Profily



Kultovní foglarovky kultovního Jestřába pana Foglara

 
Jaroslav Foglar. Věčný kluk. Skaut. Jestřáb, který desetiletí ovlivňoval chlapeckou mysl. Spisovatel, jehož knihy se v dobách, kdy byly na indexu, staly klenotem každé knihovničky. Otec Rychlých šípů...
 
A tak by se dalo poračovat do nekonečna. Jaroslav Foglar, (6.7.1907 – 23.1.1999)  je prostě klult, fenomén a osobnost, stejně tak jako jeho dílo. Knížky zvané (jak jinak) Foglarovky a Rychlé šípy o jejichž nadčasovosti vypovídá fakt, že ač jejich základ a drtivá většina byly vytvořeny v předválečném a těsně poválečném období, stále mají potenciál zaujmout a strhnout svého čtenáře. Vedle nepočetné armády nostalgiků i současného mladého kluka s touhou po dobrodružství. I když, takových už dneska moc není.
 
 
Není divu, v dnešní zrychlené moderní době už lov bobříků, či vedení modrého života moc mezi mládeží nefrčí. Větším hitem je ubalit si špeka. Stejně tak už není in zakládání klubů, které by vyráželi do přírody za dobrodružstvím, v online komunitách se za klávesnicí počítače dají zažít jiné věci. A ušlechtilost, čestnost a spravedlivost? Ty se pohybují na okraji zájmu společnosti rovněž. A nejen u malých dětí. Což ostatně poznal i sám pan Foglar, dyž ho v roce 1992 přepadli dva učni, kteří jej chtěli orást o peníze. Ti vzdálenými příbuznými Mirka Dušína, který nikdy neřekl sprosté slovo, určitě nebyli.
 
 
Inu doba je vždycky nějaká. A nebyla snadná ani v první, předválečné republice, kam nadšený skaut a rodící se spisovatel, zasadil své první příběhy. Lidská povaha je neměnná, stejně jako je těžce změnitelná povaha celého národa. Není proto divu, že i v prvním, knižně vydaném foglarově románu Modrý život Jiřího Dražana (1934), který byl později přejmenován na Přístav volá, najdete bohatého žáka Otu Šperka, který jedná z pozice síly, neb dobře ví, že za peníze si může ledacos koupit, stejně jako Michalovu partu, která krade. 
 
 
Protiváhou je pak Vilemín, který si vzal za vzor aristokraty a díky každodenním zásadám tzv. Modrého života (odkaz na šlechtickou modrou krev) se snaží žít, jako moderní šlechtic (pod tím si raději představte rytířskost, neb každý ví, že šlechta měla k morálce, stejně jako každá vládnoucí třída, hodně daleko). Nicméně, v románu to funguje, stejně jako v něm funguje i jistý sociální podtext té doby. Křiklavým důkazem toho je fakt, že hrdina knihy Jirka Dražanů musí dát své našetřené peníze na vytoužené kolo rodině, neboť strýc se ocitl v maléru poté co mu bylo ukradeno svěřených 28 tisíc. 
 
 
Inu kradlo se, krade a krást bude. Ovšem Foglar měl ten dar, zjemnit drsné aspekty té doby do klukovského dobrodružství a vytvořit z nich kulisu pro poselství, že lidi by se k sobě měli chovat slušně. Nejlépe od chlapeckých let. A aby je to někdo naučil, byl tady Skaut. Čímž se dostáváme k nejstaršímu a zároveň jednomu z nejznámějších foglarových románů Hoši od bobří řeky (1937). Ten je totiž čistou esencí a inspirací založit si klub, popřípadě vstoupit do skauta. 
 
