Profily



O hrdinství, češství a kryptě v Resslově ulici

 
Krypta na mě dýchla svou syrovostí. Z moderního světlého předsálí jsem vešel do míst, kde před sedmdesáti lety úřadovala smrt. Hrdinská smrt.
 
Tehdy okolí pravoslavného chrámu svatého Cyrila a Metoděje od čtvrté hodiny ranní zaplnilo na 800 příslušníků Waffen-SS. Jejich cíl byl prostý – zajmout, nebo zabít, když to jinak nepujde atentátníky mající na svědomí smrt zastupujícího říšského protektora Heydricha. Jeho původci Jan Kubiš a Jozef Gabčík, se zde totiž, společně s dalšími výsadkáři, již dvacet dní ukrývali. Zrada jednoho z nich, Karla Čurdy, nakonec vedla k odhalení úkrytu. Jak přízračné. Pro dobu protektorátu, plné udavačských afér, dvojnásob.
 
 
A právě v ostrém kontrastu s tím, stejně jako malostí a pokorou s níž se snadno ohne hřbet, stojí hrdinství odbojářů, kteří jsou dnes rovněž známi jako „muži odplaty“. Jejich čin, stejně jako téměř sedmihodinový beznadějný boj do posledního náboje tak popírá mýtus, který pejorativně někdy říkáme sami o sobě, že jsme kapitulantský národ, zmínil v průběhu pietního aktu k sedmdesátému výročí smrti těch, kteří v době temna našli odvahu vzepřít se, premiér Petr Nečas, jehož prohlášení převzala nejedna tisková zpráva. 
 
 
Předsedkyně poslanecké sněmovny Miroslava Němcová zase zmínila, že jejich hrdinství napomohla i obětavost lidí, obyčejných občanů, kteří za svou pomoc zaplatili životem. Což je nepochybně rovněž pravda. Škoda jen, že těch statečných bylo o mnoho méně, než těch, kteří dělali pravý opak. A nebo jen prostě koukali jinam. Může jim to mít někdo za zlé? Hrdinou se přeci nikdo nerodí. Ale mnohý se jim za velkého halasu stane, když už je bitva dávno dobojována a žádné nebezpečí nehrozí. I to je bohužel součástí našich dějin, hlavně poválečných let. Jsem stále v kryptě, venku je vedro, v několika stovkách lidí, kteří přišli, zkolabovala mladá žena. Dneska padají teplotní rekordy. Nezávidím oficiálním účastníkům saka a uniformy.
 
 
Tváře Gabčíka a Kubiše, stejně jako ostatních hrdinů, kteří v těchto místech vzdorovaly slznému plynu, proudům vody a samozřejmě střelám, které okýnko vedoucí do Resslovi ulice ohlodaly, jsou kamenné. Bez života, který již dávno vyprchal. Zůstala pieta oslavující tento akt odplaty a statečnosti. Zůstalo místo, významné místo v historii českého národa, která se nepyšní pouze a jen hrdinskými činy. A samozřejmě zůstala paměť národa. A toho se před chrámem sešlo více než slušné množství, což s povděkem okomentoval i prezident Klaus:  „Plná Resslova ulice znamená, že je stále mezi námi dost lidí, kteří na to nechtějí zapomenout, a to i mezi mladšími generacemi, a to je moc dobře.“ Otázkou však zůstává, kolik lidí sem skutečně přišlo uctít památku a kolik sem přišlo podívat se na prezidenta, či současnou politickou  reprezentaci, kterou vídá spíše v televizi při stále více tristnější politické šou, spojené s hádkami, či skandály. A úspornými balíky, samozřejmě.
 
 
Jak řekl pan prezident, Resslova ulice se zaplnila a provoz na ní, byl uzavřen, což vzápětí vyvolalo částečný dopravní kolaps v centru Prahy. Mnohý řidič tak zcela bez zábran a samozřejmě anonymně celou „pietu“ proklínal. Bližší košile než kabát. „Co na tom, že se tady před lety střílelo, do hajzlu! Já pospíchám! Pospíchám!“  Pieta ovlivnila i provoz MHD. Resslovou ulicí slavnostně pochodují vojáci s věnci. Kamery, foťáky, pieta zůstane zachována v nejednom záběru, v nejedné fotografii. Státní hymna není překážka, proč přerušit mačkání spouště fotoaparátu. Premiér Nečas polohlasně, jako by pro sebe. Zpívá „Kde domov můj.“ Čestná stráž vzdává poctu. Věnce byly položeny, bylo jich víc, než se původně předpokládalo. Prostor pro ně se musel improvizovaně rozšiřovat. Zemřeli zde hrdinové. Čest jejich památce. Kamera sjela do davu. „Ahoj mami, já jsem v televizi!“ Po české následovala slovenská hymna. To se od doby rozdělení státu moc často nevidí.
 
