Bylo nebylo, před několika lety bylo jméno Bond, James Bond v našich krajích na indexu. Víte vy vůbec, co to byl index? Index byla černá listina, kde se sdružovali ti, kteří neměli nárok oslovit československý pracující lid.

 

V padesátém druhém roce začala Bondova cesta do širého světa, která se následovně změnila ve velkolepé vítězné triumfální tažení, zasahující téměř do všech oblastí kultury, módy a spotřebního zboží – hygienické  potřeby a podvlékačky nevyjímaje. Vždyť kdo by nechtěl v civilizovaném světě let šedesátých být jako Bond. Kdo by nechtěl opíchat tolik ženských jako Bond? Málokdo, čtyřprocentní menšinu nevyjímaje. Neohrožený agent Jejího Veličenstva bojoval proti zákeřným zloduchům nejhoršího ražení na celém světě a jeho neuvěřitelné příhody hltaly na stránkách románů nebo na filmovém plátně miliony lidí. Zrodil se tak mýtus, nepopiratelný kult, který již několikrát překonal svou dobu a který, jak se zdá, tu s námi ještě několik let bude.

 

 

James Bond našel trhlinu v železné oponě

 

Bondománie již ve svých počátcích hrozila zasáhnout celý svět, ale její dravý proud byl nekompromisně zastaven železnou oponou oddělující satelitní socialistické země od prohnilého a dekadentního Západu, sovětskými častuškami, pohádkami o Finistovi jasném a hlavně statečném sokolovi a populárním animovaným seriálem Jen počkej zajíci. Ale i železná opona či betonová berlínská zeď má svou pověstnou trhlinu, kterou neuhlídají ani čtyři tankisti se psem, major Zeman a s ním banda osvětových pracovníků – protože přes období hluboké totality se začínaly objevovat první vlaštovky s magickým označením 007 i u nás. V letech 1964 až 1965 začal ve Svobodném slově na pokračování vycházet zkrácený Goldfinger a kompletní Dr. No, jeden z Flemingových nejpovedenějších románů vůbec, které si získaly podle ohlasu čtenářů velkou popularitu. Nejeden z otců rodin si oba romány postupně vystřihával a nakonec amatérsky svázal v nepříliš vzhlednou, ale přesto ceněnou knihu, která šla z ruky do ruky. Na Slovensku kniha Dr. No vycházela obdobně na pokračování v časopise Revue svetovej literatúry. Nakladatelé tento počin před komunistickými kulturními referenty obhájili opravdu šalamounsky: Při vydání nás vedla zásada, že vlastní poznání je nejlepším bojem proti legendám. Není důvodu, proč by se u nás měla rozšiřovat atmosféra zakázaného ovoce... V roce 1970 vydává nakladatelství Magnet útlou brožovanou knihu Zlatý fantóm. Ve špionážním příběhu (jde o hodně zkrácený a pozměněný překlad Flemingova Goldfingera) svádí proslulý agent 007 vzrušující dramatický zápas s mezinárodním gangem (tedy nikoliv komunistickým nohsledem), který se rozhodl uloupit americký zlatý poklad ve Fort Knox.

 

 

Popisek knihy na zadním obalu však plně nevystihuje celou pravdu. Ve skutečnosti bylo z příběhu vystříháno nebo pozměněno vše protisovětské a protikomunistické. Z organizace SMĚRŠ (oddělení KGB Směrt Špionam) se stala zločinecká organizace ABC a Goldfinger není agentem ve službách komunismu, ale geniálním gangsterem. Z Moskvy, potažmo z celého Ruska se udělalo blíže neurčené Nassavsko a červený vlk se nažral, aniž by socialistická koza doznala velkých zranění. Slovenský spisovatel vydává v roce 1968 Dr. No a za perličku může být považováno, že překladu anglického originálu se chopil jistý Jakub Bond. A to bylo vše. 

 

 

James Bond a normalizace

 

Přišla normalizační léta a pod agentem 007 se slehla zem. Soudruzi ho pohřbili opravdu důkladně. Kromě několika „rozhořčených“ kritik, ve kterých se čtenář měl dozvědět, že Bondova dobrodružství jsou nebezpečným kýčem hluboko pod hranicí, kde začíná umění (časopis 100+1 zahraničních zajímavostí), nebo nevkusnou zábavou oslavující násilí, společně s hanlivými recenzemi na západní bondovky v časopise Kino se nad Bondem zavřely kalné vody ozdravující socialistické kulturní osvěty. 

Za vše mluví nadpis k recenzi na první bondovku  s Rogerem Moorem „Žít a nechat zemřít“, jenž zněl Kdo bere Bonda vážně? Kritici byli opravdu neúprosní a přísní, neboť podle nich některé filmové záběry až hraničily se zdravým lidským rozumem. (A to Bond v tomto filmu dokonce ani na malou chvíli nebojuje s rudým zlem, jak je tomu ve stejnojmenné knižní předloze.) Bonda chtivý fanda se tedy v těchto dobách musel spokojit hlavně se sledováním programů západoněmecké televize ARD či ZDF, které občas ve večerních hodinách vysílaly některé starší bondovky s Connerym, což bylo mezi socialistickými diváky nadšeně avizováno, stejně jako u hororů typu Dracula či Psycho a Ptáci, již několik dní dopředu. Ovšem málokterý divák si povšiml, že jeden z padouchů – geniální šachista Kronsteen (Srdečné pozdravy z Ruska) by měl být našim vlasteneckým srdcím obzvlášť blízký – je totiž Čech. 