 
Jeho dva hrdinové Jirka a Vilík, poflakující se po ulici potkají foglarovo románové alter ego Rikitana se kterým založí Hochy od bobří řeky, což je románové alter ego foglarova skautského oddílu. Tento román byl nejen jako první napsaný, ale současně dal Československu třináct bobříků, tedy zkoušek sebeovládání, šikovnosti, slušnosti a jiných chlapeckých dovedností a ctností, které v jistých formách přežívají dodnes.  A pro „chlapce nezbedníky“ zbývá dodat, že tito bobříci nemají s bobry něžného pohlaví fakt nic společného, vy prepubertální prasata.
 
 
Čistě skautská tématika se objevila ve foglarově druhém románu Boj o první místo (1936). Ani zde samozřejmě nechyběl sociální podtext v němž se objevuje chudý žák Lanc z Tovární čtvrti, který pro obveselení druhých nabízí svou tvář k fackování. Za jednu ránu jednu housku. Skutečný důvod je tedy nasnadě. To je však jen vedlejší figurka románu, neboť hrdinou je Petr Solnar, který hledá tak dlouho kamaráda, až jej najde ve skautském oddílu. Stane se tak čestným chlapcem a zvítězí i nad protěžovaným frackem Rudou. Ano, toto foglarovo poselství (správný hoch triumfuje naf hajzlíkem) se bude opakovat ještě mnohokrát. A v různých modifikacích. 
 
 
Po knize veselých skautských povídek (Tábor smůly) pak přichází další foglarovská klasika. Chata v jezerní kotlině (1939) Slavná, téměř až poetická kniha o silném přátelství dvou chlapců, které je narušeno tím, že jeden z nich chce být předčasně dospělým a začne kouřit, což ho málem stojí život. Nicméně síla klukovského přátelství doplněná o indiánské příběhy jednoho z nich, dá nejen vzniknout chatě v malebné Jezerní kotlině, ale překoná jak intriky "zlých chlapců" ze spolku Tarantule, ale i smrt, kterou má Ludva na jazyku.
 
 
Jistě, je to hodně nadnesené, ale jako agitka „Cigarety nepatří do úst dětem“ to funguje. Stejně jako foglarův motiv kamarádství, společných dobrodružstvích a rovněž i tajemné hrozby, v tomto případě postavy šíleného Derneta.  Mimochodem ona překrásná jezerní kotlina byla ve skutečnosti Amerika u Berouna, místo hojně navštěvované trampy a taky známé krajovou legendou o Hagenovi. To byl taky takový šílenec. Jen o mnoho drsnější, než byli ti ve foglarových románech. Tenhle jedl lidské maso.
 
 
Kniha Historie Svorné sedmi je zajímavá maximálně tím, že v ději fungují aktivně holky (u Foglara značně nezvyklé, což mělo nakonec za následek i dohady o jeho údajné homosexualitě), jinak se jedná o sériovou výrobu v tomto případě psanou na zakázku. To román Pod junáckou vlajkou již v sobě ukrývá opět kus foglarova života, tedy života jeho skautského oddílu, pražské dvojky. Stejně jako jeho pokračování Devadesátka pokračuje, které knižně vyšlo až v šedesátých letech. A tím se dostáváme k mistrovu opus magnum, k Záhadě hlavolamu. Potažmo Rychlým šípům. 
 
 
Pravda, nejznámější český chlapecký klub tu už nějakou dobu byl, začaly vycházet od roku 1938 v Mladém hlasateli a jejich příběhy už tehdy odráželi aspekty života, jako byl třeba odsun Čechů z pohraničí. Netřeba asi říkat, že tento ryze český stejně jako slavný a kultovní komiks se stal neskutečně populární. A to nejen ve své době, ale i v letech, desetiletích, následujících. Proto napsat románový příběh s Rychlými šípy bylo více než logické.
 