 
Zádušní mše za zemřelé parašutisty měla atmosféru. Rozsvícené svíčky v rukou politiků se chvěly mihotavými plaménky. Jednu z nich drží i ministr obrany Alexandr Vondra. Chrám je plný velebných tónů. Představa, že Němci z tohoto místa udělali v rámci své pomsty na pravoslavné církvi za pomoc výsadkářům, skladiště, je zrůdná. Ostatně vládnoucí garnitura, která přišla po nich měla podobné a v nejednom případě stejné, nápady. Nyní jejich nástupcům rostou volební preference. Ostatně političtí zástupci KSČM nebyli k vidění. Není divu, Čin Gabčíka a Kubiše se nikdy netěšil komunistické popularitě. 
 
 
Krypta na mě dýchla svou syrovostí. Z moderního světlého předsálí jsem vešel do míst, kde před sedmdesáti lety úřadovala smrt. Hrdinská smrt. Politici, včetně prezidenta se již po krátké přehlídce vrátili do světlého předsálí, kdy se jich hned chopili novináři, aby z nich „vyždímali“ nějaké snad upřímné pocity. Takový politik si taky nemůže říkat co chce a jak chce. Resslova ulice se stává průjezdnou a kolony snad do dvou hodin pominou. Mnohý má na památku fotku vyfocenou na mobilní telefon, nebo kompakt. S prezidentem. Nebo Bobošíkovou. Či s řadou vojáků. Včetně starých pamětníků, hrdinů, kteří své slavné bitvy již dobojovali a nyní vzpomínají. Vzpomínají, aby ostatní nezapomněli. Paměť je totiž mnohdy ošidná. A lobotomie, hlavně ta, řízená totalitním režimem ještě ošidnější. Dokáže mnohé vymazat. Stejně jako fašisti ve své zběsilé pomstě dokázali vymazat obce Lidice a Ležáky.  Paměť je důležitá. Dokonce i německý prezident vyjádřil ve svém dopise, že by se na muže jako Gabčík s Kubišem nemělo zapomínat.
 
 
Stojím v kryptě, do které se valí další a další návštěvníci. Koukám se do obdélníkového okna za nímž je perný den a přemýšlím, jestli bych dokázal ujít stejnou cestu jako Gabčík s Kubišem. Cestu, která je zavedla do krypty odkud nebylo návratu. Vzápětí zjišťuji, že nejsem schopný jednoznačně odpovědět. Alibisticky si sám pro sebe řeknu, že by záleželo na okolnostech. Odpusťte mi to, jsem přeci jenom taky Čech.
 
FOTOGALERIE
 
pieta_krypta_01
pieta_krypta_02
pieta_krypta_03
pieta_krypta_04
pieta_krypta_05
pieta_krypta_06
pieta_krypta_07
pieta_krypta_08
pieta_krypta_09
pieta_krypta_10
pieta_krypta_11
pieta_krypta_12
pieta_krypta_13
pieta_krypta_14
pieta_krypta_15
pieta_krypta_16
pieta_krypta_17
pieta_krypta_18
pieta_krypta_19
pieta_krypta_20
pieta_krypta_21
pieta_krypta_22
pieta_krypta_23
pieta_krypta_24
pieta_krypta_26
pieta_krypta_27
pieta_krypta_28
pieta_krypta_29
pieta_krypta_30
pieta_krypta_31
pieta_krypta_32
pieta_krypta_33
pieta_krypta_34
pieta_krypta_35
pieta_krypta_36
pieta_krypta_37
pieta_krypta_38
pieta_krypta_39
pieta_krypta_40
pieta_krypta_41
pieta_krypta_42
pieta_krypta_43
pieta_krypta_44
pieta_krypta_45
pieta_krypta_46
pieta_krypta_47
pieta_krypta_48
pieta_krypta_49
pieta_krypta_50
pieta_krypta_51
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]