Profily



Dikobraz na cestě českými dějinami, aneb sranda musí být...

 

 
Anglický humor. To byla inspirace, která v poválečných letech dala vzniknout humoristickému týdeníků, který český národ provázel a bavil od poválečných let až po sametovou revoluci. Jaroslav Vojtěch byl totiž milovníkem anglického humoru a již v předválečných letech si pohrával s myšlenkou satirického periodika, podle vzoru britského Punche.
 
Ovšem připravovaný projekt se mu podařilo realizovat až po válce, snad proto, aby se lidé po sedmileté okupaci naučili opět usmívat. S redakční radou nadšenců, v níž nechyběl ani duchovní otec Ferdy mravence, Ondřej Sekora, za zády tak v červenci 1945 vychází první číslo časopisu s poněkud podivným názvem Dikobraz. Dikobraz snad jako podobenství trnů známého zvířete, které mají popichovat a satiricky parodovat nešvary české společnosti. Ano, na anglický humor zapomeňme. V poválečných letech zde byla jiná aktuální témata jako oslava Sudet, rozkrádání majetku národními správci, laskavý humor se dotýkal Slovanské vzájemnosti a mnoho vtipů (například rubrika Světlé chvilky z temných dob), včetně humoristických esejí satiricky reflektovalo válku a fašistickou okupaci. A tak se zrodila Zábava pro masy, regulována svou dobou.
 
 
Přivedl gestapák občana do Pečkova paláce.
"Tohohle jsem zatkl!“ pravil a hodil občana před zapisujícího.
"Proč?"
"Řval: Židé ven a Němci na jejich místa!"
Úředník se zarazil a zeptal se: "Poslyš a neudělal jsi chybu? Tohle, co ten občan křičel, je vlastně naprosto správné - to je naše zásada."
"Když on to řval na židovském hřbitově!"
 
Po Vítězném únoru ovládla dikobraz, stejně jako valnou většinu všech podniků komunistická strana. Dikobraz se tak měl stát nástrojem satiry usměrněné v duchu dobových ideologických a propagandistických schémat. Objevil se ideologicky zabarvený comics na pokračování s postavou komorníka Jeana, kladně byly reflektovány události jako znárodňování, či kolektivizace, karikováni byli nepřátelé a odpůrci obojího. A samozřejmě taky nepřátelský západní svět plný imperialistických generálů (hojně srovnávaných s fašisty) a pupkatých nenažranců, obvykle s velkým cylindrem na hlavě a dolary vypadávajícími z kapes. Satrickému pohledu tak samozřejmě nemohl uniknout Marshallův plán, ani válka v Koreji) Příslušnost k stalinskému bloku se projevovala i přetiskováním textů a kreseb ze sovětských zdrojů (např. z knihy Sovětská karikatura v boji za mír). Vedle toho začínala vytrkovat své ostny i sociální karikatura a komunální satira spojená třeba nákupní horečky vyvolané nedostatkem zboží.
 
 
Ovšem i za psanými a kreslenými vtipy probíhal boj. Od roku 1948 byl hlavním podporovatelem Dikobrazu ministr informací Váslav Kopecký. Ten chtěl dát Dikobrazu haškovský styl satirického zaměření, a tak angažoval komunistického haškologa Zdenu Ančíka, čímž se dostal do sporu s kovanou stalinistnou Anežkou Hodinovou-Spurnou, která Jaroslava Haška nenáviděla. Po jeho útěku z bolševického Ruska jej totiž považovala za zrádce komunismu. Na její popud se v letech 1950 až 1952 stal šéfredaktorem Dikobrazu Pavel Kohout, prosazující stalinskou koncepci projektu a tak Hodinová-Spurná zvítězila jak nad Kopeckým, tak i nad Švejkem. Dikobraz propaguje čtenářský Fučíkův odznak, v roce 1956 je vyhlášena Májová soutěž Dikobrazu, preferující prózu z pracovního prostředí, otiskovány jsou i texty častušek, v básních se objevuje pan Dutohlav a svůj díl dostává i kapitalistický nesmysl jménem Superman.
 