 
Stínadla, tajemná čtvrť kam není radno chodit, Vontové, se svými tajemnými rituály, to všechno jako by lehce evokovali dobu okupace, Jan Tleskač a létající kolo dávno vstoupili do povědomí národa, stejně jako Ježek v kleci. Kniha se stala hitem, jedním z nejznámnějších Foglarových děl a její pokračování Stínadla se bouří jakbysmet. Mělo to jen jeden háček Stínadla byla na necelých dvacet let foglarovým posledním vyšlým románem. Doba temna dostihla i Jestřába. Pro úplnost dodejme že oba romány vyšly později i v komiksové podobě.
 
 
Druhé knižní výpravě do Stínadel ještě předcházela kniha Když duben přichází, která se řadí k těm nejnáročnějším, jež Foglar kdy napsal. Jistě jeho motivy a poselství jsou zřejmé a fungují i zde, nicméně kniha líčí příběh celé chlapecké třídy a rozehrává tudíž několik rozdílných charakterů. Od šeredného vyvržence třídy, který se upíná k touze si najít kamaráda, až po místního hezouna, který není vyloženě zlý, je jen netečný k ostatním. Mezi nimi se pak pohybuje celé spektrum povah od sprosťáka Ekrta, přes rváče a násilníka Draňáka až po namyšlený klub jedničkářů, či sportovce Levína. Hlavní hrdina knihy Lubor Klement si tak musí v průběhu tohoto školního roku ujasnit mnohé. Od místa kam patří, až po jisté morální zásady. Ne, tohle není typická foglarovka, což neznamená, že není stejně skvělá jaky ty nejznámější.
 
 
Vítejte v šedesátých letech. Jaroslav Foglar zase vychází. Nejprve ho zakázali fašisti, posléze komunisti. Jeho hrdinové nebyli totiž pionýry. Zakázali i Rychlé Šípy, které chvilku v poválečném období vycházeli a nezachránilo je ani to, že ve svém posledním dobrodružství zlepšovali odvoz hlíny na budovatelské brigádě mládeže. A to dokonce i bez komiksových bublin, které soudruhům přišly rovněž moc kapitalistické. Vždyť takhle mluvil i ten imperialista Superman, který se opíjí Coca-Colou. A soudruzi samozřejmě zakázali i skauta. 
 
 
Jenomže pak se přiblížilo Pražské jaro a Foglar dostal opět zelenou. V roce 1965 vyšla Tajemná Řásnovka, román, v němž Jindra Sochor uteče z domova do čtvrti zvané Řásnovka, kde všichni hrají báječnou deskovou hru Fan Tan (že by inspirace Monopoly???) a navíc zde funguje klub Mladého hlasatele. Pro Jindru jasná volba. V časopise pro děti ABC v tu dobu frčel pionýrský klon Rychlých šípů Strážci, teří ve svých prvních dobrodružstvích dokonce citovaly postavy ze "stínadelských knih".  
 
 
V šedesátých letech vyšli společně s Řásnovkou Foglarovi čtyři romány. Slabší Poklad Černého delfína z prostředí turistického klubu (1966), spíše než román, příručka Kronika Ztracené stopy, bez celistvého děje (1967), zmíněná Devadesátka pokračuje (1969), která ostatně již vycházela na pokračování v poválečném časopise Junák a potom Dobrodružství v zemi nikoho (1969), který příběhy svých hrdinů aktualizoval a přenesl do tehdejší současnosti, tedy do šedesátých let. Už to není taová idylka, místní klub Ontario slídí po tajemných výpravách kamarádů do jeskyně trilobitů a v ději nechybí ani chuligáni, kteří byli v komiksových rychlých Šípech označováni jako zelené vesty.
 
 
Inu kde jsou ty časy vzájemné harmonie. Doba je požrala. Stejně asi jako poupravila Foglarovi pohled na věc. Od padesátých let si ho totiž vyhlídla StB a udělala z něj svého informátora. Nicméně Dobrodružství v zemi nikoho nakonec bylo další tečkou v jeho tvorbě. Začala se totiž doba normalizace a pro komunisty bylo normální, že jméno Jaroslava Foglara má být na černé listině, aby těmi svými skautskými žvásty neprznil mysl mladých budovatelů. Na další tvorbu a v pořadí už třetí boom si tak Jestřáb musel počkat až po pádu komunismu.
 
