly slavnostně položeny věnce, vystřelena čestná salva a držela se minuta ticha. Celý ceremoniál trval necelých půl hodiny. Samozřejmě, hrály se i hymny a nejeden z návštěvníků si tu svou polohlasně zpíval. Rudé karafiáty v jejich rukou pak už jen čekaly až budou položeny na okraj památníku. Člověka pak napadne, že takto asi vypadá vlastenectví. Česká hymna oficiální část uzavřela, Během ní nezpíval nikdo.      
 
 
Na ceremonii samozřejmě nechyběli zástupci ambasád, ani pravoslavné církve. Atmosféru dokreslovali i tři mladíci oblečení v polních uniformách Rudoarmějců. Veteráni s přemírou medailí, kozáci (včetně atamana), děti, zástupci snad všech věkových skupin – památeční oranžovo-černá stuha (která jak jsem se dozvěděl, symbolizuje nejen den vítězství, ale je ze stejného materiálu jako stuhy nesoucí čestná vyznamenání) byla všudypřítomná. Stejně jako odér silných ruských voňavek. V tomto případě se toho příliš nezměnilo. Široká ruská duše plakala nad svými padlými a dala jim náležitě znát, že si jejich oběti váží. I po ceremoniálu (kdy slavnostní jednotka popošla o kus dál, aby jako na běžícím páse vykonala další pietní akt), nebyly řídké hloučky stojící nad některými z pomníků a zpívající. Mnozí zaplakali, jiní vzpomínali. Ano, toto byla pieta. Pieta, jaké náš národ, nebo spíše česká povaha už dávno není schopná. 
 
FOTOGALERIE Z AKCE:
 
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
sovetska_pieta_...
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]