Dbejte mojí dobré rady.
Zakládejte družstva všady.
Zvyšte plochy kukuřic.
Masa, peněz bude víc!
(Z Novoroční častušky)
 
 
Nástupem dr.Eduarda Littmana se projevila mírná liberalizační tendence, postupně se začala rozšiřovat tematická i žánrová škála. Littman, přívrženec Nikity Chruščova nevybočoval z vyjetých kolejí a tak politická satira mířila stále na západ a komunální satira neměla šanci překročit úroveň podnikového ředitele. Velkou část obsahu Dikobrazu šedesátých let tvoří krátké příběhy, komiks na pokračování, fotokoláže, soudničky a v Dikobrazu se začínají objevovat velká jména humoristických autorů jako Adolf Born, Vladimír Jiránek, Jiří Winter Neprakta, či Jan Vyčítal. Zveřejněná byla i část scénáře Jaroslava Dietla Eliška a její rod. A takto různorodý Dikobraz nakonec došel k Pražskému jaru
 
Z amerických statistik vyplývá, že z 10 tlustých třicátníků se jen 6 dožije šedesátky, 3 sedmdesátky a nanejvýš 1 osmdesátky. Zato ze skupiny hubených se dožije šedesátky 8, sedmdesátky 5 a osmdesátky se dožijí průměrně 3 muži.
Víc už jich z těch deseti neuděláme
(z rubriky Kýho Výra)
 
 
Přestože první stranu obálky nadále ovládala primitivní propagandistická satira, zejména v průběhu Pražského jara se začala postupně objevovat i závažnější témata (demokracie, cenzura, lednové plénum KSČ). V té době dr.Littman začal tajně spolupracovat s vídeňskou pobočkou vysílače Svobodná Evropa. Jednomu z jeho redaktorů začal pravidelně zasílat hlášení o poměrech v ČSSR.
Jenže v srpnu přijely tanky a bylo po srandě. Po invazi vychází Dikobraz jen o čtyrech stranách a v úvodníku se můžete dočíst: „Děláme všechno co je v našich silách, aby příští číslo už bylo opět barevné, o osmi stranách. Budeme teď pracovat v nových podmínkách a nebudeme to mít lehké. Dikobraz však vycházel i v letech nejtěžších s heslem: Za svobodu – za Dubčeka! Toto heslo zůstává.“
Heslo dlouho nezůstalo. Přicházela sedmdesátá léta a všechno se hodilo do normálu. Přiblížila se normalizace.
 
Inzerát v Lidové demokracii (19.7.): Zdatný hrobník mění místo kdekoliv. Značka „Vedoucí“
Jeden z bývalých politiků šel do sebe?
 
 
V 70. a 80. letech zrcadlil Dikobraz atmosféru normálního života za normalizace. Nic nenormálního se na jeho stránkách neobjevovalo. Připomínal komunistická výročí, zabýval se aktuálními tématy jako MDŽ, žně, či pětiletky a jemně parodicky se pokoušel o komunální satiru, podobně jako před příchodem Pražského jara. Dr. Littman zůstal v redakci a pomáhal celé řadě zakázaných autorů uveřejňovat příspěvky pod různými pseudonymy. Řada loajálních autorů se zapojila do politických kampaní režimu a politická satira se zaměřila na jaderné zbraně, americké prezidenty, jihoafrický apartheid a samozřejmě imperialistické, odsouzeníhodné konflikty probíhající v okolním světě. Na stránkách časopise se rovněž hojně pěstuje Haškův kult a v překladu na pokračování vychází román Patricka Ryana Jak jsem vyhrál válku. Normální život však plyne k dalšímu mezníku československých dějin.
 
Měla babka čtyři jabka
řeknete si, v moři kapka.
Tím textem však textař vcelku,
vystih drobnou pěstitelku.
(Antonín Pokorný)
 
 
Sametová revoluce zásadně změnila náplň tradičního časopisu. Do loga Dikobrazu je začleněn znak Občanského fóra, na pokračování vychází zakázaný román Miloslava Švandrlíka Černí baroni a humor, který by byl v minulých letech odvážný a drzý, v tu chvíli je již jen tendenční se opírá do minulého režimu. Tvlrci opojení svobodou sova však netuší, že ročník 1990 je tím posledním v klasické podobě.
Od roku 1990 časopis začíná vycházet jako Nový Dikobraz, později se vrací ke klasickému názvu a pod ním je v září roku 1995 zastaven.
V letech 2004 až 2005 dochází ještě k pokusu časopis obnovit, ovšem neúspěšně. Dikobraz po šedesáti letech svého různorodého života, definitivně chcípl.
 
Mnohé z vtipů Dikobrazu najdete v našem FUNmagu v sekci RETRO VTIPY - zde
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]