 

 

James Bond a video

 

S příchodem prvních videorekordérů, ať již systému Beta nebo VHS, a stále více se rozrůstající videománií nastává v Čechách další kolo poznávání agenta všech agentů, nedostižného Jamese Bonda. Na pirátských nahrávkách – nejrychlejší a v jednu chvíli téměř jediný způsob distribuce – se začínaly objevovat další, českému publiku dosud neznámé, nejnovější bondovky, společně s Terminátorem, Rambem, Rockym a Hvězdnými válkami. Bylo jedno, jestli s německým, polským, nebo jednoduchým podomácku vyrobeným rychlodabingem. 007 byl zde a již nikdo ho nemohl zastavit. Barevná, akcí a nadsázkou nabitá dobrodružství tak vstoupila i do myslí českých diváků. Fráze „Jmenuji se Bond, James Bond“ začala dávat smysl i pro průměrného českého videokonzumenta. Podle zaručených zpráv z těch dob se dokonce i jeden z filmů ocitl na indexu. Dilema, které je dilematem samo sobě. Jak zakazovat věc, která legálně neexistuje? Řeč je samozřejmě o první bondovce s Timothy Daltonem Dech života, která se zčásti odehrává v socialistické Bratislavě, nechybí v ní ani honička s žlutobílými policejními auty plnými strážců zákona v ruských beranicích a v jednom z prvních záběrů je dokonce vidět i podobizna Gustíka Husáka, který v té době bděl nad blahem lidu. Stejně tak neunikla pozornosti diváků slova ruského generála Orlova z filmu Chobotnička, který chtěl na kapitalistický Západ lstivě útočit připravenými tankovými divizemi směrem přes Československo. Ledy se nakonec prolomily! Přišla sametová revoluce, cinkání klíčů a velká hráz zadržující západní kulturu se konečně prolomila. 

 

 

James Bond po samotové revoluci

 

V roce 1991 nakladatelství Pragma vydává Dr. No. James Bond – klasika špionážní literatury. Agent 007 v akci proti temným silám světa a KGB. Cena 42.- Kčs a nezkrácenou verzi Goldfingera. První české vydání nejúspěšnější ze série bondovek. Agent 007 úspěšně bojuje se zlem KGB a vítězí. Cena 42.- Kčs. Současně na podzim 1991 začíná firma Warner Home Video uvádět na trh a do videopůjčoven postupně všechny filmy s 007. Jako první byl distribuován snímek Moonraker. Česká kina také nezůstala stranou. 3. září 1992 má premiéru již zmiňovaný Dech života (viz Cinema 9/92). Na kino premiéru dalšího snímku Povolení zabíjet však již nezbyl čas, peníze nebo chuť. Ke kolekci literárních Bondových dobrodružství z nakladatelství Pragma přibyl i historicky první, v Čechách dosud nepublikovaný Flemingův román Casino Royale. James Bond versus KGB 3:0. Cena 42.- Kčs. Ovšem další slíbené knihy – posledního Flemingova románu Muž se zlatou zbraní – uvedené titulkem James Bond versus KGB 4:0 Cena 42.- Kčs, se již čtenáři nedočkali. Vydání titulu Muž z Barbarossy, napsaného Flemingovým druhým nástupcem Johnem Gardnerem, bylo v roce 1993 bohužel jedinou bondovskou aktivitou nakladatelství Rio Press. Ovšem díky slabšímu překladu a i přes zřejmou snahu zalíbit se s obálkou nelogicky okopírovanou z filmu Žít a nechat zemřít, se tato kniha nestala žádným velkým hitem. Jinak dále, až na pravidelné dávky starších bondovek od Warner Home Video, aktivity videodistribuční firmy Attack, která v roce 1993 vydává diskutovaný remake snímku Thunderball, Nikdy neříkej nikdy a kino premiéru nového  filmu s 007 – Zlaté oko (3.1.1995) a jeho pozdějšího uvedení do videodistribuce, nastalo na literárním i filmovém poli opět období stagnace. V lednu 1996 začíná TV NOVA vysílat klasické remastrované bondovky od Dr. No až po Muže se zlatou zbraní. Podle žebříčků sledovanosti si filmy vedou velice slušně. Půst literárních fandů 007 trval však až do roku 1997. Další pokus o českou reinkarnaci bondovského kultu v Čechách přišel od pražského nakladatelství Delfín, které koncem prosince roku 1997, v den předpremiéry nové filmové bondovky Zítřek nikdy neumírá, vydává pátý Flemingův román Srdečné pozdravy z Ruska a o půl roku později, v létě 1998 vzniká v Mariánských Lázních první oficiální fanklub Jamese Bonda v Čechách, který končí svou činnost ještě dříve, než stačil vybudovat solidní členskou základnu. No, někdy se prostě nedaří. 

 

Každopádně Bondovský kult se začíná v Česku ujímat a snad kromě knih, jejichž počet se v následujících letech omezil pouze na téměř kompletní vydání Flemingova díla a komiksů, žije současně tím světovým. Minimálně, co se filmů týká.

A ty se pořád točí a točí a James Bond se tak do našich krajů opět a stále vrací. Tentokrát nechce párat laserem od koroze zdevastované nápravy policejních žigulíků Veřejné bezpečnosti nebo pomáhat věrolomným generálům KGB utíkat na Západ pomocí socialistického ropovodu Družba, jak tomu bylo v roce 1987. Nejdřív se vrátil, aby konečně v zemi, která již nebyla zatížená komunistickými předsudky proti jeho osobě a všem věcem s ní souvisejícím, oslovil všechny, kteří se zatajeným dechem čekají na jeho každé nové dobrodružství. Pak začal chodit častěji jako prověřená značka a dnes už je tady jako doma. Stejně jako všude ve světě.