 
Když přišla Sametová revoluce a devadesátá léta, jméno Jaroslava Foglara se stalo zaslouženě oceňovaným pojmem. Reedice jeho starých románů doplňovaly vzpomínkové knihy jako Jestřábe vypravuj, či výprava na Yucatan, ovšem na plnohodnotný román si čtenáři museli počkat až do roku 1990, kdy vyšlo pokračování, nyní už legendárních Hochů od bobří řeky, Strach nad bobří řekou. A právě v něm Foglar líčí osudy svých hrdinů v dobách okupace. A popravdě, není to moc veselé, ani optimistické čtení. Není divu, že za největšího strašáka je zde Udavač. Ano, udávání se v dobách Protektorátu stalo jistým, smutným fenoménem českého národa. Navíc zde Foglar nemusel ani příliš fabulovat. Děj knihy vychází především z jeho vzpomínek.
 
 
A další očekávaná pecka na sebe nenechala dlouho čekat Spolu se strachem vychází i třetí díl nyní již stínadelské trilogie, Tajemství velkého Vonta. Románové Rychlé Šípy tedy potřetí ožily a že se jednalo o jeden z těch slabších románů, nehrálo vůbec roli. Jaroslav Foglar byl v té době in a vše co vyšlo pod jeho jménem byl předpokládaný hit. Inu odříkaného a zakázaného chleba, největší díl. O dva roky později vycházejí Příběhy Rychlých Šípů, což jsou komiksové příběhy Mirka Dušína a spol převedeny do prózy. Ano s postupem času začalo být přefoglarováno.
 
 
Posledním románem v pravém slova smyslu je pak Modrá rokle (1994), která je napsána podle tří komiksových alb Modrá rokle, Ztracený kamarád a Jeskyně Saturn, na kterých se Jaroslav Foglar podílel společně s fenoménem českého komiksu Kájou Saudkem v osmdesátých letech pro Českou speleologickou společnost. Netřeba říkat, že díky omezenému nákladu tohoto komiksu se k němu dostala jen hrstka vyvolených.
 
 
Druhé vydání tohoto románu bylo navíc rozšířeno o čtyři kapitoly. Nicméně již zde bylo jasné, že Jestřábovi již dochází dech. Doba se již změnila, mládež byla jiná. Foglarovo dílo tak milovali hlavně nostalgici, kteří na něm vyrůstali, popřípadě si jej v dobách totality hýčkali jako svůj malý výjimečný literární poklad.To už v letech budoucích nikdy nehrozí. Foglarova tvorba vyšla několikrát a pořád dokola a aby jí nebylo málo, vedle všech těch báječných románů se objevili i různé do knih převedené zápisky Jaroslava Foglara (např. Tábor u Zelené příšery), příručky (Hry Jaroslava Foglara) a došlo i na hádanky a křížovky. Jméno Foglar se prostě stalo obchodní značkou, a kde kdo by se na ní rád přiživil..
 
 
Přes to vše Jaroslav Foglar zůstal a jistě ještě nějakou dobu zůstane nepopiratelným fenomenem. Je jedno, že jeho příběhy o přátelství a ušlechtilosti už dávno nahlodal zub času a zkažená doba. Je jedno, že hoch, terý v životě neřekl sprosté slovo by byl dnes místo obdivu označen za trotla a je úplně fuk, že rozhořčené zvolání Mirka Dušína: „To je nečestné a nesportovní!“ dnes spíše budí posměch. Doba je vždycky nějaká. Ale Rychlé Šípy, společně s dalšími hrdiny foglarovek budou vždy tací, jako by měli lidé být. Ušlechtilí a čestní.
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]